V sobotu ráno!
Páč v pátek jsme sice nedělali nic stavebního, ale nějak jsme oba byli uondaný jak koťata a tak jsme večer odpadli do pelechu relativně brzo. Jáááá, chápejte jáá, starej ponocnej sem to zalomila v desítku??? A to jako totálně? No a tím pádem jsem byla vzhůru ne na Pražáka, ale dříf než slepice! Ale! Ne dříf, než Brtnik. Ten už hospodařil v kůchni. Slyšela jsem tentokrát, jak zatápí a vaří čaj. Byla ještě skorotma, nebo spíš hodnětma a tak to bylo takový příjemný. Slyšet přes dveře, kdy sklem prosvítala lampička, jak praská v kamnech. “Hmm, hmm, hmmm, tak fstávat děfčico, půjde se dneska hromadně ven.”, nabádala jsem se. A hlasitě volala z postele “Halooo!” Aby bylo jasný, že jsem vzhůru, tak aby mi neutekli. Můj muž mě přišel mile doprobudit a pak na mě poslal psy 😀 😀 . To jste vzhůru natošup, to je vám jasný 😀 😀
Chvíli jsem se motala prostorem, jak je mým ranním zvykem, ale podařilo se mi nastartovat se docela rychle. Aby mi to šlo ešče líp, přidal se k ohaříkům i Moures, kterýho do tý doby držel Brtnik v kůchni. Jak jsem se posléze při venčení dozvěděla, dostal chvíli před tím školeníčko pro změnu on od Tali. Byl nějak moc drzým a tak mu trochu důrazněji srovnala brčka 😀 😀 . Ale všechno v rámci slušnýho chování. Sice to prý vypadalo tak, že bych řvala jak prokopnutá, ale opravdu všechno v mezích. Jsem ráda. Za to, že jsem teda u toho nebyla, ale hlavně za to, že to Tali takhle udělala. Vím, že umí bezpečně srovnat psa (stejně jako Rumíček) a nezkřiví ani chlup. U kočky bych o tom ani neuvažovala, bála bych se, že ho přepůlí. Nu ale…. ukázala, že se umí ovládat a že snad, snad, nebere toho malýho poděsa jako kořist.
Před odchodem jsem dokonce stihla sníst i jablko. Pak jsem hópla do gumáčků a šlo se ven. Byyyloooo nááádherně. A já nebudu mluvit, nechám moje neumětelský fotky, ať vás provedou. Věřím, že i přes svou nedokonalost, to udělají líp, než moje grafomanský výlevy 😀 😀 .
a já jen dodám, že to byla supr procházka a že jsme si ji fšíci moc užili. Po návratu nás už na zahradě čekal zase Moures, kterej mi dělal dokonce estetický dozor při vánočním zdobení. A díky tomu už předtím zmíněnýmu pokladu jsem si to zdobení užila strašlivě moc, moc, moc. Na půdě totiž byly i krabice s vánočními ozdobami. Není jich mnoho, ale vystačilo to dokonce i na ozdobení květináče, kterej jsem umístila před zahradu vedle vjezdu. Na roh plotu, aby fšicí, hned jak vjedou do vesnice viděli, že VÁÁÁNOČKY UŽ ZAČALYYY!! No ale víte co jsem tam objevila ještě??Jáá měla takovou radost. No až takovou, že jsem si teď uvědomila, že jsem vám to nevyfotila 🙁 . A to sem teda Kuba Kubikula, páč tam v krabici na mě čekaly tři dárky!! Jednak takovej ten svítící svícínek bílej, tak to jsem se hnedle zaradovala a nainstalovala ho do okna v ložnici. Pak ale se mi zaseknu dech podruhý, to když jsem objevila stařičký světýlka! Nemám moc ráda barevný, preferuju teplý bílý světýlka, ale tooohle jsou kouzelný a půvabný a roztomilý zasněžený barevný šištičky, starý jako pan Metuzalém! Jedidííí ty sou. Tak jsem je hnedle taky zavěsila do okna, který směřuje z ložnice k brance , ať nám to pěkně útulně svítí. Nejsou to žádný dryjáčnický světýlka, jsou pěkně decentní. A poslední obří radost mi udělala krabice kde bylo……………andělský zvonění!! Starší ešče než pan Metuzalém! JOooooooo řičela sem nadšením a hnala se za Brtnikem, kterýmu jsem asi před týdnem říkala, že bych to moc chtěla, že to je věc ve který je skovaný celýýý moje dětství! A tetkon, tetkoooon ho mááám! Sem ščastlivá! Stejně jako venku na těch pastvinách a děkovala jsem v duchu stařičké paní, že tyhle poklady na půdě uchovala a taky našemu rozhodnutí, vyklidit si půdu sami. O tohle všechno by svět přišel! Možná by sice Brtnik nepřišel o uši, páč bych tak nekřičela, ale von mě zná. A ač v tom neshledává nic pěknýho, když to cinká, tak to občas kvůlivá mě vydrží. Tak a já se můžu pochlubit, jak jsem to u nás v Domečku v provizoriu docela zútulnila, nebo ne? 🙂
Krásné fotky! Já mám zase ráda droboučká bílá studená světýlka a nesmí blikat.
Je tam opravdu krásně a kdybych nebyla fotografickej matla, kterej má i matlafotografickej přístroj, měli byste z toho výrazně lepší podívanou 🙂
Já právě taky mám ráda jen bílý světýlka – v tý teplý žlutý barvě a nesmí to blikat 😀 – ani obojky u nás nesmí blikat 😀 , ale tady jsem udělala úplně největší výjimku podruhý v životě. Poprvní, když Brtnik přišel s barevnejma hvjézdičkama v teplých tónech – páč to jsem nechtěla bejt za hydru, podle který musí být úplně šécko, když byl z dětství on zase zvyklej na svítící muchomůrky a teď podruhý se šištičkama – je to jiný svícení, než ty dnešní barvičky, takový …….. no …útulný prostě. Tak to jsem se kupodivu i oproti svým názorům velezaradovala, když jsem to našla. jsou opravdu stařičký a to vyhodit a nepoužít, to bych byla zase za hydru 😀
Zvyková světýlka z jiné rodiny nebo starodávná nalezená by se mi taky líbila, všechna bych někde upotřebila.
že jo? že jo! A ty šištičky, ty teda jsou! Fakt je v nich schovaný naše dětství 🙂 , já se koukala! 🙂
Výjimky bych taky dělala u světýlek z něčího dětství nebo u starých na půdě nalezených 🙂
Tahle půda, ta vydala neskutečný poklady. Teď nedávno jsem viděla video, který mi posílala kamarádka. Její malej hošíček drandí domem na starý okolečkovaný umělohmotný kachně s řidítkama – takový to odstrkovadlo, je z něho úplně nadšenej.
Máte nádherné okolí – skoro jako my tady v Orlických horách👍.😃 U nás doma byl vždy stromek hodně ozdobený. Světýlka s barevnými žárovičkami si táta vyrobil sám. U těch koupených, když rupne jedna žárovička, přestanou svítit všechny, na jeho šňůře ostatní svítila dál. Ten rozdílný systém zapojení je učivo z fyziky ze základky, takže si to už nepamatuju.😜 Jinak jsme měli spoustu vánočních dřevěných ozdůbek z Německa, kouřící dědky, takové větrníčky – když se na nich zapálily svíčky, větrníček nahoře se točil a roztáčel po sebou figurky – srnečky, lidičky. Mně se dnes do zdobení už moc nechce, na okna jsem teda vylepila vánoční folie, větrníček jsem vynechala, protože je rozbitý, oprava by asi chtěla někoho šikovnějšího, stromek mám už ty roky, co jsem v bytě, malý, umělý, na jiný není místo.😃
Ano je to tam u nás jako v podhůří, to říkáme s Brtníkem taky. jsem strašně ráda, že je to tam tak krásný, že jsme vydrželi a počkali na to pravý vořechový.
My měli doma – ještě z dob, kdy máma byla malá! – světelný řetěz firmy OSRAM z bílých svítích svíček, přivezl jí kdysi její tatínek z cest po světě. pro nás ty umělý svíčky byly v tý době taková vzácnost, že se to skladovalo jako rodinný zlato . Pro mě už jen ta krabice a název firmy, kterou za komunistů nikdo neznal bylo něco! 😀 A sloužilo nám to ještě v době, kdy jsme se vzali s Brtníkem. Pak jednou stromek žuchnul a světýlka to nepřežila. Byla jsem ščastnáááá, že jsem tehdá sehnala důstojnou náhradu – pořád ještě byly k sehnání hlavně ty barevný světýlka a já chtěla stromeček jako z dětství 😀 Máme je už taky století a pořád slouží.
Stromek už taky máme umělý, protože jsem nechtěla, aby kvůli mě pokáceli nějakej živej už. Takže tak cca šest možná sedm stromků to je, co se kvůli mě nepokácelo?
Ségra měla větrníček, kde byli dřevění andělíčci, točilo se to díky svíčkám, a kouřil tam františek.
Napsala jsem 2x odpověď Petře na její komentář pomocí červené šipečky a slova Odpovědět, ale ani jedna odpověď se neukazuje. Nebylo to nic světoborného, jen “Výjimky bych taky dělala u světýlek z něčího dětství nebo u starých na půdě nalezených :)” Tak snad se to potřetí podaří, když to píšu jako Komentář.
Ono to někdy – někomu dělá, že se ten jeho komentář neukazuje, čeká na schválení. Když nejsem zrovna na netu, tak to nevidím a schválím to dodatečně. Musím vyzpovídat paní administrátorku, co to způsobuje. Neděje se to každýmu, jen někomu – bude to podle mě v tom, jakým způsobem se kdo přihlašuje?? Asi??? 😮
Takže 3x, omlouvám se :). Já se nijak nepřihlašuji. Vlastně to po mně chtělo heslo, když jsem se pokusila vložit fotku našich psích holčiček, ale dál jsem to neřešila.
Není proč se omlouvat, tak to bude možná v tom. Zeptám se . Vím, že Mirka D. má taky komentáře, které vždy čekají na schválení