A po Kyšicích zasejc na póle

Páč jsem Rumíčkovi slíbila, že si půjdem druhý den spolu, musela jsem to dodržet, to je jasný.

A vyrazili jsme spolu na to póle. Brtnik s Tali, že si dají kratší prochajdu v civilizaci, páč my jsme magoři, co tam budou zasejc tejden. Jak pravil. No a jak pravil, tak jsme i udělali 😀 . A bylo to fajnový. Rumíček pro tentokrát nenasadil batolecí modus pohybu a tak jsme tam byli rychle. S jednou malou zastávkouna trávníku před klášterem. Byla mi zde podána velmi důrazná žádost na balonek totiž. 😀 . A tak jsme se tam chvíli zapíchli, páč Rumíček měl potřebu si ulehnout do vzrostlého pažitu a krapítek si zažouželit. Inu co, venku jsme kvůli tobě, tak o co jde.  Zas na druhou stranu,do léta tam zůstat nemůžeme, takže jsme se po chvíli hnuli, abychom se hned zasejc zapíchli, protože bažant v trní. Tak jo, bažant v trní.

Tohle heslo nám ostatně vydrželo poměrně dlouho, protože jakmile jsme dorazili do samotných polí, položil se do toho Rumajzlík úplně. A mě to aspoň umožnilo pokecat si s Fifijovou, která mi v ten moment volala. Obvykle při procházkách netelefonuju, čistě se věnuju jen psovi, ale teď byla příležitost, páč Rumouš vystavoval jak divej, zapíchnutej na fleku a vystavovanej bažant odmítal spolupracovat a zvednout kotvy. Tak měli kucí plichtu 😀 😀 . A já prostor pohovořit. 

No a pak jsme došli k haldám, z kterých je teď už vůbec úplně hnusná měsíční  krajina plná prášících kopců. A protože tam bylo živoučko, švenkli jsme to za asfaltku a pak radši rovnou do stařiny, protože se i tady najednou vyrojilo hodně lidí. Poctivě jsme to tam prokřižovali a po překonání rigolu stejně poctivě prokřižovali i kopřivovej háj. Už rostou, mršky pálivý, tak za chvíli bude utrum. Tudíž se toho musí využít. Tady jsme byli docela dlouho. I proto, že to je poměrně rozlehlej úsek. Končí potom u myší louky, kde jsme taky vylezli.

Abychom se tu vrátili zpátky k žužlopichlobalonkování. Nechtěla jsem po včerejšku, kdy si balonků oba užili až až, trávit touhle zábavou moc času a Rumíček mi to kupodivu odsouhlasil. Balonek na požádání sám uklidil do taštičky a pak se běžel radostně proběhnout prostorem jen tak. To je moc hezkej pohled na psa, jak v radosti běží svobodně a volně. Tohle se mi taky neokouká. I myší louku jsme si tak trochu prokřižovali a když jsme přišli ke koňským ohradám, zamířila jsem k místu, kde se povaluje několik velkých pneumatik. Leží tam od tý doby, co je tam v době nouzový natahali pochlastávající výrostci z jedné koňské ohrady, kde z nich koňáci mají dělané skokovky. Vrátit je, to už ale ne. Tak si tam Rumoušek procvičil krokování a prolejzání a jako odměnu si vyžádal ten balonek. Využila jsem toho a zakomponovala do toho hledání, protože jsme byli právě v místě, kde už byla trošku vzrostlá vojtěška a tam se balonek pěkně schová. A nejen ovšem balonek se tam schová 🙂

Akorát když jsme už odcházeli dorazila k nám holčička na kolobrndě a způsobně pravila. “Dobrý dén, máte krásnýho pejska!” Hezky jsem jí poděkovala a protože bylo vidět, jak moc stojí o další kontakt, ale netroufá si, poslala jsem Rumíčka, aby jí dal balonek. Trefila jsem to! Byla nadšená, stejně jako poté Rumoušek. Tohle byla ta správná varianta holčičky, žádný sekýrování, hezky si spolu hráli. Její tatínek, který jí dělal doprovod, byl očividně rád, že momentálně on nemusí obstarávat zábavu. A já jsem taky byla ráda za dětskýho animátora. Prostě setkání k všeobecný spokojenosti. Holčička Rumíčka pokaždý pochválila, že je “šikulkááá” . Pravej kynologickej talent. Blbli si tam spolu dlouho a Rumouš ščastně poletoval prostorem. Na závěr holčičce vystřihnul zajíce a zastřelenýho zajíce a pak už jsme se rozloučili. Protože jak pravil Brtnik při našem odchodu – zas jsme tady byli tejden! A kdyby bylo na mě, klidně bychom mohli načít i druhej.

6 komentářů u „A po Kyšicích zasejc na póle

  1. Krásně si to Rumíček užil, Kora taky miluje vzrostlou trávu nebo obilí a hraje si na ufouna – dělá kruhy. Goliášovi stačí se ochomýtnout kolem nizoučkého trávníku u cesty a po venčení sbírám na jeho místě v autě sviňuchy klíštěcí – jeden až čtyři kusy :o((.

    1. Takhle stejně ráda krouží Taliprtka a nebo dělá ve vojtěšce hady 🙂 .Potíž u ní je, že jí člověk nemůže nechat moc rozjet, jinak by ji nezastavil 🙂

      chudínek Goliášek, tak on je aktrakce pro hnusoklíšťáky? 🙁

      1. Goliáš je magnet na klíšťata, dávám mu přes zimu nejúčinnější obojek, na léto 2x tabletu. Klíště stejně nasedne, ale nepřisaje se, až na jednu či dvě výjimky v sezóně, kdy je sbírám nasosané doma, takto je pak lovím v kufru auta a ač nerada ubližuju živým tvorům, tyto bestie krvežíznivé s potěšením likviduju – utopím je ve francovce nebo v Savu. Kora za celý svůj desetiletý život neměla jedinou blechu či klíště (ťuky ťuk na dřevo), takže stačí obojek s rostlinnou silicí a letos jí hodlám dát jeden prášek na letní sezonu, dle zkušeností zvířetnic by to mohlo stačit.

        1. Chudínek Goliášek, to je opravdu magnet, nepomohlo by podávání pivovarských kvasnic?

          Tali teď ztratila úplně novej Scalibor obojek, kterej nám zabírá, tak musím objednat nový.

  2. ” A mě to aspoň umožnilo pokecat si s Fifijovou, která mi v ten moment volala.”
    Takze si za nim nakonec do toho trni ci ostruzin nevlezla? 🙂
    Pekne se skrejva, hosicek, vysokej porost je pro nektery psiska labuzo nejvetsi. Troldak v nem skace jak klokan a kocha se, taky castecne v kruzich.
    Ajta, klistaci, Kimi, dik za pripomenuti, musim psiska naarpalitovat.

    1. Ne, nechala jsem ho tam, ať si to vybádá sám, nemusím být u všech jeho badatelskejch úspěchů 😀 😀
      Rumíček miluje se jít schovat – nejlépe s něčím tak vzácným jako je žužlobalonek a předstírat, že neexistuje. On se opravdu schovává doslova, umí se totiž jít schovat i na povel. Když běháme ten náš domácí coursing, řeknu mu vždycky před startem: “Di se schovat Rumouši!” a on zaleze pod větve vrby nebo lípy a tam dělá, že nejni a číhá 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..