I když to ještě v pravdě na Maltě zatím úplně není, páč na tu maltu ešče nedošlo. Ale už je to za rohem. Vyklizeno je, začíná se bourat, takže to nebude tak dlouho trvat. Každopádně, abychom tu dovču neměli čistě jen pracovní, vyjeli jsme si na jejím začátku do Lužek.
Měli jsme tam původně před kurvavirem zajištěno ubytování v penzijounu. Že si tam tak 10 dní pobudeme, a já se těšila, jak si to tam po letech zase procouráme……. leč. Představa davu pseudotůristů, kterým jinak není naše kotlina dost zajímavá, aby se v ní pohybovali, a teď jinam moc nemůžou a tak tu loncaj z donucení, mě naprosto nelákala. A když jsem si pak i dodatečně uvědomila, že navíc budu narážet všude na ten bordel, co po sobě u cest a v přírodě nechávají, bylo mi jasný, že by mi to tu dovolenou hodné zkazilo. A tak jsme to prostě přesunuli na jindy.
A s koupí Domečku si to navíc přesně i sedlo. Prostě dovolenkový dny letos využijeme jinak. Ale protože osud ví, že ty Lužky ráda mám, vymyslel, že Dennyky, která v nich bydlí, bude mít výstavu svých fotografií. A to si
přeciž nemůžu nechat ujít. Takže si tam zajedeme hnedka se začátkem dovči.
A v úterý jsme vyrazili. A aby ohaříci nebyli jak socky, koupili jsme jim na cestu fungl nový pelíšky do auta. Ty starý už byly v příšerným stavu.
Z chalupy jsme vypadli kolem desátý a cestou se téměř upekli. Vjédro bylo příšerný. Do Děčína jsme dojeli v pohodě a pak nastal zvrat. Chtěli jsme tam vyzvednout nějaký eura. Když už pojedeme zkratkou přes Germánsko, že se tam třebas zastavíme. No jenže, probíhala tam jakási všeobecná přestavba a dostat se do centra, se zdálo téměř nemožný. Značení totiž nedávaly vůbec tušit, kudy se tam dostat. Zakufrovali jsme slušně. Nicméně nakonec se to podařilo. A zatímco Brtnik vyrazil směr banky, my si to s ohaříkama pojali socializačně. V autě by se upekli, takže jsem je vytáhla na jakýsi náměstíčko s parkem a vodotryskem, kde bylo habakůk lidí. Nechala jsem je napít z ruky u kašny a pak jsme taky zamířili k bankám. Kde jsme vyčkali návratu páníka. A pak se mohlo jet dál.Z Děčína už je to na hranice kousek a pak přišlo to Germánsko. A taky další možnost zakufrovat, čehož jme nechtěně využili a tím pádem nebyl na nějaký nastavování už čas.
U Dennyky, respektive kousek od její práce, jsme zastavili fšicí doslova vařený. Na nohy nás pak postavil výbornej oběd a kofola. A taky nás docela probrala historka s germánskymi hosty. Postarší manželský pár se při placení postaral o rozruch tím, že servírce sdělil, že zaplatí pouze jedno jídlo. Protože to druhý, který ovšem snědli taky, a to komplet, mělo tvrdý maso.? E??? Pochopila bych, kdyby ho ihned vrátili, ale takhle???Nakonec si prosadili svou. Šmejdi, šmejdský.
Dojeli jsme se pak ubytovat a vyzvednout Dennyky s Koněvem. Veeliká vítačka proběhla a mazalo se ven. Krásnou loukou k rybníku a do lesa.
Ohařiska pochopitelně nadšený jako blázen. Aby ne, po tý dlouhý cestě. Ovšem Rumíček byl až takovej blázen, že když jsem za ním vlezla do vody, že mu budu vykopávat vodičku, jak jsme zvyklý, tak při třetím, čtvrtým výkopu mě rafnul do nohy. A celkem fest se mu to povedlo. Myslela jsem, že cípnu a jeho zabiju. Nestalo se naščestí ani jedno. Obé by mi bylo líto. Čokle si pak řádili tím pádem ve vodě sami. Rumoušek měl tak trochu smůlu, páč obě čubky mu vždycky všechno sebraly. A on je nechal, páč je ten gentlemán.
Od rybníka jsme zamířili do lesa a Tali mě potěšila, když se nechala odvolat od kachen.Moc dobře každej pes ví, že v tom jste na něj krátcí a když chce, tak se na vás vykašle. Neudělala to. Prošli jsme kus lesem a skočili ještě do hospůdky na osvěžení. Ohaříky osvěžila mísa s vodou a …. sušený pečivo, který tam mají domácí připravený pro oslíka Káju a dvě kozenky. Kája se okamžitě stál terčem ohařího zájmu. Zatímco Rumoušek ho ihned dal na seznam podezřelejch tvorů, páč velikostí je to spíš pes, ale přitom je to jako víc kůň, Taliprtka nevěděla ešivá se kámošit, nebo se možná taky trochu bát….
A tím pádem řvát. Tak to měla pochopitelně smolikof.
Zcela osvěžení jsme se mohli vydat na výstavu. A poslouchejte, byla to moc půvabná záležitost. Fotky, který dává občas Dennyky na fórum a známe je, dostaly paspartový kabátky a tím pádem i jinčí rozměr. A další mu pak dodaly básničky psaný na míru. Společnost jim dělaly úžasný obrazy a další výtvory. To všechno zasazený ve skvělým prostoru Centra setkávání, který vzniklo v bývalým kostelíku. Vážně paráda.
Ohařiska na nás čekali venku a po nějaký době se jejich počet rozrostl. O jednu malinkou germanskou štendovou, která se nám přišla ukázat. Jeditíííí, ta byla ňuňu. Enem se krapítek bála. Tali zase ukázala, že když chce, umí být empatická a chovala se jako velká teta.
Vrátili jsme se pak do hospůdky, kde jsme to pořádně roztočili.
Nicméně hlava ráno nebolela. Takže se mohlo vyrazit na prochajdu. A to pořádnou prochajdu. Kolem vodičky, lesama
a taky kolem…. slepičárny. Bejvalý teda ale….. Helejte voni vám sou tam prazvláštní v těch krajích. Slepičárna bývá přece obvykle přízemní budova,ne? A tady? Obří, tří-možná čtyř-patrová na budova s jakýmisi bočními obřími výhozy. Ešivá tím pouštěli dolů vejce, tak to pozdrav pánbůh teda ?? Ne, já vím, že to sloužilo nejspíš pro úklid slepičinců, nicméně se mi to stalo zdrojem zábavy a možnosti si do Dennyky zarejpat. Pořádně.
A stejně pořádně se taky ohaříci vyplavčili a vylítali. Tali byla úžasná, stejně jako Rumíček a tak jsme si fšicí procházku, která se protáhla nakonec na tři hodinky, skvělé užili.
Jen Dennyky musela pak tu pauzu, co si vzala, dlooouho napracovávat. Asi teda ?. Pak jsme si ještě dali malý oběd a poté už se museli rozloučit, my vyrazili na dlouhou cestu na chalupu a Dennyky….. na krátkou cestu do práce.
Bylo to moc fajn, o to víc, že to vlastně byl jediný výlet na týhle Maltový dovolený.
Fotky jsou naprosto úžasný, fotky fotek a obrazů myslím
Uka slepičárnu!
No… slepičárnu právě bohužel, blbka, jako nemám. Ale pošleme tam Dennyky, až se vrátí z toho Pole, kde se teď fláká a vyfotí nám to a já vám to vokážu, budete se taky smát.
Mimochodem, když jsme u těch slepic, až na to dojde- budu chodit na radu, můžu? Nikdá jsem slípky neměla a tím , že to budou ty striptýzky to bude asi ešče jinačí.
Budeš mít striptýzky letní nebo podzimní?
Letní bych vůbec neřešila.
Hele, co chceš ode mne radit? Moje péče o slepice spočívá v tom, že jim udělám krásný krytý výběh. To třech tejdnů mi jich začne bejt líto a od té doby slepice sqatují, kde se jim zlíbí, snáší, kde se jim zlíbí (když mě to fakt naštve, tak je zavřu, aby musely snášet +- tam, kde chci já).
Jediná fakt jako rada, co umim dát, je: snaž se, ať se ti ke slepicím nedostanou psi a nenaučí se krást jim vajíčka, máš-li morál, pouštěj slepice do výběhu odpoledne, ať dopoledne snáší tam, kde mají. Já ten morál nemá a taky to jde.
Kdybys chtěla luxusně vymazlené králíče, tak pokud se mi podaří odchovat mláďata, co přišla o maminku, máme zatím volné tři (dva si nechají děti). Je jim 14 dnů, tak šanci mají.
Ono to má zatím kachno ještě spousta času, než dojde na opravu toho domečku, co tam pro slípky měli – ten je docela dobře umístěnej, budou pěkně ve stínu, přes den svůj malej výběh a pak odpolko špacír po zahradě, až přijedem z práce. Jde to pěkně i zakrýt pletivem shora, aby tam na ně nemohl žádnej dravec, takže by měly být holky v bezpečí. Mám v plánu tak čtyři -aby si pěkně udělaly dvojičky a nebyly dvě proti jedný. Když budou něco snášet, tak fajn, když ne, tak prostě ne. Mně šlo o to, jestli jsou nějaký věci okolo jejich chovu (že musím čistit jejich domeček vím, ale zatím nevím jak a jak často, že musej mít hřadování taky vím, vodičku – hodně vodičky, páč jsou to prasata, zrníčka, že musej mít, zelenou travičku, místo na popelení se, a že zničej ten prostor, kde budou – to voni ešče nevědí, že jim to zatrhnu 😀 😀 ) To je šécko co vím, ale jak říkám, než Tě začnu votravovat, máme ještě spoustu času.
Králíkárnu jsme tam měli – veelikou, to je vidět na fotkách z novýho článku, ale tu jsme zbořili. Já bysem chtěla králíčka, mocinky moc, ale zase- ještě na to nejni prostor. Jsme zatím normoš v Prahé a budeme tam jezdit makat. Teď se musí pořešit aspoň hrubá rekonstukce (ložnice a koupelna) , abychom se tam mohli nasáčkovat a prodat byt, aby bylo na pořádnou rekonstrukci. Takže ještě mám se zvířectvem smolikof.
A viděla jsem já vůbec žes fotila výstavu?
Ta paní s košištou se moc líbila a už je prodaná.
A ty poloakty ze dřeva mě dostaly, moc se mi líbily.
Jo a Koněf kradařka se ve vodě Talince-Helence pustila do klacku, hajzl jeden.
Slepičárnu vyfotím, no hele dyk Nu pagadi taky spouštěli vejce ne, tak proč ne ve Vilémově ve slepičárně, že 🙂
A jsem moc ráda, že jste se vokázali 🙂
My jsme se vokázali rádi, bylo to prima i když jsem přijela se smutkem. Slepičárna nemá chybu, musíš ji cvaknout, já tím vostatní provedu právě 😀 😀 😀 😀
Jojo, fotila jsem , to jsem si nemohla nechat ujít. Dívka s kočkou je krásná, ostatně šécko je tam moc krásný, jste tam nějak moc šikovní lidi.
Koněf má ščestí, že je Talinka-Helenka v tomhle moudrá fena a nedala jí na boudu. To by se divila 😀 😀 :D, až by jí srolovala a zatrhla jí tipec 😀
Já vím no, nejsem zrovna člověk, který by uměl pomoct se zahnáním smutku, nevím jak se mám v takových situacích zachovat, někdo o tom chce mluvit někdo vůbec… je to těžký…moc.
No ano Důra mamonářská by se asik divila, nevím po kom to má bejt takovej hamoun!
V tomhle nejde pomoct, nejde. To prostě musí projít člověkem, no. Ten druhý může mluvit, objímat, hladit, nebo jen prostě být, ale pomoct prostě nelze. Mně pomohlo, že jsme tam byli a člověk myslel na spoustu jiných věcí.
Po kom to má, to netuším, ty rozhodně mamonářka nejsi 🙂 . Asi bych ji naučila povel – Není tvoje!
Máš pravdu pomoct asi nelze.
Ty náhodou a víš, že jsme pokročily v „neválení“ se v humusu?
Zařvu teda jak tygr, držka se probere a zdrhá od humusu ke mně pro odměnu.
No a začala se bát vos, nevím, jestli jí nějaká ještě bodla, aniž bych to věděla.
Ale lepší když před nima zdrhá, než když je lape.
Too je výbornýý s tím humusem!! Zrovna na Tebe jsem si vzpomněla včera, když jsem potkala frbudlu Andulu. Smrděla jak psí kšíry po téru – páč se na chalupě válela v něčem od prasat – houna či kaliště, to nevím, no a pořídila si nějakej sajrajt na kůži z toho, tak jí teď polejvaj nějakou smradlavou vodou, zelenou. To je teda očistec. Takže bacha na tu kozu rezatou, ať si taky něco neužene. Že zařvat umíš, to jsem zjistila na chalupě a docela mě to překvapilo teda 😀 😀 to mě nenapadlo, že na ní umíš i houknout, takhle pěkně 😀
Fajn, že do vos nejde – mohla by dopadnout jako Rumoušek??? Možná to vychází z toho , co se jí stalo doma, ne?
No mně moje řvaní taky občas překvapí, Romča na procházce až nadskočila, chuděra 🙂
Jak byla bodlá tak pak ještě vosy lapala.
Co si vlastně dala Rumíkovi na otok? Musím pořídit nějaké prášky, kdyby náhodou.
Já tehdy na chalupě taky poskočila, měla jsem strach, že Tali vyběhla nějak ven a někoho tam zaskočila a ten jí vyhrožuje 😀 😀 😀 . Bylas výborná 😀
Hm, tak koupila asi možná ještě něco? No a nebo je blbka s předlouhým vedením a trvalo, než jí to doteklo do makovice, z paty a pak zas zpátky 😀
Dala jsem mu půlku Analerginu, celej jsem se bála dát, domluvím se pak s vetem.
Bylas výborná
noo nevím :-DDD
No a nebo je blbka s předlouhým vedením
ehmmm toť otázečka
půlku Analerginu
aha mě tehdy radili i Dithiaden
Jo Dithiaden taky dával kolega a nebo ten Zyrtec, jako Fifijová.
ehmmm toť otázečka……
ani ne, já bych řekla, že to je dost jistota 😀