Sobotní ráno ve třech.

Ti dva – Brtnik a Taliprtka – se ráno vykradli v časnou ranní hodinu a odjeli směr chalupa. Odečítat életriku, stavit se v mým kouzelným krámku  u paní Lapkový pro nějaký nezbytnostě a vedle v sámošce pro vynikající vánoční Bakalářský pivíčko. Dělají už roky vánoční edici piva jako křen. Jen si člověk musí dávat pozor, protože ten křen je opravdu říznej 😀 . A taky pro vynikající buřtíky, z kterejch dělává Brtnik utopence. Převzal asi před třema rokama nějak po mě štafetu a dělává je na svátky teď on. Nějakej ten utopenej, pěkně kyselej a říznej se o svátcích vždycky hodí.

No a my si s Rumíčkem mohli pospat. A nebyli jsme sami. I Mourínek chrupal ve svým provizorním domečku pěkně dlouho. Jakmile jsme ale vstali, připojil se k nám a já ho pozvala na snídani. Je to jedlík, radost pohledět. Zase dostal kousek kuřátka, aby si pěkně zvykal. Užili jsme si takový pěkně klidný ráno. Já zase uvařila šípkovo-jablečnej čaj a poletovala jsem po domácnosti. Hele ten čas tak děsně utíká! Jenom, než vyklidíte kamna, vynesete popel a připravíte topení. Zvlášť, když k tomu máte dva asistenty.  😀 😀  Venku krásně leeeehoulínce mrzlo.

Když se kluci nadlábli objevil Mourínek svou novou kámošku a protože byl plný energie z
vydatný snídaně, pustil se do lítého boje 😀 . Rumoušek přihlížel a posléze se hodlal i do bojů zapojit. To jsem mu rozmluvila, chtěla jsem, aby si to Moures užil sám, bez vtíravé asistence.
No ano, protože Rumíček jest trochu, krapítek, taaak jako ftěrnej, abych to tak řekla. Musíme ho často korigovat, aby fakt neotravoval od rána do večera a nechal Mourese chvíli na pokoji. To jsem si myslela, že bude nutný dělat spíš u Tali, aby byla zajištěna Mouresova bezpečnost. S Rumíčkem zajišťuju především Mouresovo nezvlhnutí, páč ten zrzavej asistent by ho furt pucoval, kdyby mohl. Nicméně Don Kočičón se netváří, že by ho to až tak obtěžovalo. A když už
jo, tak se ohradí.
 
I na tu Taliprtku pochopitelně. Jako, když se s Brtnikem vrátili. Letěla nadšeně domů, hrnula se jak velká voda a prásk! Koupila ji mezi dveřma hnedle. Jooo, děfče – možná Tě až Moures naučí pohybovat se trochu s rozmyslem a udělá z Tebe normálního psa? : D 😀 Kde nestačí lidské úsilí, nastoupí malej kocourek? 😀 Možný by to bylo, má ji poměrně dobře zmáknutou. Opět se jí v průběhu dne vrhal na ocas a ona jen neščastně uhýbala.
 
Řekla bych, že si teď prochází takovým tím klasickým syndromem, když do smečky přibude nový člen. Občas chodí a neščastně pokníkává. A protože to je hérečka, předvedla mi při hrabání listí v zahradě výbornou etudu. Hele tomu byste nevěřili. Nevím, co to mělo znamenat, ale bylo to ftipný. O přístěnek jsou v současnosti opřené kari sítě na podlahu, kterou musíme předělat. A ta naše flekatá tragédka tam zalezla, stoupla si k tý mříži a začala plakat. Já taky, smíchy. Vypadala fakt dokonale jako tejranej péf. Vidět tohle někdo, mastim taky za katr a nebo mi ji minimálně odeberou. Jestli si chudera vzpomněla na své mládí, kdy takhle trávila většinu času, nebo chtěla politovat, protože chudera nejen, že má v domě hajzla kočku, ale ešče tráví život za mřížema, nevím, ale rozesmála mě hodně. 
 
Fotos nemám, páč v ruce jsem měla hrábě a na nich visel Moures. Votravnej Moures! Páč hrabat se s timdle poděsem teda moc nedá, když vám na nich furt visí a vy, když už ho setřepete, tak nevíte, odkud se zase přiřítí, jak dělová koule. Pronásledovaná zrzavou velkou dělovou koulí. 
Tali už nemá takový tendence ho honit a doufám, že si to celý postupně pěkně sedá. Občas se zahradou přežene velkohonička a to nevím,  zda to nevyprovokoval Moures sám. Zajede pak pod auto a tam na ně útočí. Tali pobíhá okolo a kníká. V ten moment ovšem nejsem schopná rozklíčovat, zda to je kníkání v loveckém módu, který u ní bývalo dost častý a nebo v rámci jakýsi jejich hry a proto to vždycky rozeženu jak demonstraci 😀 . Ne kecám, přivolám jí a za odměnu jí vždycky roztluču…. oříšek, který ještě sem tam zatoulaný na zemi někdy najdu. No a v Domečku je to docela pohodička, řekla bych.
 
 
Ostatně posoudit můžete sami. Tali mě hodně překvapila, jak k Mouresovi přistupuje. Ne, nevěřím jí zatím úplně, protože, když Moures utíká, pořád u ní nemám jistotu, že se nepřepne do lovení, u ní je možný opravdu všechno. Ale když vidím, jak by měla možná i tendenci ho blemcnout, tak myslím, že svůj postoj ke kočkám – tedy k týhle konkrétní – možná i přehodnotila. A Moures tak bude mít v ohařících svý dva bodyguardy. Ten malej dareba moc dobře ví, co dělá.
 
No ale, abychom si ho nepřivlastnili úplně, tak pokaždý, když jsem zaregistrovala, že vnučka paní sousedky za ní přijela, popadla jsem ho a donesla zpátky domů se slovy, že nesu mouratýho terapeuta. Vnučka ho vždycky k babičce zanesla, on se nadlábnul a za chvíli už zase pobíhal u nás na zahradě, aby útočil buď na hrábě a nebo zlobil ohařiska zpod auta či z torza starý třešně.

13 komentářů u „Sobotní ráno ve třech.

  1. to je doják jak z americkýho filmu!
    jsem na to dojatě ráno čučela,paráda-a žili spolu ščastně až do smrti-úplná pohádka

  2. jo a prosím vás, ty příšerný pelechy, co mají jak socky – to doma fakt nemají, jenže tady je to těžký provizorium, čokle lítaj zabahněný sem a tam (kocour ne), takže prostě nemá moc cenu to nějak řešit a mají halt starý cestovní pelechy, který už byly v autě na odpis. . Ale těším se, že časem přibudou normální a vzhledný místečka.

  3. Úžasný, jak rychle se Mourínek propracoval až do Domečku. Fotka se “zabitým” kocourkem ukazuje, že se tam cítí spokojený. Už se rozhodl, že bude bydlet s vámi 🙂

    1. Raven – Moures je děsnej, ten by se propracoval i do Temelína 😀 😀 S ničím se nemaže, ničeho se nebojí, všechno vyřeší a všechno ho zajímá. Včera s Brtnikem rýsovali čáru na zdi (hranice, kam musí “natéct” beton ) a dokončovali přípravu na podlahu, protože v pátek beton přivezou. Celou dobu tam s ním byl, čuměl mu pod ruce a nakonec mu skončil na zádech 😀 😀
      Já jsem si už kolikrát tiše a pak i nahlas Brtnikovi říkala, jak on je tam spokojenej, důvěřivej, že prostě vytuhne a chrápe. A včera jsme s holkama na diskuzi probírali, že on by možná byl nejradši furt doma, že nějaký courání ho zatím – 3/4 roku mu je – nebere. Uvidíme, jak to bude až dospěje a pak po kastraci.

  4. Pro kocoura je zbytečné pořizovat nový pelišek.Ten se nastěhuje v nejbližší době do postele k vám.A o psy nemejte strach,oni se všichni srovnají,venku se prozenou ,doma budou v pohodě.Náš vlčák se s kockama doma mazli,venku ho provokujou,tak je honí.Za těch 40let co bydlim na vsi,si nepamatují,že by nově příchozím někdo z domácí zvířeny ublížil.

    1. 😀 No do postele to asi úplně nepůjde, tam nejsou kvůli alergii ani ohaříci. A právě, že ještě bude nějakou dobu trvat, než se tam přestěhujeme úplně. Tak chci, aby měl zázemí, kam se může jít schovat. Já mám obavy jen u Tali. V ohařích bylo po staletí podporování zabíjení koček jako škodný.A ona jako pes od myslivce to v sobě má, evidentně ji k tomu vedli. Když jsme ji měli ještě krátce a já doma řekla slovo kočička, dostala ten svůj hysterák a bez nadsázky běhala po zdi. To nebyl hezkej pohled tohleto. Tak jsem jí začla učit, že slovo kočička má úplně jinej význam, aby si to spojila sama se sebou a něčím příjemným, ne s vražděním. Po hooodně dlouhý době – fakt asi tak dva roky poté – jsem doma udělala čičičííí a byla na tý zdi znovu. 🙁 celou dobu co ji máme jedeme intenzivně to, že do koček se nejde a přiznám se poctivě, že tady to občas mojí pozitivní metodou rozhodně nešlo, jak byla rozjetá. Já nechci, aby nějaký kočce ublížila, takže nácvik ovládání se u kočky byl jednou z priorit. Snad se to podařilo, snad ano. Zatím u ní tu jistotu úplně nemám, pořád jsem ve střehu. Ale doufám, že už ho právě vzala jako součást domácnosti a ne bývalou kořist. Největší obavy mám z těch honiček – aby jí to právě nepřecvaklo zpátky do starejch časů. Ona je trochu mešuge 😀 . No trochu….. 😀 😀 trochu víc 😀

      1. No my ohaře nikdy neměli,většinou křížence něčeho s něčím,lovecký pud byl u všech,občas utekli,taky jsem se nemusela bát lasicek,krys,lišek,atd,domácí zvířeny si nevsimaly.Jen chvilku když umřel jediný čistokrevný pes kterého jsme měli,bernardýn a vzápětí vorechova,jsem byla bez psa ,během měsíce i bez hus,kachen,a ostatní drůbeže,takže pejska s loveckým pučem si predchazejte,jinak az si v Domečku pořídíte slepicky můžete hned o ne přijít.Tali je krásná,ted už vychovaná ,Mourinho jak je vidět už bere,tak bych se fakt nebála.

        1. Jo, jo, já už se teď uklidňuju, ona se opravdu snaží 🙂 . Doufám, že pak bude mít právě Moures i bodyguardy a nikdo mu nepoleze do teritoria. Je pravda, že přítomnost psa, aspoň min. nějakýho toho záškodníka odradí. Zase oni jsou ale víc bytový, než zahradní, tak se uvidí. Slepičky jsou v plánu – mají tam i původní domeček, dobře situovaný tak, aby se to dalo bezpečně oplotit – tedy, že v době, kdy budeme v práci by měli být – snad??? – ve výběhu chráněný a až přijdem domů, půjdou i ven. Ešivá nám je Tali nezlikviduje 😀 😀 – nee, dělám si legrajdu, i ty slepice od začátku učíme. Už je zvládá i navolno- jak ona, tak slípky.
          Ano doba pes pesana je ze všech úhlů smutná. Bernardýni jsou krásní a milí psi. Ostatně – kterej pes nejni milej, že jo. Ale ten Bohoušek je prostě…. Bohoušek 😀

          1. No Bohousek byl Boby,Bobík,uzasnej miláček,dovedete si představit otevřenou bernardýn tlamu,v ni se prochází týdenní kuře a vyzobava mu bordel v zubech.A díky němu jsem viděla naživo akci- 4chlapi po hlavě do auta ,s rozběhem prosím.🤣

          2. Tak tohle je pan pes, dokonalej ochránce. Doma miláček všeho živýho co tam je a zároveň tvrdej obranář. To asi pánové od “obyčejnýho” Bohouše nečekali 🙂 . To je poklad!

Napsat komentář: MirkaD Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..