A taky ruce 😀 😀 😀 .

O Neroškovi, kterého jsem nasměrovala před časem z Dočasek ke kamarádce Sokolovi domů, mívám pravidelné zprávy a hlásání. Takže můžu ve zkratce říct, že se moc hezky zabydlel, po čase se hodně uklidnil a výrazně se srovnalo i jeho hrrrr chování k jiným pejskům. A částečně se i srovnala jeho hamižnost a posedlost majetkem. Ta se v počátcích projevovala i tím, že sebral kdejakej klacek a trval si na tom, že je jen a jen jeho a nikomu ho nedá, radši se udusí. Bylo  v tom trochu i přeskokové jednání. Klacky ho postupem času opustily, ale jeho vášeň pro hračky, hlavně balonky ho neopustila ani náhodou. Šéécko, šecičko potřebuje, musí mít a nedá, nedá, nedá, kdyby se měl zalknout. Panička mu láskyplně a s nadsázkou říká občas Harpagonek 😀 . Navrhla jsem Sokolovi, ať zkusí metodu zahlcení, kterou jsem takhle pomohla Taliprtce, jenž to měla stejně. Ono jde taky o to, že ten pes, když to takhle má, není v klidu, štrézuje se z toho. Nerošek je ovšem ešče vyšší liga, než bývala Taliprtka, takže zahlcení zafungovalo zatím hlavně doma. Na zahrádce a jinde venku ještě tolik ne, i když jisté malé pokroky se jeví. 

Teď jsme se domluvily se Sokolem, že se staví za mnou v práci pro adventní věnec, který jsem jí zase vyrobila a přivede mi i ukázat Neroška. Joooo, to jsem se těšila moc. Uvidím Sokola. Po sto letech! A taky “kmotřence”, hurááá!  Vzala jsem s sebou rovnou i dárky a byla připravená na značce. Jakmile se Sokol ozvala, mazala jsem ven.

Už tam na mě čekali před bránou oba. Teda musím říct, že Nerošek je kus chlapa. Pořádnej kus chlapa. S  nádhernýma očima. Milým pohledem a milou povahou. A……….velkejma žubama žahnutejma naholu. Což jsem zjistila hned úplně na začátku setkání. 😀 Přivítali jsme se – a to fšicí tři, protože i Nerošek přišel, otřel se o mě, nechal se podrbat a věnoval mi svou pozornost. To jsem si považovala velice. Podrbala jsem mu tu jeho hlavu velikosti dvacetilitrovýho kýble. A po přivítání jsem šla dát Sokolovi věnec a ostatní věci z tašky. A jako první jsem vytáhla mnou vlastnoručně šitej, vycpávanej vánoční stromeček z džínoviny, na provázkovým poutku. Mno a víc už jsem toho nestihla. Páč Nerošek usoudil, že když je na scéně vánoční stromeček, tak Vánočky už začaly a šel si tedy vzít dárek – ten stromeček. Ovšem jest to chlapínek trochu pohrkaný jako je Taliprtka, takže si ho vzal i s mojí rukou 😀 , do který se zahlodnul. Velmi ochotně jsem svůj dar pro Sokola pustila, aniž bych projevila jakoukoliv snahu o odpor 😀 😀 😀 . A Nerošek zase – zcela ščastnej, že má majetek – nejevil jakoukoliv snahu se svýho vánočního dárečku vzdát 😀 😀 . Kukadla jak talíře a nedám. Udělala jsem několikero pokusů a jedinou odpovědí mi bylo vždy podání tlapky.  😀 😀 Pěkně prostřídal obě, aby mi to nebylo líto, ale že nedá.   Vyzkoušela jsem směnu a vytasila se s tenisákem, kterej byl pro něj – na rozdíl od stromku  😀 – určený. Hluboce se zamyslel /taky nevím čím teda, protože jak říkám, mohou si být s Taliprtkou rodnými sourozenci 😀 / a dospěl k názoru, že tenisák sice fajn, ale těch má doma habakůk, zato stromek ešče ani jeden a byl by bláhovej, kdyby do směny šel. A tak tam před bránou celou dobu stál, seděl, popocházel se stromečkem v hubě. A pískal si k tomu. Ešivá to byly nějaký vánoční psí koledy to nevim, každopádně pro Neroška už teda vánočky fakt začaly 😀 .

Jsem moc ráda, že jsem je oba mohla vidět. Po Sokolovi se mi stýská hodně a Neroška jsem dosud na vlastní oči (a i ty ruce 😀 ) neviděla. Tak ešivá se zase někdy uvidíme, musím pamatovat na to, že když už budu něco vyndávat, tak první věc musí být pro něj. Sysla jednoho obecnýho 😀

Sokole – moc díky, že jste přijeli (a že děkuju i páníčkovi, že vás sem hodil) a já se tak mohla s Neroškem seznámit. Je to roztomilouš. Kdybyste někdy někdo chtěl vidět obří štěně vlkošeda, jeďte se podívat na Neroška. Protože to je přesně on, přerostlý obří štěně.