Ty praséééééééééé!

Zařvala jsem na Mousese v pátek večír.

No ano, Mouses dospěl. A předvedl to, co nikdo nechce, aby mu kocour doma předváděl. Začal značkovat. A vybral si k tomu fakt výbornej moment.

Ve čtvrtek, kdy jsme do Domečku přijeli, protože jsme si zase vzali na pátek volno, se přišel ukázat až večer, chvilku pobyl, dal si véču a pak, že musí jít. Už tohle je znamení, že dospívá. Čím dál, tím víc má touhu být venku. Dostavil se až ráno a to akorát, kdy jsme odjížděli. Vehementně se dožadoval vstupu, ale to bohužel byla smůla. Museli jsme jet koupit latě, zajet na chalupu nasypat ptáčkům a jako malej bonus, že si zajedeme do Žatce do kavárničky na kávičku a dortík. Ten jsem si naordinovala na svůj krapet kovidovou dobou pochromanej nerf.

Nooo jo, jenže Mouses měl za to, že se půjde hezky vyspinkat. Což jsem mu nemohla dopřát. Nadával jak špaček a………..ještě jsem tam občas zaslechla jinou tóninu.  Takový ty mrouskací zvuky. Už to jsem si říkala, že je jinak, než jindy a že už asi brzo………. . No že to bude takhle brzo ale? 😀 Každopádně my museli jet. Dojeli jsme do stavebnin, kde nám ubytovali vozík s tím, že latě vezmeme při zpáteční cestě. Od stavebnin je to k chalupě kousek, auto jsme nechali u  nádraží a šli jsme se pěkně projít. Kaplička stála na stráži a já v ní vyzvedla lucerničku, že tam zase zapálíme svíčku. Je sice ráno, ale co, ať tam má světýlko. Ohařiska lítali po louce a zkoumali, kde, kdo a co. Rumíček pak přiletěl k brance a s jásotem objevil překážky, co jsem minule zapomněla uklidit. Tak jsme chvíli hopíkali.

Brtnik naopak objevil to, že nemůže najít klíče od chalupy. Ale měl je přece původně! Já ještě před odjezdem kontrolovala, že jsou v autě. No, asi je v tom autě nechal. Ale vracet se nebudem. Pro jistotu proštrachal kapsy ještě několikrát, ale marný. No tak nic teda, lucerničku nerozsvítím. A zobání pro ptáčky jsme měli s sebou z Domečku, protože tady na chalupě ve sklepě už ho bylo málo. Tak jsme to tam společnejma silama, kdy Brtnik dělal z rukou trychtýř, nasypali do toho obřího samodosejpacího krmítka až po střechu. Zbývalo ještě krmítko v zahradě, tak Brtnik přelezl plot a Rumouš, kterej je děsnej horolezec měl za to, že tam bude šplhat s ním 😀 😀  . Než jsem já naplnila zahradní krmítko a hodila Rumíčkovi 100x  aportek z fusekle, obhlídnul Brtnik chalupu, zda je v pořádku a mohlo se jít zpátky.

Aby se v autě zjistilo, že ty klíče tam nejsou. Ahá? A kde by jako teda byly? Musely vypadnout. To prej ovšem nemohly, tvrdil Brtnik. No, tak jsem se otočila, na nic jsem se neptala a šla zpátky hledat klíče na cestě. Netrvalo dlouho a už jsme hledali dva, ohaříci byli nadšení, že jdeme zase zpátky………. abychom v půlce cesty šli zase zpátky, ale to už k autu. Páč zničehož nic Brtnik pravil: “Do pihele (tak jako von neřeknul do pihele, že jo, ale to nechci tak psát, von je jinak slušnej pán, na rozdíl ode mne 😀 ), já tu mikinu nenávidim!” Měl mikinu  s kapsou na břiše. A jak pravil, kdykoliv má tuhle mikinu, stane se mu, že věci nedá do kapsy u kalhot či bundy, ale sem. A tam by ale normálně nikdy nic nedal, je to taková ta průchodí kapsa, klokanka. Udělá to, aniž by to tušil a pak ho nenapadne, že tam tu kapsu má a nepodívá se tam. No hlavně, že klíče byly na světě a ohaříci si užili lítáníčka.

A nejen lítáníčka. Užili si pak i přízně paní cukrářky. Protože, když jsme dojeli do kavárny, tak už nás z okýnka poznala a mávala na nás. Když nám uvařila kávičku, tak k mýmu kardinálskýmu řezu, kterej jsem si objednala, přifařila ještě jeden – čistě pro ohaříky 😀 . Čekání, než bude kávička hotová, si krátili s Brtnikem procházením po náměstíčku, jak dva lázeňský klienti. Že lze s Tali takhle civilizovaně pobývat pěkně na volno, bez vodítka někde na náměstí, je víc, než sasrak. Byla hodná a nevzdalovala se, tak jak normální pes. A to i přes to, že paní cukrářka z okýnka mávala a volala na Brtnika. Přes to, že tam na druhém chodníku u okýnka viděli mě. Oba vždycky zůstali stát na kraji chodníku a dál nešli. Pak už toho bylo ovšem na Taliprtku  mnoho a když jsem přinesla tác s kávou a dortíkama, stal se z ní neovaldatelnej hopík. Protože vidina dortíku ji zatemnila mozek. Pánikovi bouchly saze, ale protože se ovládá, čapnul ji a jela štandopéde do auta, srovnat si myšlenku, hormony, chuťový pohárky a nevím, co všechno ještě.

Když jsem ji po chvilce vytáhla zase ven – páč chci, abychom si to užili fšicí, že jo – šla už jako normální, krapítek naspídovanej péf, kterej, když se na něj zassssyčelo, se ovládal. A to dokonce natolik, že……….. že mohl jíst dortik lžičkou 😀 😀 . No ano, to hovado primitivní nukleární a neovladatelný nakonec spořádaně sedělo a jedlo dortik ze lžičky na střídačku s Rumíčkem 😀 . Vždycky jsem řekla, jméno toho, kdo bude jíst a nabrala na lžičku a podala. Dotyčný a výrazem naprostý blaženosti ofafrně a distingovaně snědl svůj kousek a pak zase čekal. Neboojteee, nejsem prase, který nechává psy jíst z nádobí, natož z nádobí, z kterého by pak měl jíst někdo další a navíc z  nádobí restauračního. To ne. Ani doma nejedí z jinýho, než ze svých misek. Tyhle lžičky byly ovšem nevratný, dřevěný. Jak tam tak seděli a jedli dorta lžičkou, bavili kolemjdoucí. A se ale nedivím, už jen pohled na jejich blažený gezichty byl komickej. Ale von ten kardinálskej řez – von je fakt mana nebeská, takže to se taky není čemu divit, že byli v rauši. 

Na zpáteční cestě jsme se stavili v nedaleký farmě a koupili si krásný brambory a  cibuli. A taky vynikající pletýnkový sýr. Poslední zastávkou – ne! vlastně předposlední – byly zase stavebniny, kde jsme vyzvedávali ty latě. Za ubytování vozíku jsme majitelům a panu skladníkovi vzali dortíky a udělali jim tak nezřízenou radost. Tůchám, že další měli, když se do nich pustili, tady prostě mají fakt skvělý dobroty.

Vzhledem k tomu, že čas oběda už značně minul, tak nás čekala ještě jedna zastávka – pro pizzu, od skvělýho pizzaře v Řevničově. Jak jsme se blížili k Domečku, padla na mě zase obří únava, tak jako nedávno. Nějak se mi to nedařilo překonat a tak jsem posléze poslechla svoje tělo a odvalila se do postele. A zalomila to od dvou do půl sedmý. Výbornej výkon teda.

Pak jsem se tak jako motala prostorem, až jsem se domotala ke dveřím, kde jsem zjistila, že čeká Mouses. Vpustila jsem ho dovnitř a on rozjásaně vrazil do kůchně jak do báru a šel zmordovat ohařiska. Pak se napucnul a rozjařenost ho neopustila, ba naopak. Tak jsem si řekla, když zamrňoukal u dveří, že bychom si mohli pohrát v předsíni. Každej máme o zábavě evidentně jinou představu. Mouses vyjel z kůchně a upaloval chodbičkou k otevřeným dveřím do sklepa a na půdu. Stihla jsem zase jen kopnout do dveří od přístavby, aby tam nevlítnul a náhodou ho nenapadlo to tam počůrat a stihla jsem ještě zavolat :ˇ”Mouresi poď dolů!” Bleskurychle se otočil a z horní části schodů poslal dolů svou spršku.

“Ty prasééééééééééééééééééééééé!” zařvala jsem, protože trefil moje rameno. A taky jsem okamžitě povolala Brtnika, aby ho odlapil a já jela do koupelny, tam jsem ze sebe sházela hadry, co jsem měla a okamžitě se drhla jak blázen. Moures byl odlapen a potupně vyražen ven. Urazil se dokonale a poté už vůbec nepřišel. Pak mě to trošku mrzelo. Protože to byste museli vidět ten jeho výraz, jak jsem si uvědomila dodatečně. Když se na mě na tom schodu otočil, měl v gezichtíku výraz jako: “Tý vole, čum , co umim. Koukej!” “Prsk!” a tvářil se nadšeně a rozjásaně. 😀 No já ne, to je jasný. Já totiž do tý doby tiše doufala, že třebas, když je to takovej chytrej kocourek, že bude jako kocourek Luky od Peti, kterej byl taky takhle venkovní a nikdá doma nic neučinil. Tak my už čistý konto teda nemáme. Jsem teď obezřetná a Mourís má omezenej pohyb po domě. Nejradši jsem, když spí :D, to můžu v klidu něco dělat. Jakmile se rozpohybuje, nespustim z něj voko a sleduju ho tak, že slečna Márplová je proti mě, trapnej amatér.

 

 

 

18 komentářů u „Ty praséééééééééé!

  1. jaj,to je divný,nám teda kočky doma nikdy neznačkovali-at kastrovaný,nebo ne
    tak zase nemusím mít fšecko,že:D:D:D
    stačí dárečky v autě od Žeryka,od Dafi v posteli
    -no co se týká jezení ze lžiček,tak to já kvůli fousům dělám u kníračů x let-jaksi u jogurtu,tvarohu a dalších patlanin je to lepší-syrový vajíčko jsem dala jednou v životě a naposledy-peklo ty fousy umýt pak

    1. Taky nic? Taky neznačkovali? Ani nekastrovaný? No vida, tak to jde, když se jeden snaží. Otázka je, zda se Moures bude snažit.

      Vajíčko nemusí být ani ve fousech, stačí si ho namatlat na hlavu, jako že maska a výborný pro vlasy a pak to chtít spláchnout teplou vodou. voni se totiž ty míchaný vajíčka, co z toho na makovici rázem vzniknou, dost blbě vyčesávaj z těch dlouhejch vlasů 😀

  2. Nekastrovany kocour vzdycky znackuje a pokud se s kastraci bude otalet a si to zazije, bude znackovat i jako kastrovanej celej zivot, akorat to pak trochu min smrdi.

    1. No tak doufám, že právoplatná majitelka Mourese objedná, bavily jsme se o tom spolu v neděli. Jen říkala, že se bojí někam chodit, aby to nechytla , tak snad ty obavy nebudou natolik velký, aby to neudělala. Říkala, ať si ho dovnitř neberem, jeenže v týhle zimě prostě nemůžu. Já vím, je to moje věc, že jsme ho začali brát domů, ona to má jinak, nemusí jí to zajímat. Tak snaaaad.

      1. No a nešlo by jí třeba nabídnout, že ho tam vezmeš ty a zaplatíš to? Kastrace kocoura stojí pár stovek, to je nic a dělá to každej vet jak na běžícím páse, to se nemusí nikam na kliniku a druhej den už může normálně ven, takže ani žádná extra péče není potřeba. Když se bojí, třeba by byla ráda? A měla bys jistotu, že se to nebude opakovat. 😀

  3. Promiň ale musím se smát nooo to byla pecka asik

    “Tý vole, čum , co umim. Koukej!” “Prsk!” a tvářil se nadšeně a rozjásaně. ”

    tady je prostě Krakonošovo a nigdá jinak :-DDD

    Jj vony košišty dospívají dříve než pejsci.

    Zase tejrali Talinkuu..

    1. Jo, vono to pak zpětně bylo ftipný, když jsem si ten jeho gezicht vybavila. Dospívá, tak prostě zjišťuje, co jeho tělo dokáže a potřeboval se pochlubit 😀 V ten moment mi to ovšem bylo ukradený. Jooo jak nespravedlivej je člověk k tomu zvířectvu občas, to jsem si vědoma.
      Ano Talinka je veskrze tejraná.

    1. No, se nedivim :D, to Peťa AP málem do telefénu taky, když jsem jí to říkala a pobavila jsem tím i její neteřinku, která tam zrovna byla 😀 😀
      Tak prostě někdo musí bejt ten průkopnik, že jo 😀

  4. Dávno tomu, chodívala jsem venčit jezevčici Besinku i pozdě v noci, páč její dvě babysitter musely být do osmi doma a já se někdy vracela z práce až po půlnoci a tak jsem ještě brávala Bes ven a měly jsme celý park a dvorky jen pro sebe. Jednou v zimě, já na sobě zamilovaný černý flaušák až na paty, motala jsem se pod stromem ve snaze odlovit psa, který do koruny zahnal kočičáka. Nějaké přivolání – nula, vůbec mě nevnímala. Sklonila jsem se nad ní, že ji kopoucí a řvoucí vezmu do náručí než vzbudí celou Porubu a vtom sprcha, plný zásah. Označkoval si nás obě. A to byla panečku síla, žádný kocourek v rozpuku, ale statný macek, rváč a pán dvorků, myslím, že nebýt mě, klidně sleze a Besinku vyfacká. No smradu jak v Cařihradu, kabát už nešel vyprat (páč trvalo, než jsme se dostaly domů) a musela jsem ho následně vyhodit a za Bes se i po opakovaném koupání táhl slabý kočičí odér. Málem jela za kabátem. 🙂 🙂

    1. Ježiš fuuuj, chudero, to jsem to ještě měla na pohodu evidentně! Kocourek v rozpuku 😀 😀 výbornej termit, já to tomu pubošovi přetlumočím, uvidíme jak se na to bude tvářit. Má za to že je největší kápo ve vesnici 😀
      A dala si pak Beska chvíli pokoj s kočenkama?

  5. No pani domaci, pevne doufam, ze se ta kastrace u Mourese vyresi co nejdriv. Protoze netahat ho do Domecku, to nejde, chapu, ovsem zit ve smradu z kocoura, blee. Jednou oznackoval, asi v tom bude zvesela pokracovat, ani za to sam nemuze. To abyste meli pracku co nejdriv zapojenou.
    Drzim palce, at se pani majitelka odhodla a vezme ho nekam co nejdriv.Nejen kvuli znackovani, ale kolik kocek – samic uz muze Mouses brousit v okoli… Kastrace u kocicich samecku to bude jak u psich kluku, jeden vecer au a pak v pohode.

    1. Taky pevně doufám, protože prostě podle mě už to odkládat nejde, ale… moc malej pán jsem v tomhle. A paní se bojí, že aby se nenakazila… tak se obávám, že se do toho moc nepohrne.
      Zatím si zvykám na smrad – Tali usnula, povolily plynovodový svěrače a to je teda richna, fuuuj hnus veškerej teda.

        1. Tak Muríňo už je chlap! Viděli jste český film Teorie tygra? Mám ten samý názor na kastraci kocourů jako veterinář Bartoška.
          Já bych se snažila Mourese značkování odnaučit, byl by více venkovní kocour i se všemi riziky, ale svobodný. Vím, že to není možné, co například s jeho bezprizorními potomky? A fešák jako Muríňo by si určo pořídil harém. V okolí mu žádná neodolá. 🙂
          Už vidím Koláče udávat hromady koťat. Přátelé, rodina, známí se nechávají zapírat, přecházejí na vedlejší chodník, skáčí do pankejtu, bo každý už nejmíň jedno Mouresovo koťe má. 🙂 🙂

          Texík byl kastrát, neznačkoval, ale bylo to stejně prt platné. V období kočičího mrouskání (monitoroval ječící dámy z okenního parapetu) pak doma s ponožkou v hubě znásilňoval plyšového medvěda. Tak nevím jestli je to normální, nebo udělali soudruzi z endéer někde chybu? Líto mi ho bylo, milovníka. 🙂

          Ještě k těm bezprizorním potomkům. Sem jednu dobu chovala akvarijní rybky. Konkrétně čichavce, zajímavé překrásné ryby s určitou mírou inteligence. Elegantní jemní tvorové na které jsem se vydržela dívat hodiny. No a dařilo se jim a já chodila po okolních zverimexech rozdávat zadarmo jejich potomstvo a prodavači jen mě mezi dveřma zmerčili s třílitrovou sklínkou od okurek, začali máchat rukama a kroutit hlavičkama, jako že né né máme čichavců dost. 🙂 Su debil. 🙂 🙂

          1. Taky mám stejnej názor jako Barťák a hrozně mi přijde nespravedlivý vůči kočkám, že to bohužel u těch venkovních stopro bez tý kastrace nejde. Právě kvůlivá těm geometrickým řadám bezprizorních koťat, co to s sebou přináší. O to hůř, když má člověk kosoura a ani neví, že nějaký kočenky někde jsou a nemůže tím pádem přepadat ty známý a sousedy a kolegy s omašličkovaným košíčkem, kde trůní ten nejlepší dárek, co můžou dostat :D. Voni pak taky ti sousedi, známý , kamarádi a kolegové jednoho dne i dojdou. Takže ač nerada, musím tiše souhlasit.

            Kus Kus – hele ale tetkon by sis klidně mohla zasejc nějaký ty čichavce pořídit – páč já mám pro Tebe odbyt. Dennyky knedliky si udělala z bytu veliký akvárko, takže tam se čichavců vende!! Ne? 🙂
            Jsou to krásný rybičky! A ty vona ešče určitě nemá, že jo? Tak ji můžem zazásobit! 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..