Honili jsme myslivce :-)

No. V sobotu jsme s ohařema honili myslivce.

Jednoho místního. Zahlídla jsem při odpoledním venčení po loukách, že se po cestě mezi nimi pohybuje bílej teréňák, kterej už jsem v těchhle místech jednou zahlídla, že jede do lesa. My jsme se tou dobou už tak jako vraceli. Měli jsme za sebou nejen průzkum luk a sečtený šécky myše,

odchytáno asi tak milijoun balonků a něco málo cvičeníčka, ale taky jsme načíhli do lesa ke krmelci, kterej byl plnej až po stříšku. Tady se o zvíř dobře starají, říkala jsem si. 

Byli jsme pár  stovek metrů z lesa venku, když jsem viděla, jak tam míří auto. Aaaa, to je dobře.  Snad je to fakt myslivec, jak odhaduju. Když ho chytim, můžu se jednak se domluvit, zda můžu do krmelce sem tam přidat nějaký to jablko a mrkev a taky kam hlásit občasný nález uhynulý-sražený zvěře (huž mám na kontě dva zajíce – teda ne já, že bych je srazila 😀 , ale našla jsem 😀 ) No a  při tý příležitosti se aspoň představíme. Aby o nás věděl. Takže šup, musíme ho chytit dřív, než nám odjede. Jsem to otočila a mazali jsme zasejc hoodně rychle zpátky, aby nám neproklouznul. K velký radosti ohařisek. Páč přece krom hodiny a půl ráno, a téměř dvou hodin teď odpoledne, skoro vůbec dneska nebyli venku :D, tak uvítaj každý prodloužení procházky, nebožáci.

Co neuvítali už tolik, bylo to, že jsem je odložila kus od cesty a sama utíkala vstříc autu, který se blížilo. Odhadla jsem to dobře, uvnitř opravdu seděl myslivec. Mávla jsem na něj a když zastavil a  stáhnul okýnko, radovala se v duchu z toho, jak se ohaříci pěkně představujou. Nejen, že před tím pěkně usedli na pokyn ruky, když jsem byla kus od nich, ale taky pěkně setrvávají na místě. Pěkně nahlas jsem pozdravila a ………… to jsem teda neměla evidentě dělat. Páč ohař je tvor společenskej a když slyší dobrej den, chce taky pozdravit. Tím pádem se celá moje vize, jak představím ukázněný ohaře rozsypala, páč to hovado flekatý se přihrnulo a jalo se nastupovat okýnkem dovnitř. Husa jedna pitomá! Rumíček hrozně dlouho odolával a zůstával sedět, poté ale nechtěl přijít o zábavu a přihrnul se taky. Roztrhnout je jak daňový přiznání, to jsem měla sto chutí, ale to bych se bývala zase nemohla už domluvit na tom, o čem jsem se domluvit chtěla. 

Tak jsem potom na závěr, když už odjížděl, aspoň dala ty dva k noze a pochodovali jsme ukázněně u nohy. Mno, myslivce jsme teda dohnali, ale ono představení se neproběhlo dle mých předpokladů, meldovala jsem si . A pak jsem si řekla, že je ale podstatný, že když nám takhle vyběhnou srny před čumesem,  jako na začátku procházky, tak že můžou běžet dál bez toho, aby je někdo honil.

A šla jsem si pak spokojeně loukou pod lesem dál směrem k domovu. A zítra vezmem batůžek, jablka a mrkvu a půjdem dát zvířatům sváču. 

12 komentářů u „Honili jsme myslivce :-)

  1. Seznámení místního myslivce s pejsky bylo nanejvýše žádoucí. Bezmozci se totiž vyskytují všude a najdou se i “takymyslivci” pálící po všem co se v honitbě hýbe. Mají v paži, že jde o loveckého psa, uvidí Talinku řítící se loukou k lesu, nebo Mourínka kterej se zatoulal kousek dál na pole za myšiskama a vyhodnotí situaci jako škodnou v revíru. Já je nemám ráda a doufám, že se na honech postřílej mezi sebou, zatím teda decimují více vlastní řady než černou zvěř. Humor. Jsem nabroušená a nespravedlivá, protože jeden takový umělec kdysi zastřelil Carečka, obtloustlého jezevčíka, kterej chodil na zálety i několik kiláků lesem za hárající fenkou. Navíc všichni v okolí ho znali, i myslivec věděl, že patří k hotelu Gruň a stačilo zvednout telefon a dojeli bychom pro něj. Careček byl vyhlášený místní Casanova a nějaké pytlačení ho nezajímalo. Podle předpisů byl myslivcův odstřel v pořádku. Po lidské stránce to byl zmrd. Snad budete mít štěstí na normální lidi.

    1. Po lidské stránce to byl zmrd.
      naprosto souhlasím. Jen doufám, že se ten trend s měnícím se věkem myslivců trošku mění. Tady jsem zatím v kontaktu s těma mladšíma a snad se to jeví dobře. Když je myslivec myslivcem – tedy i u výkonu myslí, je to v pořádku a je jich potřeba. Když je to čistě jen zelenej mužik, co si musí vystřelit, mělo by to být vyhubeno. Čest těm, kteří jsou opravdu myslivci. Jako dítě jsem si přála myslivcem být, jako dospělec jsem právě pro ty podobný excesy došla k názoru, že bych se ale za tu zelenou kamizolu musela stydět.

  2. Zmrd. To je tak krasne zvukomalebny slovo, ktery vyjadri naladu a nazor i jen napsanim. Kus kus to pekne napsala. 🙂
    Esusova
    Pri nadpisu me napadlo okamzite “tri dni ma nahanali, este ma nedostali” – ale to ne, Prazanda dohnala a uz se tam klikuje s kdekym. Coz je dobre, hodne dobre. Vona tam naplava ma pod palcem uz myslivce, popelare, majitelku pastvin, co zbejva? Moureeesss! 🙂

    1. Přesně tak, Kus kus to dobře vystihla. No Mouressssína asi těžko budu mít kdy pod palcem, tam to bude přesně naopak 😀 . To je nám všem úúúúplně jasný

  3. Někteří myslivci jsou spíš bezmozci a hlavně, když si můžou prásknout. Podle zákona, pokud vím(už jsem do něj delší dobu nekoukala), smí střelit po psovi, když je mimo vliv svého psovoda, v určité vzdálenosti od nejbližší obydlené stavby a pronásleduje zvěř nebo se k ní plíží, to ovšem neplatí pro psy loveckých a služebních plemen, po těch se střílet nesmí. Zažila jsem takto, že zastřelili irského setra. Také majitelka Kořiny sestry Čiky si prožila, že jela na koni, Čika šla vedle koně. Jela po lesní cestě, kde potkala skupinu myslivců, jeden na ni začal řvát, ať vypadne a pak po psovi střelil. Měla prostřelenou plíci, ale dostala se z toho. Případ byl i v televizi. Střelec tam fňukal, že lituje.

      1. Nezavřeli, bylo přestupkové řízení. Ale říkala majitelka Čiky, že přišli na úřad, v kanceláři dáma v myslivecké uniformě, na stěnách paroží. Už si přesně nepamatuju výsledek, ale myslím, že odebrání zbrojáku to nebylo, max pokutička.

        1. jak to kuwaaaa, že neodebrali min. ten zbroják? Měli podat tr. oznámení, ohrožoval je střelnou zbraní, střílel v její blízkosti. Ty blááho, se mi zvednul tlak.

  4. moji historku jak proletel brok mezi mnou a psem na voditku a zapichl se mi 10 cm pred nohou, tu na foru vsichni znaji… 😀

    bohuzel blbec se najde vsude.

    Je dobre, ze ses predstavila, ze se predstavili i oharici, to teda asi te uplne netesilo, ale jak rikas, kdyz se dou druzit na dobry den je lepsi nez hratky s jelenem 😀

    1. Ajo! Tyjofka vlastně! Blbý je, když blbec ohrožuje ostatní, to by mělo bejt trestný.

      Jo, já právě od začátku, co tam jsme, pracuju cíleně na tom, aby o nás věděli a to v dobrým. Tuhle se mi to podařilo neplánovaně, když jsem na louce cvičila a po silnici jelo auto, stihla jsem zaregistrovat zelenou kamizolu s kloboukem. Evidentně starší ročník – páč kloubouk v autě, že jo 😀 – krk si mohl vykroutit. Dívím se, že nenaboural. Tak doufám, že vzal v potaz, že ohaři jsou ukáznění.

  5. Taky jsem si vzpomněla, když jsme dobudovali cvičák, že kolem projíždějící myslivci nám vyhrožovali, že nám psy postřílí, protože pozemek je součástí honitby (což je většina lesů a luk). 🤢Zvažovali jsme vynětí z honitby, ale to je (bylo) velmi složité. Situace se během let uklidnila. A jinak – myslivci mají spoustu výhod a privilegií a vliv, to by vydalo na samostatnou stať.🤦‍♀️
    Na druhou stranu je mi smutno, když vidím, jak se někteří chovají ke svým psům – žádný vztah, pes není parťák, nýbrž pracovní nástroj.😢

    1. Jo, myslivci to je prostě téma. Já teda tam u nás zatím narazila, jak to vypadá, na mladší ročníky, který už k tomu snad opravdu přistupují jinak, kdy i pes je součástí rodiny a ne, že se líp postarají o flintu, než o psa. Tím, že do lovečiny vstupuje víc ženskejch, tak se to taky trošku zobrazí.

Napsat komentář: Kus kus Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..