Takhle dlouho?

No to jsem původně vůbec ale nechtěla!

Já chtěla jen s ohaříkama vyběhnout z Domečku, že aby si to trochu proběhli v blízkým okolí. Jénže! To jsme došli dolů úvozem…. a já si řekla, že půjdeme ešče kousek tadykle. A když jsme došli tadykle, řekla jsem si, že se podívám, kam to vede tudyma. 🙂 A tudyma to vedlo takovou milou pěšinkou v břízovým hájku, kde po straně rostly oooobří muchomůrky. A na cestě trůnila jedna pěkná čerstvá bábrdle. Kdybych bývala tušila, že druhej den najdu na naší louce u chalupy pár klouzků, asi bych ji sebrala. Takhle jsem ji tam nechala, páč co s jednou houbou, že jo. 

Vyšla jsem z březovýho hájku a udělala jen tichý “Jeee!” Taková vám to byla krása. Nádherná louka ve stráni. Nádherná a prostorná a ze všech stran lemovaná buď šípkovými  keři anebo nízkým hájkem. Otevíral se tak pohled na protilehlé stráně s loučkami a šachovnicí z políček. Ach boože, to je krása! To je skorem jak v těch Novohradkách, tady člověk může dejchat a bejt svobodnej. Šla jsem ščastně tou loukou a úplně vytěsnila čas. Ohaříci si taky ščastně pobíhali kolem a Tali poměrně dobře respektovala vydaný nařízení o omezeném pohybu 😀 😀 . Došli jsme  tak do půlky louky a já jsem najednou zaregistrovala pohyb velkýho černýho psa a paní, která ho doprovázela. Pesan se rozběhnul k Tali, která byla trošku napřed a probíhalo přátelský seznamování. Stáhla jsem si k sobě Rumíčka, zamávala na paní a zavolala klasický dotaz, zda má fenku nebo psa. Černej hafan byla fenka a tak jsem i Rumouška vyslala, ať s jde družit.

Když jsem došla až k pesanům, paní jsem pozdravila a ona mi na oplátku řekla, že jsem vzácná výjimka. Že tady se stane málokdy, že by jí někdo pozdravil. Hmm, to bude nějaká místní specialita, všimnul si toho i Brtnik. Já zatím mluvila vždycky se sousedama, tak uvidíme. S paní jsme zapředly hovor a zatímco Rumoušek tajtrdlíkoval kolem feňule, postarší to dámy jménem Sony, Tali si šla čmuchat, jak je jejím zvykem. Všimla jsem si, že paní během hovoru kontrolovala mladé duby, co na louce rostly a tak mě napadlo, se zeptat, zda louka není jejich.  Odsouhlasila mi to a na můj dotaz, zda nevadí, když sem na tohle úchvatný místo někdy zajdu, mi s úsměvem řekla, že nějakej ten pěšák louce neuškodí. Byla jsem nadšená, protože louka je opravdu krásná a úzkým hrdlem navazuje na další. 

A zrovinka v tom úzkým hrdle Tali dospěla k témuž názoru jako já, když jsem na louku vstoupila – že dává pocit svobody 😀 😀 . Zrovna v momentě, kdy jsem na vteřinu otočila hlavu, protože jsem paničce od Sonny na něco odpovídala. Tohle už Tali dlouho nepředvedla, aby takhle vypálila, takže já jsem tím pádem musela vypálit taky a do příšernýho krpálu.  A zpětně mě pak v pondělí v práci při pohledu do stráně, na kterou z kanceláře koukám napadla básnička, kterou jsem obratem vyhodila na fóru: 

Duby listí do červena barví,
místo slunce svítí listí javoru.
Taliprd s vysokým nosem jistí,
a já pak za ní letím kopcem nahoru.
Tolik má podzimní poézije!
Jestli ne já, tak už nikdo tu krávu flekatou nezabije.

😀 😀 

Ale možná Tali křivdím, možná jen chtěla paní demonstrovat to, o čem jsme se zrovna v tu chvíli spolu bavily. Že Tali nemáme od štěněte, že tam hodně chybí ta vazba na člověka, že jsme její pátý majitelé a že to s ní byla a je šichta. Paní v ten moment říkala, že je to přesně o tom, že co štěně nedostane šanci vtisknout si jako prtě, těžko se pak dohání. Chtěla jsem k tomu cosi souhlasnýho podotknout a koukám, že v tý vteřině Tali nedohání, ale uhání 😀 . Mno, takže si posléze frajle flekatá dala spartakiádní cvičeníčko a odložení.

A já se mezitím pochlubila svejma fungl novejma holinkama, kterejma jsem se prosíravě na vesnický venčení v podzimu vybavila. Paní pokývla, řekla, že si všimla (fšak taky bílej pruh na podrážce svítí do daleka 😀 😀 )a znalecky dodala, že mi v nich bude zima. “Sou zateplený, ale.” nadhodila jsem váhavě. “No uvidíte” Sama byla v holinkách taky, ale asi nějak líp vyfutrovanejch.  To je boží, jak tady řešíte zcela jiný otázky outfítu 😀 😀 . To mě děsně ba. 

Paní pak navrhla, že půjdou se Sony kousek s námi, aby mi ukázala, kudy jít dál. Šli jsme krajem pole a došli pod další louku. Tady paní pochválila Tali, že náhodou poslouchá moc hezky, že když venčí tátovi ohařky- shodou okolností taky germánky – lovecky vedený, že tu jí jedna přinese sele, nebo druhá kachnu. A že ten jejich akční rádius není nic pro ni (souhlasím, akční rádius nemčourů je velký, leč tedy musí být, je to ceněno a vyžadováno. Však taky kupř. na zkouškách vloh, je pětiminutový!!! limit na to, aby se pes dostavil k majiteli, svědčí to prý o chuti do zvěře.)  Tak to, v pravdě,  máme ešče dobrý tohleto. No ale je pravda, že pak už Tali sekala latinu.  Loukou jsme se všichni vyšplhali na kraj lesa a prodrali se krajem lesa na cestu. Ta vede k vesnici, ke hřbitůvku a tím pádem i k nám. Rozloučily jsme se a já doufám, že se při venčení zase potkáme. Je to fajn, když se čokle můžou podružit, je to fajn, že člověk může hodit řeč a je to fajn, že tak může získat i nějaký ty informace kudy se třeba pohybovat, co si oblíknout 😀 a jak to tady vůbec chodí.

Bylo to prima setkání. Než jsme se rozešli, Tali zase odběhla a já už chtěla spouštět hromy a blesky. Měla štěstí, že se na písknutí obratem dostavila a čučela, ešivá to takhle je tentokrát dobře 😀 Paní ji zase pochválila, že to s ní tak hrozný není. “Hm…hmmm. Klidně půjčím.” říkala jsem si v duchu a zamířila pěšinou pěkně svižně směr dědina. Ono se nám totiž už začlo smrákat a když jsme odcházeli, říkala jsem Brtnikovi, že budu hnedle zpátky. Tak ……….jako…………. trochek jsem kecala, no 😀 .

Ale možu já za to, že je tady tak hezky? A že jsme potkali kámošku psí a že jsme dělali další rekognoskaci teréna? No nemožuuuu! 🙂

 

 

 

16 komentářů u „Takhle dlouho?

  1. To je fajn, mít poblíž takové terény a potkávat spřízněnou duši. Včera mi vyndali z ledviny stent, tak konečně přestaly bolesti a já můžu vyrazit na delší procházky, i když stařeček Goliášek si to tak neužívá jako dřív, když byla Korinka a lítali si ve dvou.

    1. Kimi! Já doufala, že už to trápení s ledvinam máš dávno za sebou, ach jo, to se to hodně nehezky sešlo všechno.
      Taky mě jako Fifijovou napadá, jestli by nepřipadala v úvahu nějaká parťačka pro Goliáška, aby si nepřipadnul tak náhle opuštěnej. Jasně, neznám a nevím Tvoje podmínky, ale pokud by ta možnost byla………… Myslím na Tebe.

      1. Kora byla fajn parťačka, hlídací, ostrá, nedůvěřivá, všichni místní otrapové se nám vyhýbali obloukem. Goliášek je s každým člověkem i psem kámoš, i když ze začátku štěká. Máme v domě a okolí dost pejsků a on se teď zkouší družit, tak mu to třeba časem Korinku aspoň částečně nahradí.

        1. Kimi… a Ty…. nepotřebuješ parťačku, která by ne-nahradila Korinku, ale pokračovala by dál?

  2. Ale to je mily druzenicko! Kor s majitelkou luhu a haju, takovy kamosky jsou idealni. 🙂
    Dobre jste vybrali lokalitu na bydleni, kdyz achas nad loukama. Ja dneska achala nad kombajnem, sklizel soju, jestli pole hned zitra nezorou, bude chvili teren k chozeni.
    “Že Tali nemáme od štěněte, že tam hodně chybí ta vazba na člověka, že jsme její pátý majitelé a že to s ní byla a je šichta. ”
    Tyjo, az paty??? to jsem nejak vytesnila nebo zapomnela, ja myslela, ze tak druhy. No, nemela to Taliprdka taky lehky, se neni fakt cemu divit, ze se chova, jak se chova.

    Kimi, sice se nezname, ale rada ctu, ze je lip, musela to byt uleva. Bracha mel jednou sutr na ceste a byt je to tvrdak doktor, lyzar a cyklista s x zlomeninama, tohle byl pry ocistec. Takze, mila Kimi, dobre, ze uz prochazkujes! Situaci, kdy chybi jeden pes, si v soucasny chvili neumim moc predstavit, jak jeden tak druhej z mych soucasnych zavislaku by sel asi do hluboky depky. Partak/cka pro Goliaska neprichazi v uvahu, treba neco ne uplne mladyho? Vis, jaky jsme tu dohazovacky sikovny… 🙂

    1. Kameny mě trápí poslední dva roky, kolika je opravdu příšernost, nikomu nepřeju. Odstraňování taky není žádná idyla. Teď se bude zkoumat, proč se mi ty kameny pořád dělají (i když respektuju doporučení ke stravě a držím pitný režim), mají nějaké ne zcela obvyklé složení.
      Goliášek sice není tak aktivní, jak býval, přece jen, též je už stařík, ale na druhou stranu mám pocit, že si to jedináčkovství docela užívá. O druhém pejskovi v současné době neuvažuju, byť jsou šikovné dohazovačky k dispozici, ale vzhledem k věku a zdraví by dva asi byli příliš.
      Dnes jsme taky vyrazili do luk, ale vůbec se nedalo, všude traktory – sklízí se kukuřice (tak jsem si uvědomila, že jsem vůbec nikde v okolí neviděla brambory).

      1. Tak až teď čtu, detaily a chápu, ale třeba CD rozhodne nakonec jinak a oběma vám přihraje přesně toho parťáka, který by zapadl.

        Kimi, napadá mě naprosto asi debilní nápad a dotaz – zkoušela jsi pít jablečný ocet s vodou? Mám na sobě osvědčeno, že to čistí potrubí v těle – třeba by to pomohlo??? To kamení vnímám jako usazeninu třeba jako když je hodně tvrdá voda 😀 , tak tady se osvědčí obyč ocet. Ale ten jeho bráška – jablečný ocet, ten pomáhá lidem v těle – mimo jiné i čistit to potrubí. Je o jedna lžička ve sklenici vody na začátku a pak , až si člověk zvykne jedna polévková lžice ve sklenici vody.

        1. Jablečný ocet s vodou jsem pila léta. Ráno nejdřív lžíci panenského oleje, pak sklenici vody se lžící jablečného octa, pak venčení a pak snídaně.
          Když jsem to říkala předloni v nemocnici, kroutili nad tím urologové hlavou, když už, tak místo jablečného octa doporučili spíš citronovou šťávu.
          Dnes jsem dostala záznam z Korinčiny kremace, tak jsem si zaslzela. Nad druhým psem zatím opravdu nepřemýšlím, pokud CD usoudí, že ho potřebuju, bude to tak.

          1. Hm, tak možná čistí jablečňák enem trubky té druhé soustavy vylučovací 🙂 . Každopádně, já ho vnímám – i tělem – jako pozitivní věc, která tělu dělá dobře a když jsem to říkala kdysi svýmu homeopatovi, tak mě pochválil. Já teda u sebe vnímám pozitivně i konzumaci jablek samotných.

            Kimi, myslím na Tebe, ať se smutek co nejdřív trošku utřese.
            Jo, ona Ti CD něco střelí do cesty, když to k tomu bude, to je pravda.

    2. Jo, bylo to hrozně milý a pohodový podzimní setkání. Takový přesně na uvítanou 🙂

      Jojo, jsme v podstatě pátý. Z Polska sem do chovky-velkochovky, kde žádný vztah nikdy vzniknout nemůže, pak k dalšímu myslivci – stařešinovi – pak zpátky do velkochovky a pak my. To už jí bylo skorem deset měsíců a nikde pořád nebyla doma. Jasně, že pro ni to bylo pěkně dementní a proto se chovala (a občas stále chová) jako Doňa Debilita. Leč to nám celou situaci ani krapítek neulehčovalo. Brrr nerada na to vzpomínám.
      Bylo by fajn, kdyby Kimi situace dovolovala, pořídit – až čas, bolest dovolí nějakou parťačku.

  3. teda, to je moc krasny cteni 🙂 krasna priroda a mile setkani 🙂 to se mi moc libi, ze jste se seznamily, pani te doprovodila, pejsci super… to zni jako nova partacka, kterou obcas radi potkate 🙂
    a 5 min radius u zkouset me teda pobavil dost

  4. Nevíte náhodou jak se má Solo,zkoušela jsem hledat,ale nějak se mi to nepovedlo,taky ty stránky mi nedělají dobře když nemůžete pomoct,a když vidíte co někteří lidi dokážou.

    1. Solo už je v novém domově 🙂 . Jak se má tam nevím, ale předpokládám, že Dede Dočasky jí našli ty nejlepší páníčky, protože to tam umí. V dočasce se rozkoukala a řádila jak deset čertíků, tak konečně bude žít jako správnej pes. To je prima zprávička 🙂

    1. Není vůbec zač, já jsem taky moc ráda, říkala jsem si, že si tam dlouho nepobude. Dočasky jsou skvělá věc – teď myslím, skutečné dočasky a ne ty co na tom rejžujou, což dočasky DeDe rozhodně nejsou. Pes se tam připraví pro nový život, poznají jeho plusy, mínusy, na to v útulku není čas a prostor a někdy asi ani ochota. Tohle je výborná varianta

Napsat komentář: Fifi Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..