A taky ruce 😀 😀 😀 .
O Neroškovi, kterého jsem nasměrovala před časem z Dočasek ke kamarádce Sokolovi domů, mívám pravidelné zprávy a hlásání. Takže můžu ve zkratce říct, že se moc hezky zabydlel, po čase se hodně uklidnil a výrazně se srovnalo i jeho hrrrr chování k jiným pejskům. A částečně se i srovnala jeho hamižnost a posedlost majetkem. Ta se v počátcích projevovala i tím, že sebral kdejakej klacek a trval si na tom, že je jen a jen jeho a nikomu ho nedá, radši se udusí. Bylo v tom trochu i přeskokové jednání. Klacky ho postupem času opustily, ale jeho vášeň pro hračky, hlavně balonky ho neopustila ani náhodou. Šéécko, šecičko potřebuje, musí mít a nedá, nedá, nedá, kdyby se měl zalknout. Panička mu láskyplně a s nadsázkou říká občas Harpagonek 😀 . Navrhla jsem Sokolovi, ať zkusí metodu zahlcení, kterou jsem takhle pomohla Taliprtce, jenž to měla stejně. Ono jde taky o to, že ten pes, když to takhle má, není v klidu, štrézuje se z toho. Nerošek je ovšem ešče vyšší liga, než bývala Taliprtka, takže zahlcení zafungovalo zatím hlavně doma. Na zahrádce a jinde venku ještě tolik ne, i když jisté malé pokroky se jeví.
Teď jsme se domluvily se Sokolem, že se staví za mnou v práci pro adventní věnec, který jsem jí zase vyrobila a přivede mi i ukázat Neroška. Joooo, to jsem se těšila moc. Uvidím Sokola. Po sto letech! A taky “kmotřence”, hurááá! Vzala jsem s sebou rovnou i dárky a byla připravená na značce. Jakmile se Sokol ozvala, mazala jsem ven.
Už tam na mě čekali před bránou oba. Teda musím říct, že Nerošek je kus chlapa. Pořádnej kus chlapa. S nádhernýma očima. Milým pohledem a milou povahou. A……….velkejma žubama žahnutejma naholu. Což jsem zjistila hned úplně na začátku setkání. 😀 Přivítali jsme se – a to fšicí tři, protože i Nerošek přišel, otřel se o mě, nechal se podrbat a věnoval mi svou pozornost. To jsem si považovala velice. Podrbala jsem mu tu jeho hlavu velikosti dvacetilitrovýho kýble. A po přivítání jsem šla dát Sokolovi věnec a ostatní věci z tašky. A jako první jsem vytáhla mnou vlastnoručně šitej, vycpávanej vánoční stromeček z džínoviny, na provázkovým poutku. Mno a víc už jsem toho nestihla. Páč Nerošek usoudil, že když je na scéně vánoční stromeček, tak Vánočky už začaly a šel si tedy vzít dárek – ten stromeček. Ovšem jest to chlapínek trochu pohrkaný jako je Taliprtka, takže si ho vzal i s mojí rukou 😀 , do který se zahlodnul. Velmi ochotně jsem svůj dar pro Sokola pustila, aniž bych projevila jakoukoliv snahu o odpor 😀 😀 😀 . A Nerošek zase – zcela ščastnej, že má majetek – nejevil jakoukoliv snahu se svýho vánočního dárečku vzdát 😀 😀 . Kukadla jak talíře a nedám. Udělala jsem několikero pokusů a jedinou odpovědí mi bylo vždy podání tlapky. 😀 😀 Pěkně prostřídal obě, aby mi to nebylo líto, ale že nedá. Vyzkoušela jsem směnu a vytasila se s tenisákem, kterej byl pro něj – na rozdíl od stromku 😀 – určený. Hluboce se zamyslel /taky nevím čím teda, protože jak říkám, mohou si být s Taliprtkou rodnými sourozenci 😀 / a dospěl k názoru, že tenisák sice fajn, ale těch má doma habakůk, zato stromek ešče ani jeden a byl by bláhovej, kdyby do směny šel. A tak tam před bránou celou dobu stál, seděl, popocházel se stromečkem v hubě. A pískal si k tomu. Ešivá to byly nějaký vánoční psí koledy to nevim, každopádně pro Neroška už teda vánočky fakt začaly 😀 .
Jsem moc ráda, že jsem je oba mohla vidět. Po Sokolovi se mi stýská hodně a Neroška jsem dosud na vlastní oči (a i ty ruce 😀 ) neviděla. Tak ešivá se zase někdy uvidíme, musím pamatovat na to, že když už budu něco vyndávat, tak první věc musí být pro něj. Sysla jednoho obecnýho 😀
Sokole – moc díky, že jste přijeli (a že děkuju i páníčkovi, že vás sem hodil) a já se tak mohla s Neroškem seznámit. Je to roztomilouš. Kdybyste někdy někdo chtěl vidět obří štěně vlkošeda, jeďte se podívat na Neroška. Protože to je přesně on, přerostlý obří štěně.
Taky asi máme doma příbuzného ,když mu něco podávám já,musím dávat pozor,podávají vnučky,to je opatrnost sama, co má v tlamě nevydá,občas výměnou.
Talířové dodatečně vše nej..
Okénka krásná,už se to rýsuje.Hlavně ať na ně nepleskne malta nebo štuk,to se fakt strašně blbe čistí.
Taky máte doma rod Hamižníka Bleskurychlého Nenažraného? 😀 😀 Ale teda pašák, že u vnuček si dává pozóra, že rozliší. Zajímalo by mě, co to v psovi spustí, tuhle extrémní hamižnost, s kterou se špatně hýbe. Tali to měla taky a dalo fakt nimračku se odtama dostat. Gratulace ráda vyřídím. Ona si teď dala dárek, že je chvíli za hodňoučkou. Z okem se raduju moc, je to první opravdová novota. Opečováváná pochopitelně, aby se jim něco nestalo, Brtnik je chrání jako očko v hlavě.
Krásný pesan, a ty tlapy obří 😃. To mají němečtí ovčáci asi vrozený, hlídat a nosit věci. Kimča pořád měla něco v hubě – pešíka, tenisák, hračku.
Známí, kteří mě teď potkávají jen s Goliášem, se ptají, kdy si pořídím druhého psa. Říkám, že zatím neuvažuju, nevím, jak bych to vzhledem k věku a zdraví zvládla. Nicméně teď se mi, byť zatím vzdáleně, rýsuje možnost, že nám přibude ohařice německá, dvouletá. Jsme v pořadí 😉.
Rozesmál mě Nerošek chrníc s balonem v hubě. Já myslela, trochu nadsázka s tím harpagonstvím, ale JE to hamounek! 🙂 a krásnej péf.
Jojo, sanici vyvrácenou, ale NEDÁM! Super fotka.
Jak ovcouny moc nemusim, tak pan Nerosek je velkej vlkosedej sympatak! 🙂