A pak že nelžou!

Pořád se říká, jak jsou zvířata některých věcí “neschopný” .

Že jim lze sice přiznat určitou inteligenci, určitý už konečně pocity a já nevím co, ale pořád se říká, že lhát zvíře neumí. Kecy!! Kecy v kleci, přátelé. Mám důkaz místo slibůch a rozhodně nebudu sama, to je mi jasný. Překvapivě je největším lhářem v naší rodině RUmíček. Duše čistá, hodná a poctivá. Ale je vidět, že všechno má svoje meze.  😀 😀 

V tu neděli, před jejich premiérou, kdy zůstávali poprvé v Domečku sami, jsem jim při naší odpolední procházce dala opravdu do těla. Lítali, hledali, nosili, aportovali, šplhali do strání, lítali z nich dolů, namáhali tělo, nos i duši. A doma potom po návratu padli do pelíšků a chrápali. Hezky až do večeře, kterou spucli natošup a pak zase hurá zpátky ke kamnům. Ne, že by venku mrzlo, ale u kamen se dobře spinká, když vás hřejou do zádiček, ne? No a komu by se potom chtělo ještě večer ven? I Taliprtka trochu váhala. Ale ta jen trochu, pak se katapultovala ven. Zato u Rumíčka muselo dojít k obligátnímu přemlouvání, aby se laskavě zvednul a šel se vyčůrat. Ty jo, to ho šťáráte ven jak bůra klacíkem z pod kovový rohožky před barákem.

Zatímco v Prahé vždycky chodí otravovat, že by potřeboval jít ven, aby mohnul spát, tak tady, stejně jako na chalupě nic. Prostě spí a naopak ven vůbec nepotřebuje, protože proč by potřeboval, když nemá to vylučovací ústrojí, že jo. Takže v prvnotní fází usilovně předstírá spánek, víčka pevně zavřený a nic, ani chlup se na něm nepohne. Podezírám ho, že radši v tu dobu ani nedejchá. Když mu to nevyjde, tak pak sice má očička otevřený, ale leží jak hadrovej pejsek a nic, ani chlup se na něm nepohne, očima taky nepohne, je zcepenělej. To vy už jste votrávený, protože se ho snažíte značnou dobu rozpohybovat a tak přidáte na důrazu a milé oslovení “Rumíčku,pojď se vyčůrat.”, vystřídá svižnější “Rumouši! Zvedej se a padej ven!” Mno, nakonec se vám podaří ho rozpohybovat a on se ven vykýbluje. Tam kouká, proč jste ho jako ven tahali. “Běž čůrat, Rumoušku.” hodíte mu nápovědu. “Co jako? Kam jako? Proč jako?” dozvíte se “Hele, nezevluj a padej čůrat!” trváte si na svým. “Jo takle, aha.” zatváří se, rozejde se, udělá oblouček a zase se vrací zpátky. “Si děláš ze mě čurinu, ne?” sdělíte mu, protože tak blbý prostě nejste. “No, jo. Čůral sem!” a hrne se domů. “Ty jo Rumouši, neštvi, padej se VY-ČŮ-RAT!” zdůrazníte mu, kdyby náhodou nerozuměl momentálně česky. Nad hlavou se mu vytvoří obrovský otazník a čučí. Vyzvete ho tedy znovu a důrazně, takže vyrazí, ujde pár kroků do tmy, napočítá jednadvacet-jednadvacet-jednadvacet, a jde zase zpátky. “RUME!!!!!! JÁ NEJSEM IDIOT!”  dozví se sousedé. Rumíček nemá rád, když se zlobíte. A tak jde, zaleze do tmy, za židli, nadzvedne nožičku, aby udělal povinnostem za dost, okamžitě ji položí zpátky a ščastnej, že tetkon už to má vyřešený se dere domů. Tam se vám směje Brtnik, kterej od začátku řikal, že ho máte nechat spát, jenže vám to prostě nedá, protože prostě večerní venčení se nemůže vynechat, ne? Mno, oba pánové na to mají jinej názor evidentně. A Rumouška to dohnalo k tomu, že zase lže jako když tiskne. A tentokrát festovně. Zatímco na chalupě, když to předvedl, jsem ho nakonec přemluvila k tomu, že se prostě vyvenčí, tak teď si trval na svým, že JE PROSTĚ VYVENČENEJ! A vymlouvat mu to nemůžete, i když víte, že lže jak z partesu. 

Předpokládám, že i u vás se najde protiargument k tomu, co říkají vědci a že vaši čtyřnohý kámoši jsou taky pěkný lháři. Však stačí, jak kolikrát si vymejšlejí mezi sebou. Aby jeden dostal to, co má ten druhý, vymyslí si hromadýho nepřítele u vrat, kterýho je zapotřebí zahlušit a když jeho parťák opustí nějakej ten poklad, co zrovna vlastní, má ho rázem ten čtyřnohej prolhanec pro sebe 😀 . A pak že neuměj lhát!

10 komentářů u „A pak že nelžou!

  1. zmetci jsou to-lžou,žalují-Dafina před týdnem u tatky žalovala,že ji nechci dát od večeře,
    tatka na mě překvapeně-ona fakt žaluje!-no vím s kým bydlím…
    co se týká venčení-máme obr dvůr,ještě větší zahradu,vycházky 2 krát denně,v zimě jedna venčící k tom+přes teplý měsíce-což ted bylo dlouho do podzimu tak jsou venku
    ale uhodí zima-a venku 2 vteřiny
    Žeryka nechám jednou rozpitvat-protože ten vydrží 13 hodin-od večera do rána-kdy jsem jednou !poslechla rady Martina-dyt ho nech až se mu bude chtít on pude….
    takže večer to u nás vypadá tak-vylezu na zastřešenou dlouhou terasu a oznámím-ČURAT,ŽERYKU BĚŽ ČURAT-Žeryk nakoukne-a když zjistí,že prší,nebo je zima,fučí….
    zacouve a v pikovteřině je u dveří-následuje několikrát vyhození ven….
    a když chci mít jistotu-tak na vodítka před barák a rychlovenčící vycházka
    Dafina ta je otrvná v tom,že kdykoliv jdu v noci na záchod,tak ona jde ven,takže po 3 hodinách
    no a dnes v noci-vichřice,zima,a slečna si 20 minut trajdala po dvoře a za pár hodin zas,a já stála v županu na terase a hučela po ní,že ji fláknu,at si mě nepřeje a padá dom,že je blbá,-předtím jsem to samý na ni řvala přes okno
    když dorazila dom-tk jsem ji načučeně řekla,že na to,že má v sobotu narozky+chodí Mikuláš,tak si troufá,a takhle ju sebere čert…
    pak jsem ju k sobě přitulila,přikryla a řekla,že to nemyslím vážně a at jde spinkat….:D

  2. Předstírání bude asi přirozená psí vlastnost. Venčit chodíme 2x denně, jinak ho pouštím na zahradu, má tam “čurací” kámen. V noci vydrží Goliášek klidně osm, devět hodin. Ale po posledním vyčurání kolem desáté večer dostává dentální kostičku. Takže mezi večeří a desátou se dostaví tak třikrát ke mně a na otázku “Chceš čurat?” běží ke dveřím na terasu. Pak se ovšem zastaví na trávníku a čučí. Na povel “Goliáši, kámen!” To udělá přesně jak Rumíček. Jde ke kameni nebo k živému plotu zvedne na okamžik nohu a hned mastí ke mně a celý je jedna otázka, kdeže je ta dentálka. Když čurá doopravdy trvá to déle. Takže předstírání potřeby je marné, kostička přijde až naposled, ale i já si aspoň během večera užiju trochu pohybu.😉

    1. 🙂 🙂 bože já miluju, když takhle špekulujou!!! To mě naprosto fascinuje, když člověk vidí, že opravdu přemýšlí, vymýšlí a mají strategii. Hlááávně aby kostéčka byla, já si klidně na pindíkoj i uzlik udělám 🙂

  3. Kimi-jak jste mu vysvětlili,že má čurat na ten kámen?
    já se zjevím z Mxe-pes rodičů,občurává-na terase židle,stoly,křesla+velkou skřín,kde mám čistý velký deky náhrádní pro nás-obr plyšový na zakrytí-protože dom se nevejdou,a že bych potřebovala to mít v počurané skříni…a dělá to jen Max…Žeryk ne
    dnes zas kaluž jak vrata-milimetr od naší chodby…zabit málo…

    a jen dodatečně
    nevím,jestli jsem psala-ale upřímnou soustrast za ty tvé dušičky co tě tak opustily…..
    nemám nic proti smrti-zase nesmrtelná bych teda nechtěla být-mluvím za sebe….
    ale nikdo by neměl umírat dřív než já-aby mě po něm nebylo smutno-tak….
    u mě to z rodiny už zabalilo dost lidí,mimo babičky,dědečky,tety,mamky,tak brácha dvojče před třemi lety-dnes by měl taky narozky…
    +hodně pejsků,koček
    takže at už ti nikdy,nebo hooodně dlouho po nikom smutno není ti přeju…..
    a myslím na tebe!
    a Goliášek je šikulka šikovnej:-)))))

    1. Díky za účast, taky toho máš za sebou… Letošní rok je opravdu hrozný, já několikrát v nemocnici, odešla Korinka, odešla mamka, doufám, že ten příští bude lepší.
      Korinka(catahoula) byla zvláštní organismus asi díky vlčí krvi, za celý život neměla jedinou blechu, ani klíště, kde na zahradě vyrobila loužičku, tam se tráva více zelenala. Sousedé se divili, protože normálně psí moč trávníku škodí. Goliáškovi jsem opatřila kus žuly cca 40×40 cm, nahoru jsem přilepila figurku kočičky😉. Začala jsem tak, že jsem kámen postříkala speciálním přípravkem MENFORSAN Urination attractant (www.menforsan.cz), myslím že mají i přípravek, který naopak psa od zamýšleného počurání odrazuje, pak jednou jsem požádala pána, který šel kolem domu s rotvíkem, zda by pes u kamene zvedl nohu- podařilo se. Když Goliáš počural kámen, volala jsem nadšeně “KÁMEN”,😃 teď to používám jako povel. Někdy neposlechne a jde zvednout nohu k živému plotu, ten už je naštěstí tak velký a rozrostlý, že mu to nevadí.

  4. Naše Indy to má obráceně, opakovaně tvrdí, že ji dneska ještě nikdo nevyvenčil, takže ideálně s tlapkama ještě vlhkýma po venčení s mou drahou polovičkou si stoupne pod věšák s vodítkem, položí hlavu na botník a nasadí výraz “já chudinka týraná nevyvenčená”. Manžel mi tedy tvrdí, že jí blbě rozumím, protože ona samozřejmě dobře ví, že na procházce byla, ale prý vyvenčit nutně potřebuju i já 🙂 Jinak ona má 2 větší procházky denně a mezitím si pořád courá zahrada-domů-zahrada-domů, má nás moc hezky vycvičené. Večerní vyčurání si řídí taky sama, když uzná, že je čas jít spát, ještě rychle zabuší na dveře a šup ven pod lípu a pak hajdy do jednoho z mnoha pelechů. A ráno určitě nevstává první 🙂

    1. Závidím, že si Indy takhle zřetelně řekne o to, že potřebuje jít ven. U nás všichni v tomhle případku hovoří v jinotajích a člověk aby to luštil jak sudoku 🙂
      Jojo, umí si vymýšlet a pěkně, a mě to na nich fascinuje, svědčí to o tom, že jsou mnooohem dál, než si myslí vědci.

      1. Není co závidět, ona prostě courá celej den (drahá polovička pracuje doma), i když teda dopoledne “pracuje” – má kebuli nacpanou v polici s fakturama a tvrdě zařezává. Ale to poslední noční vyčurání jde poznat, nejde ven, aby řvala na celý kolo, ale jen se vypustí a šupky dupky do hajan. Ona si říká i jinak, že chce jít ven – a to ne na zahradu, ale za plot – jde si do koupelny položit hlavu na moje venčící kalhoty, a když si obleču něco jinýho, tak hlasitě vzdychne, jak jsem natvrdlá. Stejně dokáže jasně naznačit, že jí chybí páníček – když náhodou není doma, tak mě buď dovede do jeho pracovny, nebo si aspoň položí hlavu na nějaký jeho oblečení a zírá. A vysvětluj jí, proč se páníček někde courá bez ní 🙁 A to, že v době oběda či večeře čeká na “výdejním místě” nás furt vytáčí, protože zrovna teď si odmítá zvyknout na zimní čas. Misku dostává před dům na trávu, protože tam nám nejmíň vadí, když kolem válí syrový maso. Takže milostivá si leží na výdejním místě, a když nám to furt nedochází, tak občas zabuší na dveře, ale když ji chceme pustit dovnitř, tak jen stojí přede dveřmi, zírá a nad ní je ve vzduchu bublina s nápisem Už je čas, pane profesore.

        1. 😀 a já jí tam vidím před těma dveřma!! Aji s tou bublinou aji s tím výrazem 😀 😀
          Je to pracovitá fenečka, tolikatě práce s faktůrama má a voni ji na žrádle šiděj!
          Ovšem teda ta makovice položená v tichosti na venčících kalhotech, to je taky takový jasně nepřehlédnutelný a slyšitelný oznámení, že se potřebuje ven. kdyby měla průjem, tak má zároveň i průser 😀

Napsat komentář: Kimi Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..