Nebo taky…. Já se z tebe střelim, ty joudíku…..a nebo nejspíš:
Asi nás je možná o trošinku víc??? To všechno by mohl být název dnešního povídání, ale nejvíc ho asi vystihuje ta poslední verze. Protože:
V sobotu jsme skorem celý den nebyli v Domečku. Vyrazili jsme směr chalupa a ještě kousek dál. Potřebovala jsem koupit česnek, brambory a cibuli v jedné farmě, pak ten česnek na chalupě zasadit, nastříhat si břečťan na základ adventních věnců a větve na ty věnce, takže zpátky v Domečku jsme byli asi tak ve čtyři hodiny na velmi pozdní oběd. Obrala jsem maso z vývaru, část dala zpátky, část dostali ohaříci a část jsem si dala stranou, že zajdu za Mourínkem. Pak už to netrvalo dlouho a byla tma.
Vyšla jsem s mističkou z Domečku a před sousedovic brankou zavolala na Mourese. Netrvalo dlouho a přišupajdil. Na misku se vrhnul, jak největší hladovec a spucnul to na posezení. Pak jsme si spolu chvíli hráli a to i s tou miskou, kterou jsem mu kutálela. Následně si vymyslel hru vlastní, kdy se mi syčák jeden zavěsil na tepláky 😀 . Když se od mě dala zima, rozloučila jsem se ním, pohladila ho a vydala se zpátky. Enemže…….. jsem nešla sama. “Ty jdeš se mnou Mourínku? Já nevím, ešivá to je dobrej nápad. Víš, že tam je ta koza pitomá?” Nějak ho to netankovalo a už čekal u branky, až ji otevřu. Jako slušně vychovanej kocourek a ne nějakej lotrando, co běhá přes zeď 😀 . Nadšeně nakráčel dovnitř, jak kdyby tam nikdá nebyl. Pěkně kecá, moc dobře vím, že když tam nejsme, chodí k nám.
“No jo no, tak se poď podívat Mourínku.”, pozvala jsem ho dál. Ohaříci byli po večeři v Domečku, tak o nic nešlo. Mourís za mnou chodil jako ten pejsek, já ho občas pohladila a říkala si: “Co s tebou, broučku? Tak víš co, půjdeme spolu motat základ na adventní věnce.” A vzala jsem ho do dílny. A doufala, že si to tam nebude chtít označkovat. Vešel dovnitř a já zřetelně slyšela “Jéjeee, tady je to ale zajímací! Tady sem ešče nikdá nebyl.” A pustil se do průzkumu. Zatímco jsem motala těch sedm věnců, prolezl to tam do poslední skuliny a posledního prkýnka. Občas jsem ho pozlobila šňůrkou, aby měl co lovit a tak jsme si tam spolu pěkně hospodařili.
Když jsme to pěkně spolu domotali, vyšli ven ohaříci a začala seznamovačka na domácím poli. Musím říct, že Mourís je frajer a má to těžce pod kontrolou. A tak jsme společnýma silama drželi Tali, s jejíma pitomejma nápadama, na uzdě. Dokud se on nedá do rychlejšího pohybu. je to i nejspíš relativně v pořádku. Přijde mi, že Tali jeví i zájem o přátelství. Jestli jo, ví to spíš Mourínek, než já. Pokud některý z ohaříků překročí určitý hranice, nemaže se s nima a dá jim co proto. A oni to respektujou. To mi Tali dělá radost, to ji musím pochválit. Pokud se Mourís nerozeběhne, dá se to. Já mám jen strach, aby Tali v takovýhle moment nesepnul v hlavě její lovecký mód. Přeci jen jsou dva. I když Rumíček neběží lovit, může jí to v tom nevědomky. tím že běží spolu, podpořit. A ona tu honičku může změnit v lov. Toho se bojím. Ale zdá se mi, že Mourínek ví, co dělá. Zesyčí je, zmlátí je a když je to moc, vyběhne do výšky, aby se pak za nima vrátil. Naopak je sám chodí provokovat. Tak snad ví, co dělá?? A Tali docela dobře reaguje na moje ostrý : “NECH HO SAKRA BEJT!” , když mi přijde, že ten kontakt moc přehání. Pravda, předcházelo tomu v začátcích to, že jsem do ní vjela, jak do hodin, skočila po ní a zhulákala ji na tři doby.
No, takže to jsme tam takhle byli nějakou dobu a já pořád doufala, že se Mourís vrátí domů. Jenže jemu se nechtělo. Nechtěl bejt sám, potřebuje společnost. I když je možná riziková. Takže… takže… jsem se oblíkla pořádně, vzala jsem ho do náruče, chovala ho a chodili jsme spolu zahradou, povídali si a koukali na hvjézdičky. Všimla jsem si při tom, že měsíc sedí úplně přesně na kopečku, kde je kostelíček. A jak nejsou olistěný stromy, vypadá to, jak když to tam nádherně svítí. Byla jsem tím naprosto unešená, Mourísovi to bylo fučík, hlavně, že se chová. A předl jako ten kolovrátek. Pak jsem ho odnesla zpátky k němu domů, aby šel domů spinkat. A aby…. byl u naší branky dřív než já 😀 . Pak jsem ho odnesla domů ještě jednou,…ještě jednou…. a ještě jednou… Nakonec jsem vytáhla ven Rumíčka a šli jsme ho vrátit spolu. Skončilo to tak, že jedinej, kdy byl u branky sousedů, jsem byla já a ti dva kretýnos už stepovali u tý naší. Aaach jo, co s Tebou Mourínku? Já se Tě bojím vzít domů, kvůli Taliprtce. A tak jsem s těžkým srdcem šla sama do Domečku. Uklidit dolů do sklepa ten nával suti, co tam Brtnik, když tam probourával otvory na odpady vytvořil. Uklízím si, zametám a najednou slyším : “Mrrňááu.” “Ahá, asi mi švihlo už z těch myšlenek, co s Mouresem.”, povzdechla jsem si při zametání úlomků cihel a tvárnic. “Mrrrňááuuu!” bylo přidáno na důrazu. “Fakt sem magor, nebo co?”, zvedla jsem se a podívala se na horu. “Ty vole, kde se tu bereš?” Vypadlo ze mě v údivu, když jsem koukala na Mourese, jenž balancoval na hraně výklopnýho okýnka do sklepa. Prve jsem si vůbec nevšimla, že je otevřený. On ale jo a hned z první. Vůbec nechápu, jak si mě tak rychle našel 😀 😀 . Chvilku byl na tom okně a pak se vytratil. “Třebas půjde domů.”, doufala jsem. Marně.
Když jsem otevřela po nějaký době dveře, ležel na rohožce. “Sakra!! No tak poď dál.” Enemže to zase nevěděl, ešivá chce, nebo ne a zase vypadnul ven. Abych ho opět našla na rohožce… pak se teda odvážil a o pár minut později se leknul Rumouše a vylítnul Brtníkovi po zádech. Upaloval zase ven a skončil na tý rohožce.
Asi si dovedete představit, jak to se mnou cloumalo. Už totiž mrzne. Ne moc, ale prostě mrzne a žádný zvíře nemůže být takhle na rohožce. Zapnula jsem mozek, rozešla se zahradou, dílnou, Domečkem a vybudovala naprosto příšerný provizorium. Na stůl jsem z přístěnku hodila matraci z křesla na vyhození, aby to izolovalo, na to dala umělohmotnou bednu, abych zajistila sucho, do ní umístila krabici, tu vyložila polštářem, na to jsem posadila jako stříšku štokrdle a obložila to polystyrenem. Ještě, že tu po staré paní zbylo tolikatě věcí! Popadla jsem Mouríse a šupla ho dovnitř. Byl naprosto unešen a okamžitě se tam zabydlel. A mně se aspoň trochu ulevilo. Brouček malej, aspoň nějaký zázemí má.
Jak moc byl unešen, jsem zjistila ve čtyři ráno, když jsem se vzbudila a uvědomila jsem si, že jsem tam vedle jeho provizorní budky nechala jeho mističku s nedojedeným masem. Mohlo by to přilákat nějakou cizí kočku a ešče by ho třeba kvůli žrádlu zmydlila, to ne, to ne. Vyšla jsem potichu na zápraží, popadla mističku a zjistila, že tam spinká spokojeně stočenej do klubíčka. Zapadla jsem domů a byla jsem ráda, že jsem mu to aspoň takhle vymyslela. Asi jsem to vymyslela opravdu dobře, protože byl v pelíšku, ještě, když jsem vstávala já. Rozhrnula jsem záclonu a on na mě vykouknul ze svýho bydlíku. Nevylezl, ani když se vrátil Brtnik s ohaříkama z jejich obligátní ranní procházky.
“Dobře jsem to udělala Mourínku?” ptala jsem se ho, když jsem se vykýblovala ven a pohladila ho po hlavičce. Předl jako blásen. Měla jsem radost. A měla jsem ji i poté, co se po snídani vykýblovali ven zase ohaříci. Protože se to docela dalo. I když jsem pochopitelně musela korigovat. Oba. Rumouška v jeho zápalu se družit a Taliprtku v její razanci. Ale! Byly tam momenty, kdy všichni tři svorně šli zahradou. Vedl to pochopitelně Mourínek. Šli pěkně vedle sebe. Tali se docela ovládala, čmuchala mu k hlavičce, k zadnici a jako by tam člověk viděl zájem se opravdu přátelit. Jenže…. věřte jí…Mourís s sebou dokonce v jednu chvilku buchnul před oběma na zem a vyvalil pupík. Když to pak ohaříci se zájmem přeháněli, dal ji m to razantně najevo.
Odpoledne jsem šla s ohaříkama na prochajdu. Vnučka paní sousedky byla právě u nich na zahradě, tak jsem hlásila, že je Mourínek nastěhovanej u nás. Ulevilo se jí, že je v pořádku. Říkala jsem jí, jak přišel večer a rozhodnul se, že zůstane na rohožce a tak jsem mu vyrobila provizorní bydlení. Pravila, že to má lepší, než u nich, protože tam nemá nic. (Proto on tak uvítal to moje příšerný provizorium!) A že je ráda, že má společnost. Jak slyšel, že si povídáme, upaloval přes zahrady honem za ní. To jsem byla ráda zase já. Nechci, aby to vypadalo, že jim ho kradu. I jsem to paní říkala. Ona se jen usmívala, že je ráda, že tu není sám. No není, aspoň o víkendu a těch pár dní v týdnu, co tu jsme, sám nebude. Když bude chtít. No a pro tentokrát to vypadlo, že chtít bude, protože když jsem se vrátila z venčení, který jsem nechtíc trochu natáhla a už se smrákalo, čekalo mě v Domečku překvápko.
Brtnik nás uvítal se slovy: “Tak už je vevnitř. Šel se mnou uklízet do sklepa, všechno si to tady prohlídnul, pravil že dobrý docela a teď leží u kamen.” Hmm tak ……..to je teda nečekanej vývoj 😀 . Nicméně jsem doufala, že se naplní moje přání . A sice to, že v domě moc pobíhat nebude a tudíž nebude nějak moc aktivovat Taliprtku. Vyšlo to. Oba psi byli odvelení na pelíšek a zatímco Rumouš celou dobu dělal Meresjeva, aby mohnul být co nejblíž svýmu příteli, kterýmu už tím ovšem malinko lezl na nervík 😀 , tak Tali opravdu způsobně ležela na pelíšku. A když se šla na Mouríse podívat, bylo to opatrně. Žádný odchyt se nekonal a tak se Mourínek mohl slastně vyvalovat u kamen, příst jak o život a spokojeně si protahovat drápky tak, jak to kočky dělají, když jim je dobře.
Moc, moc hezky se na to koukalo. Jen…ten odjezd teda. Toooo je pro mě utrpení. Vím, že je zvyklý, že tam za ním přijedou, pobudou, nakrmí a pak zase odjedou. Ale… jááá mu nechci vodjíždět!! A ještě dlouho ale budu. Až do jara. A tak doufám aspoň, že se mu bude líbit novej domeček, co mu buduju a že mu u nás bude dobře, když nebude tolik sám. A taky doufám, že se prostě s ohaříkama sžijou natolik dobře, abych furt nemusela bejt napnutá jak tak guma od trenclí a v pohotovosti. 🙂
a já sem si to ,myslela,já sem si to myslela,já a nejen já……
mám veleobrpříšernouděsnouvelikouradoooooooooooooossstttttttt!
dojemný jak největší romantický film-fakt su moc ráda!
Ano, ano, já jsem si to všimla, žes to psala, a dělala jsem, že to nevidííím, páč jsem nechtěla reagovat, aby ostatní měli překvápko :-). Jsem hrozně ráda, že to jde takhle poměrně hladce a on u nás může být, protože on je společenská bytos, kamarádil by se i s drakem, aby někoho měl. Je strašlivě zvědavej, všude strčí ten svůj čumes a ničeho se nebojí. A rozhodně ne Taliprtky. A ano, musím říct, že jeho urputnost dojemná byla. Jen mi rve osrdí to, že ho prostě – jeho zájmu, aby nezchoulostivěl musí člověk nechávat v noci venku. Protože když tam nejsme, nikdo ho na noc domů nebere.
Ale Petro, tohle není překvápko, to je logický vývoj. Otázkou nebylo jestli ale kdy. A – nechcete se tam přestěhovat dřív? Aby brouček nebyl sám…
No stěhovat se tam dřív zatím nejde, protože není kam dát věci z bytu. Ale my jsme tam větší část týdnu a i vnučka sousedky tam je teď 3x denně. Včera s Brtnikem betonovali 😀
Edit – i o Vánočkách tam budeme jezdit.
Krásný, prostě to typický kočičí Tady mě máte, budu u vás bydlet. 😀
Loki taky honí kočky, kotě bych si k němu nelajsla, ale doma úplně v pohodě a venku už kočky věděj, že se maj buď zastavit a nebo si skočit někam do vejšky. Mourínek to jistě stejně zvládne i s Talinkou. Pár týdnů hlídat a pak to bude v pohodě.
Jinak pro venkovní kočky se prodávají polystyrenový boudičky, ale to provizorium má pěkný.
Každopádně jestli není kastrovaný a chcete, aby vám vydržel víc než rok dva, tak se se sousedkou domluvte na tý kastraci.
Ano, jak říkala Peťa – prostě kočka si to řídí sama. On je opravdu pupíček pupíčkatej. Byl tak urputně rozhodnutej, že bude s námi, že jsem mu to nemohla rozmlouvat. Polystyrenovou boudičku už má. Jsem mu ji vyrobila. Ale ….popravdě to provizorium se mu líbilo teda víc. Na kastraci podle vnučky sousedky by měl jít po novým roce. Zatím do toho nechci nějak vstupovat, aby to nevypadalo, že ho fakt kradu, je to jeho rozhodnutí, ale pokud by se hodlal fakt přestěhovat, tak to zacálujeme my. Já jsem hrozně moc ráda, že to takhle všechno do sebe zapadá. On je tam tak spokojenej 🙂
Tak mu nech provizorium i novou boudičku, ať si může přecházet kde se mu líbí víc.
Jak je starej?
obojí mu asi nechat nelze, to by nebylo dobře chráněný, nevešlo by se to tam. A já už to rozebrala 🙁 ale on si zvykne. Má tam svůj polštářek.
Ty ho nekradeš, kočky si dělaj co chtěj a bydlej kde chtěj a člověk s tím nic nenadělá. 🙂
Po čase uvidíte a určitě se nějak dohodnete.
S tou kastrací super, protože nechat pobíhat venku nekastrovanýho kocoura není jen nebezpečný pro něj, ale znamená to desítky mrtvejch koťat a tak.
Já vím, že ho nekradu, ale nechci aby to prostě vypadalo, že si ho přivlastňuju. Já přivandrovalec. Vždycky ho tam zanesu, když si všimnu, že tam vnučka je – i proto, že ho její děti mají rádi. Tak ho vezmou za babičkou, a za chvíli ho dají ven, on se nají a už je zase u nás 😀 . Zlobí venku ohařiska a nebo vegetí u kamen. Přes den ho beru dovnitř, když jsme tam taky.
Jo určitě, já se zatím ptala na nějaký odblešovadlo, zda má. Paní psala, že jen odčervení, a že pak kastrace.Tak se musím na odblešovadle domluvit s veterinářem u nás. kdyby to neměli v plánu oni, stopro bych do tý kastrace šla já právě kvůli koťatům.
Jo, a taky je dobrý kočky očkovat, taky můžou chytit kdejakej fujtajbl. Já očkuju kočičí kombinaci a vzteklinu. Odblešovadlo určitě, nejlíp pipetu, kočce jen za krk, kde se neolízne. A venkovní kočku odčervovat každý 2-3 měsíce, jinak bude samá tasemnice.
Ano, ano, kočky jsou velmi chytrá a nezávislá zvířátka, dokážou si vybrat, u koho jim bude dobře. Na rozdíl od psů, kteří, bohužel, zůstávají, i když jej jim ubližováno. Vždy se tradovalo, že kočka se drží domu, ne člověka, ale ono to tak úplně není. Pokud byla u dobrého člověka, odstěhuje se s ním. Když se babička s dědou stěhovali z pronajatého do nedalekého vlastního, kočky v tom zažitém přesvědčení nestěhovali, babička se chtěla cestou do práce nebo z práce stavit je nakrmit, ale kočky byly do dvou dnů v novém, obsadily půdu (seno) a stodolu (sláma), do domku se dostavovaly na krmení nebo pomazlení, přístup měly přes trvale otevřené okénko na schodišti. Měly u chléva mističky na masíčko, popř. na kozí mléko. Pokud se pamatuju, tak černá matka kočičího klanu se dožila osmnácti let.
osmnáct let! To je krásnej věk. Tak doufám, že se u nás bude Mouresovi líbit taky a budem kámoši.Když chce, je ňuňu a jinak taky pěknej bojovníček 😀
Maya
aha, no jo tasemnice, ale jak s tím teď, sarka, když není náš? Abych to nedublovala. tu pipetu nějakou pořídím, ale dát mu odčerovák- nevím, kdy očervovali oni, kurnik a je mi blbý se na to ptát, je to jejich kočka.
Myslím, že do jara bez odčervení vydrží. Měli jsme kočičku polovenkovní, od jara do podzimu jsme neodčervovali, protože každé 2 – 3 měsíce je moc, ty přípravky jsou jedy. Odčervili jsme vždy jen na podzim, kdy se nastěhovala domů k radiátoru, spokojeně tloustla a ven se chodila jen vyvenčit. Umřela nám před rokem ve věku 17 let. Vzpomínáme na Tebe Julinko.
Díky , já právě nechci do něčeho zasahovat, ale na druhou stranu si říkám, že nevím, kdy odčervovali a vlastně zda vůbec- teď jsem koukla znovu do SMS a paní psala, že mají odčervovací tablety-zda dávali, to nevím. A očkovat se chystají po novém roce asi spolu s vykastrováním.
17 let to je taky krásnej věk. Škoda, že to tak není dneska už i u hafanů.
Bude – nebo je – nějaký nástupce po Julince?
No pokud chytá myši, jsou někdy i 3 měsíce dlouho. Stejně tak odblešení, pokud chodí někde do sena, bude mít bez odblešení minimálně všenky. Jak s tím nevím, jedině domluvit se se sousedkou, protože jako chodí k vám domů a je v kontaktu s tvýma psama a třeba tasemnici asi doma nechceš.
Tasemnice se nepřenáší na přímo,ale přes mezihostitele,např.přes blechy,syrovým masem a tak.Jen kontaktem dvou zvířat ne,to jen škrkavky a blechy.A přávě na ty platí i dobrá pipeta.Mám psy i kočku a v pohodě.
S Julinkou jsme měli a stále máme kníračku Matyldu, brzy jí bude 14 roků. Před dvěma lety jsme adoptovali pětiletou fenečku, zachráněnou Dogpointem. Je to kříženec, velice ošklivá a po 5 letech života v pekle duševně nemocná. Pojmenovali jsme ji Márinka. Takových vyzáblých nemocných chudáků bylo v tom pekle asi 40. V srpnu jsme se dozvěděli, že umřela panička asi šestileté kníračky zachráněné z množírny, a že ji rodina nechce. Tak jsme si pro ni dojeli 250 km daleko. Tu jsme přejmenovali na Frídulku. Tím je kapacita vyčerpaná a kočička zatím nebude. Julinka byla taky z útulku, vzali jsme si ji jako malé koťátko.
Dášo – vy máte normálně soukromej útulek!! to smekám a hluboko teda. A nějaký fotky by nebyly? Dají se, podle mě , vložit fotky tady do toho fóra-…. ahá, aháá, vono zmizlo, musím poprosit paní Adminovou, aby na to koukla. Ale určitě bychom se rádi všicí s domácí smečkou seznámili.
Je to hodně náročný mít doma duševně zkroušený zvíře?
joo našla sem to:
Tady je chlíveček pro čtenáře – sem by se to dalo dát
https://zrzavec.com.cz/forums/forum/od-ctenaru/
Dámy, ženy a díftky – díky moc za všechny rady – bude mi jich zapotřebí, budu se muset hodně ptát. Ešivá se u nás opravdu Moures zabydlí. Asi mu založím vlastní dotazový fórum 🙂 . Musím vymyslet, jak se nějak taktně s vnučkou od sousedky domluvit.
Tak TOHLE byl ten surprájz! 🙂 Gratuluji prevelice k novemu clenovi rodiny, Moures v tom ma zjevne jasno. 🙂 Oharikum vyrid, ze jsou nejvic nejsikovnejsi, kdyz kocicaka vzali pod kridlo, to by u nas nehrozilo. Si jeste uzijete legrace, tridruhovy legrace. 🙂
S vnouckou se domluv, jak pisou holky vyse, kocka sama rozhoduje, kde bude zit, to nejni zadny kradareni. Tesim se na historky z nataceni, nebudes stihat psat. 😀
Ano, moje megasurprájz! Já si to s Tali fakt nedokázala představit, že by byla kočka. No von je to teda kocour, tak možná proto 😀 .
Moc a moc si přeju, aby byli fšicí přátelé, protože prostě si myslím, že to je obohacující pro obě strany. Historky z natáčení jsou-dokonce doslova, páč jsem natočila krátký vídeja 🙂
U nas by to bylo obohacujici jen z jedny strany… 🙂
Juu, videja budou, tak to se techam este vic.
Ano, kolikrát jsem si na Tebe už vzpomněla, když jsem dozorovala Tali a bála se, aby to nevzalo blbej švuňk. To bych si asi nafackovala. On Moures má dojem, že je kočičí Batman a psy prostě má rád.
Se omlouvam, ze te znervoznuju teda. 🙂 Holt mam jiny netvory doma. Akorat me napada u tehle dog-friendly kocek, ze to pro ne obcas muze bejt doslova zivotu nebezpecny? Hele pes = Cau kamo? Nebo to kocky dovedou rozlisovat a nehrnou se pak ke kazdymu psovi? Se ptam kociciho lidu, tomu nerozumim… 🙂
Fifi – toho se u MOurese právě taky bojím, on je naprostej nebojsa a ke psům prostě přátelskej. Na druhou stranu ale …. asi bude i obezřetnej, protože když jsme před časem – už dýl – přijeli a on byl na zahradě a čokle se tam nahrnuli a Tali se dala do lovení, tak si sakra věděl rady. Zmizel velmi rychle.Snad jejich přátelství nebude pro něj kontraproduktivní. Zase – psa na volno jsem tu zatím potkala jen jednou a to nebyl pes sám, byl s majitelkou. Já taky o kočkách vím právě úplný prt. Jen … je pravda, že jsou chytrý – zpravidla. A Moures se mezi ty chytrý rozhodně počítá. Tak snad….
Tak mám foto Goliáše s myšej, ale neumím vkládat přímo sem, tak to pošlu jako odpověď na WordPres.
Jééé jééééé to se těším, to se těším!
Nepodařilo se, ani přes odpověď, ani když jsem to zkusila vložit sem. Vyhrabala jsem heslo, když jsem sem vkládala Dulinku s myškama, ale nefungovalo. Tak nevím, myši maj asi smůlu
nene, nemají – pokud by Ti to nevadilo, můžu Ti poslat svýho emila a na ten mi to pošleš a já to tady vyhodím sama. A poprosím paní adminovou, až bude mít někdy volnou chvíli, aby se na to koukla, protože Kus Kus to taky nešlo vložit.
a do toho Fóra pro čtenáře jsi to zkoušela? Jen abych věděla, jestli je funkční a dá se tam vkládat. Podle mě, když jsi přihlášená tady, tak by mělo jít do fóra vložit fotky. Sem ke komentářům u článků to právě myslím nejde
Fórum jsem otevřela a po chvilce marného zírání a dumání zase zavřela. Nevím. Dlužím povídání o Goliášovi na Zvířetník, je to poslední člen smečky, o kterém jsem ještě nepsala, tak bych myš zařadila do fotek. Ale když mi pošleš Tvého emila, budu ráda a fotky pošlu..
Tak běžel k Tobě emil, a až přijde fotos, vložím ho do čtenářskýho fóra, ať se můžem pokochat.
Odpověď Petře na dotaz z 20:50. Náročné to není, její postižení – děs, strach, panika – ochuzuje jenom ji o krásný život, který by u nás mohla mít. Márinka je velice hodná, skromná a pokorná, jejím jediným přáním je být neviditelná na pelíšku. A manipulace s ní je těžká.
Klobouk dolů Dášo, už jen to -dívat se na psa, kterýho takhle sužuje psychika musí být někdy asi náročný, takže opravdu smekám. Jste zlatí, zlatí, nejzlatější, že jste jí dali domov, stabilitu, zázemí a lásku . Fotos by se dalo vložit sem:
https://zrzavec.com.cz/forums/topic/volne-povidani/
Fotku se mi nepodařilo vložit.
🙁 no já tady ani u komentářů /uvnitř stránek/ nevidím Tvou emailovou adresu, na kterou bych mohla poslat emila, že bys to poslala mě a vložila bych to já. 🙁