Bylo to o naší dovolený na Maltě.
Dopolko jsme se přesouvali z chalupy do Domečku a cestou se stavovali v takovým větším COOPu. Je to nebývale velký COOP, kde sežene fůru věcí i do domácnosti, na zahradu a tak. Já tam šla původně teda jen pro chleba, ale když oni měli tak pěknou zeleninu, taky jsem potřebovala koupit mlíko do kafe pro případný návštěvy, páč tetkon se u nás dveře netrhnou 😀 Už tam byli voknaři, už tam byl pan hydrogeolog, tetkon pan projektant. A my jsme pohostinný, že jo, máme ten káfovar….. takže kdyby chtěl někdo pressíčko s mlíkem…… No prostě tak. A Brtnik mezitím čekal s ohařiskama na parkovišti s otevřeným kufrem, aby se nám pséci neuvařili.
Protože jsem šla enem pro chleba, nebrala jsem si s sebou logicky nic, žádnou tašku, nic. A ve výsledku jsem vykráčela z obchodu s obří krabicí, za kterou jsem nebyla vidět. Zpředu to prej vypadalo, jak krabice na nožičkách a s hlavou. Háháá, no tak aspoň, že se měli pánové čemu zasmát. Páč Brtnikovi tam dělal společnost nějaký chlapík. Od pohledu to bylo jasný, že to je myslivec. A úplně nejdřív jsem myslela, že to je shodou okolností „náš“ místní myslivec, který byl u nás v Domečku, když jsme ho vyklízeli a našli tam paroží a různý myslivecký věci, který bylo škoda vyhodit, když se mohly hodit – i historicky . Byl mu totiž dosti podobnej. Ale nebyl to on. Každopádně, stejně jako ten náš, byl mladší ročník a sympatická osoba.
A jak tak viděl ten otevřenej kuft s ohařiskama, nedalo mu to a přišel se na ně podívat a dal se do hovoru. Z Taliprtky byl naprosto uchvácen. Však sám má doma germánky dvě. Ta první, starší, je jeho, ta mladší patří synovi. A zatímco to první to byla paní profesorka, která všechno supr chápala a uměla hned, nebylo potřeba učit nějaký vystavování a jiný takový ty naprosto základní ohaří dovednostě a šlapala luxusně, tak ta mladší………… to bude nějaká Taliprtky příbuzná. Taky dobrý tupo. Pohrkaná, nesoustředěná, komplikovaná. U tohodle tématu jsme se zasekli trošánek, protože mě to logicky zajímalo. A později mi to jeho povídání zapadlo do takový tý mojí teorie o tom, že od určitý doby se u psů tihle jedinci vyskytují častěji. Jejich fenka je o necelý rok mladší, než Tali a stejně stará, jako jiní psi s podobným chováním. O kterých tvrdím, že se právě na jejich chování mimo jiné podepisuje chemie ve stravě a to, co dýcháme, pijeme, v čem prostě žijeme. Že stejně jako u dětí ( a teď nemyslím tu kopu nevychovaných spratků, kde se na to rodiče vymlouvají) se častěji vyskytují děti s ADHD a jinejma vymoženostma, tak u psů je to, podle mě stejný.
A druhý téma, na kterým jsme se zasekli, zatímco on žmudlal Taliprtce ušiska a Rumíčka si v podstatě ani moc nevšímal, bylo to, proč si ho nevšímal. Podle něj jsou maďaři tak troch u dementi. Ne moc dobře použitelní. Neříkal to nějak urážlivě, říkal to ve stejným duchu, jako já mluvívám o germánech. A rozpředla se tím pádem živá debata 😀 😀 . Kdy já jsem kontrovala tím, že naopak mám s vižlama ty nejlepší zkušenosti, že vystavování pevný, pes naprosto spolupracující a velmi, velmi inteligentní a pro pána cokoliv. On to znal trochu jinak, navíc jeho kolega má vižlíka, který ovšem na něj dost dlabe a dělá si lautr co chce a nějaká spolupráce ho netankuje. Ehe?? Takovej vižlík neexistuje, vižlík potřebuje pracovat pro svýho člověka a mít s ním vazbu. A když se k němu přistupuje jako v člověku ve psím kožíšku- což je to stěžejní, dokáže neskutečný věci. A předhodila jsem mu všechno všechno to, co se naši maďaři, včetně starý útulkajdy Bubrdle dokázali naučit. Vižla, je narozdíl od jednoduššího germána, hodně inteligentní pes. Ať mi vokáže germána, kterej vezme kostičku a strčí ji do toho správnýho otvoru! Ha! 😀 😀 😀 Neznal!
Dobře jsme pokecali 🙂 . Každej prostě máme svoje preference, každej to máme jinak. A zatímco já ocením inteligenci vižlí duše, oni ocení strojovou strohost a tvrdost germána, kterýmu nějaký ten tlak nevadí a naopak bez něj bohužel ne vždy pracují. Snažila jsem se mu Taliprtku vecpat do smečky, když tak miluje němčoury a byl z ní unešenej, ale jako vždycky – nic 😀 . A já bych jí stejně nedala. Nedala jsem ji ani v těch krušnejch dobách, protože jsem věděla, že taková věc nepřichází v úvahu, nedala bych ji tím pádem ani teď. Páč když už umí dávat kostičky do krabice a vyhazovat odpadky do koše, tak se třeba časem taky naučí dávat ty kostičky do správnýho otvoru a pořádně poslouchat 😀 :D. To poslední je dost diskutabilní, bohužel. 😀
Zvíře, které žilo samo, to má asi těžké při přechodu do vícečetné smečky. Asi se dá porovnat smečka Ešus-Bubi, Bubi – Rumíček, Rumíček – Tali. Změny a vývoj v čase. Proč mít jednotlivého psa nebo proč mít smečku?
Určitě to měla Tali těžký, mnohem těžší, než kdyby jako ščenátko přišla do rodiny. Třeba ne myslivecký, ale do rodiny, kde by byla v neustálým kontaktu se svými lidmi a navázala vztah. O tohle byl ten začátek výrazně těžší – pro obě strany. My jsme pro ni v podstatě v té době byli jen další někdo, či spíš něco. Navíc – zatímco ti předchozí jí v podstatě nechávali být, protože to s ní bylo složitý, my jsme po ní něco chtěli, něco nedovolovali a ona byla zvyklá si jet svoje (dodneška je, teď předevčírem to zase předvedla 🙁 ). Ale bohužel tím, že byla jak Tarzan z džungle ve městě jsme po ní chtít určitý věci museli.
Ešus – Bubi – tam bylo hodně málo času na to, aby se sžili a vytvořili smečku. Bubi přišla k Ešusovi, jako dlouholetýmu jedináčkovi, bylo mu devět a tak ji čistě jen toleroval, neměl potřebu tvořit smečku a když se to začlo měnit, tak mi odešel.
Bubi-Štajník – tam to byl krásný mateřský vztah, ona ho nádherně a trpělivě vychovávala a bylo to krásný soužití se dvěma pesanama, kde si všechno sedlo tak, jak má a byla to opravdu smečka. Jak doma, tak venku.
Štajník-Tali – tak tady je to takový krkolomný. Myšleno z pohledu člověka. Protože Tali se chová tak – a to i když se chová dobře – že nemůžete fungovat úplně hladce společně. Nikdy se nebude chovat tak, aby venku byla smečka hladce fungující, musíte na ni být hodně času, až na výjimky, kdy má světlý dny, pořád zaměření. Málokdy můžete kontinuálně něco kutit společně, jak jsem byla vždycky zvyklá. Ona má a bude mít svoje preference a vy to neustále musíte otáčet. Chcete-li nešidit toho druhýho, dá to sakra práci – v jednom člověku. Nejdete většinou – někdy se taky zadaří – s rukama v kapsách pohodovou procházku polem. Pořád musíte být o krok napřed a když jí dáte volno, nemáte ho vy 😀 . V lese to funguje líp, to jo .Ona o smečku vlastně moc nestojí a to ani o tu psí. Ráda si pohraje, zrube se se Štajníkem, dají si honičku, přetahovačku to jo, na zahradě. Ale venku prostě nepotřebuje nikoho, že by se drželi pohromadě, to ani náhodou.
Kdyby se člověk mohl zeptat Štajnidla – jsem si jistá, že za smečku s Bubi by hlasoval jednoznačně, taky byl hodně smutný, když osaměl. Ale s tou Tali si úplně jistá nejsem. Mají se rádi, když je jeden pryč, vítají se nadšeně, on o ni pečuje, ona o něj, až na výjimky ne, ale jsou momenty, kdy si nejsem jistá, jestli by sám s námi nebyl šťastnější. I z toho důvodu, že s Tali je pořád nějaký rozruch, neklid a to on nemá rád. Je měkký v povaze, a když se houkne, zahuláká na Tali, nebo za ní člověk vylítne, protože se zrovna rozhodla do všeho hodit vidle, a s ní to bohužel opravdu někdy jinak nejde, tak je mu to nepříjemný. No a pak jdu na zahradě v Domečku, něco vláčím a vidím, je , jak se právě honík kolem ořechu a říkám si, že jo, že je fajn, že ji má. Tak já vám vlastně nevím 😀 .
Kdyby nebyla Tali takovej trotl, tak je jednoznačným argumentem proto, proč mít psy dva to, že mají parťáka a to je při soužití s člověkem, prima bonus. Mají možnost komunikovat se svým druhem, tak jak je jim přirozený. Kdyby nás choval někdo jako svoje mazlíčky, taky budem rádi, když budem mít kámoše 😀 s kterým můžem hodit řeč. Ale…. taky to musí být kámoš, s kterým si sednete. S Tali musíte pořád vybalancovávat prostor, čas a pozornost, která se k ní poutá. O tom rozruchu, kterej za sebou tahá nemluvě 😀 😀 . Je ovšem pravda, že může být i hůř, psi, kteří se mezi sebou hašteřej, to taky není to pravý ořechový. Každopádně – když se vytvoří i minismečka, jako byla Bubi se Štajníkem, tak to je taková krása! Jak pro člověka, tak pro ty psy samotný.
Tos hezky napsala, já si pořád říkám, že psovi ta samota asik vadí, když jsem v práci.
Každopádně si v mojí situaci nedokážu představit pořídit Koněnovi parťáka, to určitě ne.
Občas si říkám aspoň košištů..ale tam je zase to ale že by mi jí bylo líto, kdyby nemohla ven a navíc když jsme my odpo venku, tak by byla zase doma sama košišta.
Pořád se to ve mně mele a potřebuju se ujištovat, že NE! Prostě NE.
Téměř každé odpoledne je aspoň na chvíli s nějakým psím kámošem.
Koukni – každý to řešení má svoje pro a proti – Ešus byl rád, že mě měl jen pro sebe, myslím, že hamižnice Koněvová taky. Ráda se pokámoší, ale domů to nechce 😀 . I proto, že neví, že když to klapne nese to i výhody. Pokud pro to nejsou podmínky, tak není důvod to dělat. A je-li člověk sám, tak pro to úplně ideální podmínky jako nejsou, to si nemusíme nalhávat. Má spoustu kámošů, má spoustu zábavy a doma potom co? chrápe.
Když to klapne jako to klaplo u nás s Bubi (a … ehm, myslím, že kdyby byl výběr parťáka pro Rumíčka čistě jen na mě, mohlo to klapnout zas 😀 😀 ) je to koncert. Když je v tom nějakej i malej zádrhel, tak pak nevíš. Když si psi úplně nesednou, je to pak peklo pro všechny zúčastněný.
Máš pravdu předsedo!
Nicméně ehm, kdybych se jí mohla zeptat 🙂
Tak Tě hryzne do nosu a řekne, ať to neřešíš, páč vona sama prostě neví.Víš? Ona to nezná, tak nemůže vědít, co je lepší. Je spokojená? Je, tak to neřeš.
Nevím, jak mám vědít, že je spokojená?
Kosisty se porizuji po dvou, nejlepe sourozenci, protoze kosiskam jsou lidi dobry tak akorat za lokaje, jinak je vubec nepotrebujou. 😀
Maya
však já bych si pořídila i dvě, ale najednou na ně fákt nemám financ
páč jsem myslela na Mainky třeba
Tak asi v důchodu no
A dyž má kosista za kámoše pejsky, tak to asi taky nestačí, že jo?…. Jasně, psi jsou po dvou, tak by bylo nespravedlivý vlastně nedopřát to tý kočce.
Hele já jsem v hrozný pasti ale.Kočku bych chtěla, ale prostě se bojím, že jí něco přejede!! Pomoooct, je tam prostě silnice, nechci aby se jí něco stalo. Myslíš, že by starší kočka z útulku mohla mít větší šanci, než malý prtě-kotě?
Myslím, že starší by mohla mít větší šanci než praštěný kotě.
Taky si říkám, ale zase …. teď jsem se bavila s kolegou, co pořizovali kotě ke svýmu mladýmu rotíkovi a čekalo se jaký bude soužití, ešivá nedojde na barf nebo tak něco 😀 😀 , že zatím to vypadá, že tohle kotě, jak je malý a má ještě respekt, tak se učí , že ta silnice nejni dobře, zatímco ti odrostlejší byli odvážnější a nedopadlo to dobře. Tak vim prtky krtky. Nechci pořizovat kočičku, aby se jí něco stalo. Nejradši bych jak útulkajdu starší, která by ocenila domek, tak prtě.
Aha s tím koťátkem…no hele asi tak, každý kdo má venkovní kočku musí trochen (je to blbý takhle psát) počítat s tím že se může stát něco…
A to je ono, ty se bojíš, že se jí něco stane a já zas, že když bude jen doma, bude prostě neščestná.
no-2 psi
já měla dvojice-7letý Kim,skro 2letá půjčovaná Killy,která u nás každou chvíli bydlela-a super
pak Kim-14let-poloslepý,plochluchý,artroza a v baráku štěně co u nás Killy odorodila,byla 3 msíce u nás,pak se vrátila majitelce-Kim štěně toleroval,ale byl to na něj záhul,takže do mého pokoje štěně nemohlo-Dux byl našich+ho od 3-10měsíců cvičila kamarádka-já v té době měla Kima,Killy půjčovanou x metrů od barák-prostě kus cesty,další kus cesty půjčovanej Čenda-ale ten byl za přivýdělek,takže vlastní starej pes+2 půjčovaný,každej bydlící jinde-na štěně nebyla kapacita
v desti měsících jsem se začala věnovat štěněti-Dux,umřela jeho matka Killy,umřel Kim,skončilo půjčování Čendy a já měla dvojici -chvilku Kim -DUX
a pak Gero,Dux-rozdíl rok a půl-taky super-hráli si,měli se rádi,jeden byl můj-Gero,Dux tatky,já měla 2 psy,ze kterýma jsem lítala po závodech a zkouškách,+česáání,doma hraní,s tatkem jsme se střídaly ve vycházkách-ale každý si financoval svýho psa-ehm to bylo dobrý-mít vlastně 2 psy a platit si jen jednoho,stejně jak u Kima a Killy
no,a po přestěhování sem,sem si užívala jedden pes můj-doma+na cvičení,vycházky,česání-Betty,pak Max,jejich syn-ale zase-já svýho psa-a ti 2 byly rodičů
takže se všema třeba jedna vycházka denně-se všema třema,no a pak zbytek dne jedn pes-s tím,že oni i když se snesli,tak rozlišovali-že já nejsem úplně jejich panička,a že má každej svůj dům,svýho majitele-jen pozemek společný-prostě bylo to Max+Betty…..a pak Gero-nebyla to parta
no ted -dvojice Max,Betty rodičů
a po smrti Gera-Dafi+Žeryk-a to už teda není skvělý,
je to náročný,a popravdě,Martin,+jeho rodiče razí heslo-2 psi jsou fajn
já razím heslo-2 psi typu-Killy-Kim-jo
2 psi typu-Dux-Gero-jo
i Max-Betty-jo
ale dvojice Žeryk -Dafi-to ehm ne…
ted jak jsme byly -pá+so s oběma v civilizaci,tak Martin naznal,že s oběma je to v civilizaci náročný,že,dva psi jsou dle něj fajn,někde,kde člověk za celej měsíc nepotká živáčka-jak u nás v dědině,a pak stejně jezdí jak blb socializovat do města…
no,a já za 2 dny s oběma ve městě vyfluslá,neodpočatá,protože-hlídat Žeryka at doma neštěká-a když sem mu jednou chnapla po obojku,vypadal,že chnapne on mě,pořád ve střehu-co,když si Žeryka bude chtít někdo pohladit?-je pěknej,malej,a vypadá mile-rozmile,pořád být u Žeryka ve střehu,-protože,co,když se mu něco nebude líbit?
a jako-mít jednoho-nemusím řešit odlišný přístup-tenhle může do postele-protože je hodnej
tuhle si vezmu do Blanska,protože je hodná,milá a užiju si to s ní a odpočnu si od Žeryka-a výčitky svědomí-že teda-s ní jsem si to užila,ale Žeryk chudák bez výletu
a když ho vezmu sebou tak 2 dny,noci ve střehu a neodpočnu si-a to bych s jedním psem neměla
minimálně bych mít třeba jen Žeryka neřešila-že může trošku jiný věci
že si Dafi beru do postele a ho ne
-že mě lidi,když vidí naši dvojici spolu říkají,že na něj su přísnější-a jo asi su
protože,prostě mu holt povely říkám jinak,než jí
takže mít jednoho psa,nebylo by srovnání
nevím,jestli po těchto 2 psech bych zase šla do dvou psů…
oni se milují,ale už si spolu moc nehrají-Žerykovi bude 9,Dafi 5
a když ju mám sebou samotnou,je spokojená jak želva…
takže se všema třeba jedna vycházka denně-
heh jsem si vzpomněla,jak jsem s Ešátorem, nebo s Bubi a Štajnem brávala v pohodě do party i „cizí“ psy a nebyl problém jet na výlet. S Tali už si tohle až tak nelajsnu.
Dennyky
Nevím, jak mám vědít, že je spokojená?
tvl – to snad je vidět ne? 🙂 Je to normální pižle, radostný a vytlemený.
PetraK
tvl – to snad je vidět ne?
když je sama doma tak nefím jak se tváří :-DDDD
nijak. spí, je ráda, že může spát. Co si myslíš, že provozujou ti dva? Chrápou, chrápou, už když odcházím, páč jsou rádi, že můžou spát.
Dennyky
počítat
no já vím. Jenže to je právě to, zda mi to moje zodpovědnost za zvířata dovolí, se obávám, že ne. že nevím jestli umím žít s tím, že je tu takhle velký rizoto.