Malířka pokojů

Teda přímo pokojů ešče ne, páč žádný nemáme, ale tak malujou malíři pokojů třebas i sklepy a prádelny, ne?

A přesně tohle jsem si teď vzala za úkol. Koupelna už nejni mezi námi, stejně jako původní kuchyňka a sousední pokoj. Vzniknul z toho jeden celej velkej prostor, kterej se nově bude dělit na ložničku, záchod, kópelku a šatnu.

 

Tudíž bylo zapotřebí vytvořit  nějaký provizorium, kde se bude vegetovat. Takže – kůchňu už jsme zprovizórovali ve starý kuchyni a helejte jak pěkně se nám tam vegetí:

Starej příborník jsem vydrbala a vyložila svým oblíbeným voskovým papírem. Až bude jednou po rekonstrukci, projde rekonstrukcí i sám příborník. Brtnik si ho vezme do parády a bude z něj luxusní kousek do jídelny.  I čoklidi mají svoje provizorium 😀 😀 

Psí kůchňa -aneb lavor na vodu a psí obrmísy - jak pro bernardýny :D
Psí kůchňa -aneb lavor na vodu a psí obrmísy – jak pro bernardýny 😀

 

No a protože už nejni ta kópelka, připravuje se ta dočasná. Jak jsem psala včera, vyklizená, vydrhnutá je, odpaboukovaná byla. Bohužel je známo, že nejen dobří holubi se vracejí, ale i ty hrozný pabouci se rádi vrací. A jak znám Brtnika, odnesl je sice ven, ale nepředpokládám, že s nima všema šel až na sousední pole, nebo do lesa, jak bych si v duchu přála já, leč nedovolím si to vyslovit nahlas 😀 😀 😀 . Ano, budu žít na vesnici, jak jsem vždycky chtěla a to znamená, že se prostě budu muset s paboukama naučit nějak koexistovat.

Jen jsem teda nemyslela, že to bude tak kách proces. Jeden z těch největších na mě totiž hnedle ve středu právě čekal zase na svým stanovišti ve vaně. Myslela jsem, že mě trefí, ale asi někdo míří jako já, takže netrefilo. Dokonce!! Dokonce jsem tak překonala sama sebe, že jsem na tu vanu vylezla, když jsem potřebovala vymalovat strop. Todle je teda megavýkon, to uznejte. Pravda, celou dobu jsem ho monitorovala, ešivá se nechystá k útoku 😀 , takže výmalba v této části stropu bude tak trochu asi patchwork, ale dokázala jsem to. Dokonce jsem byla tak rozverná, že se mi chtělo zvolat jako herci Moučkovi v Takové normální rodince:” Holkýýý povedla se mi srnkááá!” 😀 😀 Je možný, že díky tomu osminohýmu teroristovi jsem tam nějakou i nevědomky vysekla 😀 .

Zatímco já jsem pabouka pozorovala s obavama a díky tomu se mi dostala barva z válečku do očí, Rumíček, který ho ve vaně objevil taky, ho pozoroval s nadšením 😀 😀 . Lepší takovádle uhozená zábava, než žádná, pravděpodobně usoudil. Když se mnou nebyla řeč a nehodlala jsem se s ním servat. Ale chápejte, když malujete strop, nemůžete se rvát, to nejni proveditelný. Vynahradila jsem mu to potom, když jsem se vrátila na zem a pustila se do malování stěn. To už máte jednu ruku dloooohooou! 😀 ne , ne dlouhou, volnou. Takže pravou šmrdláte po stěnách barvu a v levý držíte kus kožešiny a rvete se se Zrzavečkem. Aby toho nebylo málo, zjistí nahoře Flekatá, že se dole něco děje, sjede dolů po schodech a zahlodne se do kožešinky taky a vláčej vás oba sem a tam. Máte sice tím pádem jakýsi motor, který s vámi po stěně pohybuje, ale vzhledem k nekoordinovanosti pohybů, to taky asi bude nejspíš zase patchworková výmalba 😀 😀 . To jsou prostě ohaříci. Mají k dispozici celou zahradu, ale ne voni se nasáčkujou za mnou do sklepa a roznášej pak barvu po celým domě. 

Ostatně už po příjezdu jsem jim pravděpodobně přišla nepostradatelná a pobyt tam bez mojí přítomnosti postrádal smyslu. 😀 Hned, jak jsme totiž vynosili věci z auta, popadla jsem batoh, narvala do něj bambilijoun cédeček, který v domě zbyly, další bambilijoun knížek, který v domě taky zbyly a plus do jedný  ruky vzala tašku s knížkama a do druhý dvě krabice s dalšíma cédéčkama. A vyrazila směr místní knihovna. Dohodla jsem totiž se starostou, že jim to všechno do knihovny věnujeme. Mno, některé cesty jsou trnité, některé trnitější. Tahle by bývala mohla být naprosto netrnitá, kdybych použila mozek a……..hlavně kárku, že jo. Protože toho bylo opravdu hodně hodně moc. Taška – taková ta dárková s provázkama – se mi zařezávala do ruky, krabice se absolutně nedaly nějak pohodlně nést a pořád hrozilo, že mi to popadá na zem. Pomyslet na to, že bych si prohodila náklad z levý ruky do pravý, abych si odpočinula na jedný straně od prořezávání kůže a masa provázkem a na druhý o zaseknutí lokte od toho, jak jsem měla vykloubenou ruku, abych při transportu obě ty krabice udržela, bylo naprosto nemožný. Celý to vyvrcholilo tím, že zip batohu neustál tlak kompletní sbírky mysliveckých písniček, která se pravděpodobně odmítala dále zdržovat ve společnosti knih o rybaření a celý mi to vypadlo na zem. Výýýýborná záležitost. Nechápu, jak se mi nakonec podařilo to všechno dopravit před budovu, kde je jak místní úřad, tak knihovna. A pak navíc do toho prvního patra.

Kde jsem paní knihovnici způsobila šok, páč jak pravila, očekávala tak třeba dvanáct, patnáct cédéček. Tak měla jich cca 12. Ale tun 😀 😀  . Ne, to přeháním, ale fakt toho bylo dost. Tak jsem se aspoň představila v plný svý kráse 😀 . Probraly jsme kdesi-cosi a já se pak přesunula za panem starostou, kterej tam bohužel nebyl. Tak jsme s paní sekretářkou probraly taky kdesi-cosi a já pak už valila domů. Heh, to je zvláštní – říct tady, že jdete domů, když doma máte ještě jinde 🙂 . Každopádně doma na mě za plotem čekaly dvě ohaří zhrouceniny, který mě vítaly posléze tak bujaře, že mám na pupku od tý flekatý pořádnej drápanec, a od tý zrzavý pro změnu na stehně. Páník pravil, že byli úplně celý špatný, od branky se nehli a místo toho, aby si rejdili po zahradě, civěli nivě do míst, kde jsem jim zmizela. Chudáčci moji malí 🙂 🙂 .

Aby věděli, že na ně taky myslím, tak když jsme skončili práce v domečku a chystali se k odjezdu, vytáhla jsem nás všechny čtyři ještě na chvíli do právě padnuvší tmy na louku za vesnicí. Aby si aspoň chvíli polítali jen tak, pročuchali myší ďurky a protáhli si tělo. Nejsem přece nelida – teda…nepsida 😀 .

 

 

7 komentářů u „Malířka pokojů

  1. Pabouci, ach jo. Já su arachnofobik jak vyšitý a občas na podzim, nebo za letních nocí u otevřených oken vysílám ve vší úctě střelnou modlitbičku směrem k největšímu králi všech pavouků, esli by prosím pěkně mohl zařídit, aby mě jeho podřízení nelezli do kvartýru, že se jich strašně bojím. A pomáhá to. Bezpavoukový byt není zásluha Veličenstva jak by se mohl někdo domnívat, bo tuhle mi po letech sedělo jedno osminohé chlupaté nukleární hovado přímo na dece v nohách postele a kocour předstíral, že oslepl, hrdina. Pavouka (stejně si myslím, že vylezl umřít) jsem utloukla Reflexem, všechno i s nepřečteným časopisem zabalila do kocouří deky a obrovského igelitu, vyhodila a čtvrt roku pak spala na sedačce! Brrrrrr
    Balancovat na vaně, pod sebou výstavní exemplář oblíbence – tak mě jebne natuty. 🙂

  2. …..modlitbičku směrem k největšímu králi všech pavouků…..

    😀 😀 😀 děkuju za návod, myslím, že mi taky nic jinýho nezbyde. Já jsem zatím ve fázi, že už je nezabíjím, snažím se to nějak vykomunikovat. Jako kdysi před lety, když jsem se dosprchovala a chtěla sáhnout pro ručník. Zrovna k němu pochodoval Pepa (nebo Franta sem mu řikala?? už nevim, každopádně měl jméno, aby to pro mě nebylo tak hrozný, že sdílíme společnou kópelku 😀 ) . Moc dlouho sem ho přemlouvala, aby mi ten ručnik nechal a nakonec jsem začala ječet 😀 😀 Vykomunikovala jsem to tím pádem taky, přišel Brtnik a milýho Pepu nebo Frantu vodnesnul 😀

  3. Tyjo, Esusova, vy ste meteleskum bleskum. Pekne se vam to tam rysuje. 🙂
    Hele, co na pabouky v ramci fobie poridit nakej lapak na dlouhy tyci? Neco jak maji entomologove, bys treba casem mohla sama lapat i velky osminohy beze strachu.
    Ale ono se mi to rekne, jak zabzuci vosa, jsem na tom asi jak ty. 😀

    1. Fifi – ešče k tomu, že jedeme, brzo nás bohužel zastaví úřad. Abychom mohli udělat okna potřebujem miliardu papírů a povolení a….. a….. tohle na tom bude to nejhorší, stejně jako sehnat kvalitního a spolehlivýho řemeslníka, kterej navíc bude mít čas.

  4. ….Neco jak maji entomologove, bys treba casem mohla sama lapat i velky osminohy beze strachu…….

    a ešče se voblíknout do něčeho jako maji včelaří, co? 😀 😀 😀 😀 No tyyy blááho , to by byl hit 😀 😀 😀 Brtnik by cípnul

    No ty máš u vosy ale důvod, u pabouka důvod moc nejni. Já se ani jako dítě nějak extra nebála, to jsem chytla od ségry a vytunila to dokonale

  5. Hezký, tu kuchyň měla babička a ty skleněný dózy normálka používáme na cukr a sůl a tak. Je vidět, že tam fakt máte úplný poklady. Doufám, že to nebudete pak vyhazovat, ale pošlete to dál, třeba i zadarmo.

    1. Neeee to se v žádným případku vyhazovat rozhodně nebude, jsme na takový věci oba s Brtnikem blázni. Co dávalo smysl se dalo stranou – třeba i starý kuchyňský židle. Pro kvalitní a dobrou věc se vždycky místo najde. Já tu kredenc miluju. Vždycky jsem ji chtěla a tetkon ji máááÁÁÁÁm. Má šuplíčky, regálky, skleník….šécko, šecičko – sem bohatááá!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..