Houby lovečina, do hospody s nima!

Napadlo mě ve čtvrtek večer, když jsem koukala na zmordovaný ohaříky.

Týdenní nákup proběhl tentokrát velmi rychle a doma jsme z něj byli poměrně brzo. O úklid se postaral pan Emil Brouček, vypráno a uvařeno bylo, takže stačilo nasáčkovat nákup do lednice a poliček a tadááá, můžem vypadnout na jedno. Vezmem s sebou ohaříky a za chvíli jsme zpátky, jdem jen na jedno přece. Jen na jedno! Páč Brtnik má to řezbaření, že jo a já jsem si chtěla popsat marmeládičky, co jsem si zavařila, sklidit prádlo a třebas něco sepisovat, nebo blbnout s ohaříkama. Tak na nic z toho nakonec nedošlo s výjimkou toho posledního, ale o blbnutí jsem se nestarala primárně já. Alébrž dva animátoři.

Páč když jsme přicházeli ke klukům k hospůdce řítila se k nám nohatá cácora, kterou, jak se ukázalo, byla Natálka Ajšová. No panečku, dlouho jsme se neviděli a za tu dobu se slušně vytáhla. Už to nejni holčička, je to spíš malá slečna.  Toooo bylo vítáního ohařího! A co teprv u stolu, když jsme došli k Ajšovejm. Rumouš se mohl zbláznit a stal se velmi rozjíveným. Bylo nutno kapek krotit jeho maďarskej temperament. Tali byla preventivně na vodítku, páč jak známo, ta když se rozradostní, je to nebezpečný pro okolí. Ajšovi měli objednaný jídlo a dohodli jsme se, že se pak za námi staví vzadu na lavičkách u statku, kde budem s ohařiskama bivakovat. Brtnik šel pro pivíčko a já s ohaříkama napřed k lavičkám. 

Ani jsem ještě nestačila vyndat balonky, kterých bylo hlasitě některými dožadováno a koukám, že Natule letí k nám.  Páč jíst nebude. Jídlo je totiž naprosto podružná a nepotřebná věc, zdá se u ní už od malička. Z čeho pak roste, nějak netuším. 🙂 . No a Natule se – k velké ohaří radosti – chopila balonků a řádila tam s nima. Mimochodem přesně poznáte z pohybů, když to dítě sportuje – a to Natálka sportuje, páč hraje už od malička softball. Se slzou v oku jsem pozorovala ty dálky, co hází. No má prostě natrénováno, zatímco já zatluču balonek dva metry před špičky bot, ona hází jak profík. A taky má velmi šikovný ruce. 2x se jí podařilo, když házela tzv. bombu, zaparkovat balonek na větvi 😮 😮 . Chápete to? Na větvi?? Balonek? Jo a bez šňůrky, prostě balonek. Navíc jako prvního tam přišpendlila Čakíta, kterej je naprosto hladkej. Dřepěl tam tak pevně, že musela vyskočit do vejšky, drapnout nejnižší větev a zalomcovat s ní. Pak teprve se skulil. A to přímo do otevřený tlamy Taliprtky, která už číhala nedočkavě na zemi. Zmizel v ní jak v černý díře 😀 . A netrvalo to ani dlouho a za Čakítem tam přistál na úplně stejným místě žužlopichlobalonek. Šikovná je Natálka 🙂 . A musím říct, že je šikovná po všech stránkách, bylo hezký dívat se, jak jí to s ohaříkama jde a že jí, ač je pořád ještě dítě, respektují. U Tali bylo překvapivý i to, že se sama ovládala a dávala si pozor, aby Natálce neublížila.

Tou dobou už byl na lavičce dávno i Brtnik s pivíčkem a zlobil Natuli jako obvykle a dělal si z ní šprťouchlata. Akurát, když jsme dopili to jedno pivo na který jsme šli, připojil se k nám zbytek Ajšovejch. Takže… to je jako jasný, že jsme hned nešli domů, že jo. Páč bylo hrozně moc věcí, který se musely po tý dlouhý době probrat. Karel se posléze připojil k Natuli a dávali ohařiskům s balonkama do těla oba. Supr styl venčení jako, páč vy si sedíte a neděláte skorem vůbec nic, můžete mlejt prstama mlýnek. A domů potom přivedete psy, který padnou na pelech, tam vysíleně vyčkaj večeře a pak už jdou rovnou spát. Ponivadž totiž my jsme se z toho jednoho piva domů dostali až v půl desátý 😀 😀 . Tak stane se občas, že? Každopádně ohařiska po návštěvě hospody utavený, jak po celodenním loveckým výcviku 😀 😀 😀  .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..