Máme vokna!

Hurááááhurarááááááá máááme voknáááá!

Nový. Vesnický, krásný, úžasný a konečně v Domečku! Je to zatím teda jen v první části. Ale já mám takovou radost!

Nešlo sice všechno úplně hladce a dokonce došlo i na konflikt a to je u mojeho nejhodnějšího nejrozvážnějšího muže co říct, ale konec dobrý, šécko dobrý. Okna jsme objednávali už před drahnou dobou a protože jsou to okna dřevěná, ze speciálního dřeva, opatřená a ošetřená barvou a voskem, trvalo to. Měli jsme obavu, zda v týhle době vůbec k realizaci dojde, ale dodavatel nás průběžně informoval sám od sebe a termín, včetně i hodiny, klapnul přesně do puntíku. 

Jen páni montéři trošku neklapli. To že byli tak nějak – já nechci říct protivný, to ne, ale takový bručounský a odtažitý, až jako moc, tak prostě to tak bylo. Nemusí bejt každej družnej. A ledy neroztála ani káva, kterou jsme nabídli. Člověk měl prostě takovej nějak blbej pocit, že když zmizí, udělá nejlíp. Inu prostě každej jsme nějakej-i když je zvláštní, že takhle to měli oba, navíc to vypadalo, že nemluví ani mezi sebou. Tak jsem po úvodním pozdravu, donesení mlíka a cukru ke kafi, prostě vysmahla a jala se navíc dozorovat, aby se v prostoru nemotali ani ohaříci, ani kempující Moures, kterej je zvědavej víc, než třista vopic a u všeho potřebuje bejt. I tak se asi dvakrát stalo, že špatně držící dveře od kůchně povolily a ti tři se vyřinuli ven jak virová nálož a rozprchli se do prostou. Když jsem dokopala dovnitř ohaře, a hnala tam Mourese, vyběhnul vždycky jeden ohař ven, když jsem dovnitř nacpala Mourese, vyproudil ven i druhej ohař…. ne, nebylo to jednoduchý sehnat je dovnitř zase zpátky, protože ohaři sice nakonec poslechnou, ale Moures nikoliv a ten to celý rozbije. Takže já se prostě snažila bejt zmizelá,  i když někdy neúspěšně. 

Jenže, že jo. Brtnik zmizet nemohnul a udělal jen dobře. Protože tím pádem hned, ale opravdu hned na začátku při montáži prvního okna byl svědkem toho, jak montér to okno drahý jako prase prostě……odštípnul! A místo toho, aby se omluvil, byl ještě víc než naštvanej, když to takhle kulantně řeknu.

Já chápu, že byl naštvanej na sebe, jak potom říkal, ale to jaksi, že jo. Brtnik za to nemohl  a on je opravdu ten poslední, kdo by věci eskaloval. Stačilo by bývalo, kdyby maník hodil omluvu a byl by klid. I by si to opravil Brtnik sám, jak ho znám. Což by teda mě štvalo, protože opravdu ta okna jsme vybírali, aby byla kvalitní a to fakt nestojí málo. A když vám do toho hned zatne a odštípne to a snaží se to nějak zatento…. tak to není nejlepší řešení. Kdybych tam býval byla já………. byl by to slušnej kolotoč. Nicméně jsem do toho nezasahovala. Jen jsem teda požádala Brtnika, ať cinkne tomu u koho jsme to objednávali. Nejdřív spíš nechtěl, ale jsem hudrala, s odkazem na to, že za tak velký peníze mít hned okno poškozený, tak nakonec zavolal a výsledek byl ten, že poslali obratem technika. Ten když se dostavil, tak konečně přijel někdo s úsměvem a normální. Já ty pány nechci urazit, ale prostě to bylo diiivnýýý. Já nepotřebuju švitořit, když vidím, že o to někdo nestojí, ale jestli se někdo ani maličkatě neusměje v odpověď, když ho s úsměvem pozdravíte a vypadá to, že ho tím pozdravem opravdu otravujete, stejně jako s tím, že mu donesete to mlíko a cukr do kafe, který chcete,  tak je to prostě divný. Neprobíhala ani základní komunikace 😀 . Pan technik byl prý z jinýho těsta. Já tam radši nebyla, ať se nemotám, ale Brtnik pravil, že konečně někdo normální. Kdo mu navíc i k těm oknům a údržbě něco řekl. 

Když pak fšicí odjeli, šli jsme se  kochat. Z Brtnika mohla opadnout ta otrávenost. “Jeditíííí, ty sou ale roztomilý!”, vypadlo ze mě. A jsou. Když si to představím, až to bude šécko komplet. S bílou fasádou a s plastickejma rámečkama kolem oken, tak jak to bývalo dřív – i proto jsme vybírali typickou venkovskou barvu oken – toooo bude krása. Otvírali jsme postupně okna a zkoumali je, jak vědec blechu pod mikroskopem (abych do článku dostala taky trochu něco od psů 😀 ) .

Prostor se – aspoň pro nás, pro čtenáře asi ne 😀 – okamžitě zútulnil a po dlouhý době to zase bylo něco, co přibylo, co se nebouralo, co naopak vzniklo. Bylo to prostě jako u lidí 🙂 , jak říkávám. Když jsme se dost vynadívali, popadli jsme ohařiska a vypadli směr chalupa. Bylo nutno nakrmit ptáčky, vyzvednout tam nějaký věci, okouknout, jak to tam vypadá, stavit se ve stavebninách pro další nezbytnostě a……..zajet si do Žatce na kávičku. Takovej malej adventní výletík. Trhy tam pochopitelně nejsou, ale výzdoba je a kávička u Amélie s dortíkem byla taky tak jako adventní. I proto, že jak paní majitelka, tak paní prodavačka jsou dámy nesmírně milé (A ššííííkovné! Kdybyste viděli ten dortík, co zrovna připravovaly pro malýho oslavence k zabalení!), takže bylo útulno a milo. Ohaříci dokonce dostali svůj dortík!! Takový voni už josu tam celerbríty!

Cestou zpátky jsem ešče v lesích zavelela hááált! A Brtnik mi musil zastavit, abych si mohla nasbírat náruč větví z pokácených stromů. Páč v Domečku si to přece musim vyzdobit taky. A to jsem ešče netůchala, JAK moc si to vyzdobim. Zpátky jsme dorazili se setměním a tak zdobení muselo počkat na druhý den. Pro ten moment jsme toho měli oba nějak plný brejličky a byli rádi, že jsme si dali velmi, velmi pozdní oběd, či spíš brzkou večeři už a šli se znovu kochat novejma oknama. Jen co se jim vymění ty kličky za něco vzhlednějšího, budou už úplně dokonalý.

15 komentářů u „Máme vokna!

  1. Krásný okna, ale na mytí to bude peklo. 😀 Nebo to nejsou dělený, ale jen pásky?
    Až tam bude parapet s kytkama, bude to fakt paráda. A zajímavá barva, ta by se mi taky líbila.

    1. Taky jsem v domečku měla dělená okna, chtěla jsem, aby to připomínalo klasickou českou chalupu. Dělící pásky byly uvnitř mezi skly, takže mytí v pohodě.

      1. No my jsme to nechali rozdělit úplně, takže jako jooo, bude to krapítek složitější, ale kdo chce užít, musí zkusit, nicméně, jak jsem psala Maye – když u toho člověk stojí, tak je to takový zašmrdlání hadérekem, pohodička.

    2. Maya
      je, je to dělený, na tom jsme si trvali, nechceme náhražky žádný, taky to bylo drahý jako pes bez PP 😀 . Nebude to tak hrozný to mytí, když u toho stojíš, tak prostě párkrát mávneš hadrem a pak tydle roztomilostě se budou mýt s radostí. Parapet bude klůůůstej a hlubokej 🙂 Ta barva je v reálu jemnější – je to taková ta venkovská, co bývala dřív, ten můj fotopřístroj to nevzal úplně v realitě.

      1. Nechci kazit radost, ale to není párkrát máchnout hadrem, musí se vyčistit všechny ty rožky, který jsou mrňavý a jde to blbě, ale ty jseš rozhodně větší uklízecí typ než já, takže věřím, že to budeš dělat s radostí. 🙂
        Ale jako na pohled fakt krása.
        Budete mít ve stejný barvě i dveře? Někde jsem to viděla a vypadalo to super.
        Na parapety jsem zvědavá, mi dělali nový asi 6 let zpátky, jsem furt přemejšlela jak je udělat a nakonec tam mám dlažky jako dřív, akorát nový.

        1. No jo , jasně, že to nebude tak jako mávnu si hadříkem, na druhou stranu tyhle okna jsou pro mě dostupnější, takže v tom to bude lepší a pak taky já ty okna neleštím furt, jako kdysi máma. Krásný jsou, moc se nám líbí už i takhle. Dveře by měly být ve stejný barvě – číslo známe, tak si to necháme namíchat. Dveře už jsou objednaný, měly by přijít akorát na moje narozky 🙂 . snad budou krásný.
          Parapety budou – myslím dřevěný, jako mám teď doma v ložnici.

  2. Ách…… krásný okna. Tyhle bych taky šmrdlala s radostí a láskou. 🙂
    My máme okna v baráku nová plastová(vzhledově děs), ale pucujou se dobře, jenže! Než umyju každičkou lištu u žaluzek (práší se tu strašně a mastně) abych začala znova. Tomu se říká opruz.

    1. Já taky doufám budu šmrdlat s radostí 🙂
      U nás máme taky plasťáky a proti těm původním je to nebe a dudy, tak aspoň tohle. Nám se teda díky těm plasťákům o trochu snížila prašnost.

      1. Stará původní okna nedoléhala, záclony vlály i při zavřených, ale nahoře měl hnízdo ve větracím otvoru malý ptáček. No hnízdo, přilítal před setměním, procpal se dírou v pletivu do ventilačky a ráno za rozbřesku byl pryč. Kde rajzoval celý den nevím, ani co to bylo za “rasu” jsem nepostřehla. Chodila jsem spát pozdě, ale když už bylo k půlnoci a pořád se svítilo jak na zámku (lustr mu šajnil přímo do ložnice) začalo se ptáče vrtět a nespokojeně šustit a pípat dokud jsem nezaklapla knížku a nezhasla. Chca nechca musela jsem jít chrnět taky. Takhle jsme spolunažívali celé léto až jednou k podzimu vyměnili během pár hodin stará dřevěná okna za plastová a já pak v šeru viděla nalítávat nešťastného opeřence do okna…..ještě dnes mě píchne u srdce. 🙁

        1. ale neee! ja.se tady tak usmívala,jak Tě pernatec ku správnému žití vedl, a voni ho vystrnadili. Pro tohle přestávám mít ráda vymoženosti. Vím jak Ti bylo😥

  3. Parádní okna, ale mytí bude fuška. Spolu se stejnými dveřmi to bude moc hezké. Já jsem ráda, že jsem se po rekonstrukci domku zbavila špaletových oken. Velká skla mám umytá raz dva.

    1. Já se tak těším!,Vím.ze to bude za hrozně dlouho, ale o to víc se můžu těšit. A pak nějaký mytí bude fuk.

Napsat komentář: PetraK Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..