Hodinu??

To jako fakt hodinu jsme byli ráno venku?

Ba dokonce ešče víc jak hodinu, páč jsme odešli v šest a vrátili  se v sedm deset 😀 . Koukala jsem na ty hodiny trošku nevěřícně, ale asi měly pravdu.  No to už jsem to ranní venčení fakt dost vytunila 😀 😀 😀 . 

Jenže, když bylo zase tak hezký ráno. Nejen počasím, ale prostě i tím, jak jsme si fungovali. Asi jen dvakrát bylo zapotřebí krotit flekatej temperament a asi dvakrát zahartusit a jinak to byla paráda. Bylo chladno – až trošku ziminka, ale bylo to příjemný. Po těch úmorných vedrech rozhodně. Rumíček byl od rána rozjetej jak Pendolíno. Jezdil bytem sem a tam, v hubě medvěda a oblažoval každýho, koho potkal. Tali by si byla ráda spíš pohověla a dospala se, či jak říkala moje skorobabička Bobuška – potřebovala se ešče dopéct. Enemže zrzavej skřítek potřeboval dělat rebélii. Furt do ní nabíhal, dával jí bodyčeky a chtěl se mlátit. Tak jsem to nakonec vzala na sebe já a trošku jsem ho poprala. Evidentně se mu po tom alergickým extemporé citelně ulevilo a potřeboval upustit páru. Nakonec skončil s tím, že stál v pelíšku na hlavě a dělal něco jako stojku. Blásen můj zrzavej. 😀

Ven jsme vycházeli s tím, že jdeme tentokrát dřív a máme dostatek času. Asi mi to nějak podvědomě přišlo málo a tak jsme si ho uďáli nějak jako ešče kapek víc 😀 . Vzala jsem  s sebou i puller, s tím, že se s ním nějak zabavíme. Začla jsem hned na začátku, kdy jsem ho pleskla na chodník a poté se otázala, kdo mi ho jako podá? Nejdřív to teda vypadalo, že nikdo 😀 😀 , páč oba se zrovinka začuchali u lampy, ale pak ze sebe Tali udělala šprtku, drapla puller a horlivě mi ho s předsednutím podávala. Šikovná děfčica.

Když jsme přešli silnici rozletěli se oba po zeleným plácku jak…….. no jak kdyby nikdá venku nebyli. Tali doběhla na konec otočila to a já rozpřáhla ruce s pullerem. No a pak jsem jen počítala, ešivá mě smete, nebo to ustojím 😀 Ustála jsem to a nechala ji ve výskoku se zahlodnout. Poté jsme se příšerňácky o ten puller servaly a já ji nechala vyhrát. Kroužila prostorem a děěěsně nebezpečně vrčela. To trochu vyděsilo paní, která procházela opodál. Přes to, že Tali kroužila dostatečně daleko. Usmála jsem se na ní a řekla jí, že ten pes si hraje, že se nemusí bát, že to jen tak zní. Snad mi uvěřila, nicméně myslím, že byla na zastávce, či kam to mířila, i tak s předstihem. 

Když se ten poděs konečně zastavil, sebrala jsem mu puller a trochu jsme si zablbli zase s Rumíčkem. O kus dál jsem ho každýmu postupně hodila do prostoru, aby mi  ho přiaportýroval. Hezky jsme se cournuli hloubš mezi paneláky a já nechala ohařiska, ať si jen tak dělaj psa. Do doby, kdy se k nám blížil americký buldok na volno. Po špatných zkušenostech, kdy mi samec tohodle plemene zrasil Bubinku, bez ohledu na to, že to byla fena, stará fena a navíc hárala, a pes aniž by zapřemejšlel šel do ní,  radši preventivně odcházím, když podobný psy vidím. O to víc, že mám teď kombinaci pes a fena. Byla jsem ráda, že oba hned poslechli na přivolání a přešli jsme na druhou stranu.

A tam jsme si dobře zařádili s pullerem. Nejdřív jsem ohaříkům protáhla tělo při gymnastice přes provazovou pyramidu, pak jsem jim protáhla mozek při troše toho cvičení a pak jsem jim házela puller na střídačku. Tali je kapek praštěná a tak se v jednu chvíli rozhodla, že ten puller nedá mně, ale  paní, co šla kolem do práce. Nedivím se oné paní, že přes široký úsměv na tváři tu oslizlou věc odmítla převzít 😀 . 

Říkala jsem si, že už je to tak akorát, že bychom se mohli vrátit domů. No jo, no. Enemže jsme to vzali trochu oklikou a navrch, když jsme došli na louku, tak Rumíček našel tenisáka. Takže – jo, to jsme si museli fšicí trochu hrát ešče. Pak jsem dostala žádost od obou na žužlopichlobalonek a čakíta, takže chápejte, to jsem zase musela vyhovět no a pak………prostě…. já za to vážně nemožu, to vono samo …… koukám, a kdo to k nám jde? Šmudlajs a Skippy (kterýho jsem nevědomky přejmenovala na Snoopyho 😀 ) Tudíž je vám jasný, že to ešče na návrat úplně nevypadala a pak už to jako bylo myslím i jedno. Tak si tam ti čtyři poletovali a bylo to moc fajn. To se pak hned nechce jít domů 😀 😀 .

A když se tam konečně dostanete, tak pak koukáte jako ten jelen, kolik že to ručičky ukazujou 😀 😀 . Ale co, stálo to za to a navíc, člověk si musí užít každý dobrý ráno!

4 komentáře u „Hodinu??

  1. Naposled mi přišel mail od wordpress s odkazem 20. srpna (Omluvuju se), tak jsem myslela, že máš pořád smutkovou přestávku, ale protože mi Tvoje povídání chybí, dnes mi to nedalo a rozklikla jsem to znovu a koukám, že pokračuješ v psaní. Je nějaký problém, že mi maily nechodí?

    1. Mě jako lajku napadá, jestli jsi si omylem neodklikla to, že chceš emily dostávat? Jinak budem muset počkat, až se vrátí paní administrátorka z dovolený a pak ešče až se chudera dospí z toho spánkovýho deficitu, kterej jí vznikne díky chrápání jejích spolutůristů 😀

        1. Tak vydrž, prosím, jak se čajda vrátí z dovči, pozeptám se jí, páč já… ani teď nevidím nikde to tlačítko Odebírat, tak nemůžu poradit ničehož, jsem lama 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..