Zabetonovanej víkend.

Teda ne úplně celej a taky ne víkend, hlavně podlaha, že jo.

Do Domečku jsme tentokrát jeli už ve čtvrtek večer, protože nás čekalo velký betonování. A v Domečku na nás zase čekal Mourínek na zahradě a uuuutykaaal za námi, když jsem otvírala bránu. Čapla jsem ho pak do náručí, protože je kopyto motavý a ešče by vběhnul pod kola. Pak mu to už přišlo moc dlouhý, tak se začal kroutit jako hádě a hópnul na zem. Proběhla vítačka s ohařiskama a Brtnikem a šlo se do Domečku. Tam ho tentokrát čekala trochu nemilá procedura, páč jsem mu přivezla nejen papání, ale taky pipetu na odčervení a odblešení. A aby to nebylo ohaříkům líto, taky dostali “meducínu” . Tali jediná se nevzpírala a svoje tři tablety polkla a ani nevěděla, co vdechuje 😀 . To kucí se krapítek kroutili 😀 . Ale Brtnik to s kočičónama umí, takže si s Mouresem poradil a já s Rumouškem taky, udělala jsem z něj halt krmnou husu.  Jo mimochodem – nedivte se mým klasickým zmatkům se jmény. Ani Mourínek už není čiště Mourínek, ale přes Mourese a Mórese jsem se dopracovala k Mousesovi – je to odvolávka na hlavní postavu filmu RED – Franka Mosese, kterýho hraje můj oblíbenej strejda Willis 😀 . Takže občas prostě Moures, občas Mouses, či Mourínek, tak se na to připravte 😀 . Ohaříci byli ovenčení ještě v Prahé, takže se pak už ani nikam nemuselo a mohlo se provozovat válendo grando. 

Udělali jsme si pohodičku, já zapnula starej magneťák po mámě 😀 (retrooo) a pustila na něm starý kazety s koledama. Helejte jako nechci bejt nějak sentimentální či čo, ale tady prostě mají ty koledy ešče úplně jinej rozměr. Jakože hlubší, než v tom paneláku, nebo co. Nevim, prostě nevim. Purpůru jsem zase frkla na kamna a bylo dobře. Odpadli jsme poměrně brzo, protože ráno to chtělo moc nevyspávat. Měli totiž přivézt beton. 

A taky přivezli. Přijelo obří auto a Tali mu šla vyhrožovat jako já tomu čertovi kdysi 😀 a Rumíček s výhrůžkama taky nezahálel. Tak jsem je oba odhulákala do Domečku a osvětlila jim, že tu obludu, co právě přijela tady nutně potřebujeme. Obluda vjela do dvora a pak se začaly dít věci teda. Páč Obluda byla fakt obludná a veliká a terén je momentálně značně mokrý  a krapítek jako šikmo. Což milou Obludu poslala přímo na Domeček. Pan řidič byl ovšem šikovnej a i přes minimální manévrovací prostor to ustál. Ovšem to zase stála Obluda a bylo nutno ji vyprostit, nezbořit Domeček a posléze se pokusit Obludu dostat tam, kde mohla oknem čerpat do Domečku ten potřebnej beton. Než se to podařilo, utíkal zase ovšem potřebnej čas a milej beton trošánek ztratil na potřebný konzistenci a když začal oknem proudit do místnosti nebyl už tak tekutej, jak jest nutno. Navíc – na jeho rozhrnování byl Brtnik sám – neřekli mu, že by bylo zapotřebí tak tří jedinců, aby se to zvládlo v pohodě, takže se tam s tím rval a snažil se rvát co nejrychlejš,  aby beton neztuhnul dřív, než ho dostane tam, kam potřebuje. Bylo to pekelný, já si pak v tichosti umyla gumáčky a šla pomáhat, leč jsem byla vypovězena z prostoru. Nedivím se, možná bych se tam spíš motala, než pomáhala. Když to chudák celý roztahal, byl sedřenej jak kůň a taky značně otrávenej, protože mu bylo jasný, že výsledek nebude odpovídat nejen představě ale taky vynaloženým financím. Nehledě na to, že se i u tohodle děsně nadřel. Ne teda jako kdyby to míchal a vozil v kolečku, ale bez práce to rozhodně nebylo. Tak ale co se dá dělat, hlavně, že se to nějak podařilo a snad to půjde dál pořešit- zbroušením a vystěrkováním.

Ohaři dělali značnou část procesu drbny a dozorovali to:

(mimochodem ta fotka se zbytkem naší snídaně mi evokovala scénku, když jsme byly se ségrou malý a blbly jsme při jídle. Vždycky k tomu patřilo máminý: “Dokud to nedojíte, nehnete se od stolu!” Tak jsem to chtěla k tý fotce napsat, enemže to byl moc dlouhej popisek 😀 )

No, takže se takhle nedokonale dobetonovalo a muž můj stržený jak péro v kukačkách přišel posléze za námi do kůchně. Já ještě před tím, vylítla na zahradu za panem řidičem Obludy a pomáhala mu tam nosit suť, aby mohl odjet. Když tak učinil, zbyl ze zahrady tankodrom kříženej s rozvalinama po zemětřesení. Hluboký koleje, kam se podíváte a všude, všude v nich suť. Výbornej pohled tohleto. Mno a protože jsem logisticky zdatná, domluvila jsem na tenhle den navíc dovoz kontíku, právě na tu suť. Ešče, že jsem nebyla moc rychlá a nepřijelo to dřív. Neměli bychom čím podsypávat Obludu.

Pan kontejnerista dovezl nejen milej kontík, ale taky kontakt na pána, kterej by to možná za nějakej peníz naložil. Což bylo přesně to, co jsem chtěla. Páč co jsem nechtěla, bylo to, aby se zmordovanej Brtnik hmoždil zbytek víkendu s kolečkem narvaným sutinama. A že jich tam opravdu máme. Pán je navíc ftipnej, takže jsme si vyměnili několik přestřelek v šovinisticko-feministickým duchu, stejně jako předtím při objednávání v telefénu a pak odjel. A já vysmahla s ohaříkama ven. 

Toooo vám byla krása krás. Vzali jsme to loukama, kde jsem je nechala, ať si dělají co chtějí a pak jsme zamířili do lesa. A tam jsem z Taliprda uďála zlýho psa! Ale to si pěkně počkejte do příště 🙂

6 komentářů u „Zabetonovanej víkend.

  1. Oharici nedozorovali, oni telepatologicky hovorili s Obludou a usmernovali ji, aby jim nezborila novej bydlik! 🙂
    Hele, to mas vokno stiply, beton tuhlej, co prijde dal do tretice? Co vas este ceka, at se muzete pripravit na ne/mozny trable? 🙂
    “zmordovanej Brtnik hmoždil ”
    Tohle je dobrej jazykolam, zkus rychle rict 5x za sebou! 😀

    1. Doufám, že do třetice nepřijde teda🙂. A nebo už možná i přišlo protože jsem šla za kolegou neb mi telefén hlásil cosi a on uďál pink a fotky z betonovani a stavby byly f… fuuuč🤔 .řekla jsem to i desetkrát a dobrý, slo6to

  2. Že se psékům z těch makovic nekouří. Zpracovat tolika podnětů a nových situací.
    Chytrolíni malí, nic jim neuteče, kam se na ně hrabe BISka. 🙂

    Tuhnoucí beton? Nová zkušenost pro příště. Krev pot a slzy v základech? Úlitba bohům za úžasné bydlení. O to víc budete s Domečkem propojeni. Myslím, že i přes tyhle jobovky se dílo daří.
    Se mi to kecá, já nemám vytahané ruce a bolavá záda…. 🙂

    1. jojo voni jsou hrozný drbny a agenti, Biska hadr😁 , to je fakt.
      Určitě je díky účasti na stavbě člověk pak s tom domem propjenej, to si myslim taky. A jako jobovky to zatim neberu, slo to pořešit, takze dobrý, jen komplikace a s tím se musí počítat

  3. já ke konci článku četla-a vzala jsem to loukama,kde jsem je nechala,at si dělají co chtějí a já vysmahla do lesa!
    dobrá představa

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..