Nebojte nejde o popis obcí s tímhle názvem, alébrž o dva výlety. Oba v okolí našich oblíbených Malých Kyšic. S tím, že jeden byl malej a druhej velkej.
Ten první byl na Hod Boží, kdy bylo takový to – bohužel v posledních desetiletích obvyklý – poštědrovečerní počasí. Neboli pršelo od rána. Nebylo kam spěchat a taky ohaříci měli z předchozích dní dost nalítáno. Už od pondělí jsem domů chodila z práce ve dvě a vždycky je pořádně vytáhla do polí, na Štědrý den jsme byli venku dvě a půl hoďky, navíc s námi ponocovali, takže se ani jeden nikam nehrnul a spíš tak jako polehávali a mlátili svoje oblíbený špačky. Takže jsme se my mohli pěkně vyvalovat u pohádek, s kávičkou a cukrovím.
A odpolko, když už se na to déšť vykašlal jsme mohli vyrazit ven. Volba padla na náš základní okruh v Kyšicích. Vzdálenost tak akorát, abyste se pěkně prošli a ohařiska si mohli zařádit s novejma dárečkama. A nebyli jediný, kdo si vánoční dáreček bral s sebou.
Jááááá totiiiž takyyyy!! Úplně jsem se vrátila do dětských let, kdy jste se těšili, jak hned druhej den vytáhnete do světa některý z dárků. Já totiž dostala …………zimní gumáčky! JO! Pořádný a bytelný. A do tohodle ušmudlanýho a mokrýho počasí naprosto nejvhodnější. A aby bylo mojí dětinskosti učiněno úplně zadost, tak když jsme pak pochodovali lesníma cestama nabádal mě Brtnik, že přece nemám zapotřebí se loužím vyhýbat a můžu pochodovat rázně přímo čárou fpřed. Což jsem s nadšením učinila a zkoušela, jak je která louže hluboká. Velmi příjemná záležitost, musím říct. Člověk to dokonale zapomněl, jak si to jako dítě užíval. Už jsem teda v loužích neskákala, jak mi ještě navrhoval, neb se mi pak nechtělo lesem pochodovat mokrá. Jen jsem si tak v utajení hupla, aby se mi nesmál, že jsem to nakonec udělala. A dobrý to bylo. Vřele doporučuju.
Ohaříci si taky užívali nových dárečků a rotovali prostorem. A my jsme v krátký době zjistili jednu velkou nevýhodu tohodle aportíku.
Je to věc moc fajn, když má pes vyhledávat. Protože se díky přírodním barvám v tomhle případku jen minimálně může řídit očima. Ovšem…….. vy jako člověk jste na tom mnooohonásobně hůř. Takže pokud si nevšimnete, že to pesan někde odložil, můžete mít problémek. Ne v případě Rumíčka, kterýho pošlete a on vždycky zodpovědně a rád hledá. A taky najde. Ovšem, když to někde nechá Taliprtka, jste v problémech, protože u ní ochotu k něčemu podobnýmu fakt v současnosti nehledejte. Nemá ochotu vůbec k ničemu. Takže jsme občas hledali fšicí. Ešče, že ten Rumíček je takovej zodpovědnej pán. Tak jsem pak radši vytáhla další z vánočních dárků – nový žužlopichlobalonky. A ten už si Tali zodpovědně nosila a dávala si na balonek pozor stejně jako Rumíček.
Nijak jsme nespěchali, hodně jsme si s nima hráli, takže jsme venku nakonec byli docela dlouho. Protože se oba solidně zaprasili, poslali jsme je před závěrečným stoupáním do říčky, aby se tam trošánek odmočili. Jinak by domů dotáhli asi tak půl metráku bahna. Moc pěkně jsme se prošli a já si mohla vyzkoušet, jak nám to spolu s novejma gumáčkama půjde při procházkách v okolí Domečku. Jááá se taaak těším! A stejně tak jsem se těšila na další z výletů, který na nás v tuhle dobu čekají. Ten hned následující byl naplánovaný na druhý den. Právě taky do kyšických lesů, ale na mnohem delší trasu. Takže to až zítra 🙂 .
Zimní gumáky jsem si před pár lety taky pořídila. Na chůzi super👍, akorát jak jsme byli zvyklí jezdit venčit mimo město, nedá se v nich řídit auto, jsou moc masivní (ztráta citu pro spojkový pedál). Takže na cvičák či do polí – do auta mokasíny, pak přezout🤦♀️ a vyrazit. Ještě před tím jsem měla neoprenové holínky (téže značky jako ty gumáky) – naprosto super, krásně zdobené kytičkami👏, ty jsem teda každodenním používáním zničila. Další jsem už nesehnala, pocházely z Kanady, tak asi dovoz nebyl. I když teď jsem delší dobu nepátrala, s mamkou jsem do terénu nemohla a se staříkem Goliáškem teď taky ne, i v polích chodíme po cestách. Tak ať si ty Tvý gumáčky s ohaříkama krásně užiješ – teda přiměřeně, nemusí pršet furt.😜😁
Zimní gumáčky jsou fajn, jen teda jsem zjistila, že mi nedělají dobře na plosku pravý noženky,nevím proč teda. No řídit v nich bych rozhodně já nemohla, protože jsem obecně kopyto, musím ten pedál cítit. Nemůžu řídit ani ve většině svých oblíbených botéček, protože mají hodně klustou a tvrdou podrážku. Gumáčky s kytiškama jsou můj sen. Taky jsem jedny měla, vydržely poměrně dlouho, ale pak taky odešly a uuž jsem je taky neviděla. Jsmě měly asi stejný či co. Já v tomhle počásku jsem jen v gumáčkách, ať prší nebo ne, ať mrzne nebo ne, jsem gajdoš v gumákách 😀 . A Brtnik už taky jedny zateplený od Jéžiška dostal a moc si je pochvaluje. jsou nějaký spešl z lehkýho matroše, spešl zateplený. do asi -30000000° 😀
Kimi
“ztráta citu pro spojkový pedál”
Jsem uz zblbla, cetla jsem “ztrátu čichu…” 😀
Aach, holinky, gumaky, ja mela svoje milovany z Vulkanu Hradek, leta letouci slouzily. Letos v ohybu praskly a nemuzu najit zadny podobny.
Esusova
“Jen jsem si tak v utajení hupla, aby se mi nesmál, že jsem to nakonec udělala.”
Mi pripominas to maly ditko z videa. 🙂
https://www.youtube.com/watch?v=PN-MjUC4f9k
Jooo jááá taky četla vo čichu!! Zblblý jsme dokonale 😀 Ti dva na vídeju jsou booožííí. Ten klidnej pesan! Rozvážnej! To vůbec neznáám, nikdá jsem takovýho psa neměla 😀 a hošíček malej, jak důkladně ofafrně odloží to vodítko a pak si jde užít tu louži, pěkně taky důkladně a zase rozvážně vezme to vodítko 😀 😀 dokonalá dvojka. A jo, asi takhle nějak jsem si ty louže užila taky 😀