Nedělní zahradničení

V sobotu jsem trávila hodně času u lípy a v neděli jsem se vrhla na zahradu.

Tam jsem měla jednu vymyšleninu. V garáži stálo prastarý kolečko, který už bylo ve stádiu rozkladu a bylo nepoužitelný. Čekala ho už jen cesta do sběru. Enemže! Já jsem se zamyslela a řekla si, že kdyby se to natřelo…. kdyby se do toho nasypala hlína….kdyby se do toho zasadily kytky………… bude z toho pojízdnej záhon! Tak. Brtnikovi ten nápad přišel taky dobrej a tak na kolečku vyspravil trochu to nejhorší, aby mohlo plnohodnotně stát a časem se nesvalilo. A pak jsem kolečko pěkně natřela. Na zelenou barvu, když to má být ten záhonek. 

Brtník mi postavil kátrovačku na louce, já si překátrovala potřebný množství hlíny, obohatila ji o popel, přimíchala tam zahradnickej suprstrát a vijolááá – pojízdnej záhon už je v akci a zdobí plot u branky, kde je hlína tak blbá, že se tam nic moc pěstovat nedá. Tak odteď už dá, jen je to v patře 🙂 . Až to celý pěkně zaroste, bude to paráda.

Ohaříci mi tam dělali společnost a pustili se do sebe. Když to přerostlo únosnou mez – teda pro Brtnika únosnou 😀 – rozehnal je tento, jak demonstraci, aby to tam svým tryskáním nezničili. Je pravda, že letos, díky dešťům, je ta zahrada královsky nádherná. A já se toho nemůžu nabažit. Jak dejchá a žije a neživoří a neškudlí každou kapku, ale je svobodná. Jsme fakt suchej kraj a já vidím, jak bez nadsázky příroda konečně po těch letech dejchá.

Není to smutnej pohled jako jindy touhle dobou. Je to koncert. To úplně slyšíte toho Vivaldiho, jak to tam v tom jeho čtvero ročních obdobích kolotá.  Já se omlouvám, že jsem se tak básnicky rozvohnila, ale vono to tak prostě vážně je. I ty ptáci řvou víc než jindá. 

No a někdy řve teda taky ten Brtnik, páč já sem tolerantní, já klidně ohaříky nechám nějaký to kolečko si zatryskat a vyhodím je až pak, když to fakt bere velký grády.

Ale von nejni tolerantní, von je exekutor, perzekutor a tyran. Ne, je to tyranosaurs rex, páč ten byl ze všech nekrutější!!!  😀 .Takže jim to zarazil jak prdy a měli po hehe. Tak jsem je vzala na louku, aby nebyli škodní. Vzali jsme si s sebou masíčko z polívky, co nám dala Danuška a to byste koukali, jak nám to skákáníčko dneska šlo! Jedna radost. Ani jednou Taliprtka neshodila. A to jsem jí k tomu ještě přidala obíhání ptačího krmítka. Pěkně na levou ručku skočíme, pak si dáme okolo, aaaa šup doprava. Pěkně nám to šlo a pěkně se ohaříci střídali. Aby nebylo jen nějaký zábavný hopíkání, přitáhla jsem na louku ešče taky lištičku. A bylo pracováníčko. Aportýrovalo se pěkně zase na střídačku. Udivili mě oba v jeden moment. Oba znají to, že jim něco hodím – a tím pádem i schovám – za nějakou překážku, přes kterou nevidí. Nikdy nemají problém a jdou najisto. Teď jsem vždy od nich odkráčela na konec louky, kdy měli šanci mě krz zeleň vidět a i kdyby ale neviděli, tak stejně mají nos na to, aby tu lišku, kterou jsem položila za kruh neposekaný trávy, tam našli. Oba na chvilku ve stejný moment stejně zaváhali. nešli vůbec najisto, museli opravdu hledat. Inu i mistr ohař se někdy, ne úplně utne, ale musí zamyslet.

Odpoledne jsem zjistila, že už dozrál trošku muchovník, tak jsem šla natrhat, přidala jsem k tomu pár černých třešní našich z louky a pak jsme zašli společně ještě k třešni u trati. Tam jsem otrhala těch pár, co tam zbylo a cestou zpátky vzala ještě toho kozáka, co tam dřepěl u břízy pod cestou. Bude se hodit, do kulajdy. No a když byl ten matroš na marmeládičku, šla se dělat marmeládička. Tentokrát mi to odsejpalo a  byla jsem s tím raz-dva hotová. I díky odpeckovávači, kterej jsem si loni pořídila, aby pak nebyly žádný třešně k dispozici. Páč jsem ho ale potřebovala nutně vyzkoušet, koupila jsem si jich pár a vyrobila tak nekřesťansky drahou marmeládičku. Teď jsem měla suroviny zdarma, to se to jinak zavařuje.

V podvečer jsme se šli jen tak cournout koukolem a večer zapálit svíčku do kapličky. Stihlo se toho za ten den zase docela dost 🙂 .

4 komentáře u „Nedělní zahradničení

  1. Kolečko pěkný a praktický, že při sekání ho můžeš popovézt. My takhle zužitkovali nějakou nápravu od traktoru bo co, je z toho pěkný stojan na květináče a jeden truhlík, ale musí to stát někde na zápraží, s tím se nehne. 😀

    1. Viď? Taky jsem si říkala, že bude výhoda s ním šoupnout, ale tam ta tráva nějak právě extrémně neroste, páč tam to neroste vůbec. Jsem zvědavá, jestli to neinspiruje nějakýho nenechavce. Páč tady se vždycky najde nějaká dutohlavá boubel, která si chce přivydělat. I když vlastně – oni teď ty sběrný suroviny zrušili, že jo? No to už by mi asi ani neukradli ty starý brány, co jsme měli na zdi, jako minule. Páč by jim to asi nikde nevzali.
      Vyfoť stojan, vyfoooť já se ráda dívám na takovýho supr nápady, kdy se využije kde-co

  2. Pojizdnej zahon je super! 🙂 Nechal, v nem tesar diru, aby se ti kvetena neutopila? K tem napadum – ti nafotim na tabore uzasny zahony ze starych velkych kmenu stromu. Polozeny nalezato, seriznuty do roviny, motorovkou v tom vyrezany prostredky, vyvrtany odvodnovaci doury. Osazeny rerichama, popinavkama, kytickama – prekrasna a prirodni zalezitost. Aneb, jak zuzitkovat vyvracenej strom.
    Vase zahrada je zkratka aaaaaaach! Stejne tak psi dvojka, vid, ze ve dvou se to lip tahne? 🙂

    1. joooo to vyfoť, sice u nás žádnej kmen asi nehrozí, páč se všechno zužitkuje na topení, ale co kdyby. A navíc se mi líbí na to koukat.
      Jo pro ně to ve dvou většinou supr je, to je fakt. Ale po dnešním venčení si za sebe nejsem tak úplně jistá, páč se flekatá zas předvedla za krávu. A tím pádem ta procházka hezká v dešti pro nás s Rumíčkem byla kapek vo něčem jiným, než jsme zvyklý.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..