Víkend byl tentokrát delší o to betonování a tak byli ohaříci v pindělí takový vláčnější.
Nicméně v úterý jedeme do Domečku zase, a to budou mít díky tmě to venčení trochu osekaný. Takže jsem chtěla jít společně pěkně do polí a na trošku dýl, než standardní pindělí. Ovšem Brtnik už pojal k polím odpor a když to jde, tak tam nejde 😀 . Nedivím se mu, jsme namlsaní lesama a polema u Domečku a před tím i venčením v Kyšicích. Hučela jsem, že se ohařiska nebudou šidit a on mi na to kontroval, že je šidit nebudeme, že se prostě budem v tý civilizaci courat. Tak jo, to je pro mě překvápko. Po civilizaci nikdy totiž courat nechtěl, to čučim teda.
Hodili jsme se do psího outfítu, psům krom občanky na krk posadili taky svítící obojky a šlo se. Tak jako občas nechávám na psech, kudy se dneska půjde, nechala jsem to tentokrát i na Brtnikovi 😀 😀 😀 . Nejdřív to vypadalo na jeho standardní trasu a já se už chystala hučet, že tohle teda jako nene. Pak jsme ale uhnuli a zamířili k okraji sídliště a když jsme míjeli sámošku pravil Brtnik, že by si dal něco dobrýho a jal se proštrachávat kapsy. Připojila jsem se, dali jsme dohromady pár drobáků a Brtnik se vydal do sámošky. Ohaři se hodlali vydat s ním a bylo složitý jim vysvětlit, že teda mají smolikof. Tali se furt otáčela a já u ní musela být ve střehu, aby každýho kolemjdoucího v dálce na druhým chodníku nevyhodnotila coby Brtnika. Na co má ohařskej nos, to jako v ten moment nevěděla 😀 . Byla za chrta, který se řídí očima. A ešče poloslepejma, páč ta pani v sukni Brtnika nepřipomínala ani náhodou.
Šla jsem s nima pomalu dál a došli jsme na travnatý plácek pod dvěma obříma ořešákama. A jááá! Člověk, tvor bez čichu a s blbě vidícím okem jedním jsem tam objevila tenisák. Ne voni, ale já 😀 . Každopádně nejsem hamoun, takže jsem se podělila 😀 . Páč jsem byla ráda, že je můžu zabavit. A tak jsme si tak nastřídačku čutali (já) a chytali (voni) tenisák o zeď. Byla už tma a tak měli oba zapnutý obojky. Úplně nový, protože ty starý po pár – asi dvou? třech?? týdnech odešli. Koupila jsem první, co bylo po ruce, takže 😀 😀 ….. z Tali je tak trochu pojízdná pouť, protože ten její je bílej a světýlka v něm jsou ……….barevný 😀 😀 . Něco příšernýho, ale já si toho nevšimla 😀 😀 . Výborně ladila s osvětlením domu, u kterýho jsme si hráli. Pod střechou tam blikala naprosto stejná příšerná barevná kombinace. A jak ona tam hopkala tmou, vypadalo to fakt ftipně. A asi pro někoho vánočně úchvatně, protože opodál procházející maminka s malým mrňouskem v kulichu se zastavili a značnou dobu pozorovali a komentovali to její světelný rejdění. Ona navíc jak je flekatá, tak v tý tmě dost splývá a je vidět hlavně ten obojek, co tančí vzduchem. Jooo, vánoční osvětlení v pohybu 😀 😀 . Rumíček je věrný decentní červený 😀
Pak se konečně dostavil Brtnik a přinesl nám každýmu zmrzku a pražený mandle. A tak jsme zašli do starý části, mezi domečky a courali tam mezi nima a pozorovali, jak jsou nazdobený. Taková vlastně hezká předvánoční prochajda z toho byla a já si říkala, že teď v současnosti bych si už i s Tali lajsla, jako s osatníma svýma psama, jít v noci zasněženejma a uklouzanejma uličkama s teplým svařákem ke kostelíčku svatýho Martina. Jen je v současnosti jedna potíž. Není sníh a není svařák. Teda ten je, ale nesmím ho pít na ulici . Tak halt místo toho zmrzka a pražený mandle a místo v půl noci, v půl šestý. Ale i tak to bylo hezký 🙂 .
Přeji všem krásné Vánoce. V roce 2021 ať zůstanou spolu všichni, kteří se mají rádi, a ať přicházejí jen malé starosti, které se dají překonat.
Dášo – to je ale krásný přání, takhle dokonale vymyšlený. Je to pravda!! Zůstat s tím, koho mám rád a mít malý starosti znamená – nemít žádný starosti – tedy ani ty o zdraví a štěstí. Možná to líp asi ani vymyslet nejde????? A já přeju to stejný Tobě /jestli nevadí, že tykám/ .