Jablka na ledu k pozdní svačince

Neee, nebojte, žádnej recept 🙂

To jsme si jen s ohaříkama v pátek po příjezdu do Domečku vyrazili na kratší venčeníčko. Mourínek na nás nečekal, asi byl doma u babičky.  Jen mi paní sousedka odnaproti přes silnici neměla říkat, že když tam nejsme, chodí i k nim pro pohlazení. Ne, že bych žárlila 😀 😀 . Jde o to, že jsou právě přes silnici. Mám o něj strach o pupika mourovatýho. Musím si pořád říkat dvě věci. Jednak to, že to není moje kočka a druhak to, že to je kočka venkovní a nežijeme na samotě a musím počítat se vším, i když s tím počítat teda neumím. No nic, prostě to tak je. 

My jsme, jako vždycky, hodili krámy z auta do Domečku a jako vždycky – ne , to ne, ale nicméně už nás to nepřekvapí 😀 – jsme zjistili, že jsme vzali jen kávovar a ne tu páku k němu. Takže kávička se konat nebude. Nebo aspoň ne v tý formě, v jaký ji máme rádi. Jsme fakt příšerný. Brtnik se pustil do topení v kamnech a poté taky do přikládání do kotle dole ve sklepě. No já vyšňořila ohaříky svítícíma obojkama, popadla jsem čelovku a vysmahla s nima ven. 

Byla už tma, ale…………se sněhem, se sněhem, jak jsem už psala, není nikdá tma! Takže pohodička. Už když jsme přijížděli, chumelilo a bylo to jak na horách. Stromy v lese už zasněžený a místy opravdu chumelilo hodně. U nás to tak silný  nebylo, ale taky sněžilo. Vyšli jsme na louku za Domečkem a já cestou sondovala, jestli neuvidím Mourese. Nic. Tak snad je opravdu doma. Rumíček nakukoval do zahrady stejně jako já a Tali šla zkontrolovat prkna pod borovicí. Pak oba upalovali na louku a rejdili si nadšeně sem a tam.  A já šla – spokojená – a užívala si toho, jak tiše sněží a sněží a sněží. Ticho, pod nohama křoupající sníh a tančící vločky.

A taky tančící světýlka 😀 To červený dotančilo k okraji louky, kde ta padá do úvozu a ohraničuje ji křoví a sem tam nějaká ta planá jablůňka. Tady si vždycky trhám dvě tři jablíčka na čaj a ohaříci si uškubnou taky něco pro sebe z těch dolních větví. Jablůňka se žlutými jablíčky je totiž nízká. A příchuť těch jablíček je tak zvláštně kyselotrpká. Tak akorát na to, aby člověk snědl jedno, dvě malý jablíčka. Ale šťavnatý.  Teď se na nich třpytila sněhovo-ledová krusta jako čepička. V záři čelovky takovej ovocnej diamant 🙂 .

A tak jsem si řekla, že co ho neochutnat. I jsme se tam u jablůňky trošku zapíchli. Ohařiska si vyhrabávali jablíčka pod sněhem, páč to je prej větší zábava, než dělat antilopu a česat z větví a já si sáhla nahoru do koruny. Teda ehm, do korunky, jablůňka je to fakt malá. A musím říct, že jablíčko s ledovou polevou má  něco do sebe :-). Abyste se nedivili, těm zdrobnělinám, ale ono je to všechno  fakt pidi. Jak jablůňka, tak její plody.

Vlastně – jsem ještě nikdy v zimě nejedla jablko čerstvě utržený ze stromu.  Ne, že by na ně někde asi člověk nenarazil, to nejspíš jo. Ale spíš jich je většina už spadaných a nebo jsou nahoře, kam se nedosáhne a nevšimne si? A tady se dosáhne. Stála jsem tam v tý tmě-netmě a užívala si to. I tu zvláštní trpko-kyselou chuť ozvláštněnou mrazem. Dobrý to bylo helejte. Ani se vlastně ohaříkům nedivím, že si vždycky v zimě ty jablka hledají. Přemrzlý chutnají. 

Došli jsme dolů pod kapličku a vydali se úvozem – kterým někdo musel projít nedávno před námi, jeho stopy ještě nezapadaly – dolů směr les. Ani tentokrát jsem pochopitelně až k tomu lesu nešla (víme všichni důvod 😀 ) Ale louky před ním dávají možnost ohaříkům se hezky proběhnout. A pak taky to voraniště. To je Taliprtky oblíbená kratochvíle, letět jako hovado tupé voraništěm vpřed co největší rychlostí, aby si mohla haxny zlámat 😀 😀 . Páníček tohle nedovoluje, tak si to užívá se mnou. Ale když je hodná a buďto se vrací sama od sebe, jako teď, a nebo na písknutí, tak jí to ráda dopřeju. Rumíček si tancoval kolem mě a já mu musela vykopávat tu trochu sněhu, co napadala. Moc to teda nejde. I proto, že ten jeliman čeká s čumákem přesně u špičky boty. Se bojíte, že si z vižly uděláte boxera 😀 . Číhá a číhá a vy pomalu vykopnout nemůžete.

Pinožili jsme se hezky prostorem , já dejchala do plnejch ten studenej vzduch a byla ščastná jako blecha. Moc hezký venčení takhle. Jdete, jdete a nic nemusíte.I proto, že ta koza flekatá funkcionýruje. 

Když jsme se pak vrátili, zjistila jsem, že jsme takhle na otočku byli vlastně venku přes hodinu. Ani mi to nepřišlo. A Moures taky nepřišel. Ale k mojí radosti se dostavil poté, co jsem asi po stopadesátý kontrolovala dveře 😀 . Venku mrzlo a tak jsem se rozhodla ho i tentokrát nechat přes noc doma. Je hodný, celou dobu spinká…. a………….kdyby…………Brtnik bejval vědíl, že nějakou dobu spinkal jaksi i s námi v ložnici, zatím slušně na koberci………tááák by asi nebyl rád, nebyl. Vim to. A proto mu to co? Nikdo neřekneme 😀 😀 . 

 

8 komentářů u „Jablka na ledu k pozdní svačince

  1. Tady dnes nachumelilo téměř kalamitně.🤦‍♀️ S Goliášem jsme vyrazili jen na krátkou prochajdu, nejdřív k drvetovi předvést vyléčenej artritickej lokýtek. Malej zánět tam je pořád a lepší už to prej nebude. 🤔Z procházky si Goliáš přinesl tlapky obalené sněhem, totéž, když jsem ho párkrát vypustila na zahradu, ale to je fajn, snížek na podlahovém topení odtaje a zmizí beze stopy.😃 Horší bude, až to začne odtávat a bude nosit špinavou břečku.🤢 Dostat ho tlapkama do lavoru, toť zápas a je nutno použít sílu.

    1. Tady taky chumelííí, začlo období čistejch psůch! To je výborná záležitost, taky to miluju. Gratuluju moc Goliáškovi ke zlepšení. Nechceš zkusit mu pomoci homeopatikama?

      Když to nevyjde, nic se nestane, neublíží. Ale pomoci to může. Zvířat se nemůžeme zeptat, jak bolest vnímají a co jim nemoc dělá v těle, takže je to horší, ale zase člověk svý zvíře zná, ví třeba jak vstává, kdy ho to bolí nejvíc, tady by ses mohla podívat, co by odpovídalo nejvíc.
      https://www.ulekare.cz/clanek/zmirnete-bolest-kloubu-pomoci-homeopatik-staci-si-vybrat-podle-konkretnich-potizi-18505

      Obecným lékem na artritidu má být Rhus toxicodendron, a já bych možná vzhledem k tomu zánětu zkusila Bryonia alba 15CH . V tom odkazu to máš hezky vypsaný, co na co působí. Tubička stojí kolem devadesáti korun, kuliček je tam fůůůra. Podávají se tak, že kuličku dáš do malý injekční stříkačky a rozpustíš v trooošilince vody. 30 min. odstup od žrádla před podáním, a po prý stačí míň, tak 15. min. Roztok vpravíš psékovi do škrání a podržíš mu tlamajznu tak, aby to tam chvilku vydrželo. Lze při tom drbat na šňupáku 😀 , ba se to přímo doporučuje, radí mudrlantka já 😀 . Zpočátku bych dávala 2x denně, po týdnu bych to sundala na 1x denně a pozorovala, jestli vidím na psovi zlepšení. Pokud ano, protáhnout interval třeba jednou za dva dny, pak za čtyři a tak.

      Edit – homeo si můžeš „namnožit“ ředěním, takže pak s jednou kuličkou vystačíš na hooodně dlouho, pokud bys do toho chtěla jít, hodím sem odkaz na to jak to radí moudrej pan Hrabák

      1. Dík za typ, ale nepodařilo se. Zkusila jsem jít na ten web, ale první, co se objevilo, že chtějí souhlas se zpracováním osobních údajů a jejich sdílením s jinými dodavateli. Tak, bohužel, to já tedy ne. Názvy těch výrobků jsem si napsala a zkusím se podívat jinde na netu. Zatím jsem mazala Bepanthenem a dávala Fitmin klouby, zdá se, že pomohlo, běhá dost čiperně. Ten přípravek od Fitminu se dává dva měsíce dvakrát ročně, teď jsme kúru skončili, máme spotřebovanou asi třetinu dózy, tak myslím, že nám na tento rok vydrží. Já mám artrózu taky, mám vyzkoušeno, že pomáhají přípravky od blízké firmy Contipro (obsahují kyselinu hyaluronovou), objednala jsem si a už mám variantu lidskou i psí, tak vyzkoušíme, uvidíme.

          1. Podívej se u toho Gelorenu na výrobce😉😁😁. Je to to Contipro👍. Já už ro mám taky vyzkoušené, je to fajn.

  2. Zmrzlé jabko a Ešusová je šťastná jak blecha. Tomu říkám radovat se z maličkostí. A votom to je. 🙂
    Pozdrav a podrbání za ušenkama Mouresovi – až se zase příště ráčí přišmrdolit.

    1. Jojojoooo, bylo to primissima, včera jsem si dala opáčko 😀 Tady u Domečku je bambilijoum příležitostí z čeho se radovat. Já obecně jsem byla vždycky jedinec, kterej se uměl radovat z blbinek. Pak přišlo období, kdy – chtěla jsem napsat, mi to bylo sebráno, ale vlastně jsem si to v tom kolotoči sebrala sama sobě a jela jsem v takový mlze nějaký blbý. A Domeček mi to zase vrátil 🙂 . jsem mu mooocinky mocinkatě vděčná.
      Včera Moures zase nedorazil, vždycky doufám, že je zavřený u babičky a nic se mu nestalo, jseeeem v tooomdle hroooooznáááááá! Doufám, že se zejtra přištrachá, hošík. Nebo teda spíš…..hrošík. Přijde mi, že je takovej zvláštně obezitní 😮 . Odčervenej je. A taky teď nežral jako mlejn. Tak snad chodí ještě někam k někomu na dlábes?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..