Ranní úterní chumel

Bylo zase krásný ráno. Chladný a přívětivý, sluníčko se probíralo z peřinek a ještě nemělo tak velkou sílu.

Tu já ráno nemám taky, motám se jak hajzl při povodni a aktivuju se čistě jen na dobu venčení. Pak se zase vypínám a funguju v útlumu. Ještě dloooouho. Ale tentokrát ani ne. Protože tohle venčení bylo tak prima, že člověka úplně probralo. Vyrazili jsme v naši obvyklou dobu a opět bylo mým záměrem, že do práce přijdu s dostatečným předstihem a přinese mi to pak následně dřívější odchod z práce. Já nevím, že mi to ty čokle dycinky zhatěj 😀 .

Prokorzovali jsme naši obvyklou trasu, kde jsme zároveň s Tali svedly konverzaci na téma, že tam v tom křoví sakra tu patku veky nechá, když už ji přešla a byla pochválena. Myslí si občas, že pochvalou to končí a vzniká tímto amnestie na skutky budoucí. Prdlajs! Žádná amnestie!

Akorát, když jsme se vraceli zpátky k louce, potkali jsme se s mladou kříženkou – myslím, že se jmenuje Gracy?? – pravděpodobně nový přírůstek. Feňule je jako lasička – taky tak rychlá , hbitá a štíhlounká.  A je na ní vždy vidět, že se chce družit – je to mladej pesan – a zároveň ale,  má obavy.  Se jí tedy nedivím. Není to sice úplný prcek, ale tak velikost jakoby středního pudla, ovšem naopak co do šířky, tak polovina toho pudla, s drobnou hlavičkou, prostě přerostlá lasička na delších nožkách. A když se k ní v rámci pozdravení se, přitočí oba ohaříci naráz, je to na ní trochu moc i přes to, že ten první popud k seznamování dala ona.  Vždycky se přiřítí nadšeně, pak asi, když dorazí a zjistí, že se cestou ti psi zvětšili 😀 😀 , lekne se , že jsou najednou vlastně na ni moc velký, ale nakonec to rozdejchá a nastane družení. 

S Tali si daly super honičku, kdy ocásky pomalu nestíhaly kormidlovat a obě měly výraz šílence. Aby to Rumíčkovi nebylo líto, přidal se k nám páníček s vlčkou Šmudlou a jejím kámošem Snoopíkem. To je ten, co k nám přicestoval z Balkánu. No jeeeje, to bylo! Pět čoklidů naráz, to je parádička. Každej se honil s každým a pořád se to hemžilo. Tali pak nakonec nejvíc řádila právě se Šmudlajs, páč jsou obě stejně střelený a navíc Šmudlajs je taková víc nerozbitná.  Měla jsem radost z toho, když jsem viděla, že Snoopík se umí vůči svý parťačce, která ho jinak dost válcuje, dobře ohradit. Je to jinak taková něžná duše a myslím, že taky – jako u nás – nemůže být rozdílnější dvojice. Zatímco on si od vás vezme pamlsek kultivovaně, jako vánek a ani o tom nevíte, tak Šmudlajs si od vás vezme celou tu ruku a o tom, že si vlastně vzala pamlsek neví ona. Na rozdíl od vás, který málem vykrvácíte na amputaci prstů 😀 😀  . Enemže, já to vím, vím, tak s tím počítám. 

Helejte, bylo to hrozně milý venčení, kdy koukáte na poletující a přelejvající se skupinku spokojenejch a vysmátejch čoklů, který buď střihaj zatáčky a brzděj v kotrmelcích a nebo k vám přijdou – ať už nahlásit se – to ti vlastní a nebo třeba pro podrbání – to ti nevlastní. Snoopík je takovej tichej, nežnej a jemnej pejsek. Logicky si hodně rozumí s Rumoušem a když přijde pro pohlazení, úplně se do toho vpíjí. A vy máte možnost si to užít stejně jako on. Vlastně, teď když to tak píšu, tak si uvědomuju, že by z něj byl vynikající psí terapeut. I velikostně naprosto ideální. Budu to muset hnedle říct příště jeho páníčkovi, že by měl pro něj zaměstnání. Ideální pesan pro návštěvy seniorů. 

Jako první se z naší skupinky oddělila Gracy (snad si fakt to jméno pamatuju dobře) a šly spolu s paničkou na druhý konec louky. My jsme ještě chvíli setrvali na místě, protože do hry vstoupily na chvíli balonky, ale nakonec jsme to museli taky rozpustit. Už takhle jsem tam byla dýl, než jsem plánovala. No jenže, to je jasný, když je takováhle družná zábava, že to netípnete. A pak jsme už taky ale mazali domů. A ouha, ooouhaaaa, procházka ještě nebyla dostatečně dlouhááá. 

Páč. Když jsme došli na podestu, došla nás opět Gracy s paničkou a dala se s Rumouškem do takovýho řádění a lítání, že jsem prostě nechtěla tu čistou psí radost kazit. Museli byste je vidět. Tali se teď nezapojovala a čmuchala si kolem.A tak měla Gracy větší jistotu, když na ni nebyli dva. Je to takový plavý stvoření, já tam vidím nějakýho toho balkánskýho honiče. Lítali tam s Rumoušem, kterej byl naprostej Blažej, že má její pozornost čistě jen pro sebe. Až z toho neviděl a neslyšel a nevnímal ……….. a byl prostě v psím ráji 😀 😀  . Tak to prostě chápejte, že nemůžete, fakt nemůžete jít domů. Stojíte a usmíváte se. A máte hnedle mnohem lepší ráno. A to  je vám pak fučik, že vlastně zase híml jdete pozdějš, než jste si nařídili 😀 .

2 komentáře u „Ranní úterní chumel

  1. To je paráda, takové kámošení. Lituju, že Kora to neumí. Goliáš, jak je úzkostný, na všechno štěká, a Kora ho brání. Goliáš je jakž takž ochoten se kamarádit s malými fenkami, ale to Kora taky nemusí, neboť jak známo, feny se mezi sebou moc nekamarádí.

    1. V tomhle mám výhodu – jednak výhodu plemene, druhak výhodu města – kde je větší možnost dobře socializovat /i když na druhou stranu taky větší možnost, že se něco blbýho stane, když člověk potká psa potížistu/ a treťjak výhodu, jak byl vychovaný Rumíček už doma, kde byla smečka dospělých psů, kde krom mámy byl k dispozici báječnej strejda Gábinka a plus dalši pesani vč. těhotný foxlice, která na sebe byla kách a jak v tom pokračovala potom i Bubinka, která ho vychovávala. A Tali je jelito přátelský- někdy až moc – a má v sobě taky schopnost velmi dobře komunikovat s ostatními, navíc vyškolená Rumíčkem. A taky trochu mnou 🙂 , to když se moc rozjede. Ale jinak jim do toho nemusím vstupovat, což je fajn. Jsem za to ráda, že se to takhle naskládalo. Vždycky mi bylo líto Ešuska, že po těch konfliktech, který ho potkaly už se pak vyloženě spíš separoval.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..