Deníček Pepiny – sobota, 15. 8. 2020

Nějak se to tu vleče, přijde mi to už jako věčnost, co mě páníčkové vyhnali do exilu.Přísná říká, že je dobře, že máme svůj zaběhlej stereotyp a nestresuju se. A to se teda stresuju, dneska někdo vedle na zahradě dělal hroznej rambajz, až mi to trhalo mé jemné sluchovody. Motorová pila to je, vysvětlila Přísná. Občas mi ten rachot připomínal páníčka. Když se rozzuří, vydává podobný decibely. Nebo rozjařený dvounohý štěňata moje milovaný, když piští. Nebo panička, když ječí: „Pepinó, co to zase máš!“ Ach jo, mně se stýská.

Stýskání mi ale nebrání v bojový činnosti. Jelikož je Černá pořád pajdavá a bez nálady, snažím se ji plně zastoupit. (Když teda někdo neřeže motorovkou.) Hlídám poctivě a hlásím už i štěkání Rity. Rita je sousedovic fena. Pochopila jsem, že když ječí ona, něco se děje a musím ječet taky. To doma takovou podporu od sousedních psů nemám, tam jsem jediná. Přísná jen krátce vzdychla, že prý jsme všichni stejní. Mno nevím, Černá dneska moc neječela.

Dneska se dalo dýchat pěkně, byť to jednu chvíli vypadalo docela černě, nebe se kabonilo, ale ne, ani kapka. Nenavlhla mi ťapka. Mohla jsem poletovat a sondovat. Ona tu má Přísná mnohem vyšší trávník a různý díry. Nebo spíš krátery, prý jsou výsledkem spolupráce krtka, myší a Černý s Pruhatým. Já bych taky ráda spolupracovala, ale nikoho z nich jsem nepotkala. Tak jsem aspoň šmejdila jak bojovnice ve vysoký trávě. Jo, to jsem se ptala Přísný, proč to nemá posekaný jak angličák u nás. Tu prý nepršelo a moc neprší, taky tu nemá žádný hadice natahaný, jako jsou na naší zahradě, protože nemá vodu. A že se máme, že ten náhon máme. Náhon nebo pohon? Pohon vím, to se odpinknu z nuly na sto ve vteřině. Náhon musí tudíž být něco podobnýho, panička ty hadice tahá taky rychle.

Netřeba zmiňovat, že se na mě zase ptali. Mně se stýská a oni se ptají, jak se mám. Jak se asi můžu mít. Aspoň, že jim tam včera nějak hodně foukalo, to mají za to. Přísná říkala, že jim nemůže úplně tlumočit moje vzkazy, že by si to tam neužili. Trhla jsem packou a myslela jsem si svoje. Já tu trpím s granulema, tak co by si oni měli užívat. Přísná mi oponovala, že granulema budu muset trpět i nadále.

No, to se teprve uvidí, až se s nelidama uvidím, kdo s koho. Já se je budu celou svou roztomilostí snažit přesvědčit, že jen na granulích a nějaký zelenině dozajista bídně zhynu. Když mi dá páníček tu kousek, tu panička něco, z omladiny taky něco kápne a budu spokojená. („A jako prase tlustá!“ dodává Přísná.) No, už jsme zase u žrádla. Jdu to radši zaspat, v rámci toho stereotypu.

3 komentáře u „Deníček Pepiny – sobota, 15. 8. 2020

  1. Pro ctenare – nebojte se, uz jen dva dily vas cekaji. 🙂 Esuskoo, nechces ty dva posledni spojit do jednoho, protoze pondeli je kratky? At je to za nama…. 😀

    1. Brej večír autorko, já to ešče nestudovala, jak vypadaj další díly, enem jsem připravila na ouderek ten další. Kouknu a ozvu se.

  2. Každopádně…. Pepina vostrej hlídač….. to je taky hodně veselej obrázek 😀 😀 😀
    Úplně mi Pepča připomněla mou první psí kámošku Pegginu. Taky józefpšice, taky hladkouš a taky zrzka. Jak ta uměla řvát u plotu. A protože jí děti dráždily, nesnášela je. Jsem byla čestnou výjimkou, dělaly jsme spolu krávoviny na zahradě, když mě její panička hlídávala. Obě byly fajn, jak Pegča, tak “teta” Cukrová. Nikdo neuměl takový míchaný vajíčka, jako ona. KOuzlo bylo podle mě v tom, že to dělala na kamnech a ve starým rendlíčku. Stejnej jsem objevila v Domečku, takže…. budu experimentovat. Jen ta žížala rezatá mi u toho nebude asistovat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..