Cvičím, cvičíš, cvičíme.

Moures je velmi chytrý stvořeníčko.

A já si myslím, že i kočka se dá ledsčemu naučit. A když mám ten klikr, co??? Říkala jsem si v době vánoční, kdy jsme bivakovali v Domečku. Byla by to škoda, nevyužít jeho potenciál. Myslím Mouresův. A tak jsem se do toho pustila a zapojila i ohaříky, ať se taky zabavěj. Prostě jsem jen cvakala a odměňovala. K velký radostí všech tří. Pak jsem k tomu už přidala pohyb, takže jsme se motali všichni čtyři nejdřív po kůchni sem a tam a pak už i ve vedlejším pokoji. Po nějaký době jsem začala volat “Mouríínkůů” . A pěkně nám to šlo. Brtník si stále kutil v dílně, kde dokonce zprovoznil i takový zvláštní kamna na nožičkách a my si hráli takhle. 

Takže když jsem pak druhý den klikla, okamžitě se na mě Mourínek ze svýho pelíšku podíval. To vypadá slibně, řekla jsem si. Sedla jsem si k němu a natáhla k němu dlaň. Jak se dalo očekávat, zvědavě k ni přistrčil hlavičku a já klikla. No a pak ještě jednou a ještě jednou….. A máme to. “Noustač” jako vyšitej. Jakmile jsem nastavila dlaň, už do ní strčil čumes 🙂 . Paráda, takže nějakej ten základ máme a teď si budeme moct trošku sofistikovanějš hrát. Jsem zvědavá, jak rychle si na tyhle základy vzpomene, až se po týdnu zase uvidíme. 

Abyste si nemysleli, že je to jen o blbinkách, zdárně se mi podařilo mu vysvětlit, že když bude pobíhat a natahovat ťapky po jídle, tak smolikof. Musí si pěkně sednout na zadel, jinak tu mističku nedostane. Je to chytrej kosourek, takže už si pěkně sedá a já mu k tomu přidávám i to Sedni! 😀 😀 Má totiž logický tendence si pro žrádlo sahat packou a bohužel ozbrojenou.  A už mě pěkně seknul, takže jsem si řekla, že se to spolu pokusíme nějak pořešit, abychom to odstranili. S mističkou už nám to pěkně jde, tak teď  ještě jídlo z ruky. Tam je to ještě nedokonalý, ale zatím se mi daří být rychlá a když zvedne tlapku, dobrůtka zmizí. 

Líbí se mi na něm, že dobře reaguje na NE! Sice je vidět, žeee jakooooo tentonoooc, se mu to moc nelíbí, páč dá vždycky ušiska do strany, ale ve většině případů na to opravdu reaguje dobře. Stejně tak, pokud se někam snaží procpat a člověk mu tam nastaví jako zábranu nohu. Taky to většinou vezme a necpe se nikam na sílu. Než jsme odjížděli, tak večer před tím přišel a měl na sobě na boku dost velkej šrám. Buď někde spadnul a při pádu se o něco trhnul, nebo ho vzal jinej kocour – přeci jen už dospívá – a nebo ho možná taky vzal kohout. I když tam myslím teď už moc nechodí, když má zábavu u nás. A tuším, že slepice si oddychly 😀 : D . No a musím ho pochválit, že náš pokus o ošetření betadinou docela dobře zvládnul, na to, že umí být pěknej raubíř. 

Tuhle se mi moc hezky koukalo, jak spolu blbli s Taliprtkou. On si vždycky lehne na záda a máchá na ní tlapkama a ona mu razítkuje pupek čumesem. Teď už nejen pupek teda, ale dává mu tečky i do hlavy 😀 😀 . Před časem ho sjezdila na tři doby, když to nějak moc přeháněl, stejně jako Rumíček, kterej už na něj nedávno zařval jako tur a hnal ho pod stůl 😀 . Tak teď víc řádí ale s Tali a ta mi někdy přijde, že na něj kouká shovívavě, jak na malý robě. 

No, tak jak jsem psala, jsem zvědavá, jak bude na Moures reagovat, až se zase dáme dáme po týdnu do klikání . A když mu to půjde dobře, tak si možná časem střihneme nějaký společný cvičeníčko s ohařema , ne? 😀 Ešivá von se taky naučít zavírat ty dveře na povel, když už to umí skorem i Taliprtka.? 🙂

8 komentářů u „Cvičím, cvičíš, cvičíme.

  1. To jste ale čikovní, říkám to pořád, měla by ses tomu věnovat!
    Musí to být skvělý, pozorovat to hraní pejsků s košištou 🙂

    1. No jo však já se věnuju, mezi uvařením polívky a vyluxování 😀 😀
      Jo je to skvělý, jen prostě s Tali mám pořád ještě strach. Asi neoprávněný, ale mám, když se rozdivočí, tááák nikdá nevím. A taky mám strach, aby je Moures nevzal při svým divočení zase drápem. On se s nima taky nemaže. Ale jinak jo, je to ftipný.

    1. 😀 ano, nesmíme zapomínat, že je to kočka. Ne, tohle s ním nejspíš zkoušet nebudu, ale uvidíme ešivá to udržím v hlavě a nenapadne mě nějaká hovádina, znám se. Rozhodně s ním ale nehodlám nacvičovat otvírání linky jako s ohaříkama, to vím, že by se mi vymstilo 😀

      1. Naše první kočka Káča se naučila otvírat dveře sama – skočila na kliku a bylo.
        Nejdřív otvírala dveře od mého pokoje, aby se mohla uložit do postele nebo v zimě na radiátor. Jednou ale otevřela dveře od špajzu a s Lesánkem vyluxovali pekáč s masem, který tam mamka odložila. Od té doby jsme špajz důsledně zamykali. Takže možná, i když nebudeš nacvičovat, přijde Moures na otvírání linky sám, páč to od ohaříků odkouká.😉😁😁

        1. Jo, toho se u něj lze obávati. Vím, že mi Peťa AP říkala, že můžu počítat s tím, že kočka bude se psy tak nějak kooperaovat třeba ve shazování jídla z linky, stolu a pod. Otevření špajzky už je teda mnohem vyšší levl, to by mě trefilo 😀 Možná bych ten klikr měla radši zahodit 😀
          Si Káča s Lesánkem uďáli pěknej mejdan!! 😀

  2. super, ze se dari takhle hezky klikat cici 🙂 pobavilo me jak se natahuje po zradle s tlapkou 😀

    1. Jojo, on je to chytrej kousek, tenhle chlapínek.
      Ono, kdyby se natahoval tak jako nějak civilizovaně, tak je to otomilý, ale ten smrad to vezme šavlema . Ale tenhle víkend, ani jednou netasil, bral si to jako civilizovanej pán 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..