Von to ví, von to voceňuje, jakej já sem zlatej hošíček, hodnej a jak já tetkon trpim!

To šécko von vidí a tak mi po včerejšku, kdy jsem potkal Francouzskou spojku Andulku a Peggču, přihrál pro tentokrát zase Duo Los Labros, jak říká pánčička . Neboli labrošky Ebinku a Ketty. Ebinka je moudrá, jako já sem, jen je starší, pamatuje ešče mýho předchůdce. A páč se šécko ve světě vyrovnává, tak halt Ketty nejni vůbec moudrá, je po palici mignutá něčim těžkym, jako Taliprd. 

A já sem tydle holky tetkon ráno potkal. To je vám taková ale úleva řešit něco jinčího, než puzení hormonůch! Vona se teda pánčička jako snaží, to ne že ne. A i pánik se snaží a jsou chápavý, ale někdy ne úplně podle mejch představ. Já bych upřednostnil, kdyby místo toho, že chápou, že trpim a upravujou tomu režim a svoje chování, tak kdyby měli pochopení hlavně pro moje potřeby teda. A to zase nemaj. Vůbec.

Měli už jsme za sebou komplet splněný svý vobčanský povinnostě, takže jsme se nacházeli na louce, kde pánčička vytasila balonky a rozjeli jsme to tam pořádně. Zrovinka jsem chytil bombu, když koukám – a aji pánčička kouká, že na konci louky je Katka a její Duo Los Labros.  I holky labradůří nás zaregistrovaly a řítily se k nám. Nebo takhle, Ketty se řítila jako magor a Ebinka normálně běžela. Jedinej, kdo nic nevěděl, páč si žižlal balon byla Taliprd. Nic divnýho, vona neví začasto vůbec nic, páč v hlavě ten průvan, že jo.

Delší dobu jsme se neviděli a tak proběhlo bouřlivý vítání. Ketty s Taliprdem to rozbalily ve svým stylu a tak sme fšicí museli dávat pozor. Nejvíc Katka, páč má pupek. Veeelikej pupek a brzo prej díky tomu pupku jich bude doma víc. A já sem lítal mezi fšicíma dohromady. Tu jsem vítal Katku a dal jí hubičky, tu jsem vítal Ebinku a dal jí taky hubičky. Kettyně ne, tý sem dal bodyček, to vona vocení víc. No prostě helejte, supr zábavička zasejc. Já sem rejdil jako ta motorová myša! Hrozně bylo běhání, honění, mazlení, drbání – prostě hotový duševní Lurdy zasejc. To se hnedle psovi líp pak dejchá.

A prej abychom to měli ešče jinačejší, půjdem se zasejc trochu proběhnout, než půjdeme domů, pravila pánčička. Před třema dnima jí napadlo, že bychom jako novinku mohli zkusit běhání ve třech a bez vodítka. Že vona uvidí, co to udělá. Že je jako Taliprd tetkon přístupnější, a pro nás to bude taková venčící novinka a trochu to oživí ten stereotyp, což tetkon je zapotřebí nejvíc prej. Takže jakmile jsme se s Duo Los Labros rozloučili, tak zatímco voni šli normálně dál, pánčička zavelela Tempo,tempooo! a jala se klusati  a my se museli přidat. Jako helejte, že by to bylo něco úžasnýho, to úplně nevim, protože to nejni vo tom, běžim si jak se mi chce. My musíme dávat pozóra, kde je pánčička  a tomu se přizpůsobovat, ale je fakt, že zas jeden přepne mozek do jinýho módu a neřeší ty děsný starostě, co má. Takže jo, můžem běhat, když to potřebuje 😀 . Ale  mnohem lepčí by bylo…… ne to asi neprojde, ale aspoň kámoše, kdyby dycinky po ránu sehnala, to by bylo. To se to pak spí, než voni přinou domů!