Máme ořechy, hooodně ořechů. A hoodně znamená víc než tam, kde maji hooodně nábytku 😀

Proto se o ně ráda podělím. Kamarádka a bývalá kolegyně Katka obdržela, můj “malej” šéf obdržel, kolegyně taky, sousedka Danuška taky a teď taky Zdena od Bóni. Teď už teda vlastně od Kessi, která dělá Bóně, myslím, zdatnou nástupkyni. 🙂

Zdena je žena činů, s ničím se nemaže, takže když jsem jí cinkla, ešivá by chtěla ořechy, že jí je přivezu, pravila, že to nebudu tahat a pro ořechy pojedeme spolu, že mě druhý den rovnou naloží v práci. “No ale já je nemám ještě doma, jsou v Domečku.”  “No, tak pro ně zajedeme tam. ” a bylo to 🙂 “Tak joooo! Aspoň uvidíš domeček a dáme si kávičku z našeho kávovaru, kterej s náma jezdí taky jako trotl sem a tam mezi bytem, Domečkem a chalupou 😀 , páč nikdá nevíte, kdy dostanete kde chuť na dobrou kávičku a nějakej ten oddychovej čas, že jo.

Vymyšleno domluveno, vyrazíme dřív  a budeme tam ešče dřív než Brtnik, kterej pak popadne ohařiska, kávovar a přijede za námi. Zdena si nakázala, že musí vzít buchtu k tomu kafi, a nějaký dobrůtky pro ohařiska a čokoládu pro mě, což jsem se jí snažila všechno vymluvit, ale všechno marný. Kdo Zdenu zná 🙂 , ví že to bylo naprosto marný.

Takže jsme ve středu sedly do auta a jelo se. Zdena byla překvapená, že to opravdu netrvá dlouho a člověk už parkuje před brankou a taky se jí líbila cesta lesem, enem že teda bude muset jet dom za světla, páč ta zvěř. A to má dost pravdu, protože za těch dva a půl měsíce, co tam jezdíme už jsme měli 3x příležitost brzdit o sto šest. Kousek za Domečkem v lese je megablbá zatáčka a tam, zrovna tam, se furt  vometá pan Srnec s paní Srncovou (Kreténííí! Taky se nemůžou vometat o, já  nevim, tak padesát metrů dál, kde to nejni tak nebezpečný?? :D) Takže bude rozhodně lepší, když Zdena vyrazí dřív, než padne tma, či spíš, než se začne stmívat.  Zaparkovali jsme před brankou a já měla tu čest, provést po našich nemovitostech 😀 druhou návštěvu. Jako první jsem se pochlubila – dílnou! Zdena ocenila její vybavenost a pak jsme hned mazaly do Domečku. Jest ve stavu rozbořenosti, ale jak pravila Zdena, je to tam dobrý a hezký. Stejně tak jako zahrada. A až se to jednou dotáhne do konce a vytuní se to! To teprvá bude. 

Než přijede Brtnik, s kávovarem, šly jsme courat pod ořech, sbírat spadaný oříšky a kecat. Jak jinak, než taky kynológicky, protože jsem byla zvědavá na to, co Kess a Zdena zase na to, jak Kess naučit třebas to, aby po umytí kelímku od jogurtu, tento přinesla k vyhození. Tak jsem se položila do přednášky, že jsem zapomněla sbírat 😀 a vlastně to vypadalo, že sbírá jen návštěva. (Teď odbočím, úplně vidím naše zvědavý sousedy, jak konečně měli co pozorovat. Jsou teď vzhledem k věku doma totál utemovaný, jak jsme na sebe hulákaly tuhle se sousedkou. V tydlevízi nedávají nic, takže mi je jasný, že funěj do záclony a dumaj nad tím, co to tam u nás probíhá 😀 . Což je mi jedno, aspoň nemají doma takovou nudu.)

Skorem jsme to tam vysbíraly a já slyšela, jak buchly dveře od kufru auta a uuuž jsem viděla přes zídku našeho plotu Brtnikovu makovici. Ohařiska radostně vtrhli na zahradu, potěšený tím, že jim dorazil novej zdroj zábavy. Musím je tady teda zostudit, protože se chovali jak urvaný ze řetězu. Nejvíc pochopitelně Taliprtka, ale Rumoušek, když viděl, jak řádí ona, tak si taky troufal. To je ta potíž, že když máte vycepovanýho jednoho psa a pak si k němu pořídíte magora, dost vám to vycepování rozstřelí.  Když nemohli vítat Zdenu podle svýho, snažila se to Taliprdová vykompenzovat tím, že provede inventuru tašky, kterou měla Zdena s sebou. A pak jsem ji musela 3x poslat na hanbu do baráku, protože se chovala nepříčetně. To když Zdena vytasila psí úplatky. Jak kdyby jí člověk nekrmil. Taliprda, ne Zdenu 🙂

Pak přišla na stůl i výborná kakaová bábovka a já se vrhla konečně do přípravy toho kafe. No jenže!! Kdyby mě tak bejval večír Brtnik poslechnul, když jsem mu říkala, ať připraví ten kávovar, že ho tady nesmí v žádným případku zapomenout a oba víme, jak na tom s tou pamětí je (a že já ho úspěšně doháním). Ale von mě bohužel neposlechnul a výsledek byl ten, že sice na kávovar nezapomněl, to jako ne, to bylo výborný. Ale když máte pákovej kávovar, jako profibárista, měli byste k němu mít taky tu páku, do který se to kafe dává. A……zde udělal soudruh z NDR trošku chybičku, páč to jaksi nechal kde??? Ano, bystří již kývou dávno hlavou, pro ty co jedou v Talimódu, ale takovejch moc nebude, protože to musíte bejt extratupo 😀 , tak prostě nechal to doma, ano. Tím pádem tak leda prt a velký zklamání místo slibovaný kávičky. Jááá bych plakalaaaaaa! No a naděláte něco? Ne, nenaděláte vůbec nic. Tak jsme si dali čistou vodu k tý buchtě, která byla vynikající a Zdena si dala cígo. A ohařiska si dali dvakrát rvačku rvačkovitou proloženou honičkou, kdy Rumouš lítá tak, že ho oči v zatáčce musej doběhnout, jak je vyšpulí 😀 .

No a pak jsme nasypaly ořechy do pytle, resp. do dvou, protože Zdena je tak moc hodná, že přiblíží pár ořechů i pro Dennyky, která bydlí tak trochu v jejím rajónu a bylo na čase, aby se dala na cestu zpátky. Doufala jsem, že trefí a nespletla jsem se. Je výýýborná. Na to, že tam jela prvně a cesta se motá lesama a dědinama, byla prý za hoďku už doma a v pořádku. Tak doufám, že se Kessinka nebude zlobit, že jsem se páníkovi postarala o zábavu v podobě louskání ořechů a že tudíž bude drbat o něco méně 😀 .