Tohle bylo opravdu skvělý odpoledne.

Už jsem to psala holkám do diskuze, že v to čtvrteční venčení byla Tali úúúúúžasná.

Po dlouhý době jsem s nima šla do polí u nás a sama. Tohle je terén, kde je to s Tali pořád nejhorší. Nefunguje tady nijak extrémně hezky. V době jarní koronáčový pauzy jsme to sice docela vyladily, ale pořád to je prostě takový kostrbatý. Ano i po těch letech 😀 .  Ale tentokrát to bylo jinačí. Troufnu si říct, že to bylo asi zase to nejlepší,  jak jsme spolu tady u nás my dvě vzájemně fungovaly. Není to tak dlouho, co jsem psala, že Tali povětšinu času moc o tu spolupráci vnitřně nestojí, a že když se zadaří, že to je svátek. Tak dneska to byl velkej svátek. 

Vzala jsem s sebou dummíka, protože jsem jim chtěla dát pořádně do těla. Ve středu měli jen civilizační prochajdu, v pátek dorazíme do Domečku za tmy, takže ať si to teď užijeme pořádně. A to se taky povedlo. Do puntíku. Tali v sobě zapnula ohaří program a tak jsme fšicí pěkně makali. Tentokrá i já. Protože dummík je lehký, nelítá nějak daleko a navíc jsem chtěla, aby i hledali. Když jeden pracoval, druhý měl buď třeba odložení někde stranou a nebo jsem ten moment využila k tomu, že jsem mu mrskla balonkem dálku, ať se taky proběhne. Tali bylo probíhání málo a tak při přinášení udělala občas ooooooolbřííímíííí oblouk, ale dorazila ščastná s očima jako talíře a na to se mi moc dobře kouká. Tentokrát jsme se po strništi pohybovali úplně sami, když opominu ty dva lidi s dronem na kraji. Ale jinak pohodička, všichni byli na asfaltový cyklostezce, takže jsme to tam opanovali pěkně celý tu plochu. Jsem za to strniště moc ráda, protože teď v šeru to je místo, kde se dobře pracuje. A taky hezky pracuje, abych to znovu zdůraznila. Mně to vždycky tak děsně moc baví a raduju se z toho. Pak jsme zašli k haldám, ale jen jsme to prošli, protože tam jezdili maníci na kolech.

Zapluli jsme za alej na cestu vedoucí stařinou a já ohaříky rozsvítila, páč už padla tma. Proti nám zrovna někdo šel, tak jsem si je stáhla k noze a dobře jsem udělala. Byl to pán se dvěma vižlama, který učinil totéž. Vzhledem k tomu, že jeho pesan je, řekněme na psy nekontaktní a od tý doby, co má doma fenku, je to pochopitelně horší, to bylo dobře. I tak si u tý nohy zavrčel, když nás míjeli.  Nooo a pak už jsme tam byli jen my tři a tma. Já jsem mazala po cestičce, ohařiska podél ní a občas jsem udělala pauzu na nějaký malý hledání dummíka ve vysoký trávě. Při jednom tom přinášení si Tali řekla, že toho využije rovnou a půjde se podívat tááámdletůůůdle za ty keříky. “Já ti dám tááámdletůůůdle, ty krůto, mazej zpátky!” ozvala jsem se. A krůta skutečně mazala zpátky, předpisově předsedla a předala. To přežvykování u ní už neřeším. Kašlu na to, v jejím případku jsem ráda za výsledky, kterých se mi podařilo dosáhnout. Třeba právě toho, že když na ní takhle nestandardně promluvím, tak to pochopí. A taky se podle toho i zařídí 🙂 .

Bylo to fajn, i přes tu limitující tmu. Došli jsme takhle pěkně na myší louku a tam jsem jim nechala volnou tlapku chvíli, ať si konají jak jim libo. Rumíčkovi bylo libo blbnout si s balonkem, Tali se převlíkla za sčítací komisařku a šla na myši. V jednu chvíli se rozeběhla na můj vkus moc daleko, tak jsem hvízdla a pak pozorovala, jak se červený světýlko blíží, přidal se k němu dusot a za vteřinu se dovalila vysmátá hlava s dementním výrazem. Odměnou jí byla plná hrst oříšků. Rázem se octla v rauši a výraz dementěva se proměnil do totální blaženosti 😀 Využila jsem toho, že je mám takhle hezky u sebe a vytáhla stopovací  mističku. Každýmu jsem ji postupně odnesla tmou do dálky, aby si ji museli najít. Na Tali v ní čekaly oříšky, na Rumíčka pár granulek.

Já vím, že se zase budu opakovat, ale, když já za to nemožu, nezlobte se 🙂 . Mě to tak bavííí, když je to oba baví a když si spolu takhle kutíme. To pro mě znamená hodně moc, když je to takhle normální. S ní je to totiž nadstandardní 😀 . Pak už se hezky oba drželi u mě, prošli jsme kolem koňských ohrad a než jsme sešli dolů, dali jsme si s Rumíčkem jednu štěkanou :D. Přesně na konci polí se z nich ozvala rána jak… z kulovnice, nadskočili jsme myslím všichni tři. Jestli z kulovnice byla, nebo ne, to netuším, ale v tý tmě jsem byla ráda, že už jsme fuč. 

U plotu, kde bydlí rotvajleřice musela nutně Tali jít a zanechat tam svůj podpis. Dělá jí to vyloženě naschvál, aby se rotvice vztekla . Koza jedna potměšilá. No a u kostelíčka, jsme si mezi lavičkama tak nějak úplně mimochodem, nevím jak to vzniklo, střihli slalom ve dvojici. To mě nikdy nenapadlo plánovitě vyzkoušet. Ale vypadá to vyloženě efektně. Stejně efektní pak byl jakejsi malej psotnik, kterýho majitelka pouštěla na flexině jako toho draka. Ohaříci akurát ťapičkovali. Paní se psem mířila k nám a nechala ho s příšerným ječením vylítnout na nás. Tak já jsem nedělala nic. Jen jsem Rumíčkovi řekla, ať na to kašle. Tak zůstal u mě a Tali se vydala vstříc zmítající se a ječící koudeli. Pysky to mělo přehrnutý až přes uši a vyvádělo to luxusně. I z toho člověka bolely uši. Jakmile se Tali přiblížila, začla paní volat “Pomoooct!” 😀 a snažila si koudel odchytit Aha?? Ahaaa? Takže její pes může na cizí vyjíždět jak  zásahovka a ti druzí asi mají vzít nohy na ramena, nebo co? Stále jsem byla zticha a doufala, že si paní třeba vezme nějaký poučení. Já vím, že marně. Ale mohla by zapřemejšlet o tom, že když se tahle chová, nenarazí pokaždý na hodnýho obra, jako je Tali. Že jí taky jinej pes může tu její zuřící koudel přežvejknout ve vteřině. Paní se snažila koudel lapit, leč marně, Tali koukala dolů s výrazem “Ty jo, tobě asi švihlo, že jo?” (a to ten výraz dost cenzuruju 😀 ) . Řekla jsem jí, že jdeme, ať na to kašle a tak šla. Mně nevadí malí pejsci, rozhodně si o nich nemyslím nic špatnýho a taky chápu majitele malých psů, že o ně mají strach. Ale tak kurnik si toho psa vychovám a zabezpečím. Ne, že když je to takovej poděs, že ho naopak nechám na ty psy vyjíždět. Ale tak to je každýho halt volba. 

My jsme teda zvolili, že jdeme jinudy a zamířili mezi starý domečky. Tam je ticho a klid. Došli jsme pěkně v poklidu taky domů a tam, než jsem ohaříkům utřela tlapajzny, už usínali mezi futrama od vchodovejch dveří. Takhle to mám ráda. Pes přijde z venku spokojenej, unavenej, buchne s sebou na pelíšek a vy můžete řádit. Dát prát, vytřít, poklidit, uvařit výborný vepřový medailonky na bylinkách a hlavně……………….začnete péct! Páč ten advent už, že jo… takže jsem vytáhla těsto, který jsem si den předem připravila. A než mi povolilo, udělala jsem večeři ohaříkům a taky výborný teplý pitíčko. Odšťavila jsem pár hrušek, jedno jablko, přilila to do vroucí vody s hřebíčkem a skořicí a to byl mok! Přímo zimní a vánoční, naprosto dokonalej k doladění tý pohodičky. Brtnikovi jsem poslala smsku, že jsme v pořádku doma a že na něj čeká spousta dobrot. Pečení suprově odsejpalo – ach bože díky za to, žes mi kdysi před lety vnuknul ten nápad s válením těsta mezi igelity!!!, tos vymyslel geniálně. Když přijel Brtnik domů, akorát jsem končila. Naprosto dokonalý odpoledne, to vám teda řeknu. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..