Když teda Tali vypadla od Danušky jak velká voda a dostalo se jí mýho ujištění, že jasně, počítala jsem s tím, že taky spolu půjdeme, byla celá nadšená.
Nadšená Tali je začasto krapítek problém, páč je z ní neovladatelný nukleární hovado. Leč dnešního dne opět překvapila. Poté, co opustila Danušky byt bez toho, že by ho srovnala se zemí a roztančila se radostí, že taky půjde ešče ven, vřítila se zpátky k nám do bytu a drapla tam pana Sobíka. Aby s ním ve svý radosti vykroužila asi 315 okruhů kolem výtahů a schodů a…. aby si ho poté i vytáhla sama od sebe ven na procházku. Prej, že obvyklý vyvenčení kolem výtahu mu dneska nestačí a půjde taky ven. Rozhodně jsem nebyla proti. Baví mě takovýhle psí nápady, který nejsou úplně tak jako psí. Páč není mnoho čoklidů, který choděj ven s plyšákem, že jo Rumoušku a Koněve? (tímto netvrdím, že jest to výsadou čistě naší vižlý rodiny, tyhle švihlý nápady má nejedna vižla a pochopitelně nejen ta, ale tak nějak je to u těch vižel poměrně častej jev.)
Mizerná kvalita obrazu, snad nejmizernější jaká může být, ale aspoň pro představu 😀
Jásavým krokem se Tali přemístila ke vchodovým dveřím a spořádaně vyšla ven. Tam ji zblejskly Dášenky. Ty na ní štěkají pokaždý, když ji vidí. A teď když místo hlavy měla pana Sobíka řvaly už tuplem. A dekovaly se. To bylo Tali líto a tak se za nima vydala. I s tím sobem. Dášenky značně zrychlily a zmizely. „Kam šly jako?“ čučela Tali a flusla sobíka na trávu. „Škoda holky, mohly sme si zablbnout.“, dumala tam chvíli a pak se vydala za mnou. „Hmmm, to je dobrý tohleto, sama jde za mnou, Talinka?? „Ptala jsem se jí. „A kde máš pana Sobíka?“ „A jooo, vlastně.“ a šupajdila zpátky. Drapsla ho a hrdě nesla na louku.
Helejte víte jak mě tohle blaží, takovýdle hovádiny a pitominy?? Kdy z ní není jen prostě pes, ale takhle si blbne?? To je super . A stejně tak bylo potom super to, že vnímla mou informaci, že dolů k rybníčkům se prostě dneska nepůjde a má tady být se mnou. Když doběhla, hodila jsem jí sobíka do vejšky a ona si ho drapsla ve vzduchu, jak krahujec svou oběť a kroužila vítězný kolečka. Pak jsme se chvíli přetahovaly a dvakrát jsem udělala to, že dostala čekej a já milýho sobíka poodnesla, vrátila se k ní a vyslala ho za ním. Při třetím kole jsem při návratu nešla k ní, ale hodně bokem a než mohla vyrazit za sobíkem, musela přiběhnout na přivolání. Supr provedení, musím ji pochválit. A pak jsme se prostě vydaly loukou jen tak. Chvíli nesla sobíka ona, chvíli já a já si tiše užívala to, že nikam neprchá a jsme tam pospolu. Trošku jinak, než s normálním psem, pravda, ale jsme.
V jednu chvíli odložila sobíka u křoví za chodníkem, hluboce se zamyslela a pak se zhoupla a vypálila zpátky na louku. Čekala jsem, co z tohodle teda pojde. No 😀 😀 pošlo z toho……… ehm… zkrátka to jsem netušila, že když se někdo zamyslí, může se z toho až potento 😀 😀 . Možná to bylo radostí z toho, že jí přepadla myšlenka 😀 😀 Což je pro ni jev neznámý. 😀 Dokroužila zpátky za mnou a tak jsem se otázala, kdeže má toho pana Sobíka. „Sobíka?? SoBÍKAA?? Co je Sobíka? Nevim!“ Stála tam a tvářila se značně tupě. Pravděpodobně tím předchozím úkonem tu vzácnou myšlenku rovnou i vytlačila a ta teď odpočívá tiše v odpaďáku na psí bobky. „No sobíka, Talinko, kde máš sobíka? Někde támhle si ho nechala.“ máchla jsem rukou ke křoví. „Fakt jako sem tam něco nechala?? Já??? Já sem tam byla?? Vážně jako?“ tvářila se. Na další naléhání naznačila, že se tam teda pude podivat, když tak votravuju 😀 . Klackovitým krokem lážo-plážo se dokohátala ke křoví a….ach to překvápko!! „Jeee heleee, SOBÍÍK!! SOOOBÍÍÍÍK, TO JE PARÁDA!!“ a už kroužila vítězný kolečka zase.
Nějakou chvilku jsme si tam ještě hrály a pak už se šlo domů. Obě spokojený, obě usmívající se. A tak by to mělo být, ne?
To je fajn, jak fungujete. Mě teď ledvina dovolí jen kratší procházky, takže ráno jen vybobkovat a domů. Dnes jsem taky byla moc spokojená, protože jsme potkali postupně čtyři malý, rezatý, jezevčíkovitý, jeden dokonce na nás řval, moji čoklidi se tvářili, že jdeme psoprázdnou krajinou.
…..moji čoklidi se tvářili, že jdeme psoprázdnou krajinou……
Joj, to jsou velešikovní čoklidové! O pánčičku se krásně starají. A je pánčičce o trošku líp??
No, jak mě poškrábali cévkou, tak to bolí pořád, ale míň. Nejlíp je mi vleže, tak se snažím maximum času trávit takto. Dnes to ale byl masakr, nejdřív ke kadeřnicí já, pak do psího salónu s čoklidma. Psí kadeřnice je stará známá, moc fajn, takže všecko odmanipulovala sama, já jen seděla na židli a velela zůstaň, sedni a tak. Pak jsem ještě měla se spolužačkama sraz v restauraci, mají tam pohodlné židle, tak to docela šlo. Zítra a pozítří nic nemám, tak si dám klid, velký úklid pak přijde zajistit synek. Řekla bych, že čoklidi to moje omezení nějak cítí, opravdu se starají, doma se chodí tulit a venku jsou nějak klidnější. Kdybych Koru pustila do postele, asi by mi ledvinu prohřívala celou noc.
Ješíš, mě se úplně kroutěj záda, když to čtu, pomooooooooooc, chudinko tak co nejvíc odpočívej a srůstej, jak by řekli Cimrmáni. Aspoň, žes ten sraz si mohla užít, taková malá nálepka na bolístku. No bolístku… ehm, bolest pěknou teda.
A co uvažuješ o panu Emilu Broučkovi na to uklízení? Měla bys o starost míň.
A nemůžeš si Koru pustit na gauč, aby zahřívala ledvinu tak přes den, když budeš polehávat? A máš nějaký nahříváníčko – třeba ovčí pás nějakej,?
Rozmýšlím se mezi robotíkem a Eta Moneto Aqua – ten vysává a vytírá. Ještě si musím prověřit, co se hodí, v obytné místnosti mám rýhovaný vinyl, aby se čoklidi nesmekali. Pustit je na gauč by se jim líbilo, ale čalounění nikoli. V předchozím bytě se váleli na gauči, protože pelíšky měli v koupelně, ale musela jsem na gauč dávat přehoz(https://koraleopardipes.rajce.idnes.cz/Gaucing_a_relax/.) Teď mají pelíšky v obytné místnosti, tak na gauč si dovolí, jen když nejsem doma. Mám několik nahříváníček – váleček s ovčím rounem a několik polštářků, které jsou vyplněny semínky a dají se ohřát v mikrovlnce.
Ešivá nemáš koberec vůbec, tak ta Eta asi bude lepší v tom, že zmákneš dvě činnosti v jednom. Má něco podobnýho kamarádka, ale …už nevím proč?? …. říkala, že do bytu by si to nekoupila – mají domek. Výhoda toho robota je, že maká sám každej den, tím pádem máš opravdu pořád čisto. Což se ukáže pak při vytírání – který jednak nemusí tím pádem být tak často, jako když člověk zametá, ale hlavně je ten hadr výrazně čistší, než když člověk zametá a sem tam luxuje. Takhle se luxuje každej den a ta podlaha je fakt výrazně při vytírání čistší. My máme v obýváku koberec – nízkej vlas a ten teda vyluxuje pan Emil Brouček líp než obyč vysavač – to mě jako vytlačilo voči z důlků trošičku. Tolika moje recenze.
Edit – já vlastně za sebe – z týhle vlastní zkušenosti – bych asi preferovala robota, když to tak promýšlím, protože je opravdu samostatnej, a každej den uklízející, to vytírání je pak minimální. Když budeš mít tuhle věc vytírací, tak musíš sama luxovat třeba každej den- to Ti práce de-facto časově neubude.
Moooc dobře, že máš najhřejvadlo ovčí, četla jsem teď rozhovor s Janou Henychovou a ona říkala, že po svých zkušenostech ze závodů musherských už jde jenom do ovčího matroše, do ničeho jinýho, protože to opravdu hřeje.
rajče mi tu nejede, musím kuknout někdy jindy doma.