Nebojte nejde o popis obcí s tímhle názvem, alébrž o dva výlety. Oba v okolí našich oblíbených Malých Kyšic. S tím, že jeden byl malej a druhej velkej.

Ten první byl na Hod Boží, kdy bylo takový to – bohužel v posledních desetiletích obvyklý – poštědrovečerní počasí. Neboli pršelo od rána. Nebylo kam spěchat a taky ohaříci měli z předchozích dní dost nalítáno. Už od pondělí jsem domů chodila z práce ve dvě a vždycky je pořádně vytáhla do polí, na Štědrý den jsme byli venku dvě a půl hoďky, navíc s námi ponocovali, takže se ani jeden nikam nehrnul a spíš tak jako polehávali a mlátili svoje oblíbený špačky. Takže jsme se my mohli pěkně vyvalovat u pohádek, s kávičkou a cukrovím.

A odpolko, když už se na to déšť vykašlal jsme mohli vyrazit ven. Volba padla na náš základní okruh v Kyšicích. Vzdálenost tak akorát, abyste se pěkně prošli a ohařiska si mohli zařádit s novejma dárečkama. A nebyli jediný, kdo si vánoční dáreček bral s sebou.

Jááááá totiiiž takyyyy!! Úplně jsem se vrátila do dětských let, kdy jste se těšili, jak hned druhej den vytáhnete do světa některý z dárků. Já totiž dostala …………zimní gumáčky! JO! Pořádný a bytelný. A do tohodle ušmudlanýho a mokrýho počasí naprosto nejvhodnější. A aby bylo mojí dětinskosti učiněno úplně zadost, tak když jsme pak pochodovali lesníma cestama nabádal mě Brtnik, že přece nemám zapotřebí se loužím vyhýbat a můžu pochodovat rázně přímo čárou fpřed. Což jsem s nadšením učinila a zkoušela, jak je která louže hluboká. Velmi příjemná záležitost, musím říct. Člověk to dokonale zapomněl, jak si to jako dítě užíval.  Už jsem teda v loužích neskákala, jak mi ještě navrhoval, neb se mi pak nechtělo lesem pochodovat mokrá. Jen jsem si tak v utajení hupla, aby se mi nesmál, že jsem to nakonec udělala. A dobrý to bylo. Vřele doporučuju.

Ohaříci si taky užívali nových dárečků a rotovali prostorem. A my jsme v krátký době zjistili jednu velkou nevýhodu tohodle aportíku. 

Je to věc moc fajn, když má pes vyhledávat. Protože se díky přírodním barvám v tomhle případku jen minimálně může řídit očima. Ovšem…….. vy jako člověk jste na tom mnooohonásobně hůř. Takže pokud si nevšimnete, že to pesan někde odložil, můžete mít problémek. Ne v případě Rumíčka, kterýho pošlete a on vždycky zodpovědně a rád hledá. A taky najde. Ovšem, když to někde nechá Taliprtka, jste v problémech, protože u ní ochotu k něčemu podobnýmu fakt v současnosti nehledejte. Nemá ochotu vůbec k ničemu.  Takže jsme občas hledali fšicí. Ešče, že ten Rumíček je takovej zodpovědnej pán. Tak jsem pak radši vytáhla další z vánočních dárků – nový žužlopichlobalonky. A ten už si Tali zodpovědně nosila a dávala si na balonek pozor stejně jako Rumíček. 

Nijak jsme nespěchali, hodně jsme si s nima hráli, takže jsme venku nakonec byli docela dlouho. Protože se oba solidně zaprasili, poslali jsme je před závěrečným stoupáním do říčky, aby se tam trošánek odmočili. Jinak by domů dotáhli asi tak půl metráku bahna. Moc pěkně jsme se prošli a já si mohla vyzkoušet, jak nám to spolu s novejma gumáčkama půjde při procházkách v okolí Domečku. Jááá se taaak těším! A stejně tak jsem se těšila na další z výletů, který na nás v tuhle dobu čekají. Ten hned následující byl naplánovaný na druhý den. Právě taky do kyšických lesů, ale na mnohem delší trasu. Takže to až zítra 🙂 .