Snažím se minimalizovat to, co se člověk dočte o tom mrňavým šmejdu, kterej drtí svět. A nechci nijak lidem víc připomínat to, co musíme v současnosti všichni řešit. Ale.
Ale tohle jsou tak moudrý a praktický rady, že se dovolím je zkopírovat a uveřejnit. Doufám, že by se pánové:
PhDr. Adam Suchý, klinický psycholog a psychoterapeut, Olomouc
Doc. PhDr. Miroslav Světlák, PhD., přednosta Ústavu psychologie a psychosomatiky, Brno,
kteří jsou autory snad nezlobili, ba právě naopak. Takže se podělím. I proto, že mi to do emailu přišlo s úvodem – Dej dál. Ráda tak učiním:
DEJ DÁL…DOBRÉ PŘEČÍST
slovo odborníka:
Klinický psycholog, Adam Suchý, sepsal s kolegou docentem Miroslavem Světlákem sérii doporučení pro veřejnost i lékaře. Děkujeme oběma autorům!
Milí Češi a Moraváci na jedné karanténní lodi, víme, že jste ve stresu a pod tlakem. Neexistuje sice žádná zázračná rada, jak na dálku zatočit s úzkostí, psychickými potížemi či virem samotným, ale jako kliničtí psychologové a psychoterapeuti jsme pro vás připravili stručný soubor doporučení, který vám v tyto dny snad přijde k duhu:
– Můžete prožívat úzkost, vztek, frustraci, bezradnost. Následně můžete prožívat i stud a vinu za své projevy. Může vám to být jedno a být nad věcí. Můžete se nadměrně pozorovat a všímat si každého zakašlání. Všechny tyto projevy jsou normální.
– Každá krize někdy skončí, každá epidemie přejde. V historii přešly horší nákazy. Koronavirus není mor, nezabije vše živé, na co sáhne. Pro většinu populace tak neznamená přímé ohrožení života.
– Dodržování současných opatření je klíčovým aktem ohleduplnosti k těm, jejichž životy nákaza ohrozit může (především senioři a již dříve nemocní). Když se zahltí zdravotnický systém, nebude umět pomoci těm, kteří to potřebují. Noste roušky.
– Epidemie a přijatá opatření omezí náš „plnotučný“ život a mohou přivodit finanční potíže, ale bude to mít řešení. Každý problém má totiž své řešení. To ale přijde na řadu, až se s nákazou vypořádáme. Zatím nic neplánujte.
– Náš organismus dokáže nést velkou míru zátěže a nepohodlí. Pro lidstvo to není nic neobvyklého, jen jsme na to trochu zapomněli. Je normální nemít se vždycky jen dobře.
– Zkuste aktivně pracovat na svém klidu a dobré náladě. Tak jako vás dokážou strhnout negativní emoce a špatné zprávy, dokážou to i ty pozitivní a dobré. Pokud máte někoho nakazit, zkuste ho nakazit optimismem.
– Po odeznění naštvání, brblání a strachu si lidi nakonec začnou pomáhat. Buďte k sobě laskaví a nehledejte viníka (vláda, lyžaři atd.), i když je to přirozené. Většina lidí skutečně nechce nikoho vědomě nakazit. Hledejte způsob, jak být platní druhým.
– Naordinujte si mediální dietu. Není třeba neustále sledovat zprávy v TV, a ještě je aktivně vyhledávat na internetu. Můžete si být jisti, že nic důležitého vám neuteče. Ignorujte konspirační teorie a věnujte se i něčemu jinému, než je koronavirus.
– Karanténa nejsou prázdniny. Najděte si pevné body v každodennosti a stanovte si režim. Využijte nucené volno na dodělání domácích restů. Dovolte si izolovat se od členů rodiny v jiném pokoji. Nesnažte se dořešit dřívější rodinné spory právě teď.
– Karanténa není ani mejdan. Kocovina zhoršuje psychickou kondici a náladu, nepřehánějte to.
– Mluvte o situaci se svými dětmi (i ti nejmenší vnímají váš neklid) a uklidněte je sdělením, že jim vážné nebezpečí nehrozí, ale musíme chránit babičky a dědy a nemocné lidi.
– Pohyb, spánek, strava, ohraná píseň stále dokola, samozřejmě v rámci možností.
– Pokud to umíte a troufnete si, skutečně se zastavte. Každá krize je příležitost a můžeme si z ní něco odnést. Třeba zjištění, že lze přežít i bez víkendu stráveného v nákupáku. Že spoustu našich potřeb přichází s nabídkou zvenčí, ale ve skutečnosti toho zase tolik nepotřebujeme. Atd. atp., každý podle svého filozofického rozpoložení.
– Nechovejte se jako nemocní, pokud skutečně nemocní nejste.
– Pokud nemáte žádné příznaky, nebo jen lehké, nechoďte se testovat na koronavirus a zůstaňte doma. Jestli máte z viru strach, nedává žádný smysl chodit tam, kde je ho nejvíc.
– Nelžete lékařům o svých symptomech a pobytu v zahraničí.
– Chovejte se ke zdravotníkům slušně, i když jste sami ve stresu. Oni jsou ve větším.
– Vyjádřete podporu zdravotníkům, prodavačům, policii a dalším skupinám, které jsou nejohroženější a fungují na hraně svých sil, potřebují to.
– Pokud vás přepadne silnější úzkost, zkuste tzv. trojúhelníkové dýchání: Začněte volným výdechem. Poté pomalý nádech nosem (při kterém v duchu počítáte od 1 do 4), zadržení dechu (stejné počítání), pomalý výdech ústy (stejné počítání). Několikrát opakujte.
– Hlavním zdrojem úzkosti jsou naše myšlenky. Ty je třeba zastavit. Použijte k tomu svých pět smyslů, zastavte se a jednoduše si zkuste říct nahlas nebo v duchu, co právě teď vidíte, slyšíte, hmatáte kolem sebe, cítíte a jakou chuť vnímáte v ústech. (Jde o konkrétní jednoduché věci, např. vidím stůl, slyším tikat hodiny atd.). Dostanete se tak do přítomnosti, dál od myšlenek a úzkosti. Zkuste použít kdykoli, když se vaše myšlenky na budoucnost začnou vymykat kontrole.
– Jiný způsob používá US armáda: zastavte se, třikrát se pomalu nadechněte a vydechněte (aktivujete tzv. parasympatikus) a uvědomte si, co právě teď prožíváte a kde jste. V duchu pojmenujte tři věci, které vidíte kolem sebe. Opět je to způsob, jak se zakotvit v přítomnosti a jak předcházet neuvědomovanému stresu. Klidně střídejte všechny postupy.
– Jestliže jsou vaše obavy a psychické potíže větší, než sami zvládáte, kontaktujte telefonicky nebo elektronicky psychology, které najdete na internetu. Mnozí kolegové jsou připraveni na poskytování krizové intervence na dálku.
Opatrujte se a držte se. Tohle zvládneme.
Pokud by se nějakým zázrakem tyhle stránky a dnešní „článek“ k některému z pánů dostal, tak chci jen napsat, že se budeme držet a moc děkujeme 🙂
MUDr. Jan Hnízdil: „Přísnost a prevence musí být. Pokyny ale mají být jasné, srozumitelné, prakticky realizovatelné. Rouška je potřebná v uzavřených prostorách, na nákupech, v hromadné dopravě, všude tam, kde se shromažďuje větší počet lidí. Pokud se jdete projít do parku nebo do lesa, jedete na cyklistickou vyjížďku, jedete sami nebo s rodinou v autě, pracujete venku, může být naopak nebezpečná. Vydýchané bakterie, viry, hleny a nečistoty se v roušce zachytí a vy je vdechujete zpátky. Je to, jako byste se vysmrkala do kapesníku a pak ho celý den nosila připlácnutý na obličeji.
Odpoledne jsem se byl projít v Šáreckém údolí. Chodci, běžci, cyklisté, všichni v roušce. Vystresovaná maminka se pokoušela nasadit roušku asi ročnímu dítěti. Dítě z plna hrdla křičelo. Scéna jako z Polednice. Na to člověk ani nemusí být doktor, aby pochopil, že je to pitomost. Pro posílení imunity je nejlepší se každý den projít, nadýchat čerstvého vzduchu, takže bez roušky. Vydýchat to. Nařízení vlády je ale nařízení vlády. ‚Dej blbci funkci a vymyslí lejstro,’ řekl Jan Werich. Když se necháme dusit, tak se udusíme.
Jde o to lidi co nejvíc vyděsit, aby se s nimi dalo manipulovat. Pak budou vděční, když se jim dovolí jít do práce, dětem chodit do školy, navštívit rodiče na venkově, za chleba z Penamu, za Kostelecké uzeniny…
Můžeme v pandemii vidět i něco pozitivního? Nic jiného nám nezbude. Pacientům v ordinaci říkám: ‚Nemoc je informace o tom, že tímto způsobem už dál žít nemůžeš. Zastav se, zamysli se, kde děláš chybu.’ Koronavirus nás k tomu donutil. Máme dost času přehodnotit priority. Uvědomit si, že pro zdraví a štěstí potřebujeme zázemí rodiny, dobré kamarády, pitnou vodu, základní potraviny, střechu nad hlavou. Starat se nejen o sebe, ale také o své bližní, o životní prostředí, nebýt lhostejní k lidem v nouzi. Nikdy nevíme, kdy se v ní sami ocitneme.“
https://bit.ly/CHaosSkodi
MUDr. Jan Hnízdil: „Povinné celodenní nošení roušky považuji za neúčelné nebo dokonce nebezpečné. Protože jsem opakovaně dotazován, kdy a jak roušku používat, rozhodl jsem se formulovat stručné pokyny, které jsou v souladu s názory řady zkušených hygieniků a epidemiologů. Činím tak navzdory tomu, že moje doporučení odporují nařízení vlády. Měl jsem s tím problém už na vojně i na klinice. Když po mně někdo chce pitomost, cítím potřebu se ozvat. Pokud se nás ozve víc, rozum zvítězí nad pitomostí. Už nikdy jako ovce!
Pokyny pro ty, kteří nevykazují žádné příznaky onemocnění a nepečují o osobu již nakaženou. Kdy roušku určitě nosit: v uzavřených prostorách, na nákupech, v hromadné dopravě, všude tam, kde se shromažďuje větší počet lidí
Pokud se jdete projít do parku nebo do lesa, jedete na cyklistickou vyjížďku, jedete sami nebo s rodinou v autě, pracujete venku… je rouška zbytečná, nebo dokonce škodí. Vydýchané bakterie, viry, hleny a nečistoty se v roušce zachytí a vy je vdechujete zpátky. Pro posílení imunity je nejlepší se jít každý den projít, nadýchat čerstvého vzduchu – bez roušky. Pokud se na vycházce míjíte s lidmi v odstupu 4–5 metrů, riziko nákazy je mizivé. Nezapomeňte na pozdrav aspoň pokývnout hlavou, nebo se dokonce pousmát.
Jak dlouho je rouška účinná: nejúčinnější je respirátor, který je ale nedostatkový, a proto vyhrazený pro zdravotníky – na jednu směnu. Papírová rouška ztrácí účinnost, jakmile zvlhne – za cca 20 minut, pak ji musíte zničit. Pro doma vyráběné roušky se nejlépe hodí bavlna. Jedna na den určitě nestačí, je lepší mít v zásobě 2–3. Po návratu zvenčí je nutné ji vyvařit a přežehlit. Rouška musí dobře těsnit, před jejím nasazením si umyjte ruce.“
https://bit.ly/NeJakoOvce
S názory MUDr. Jana Hnízdila se stotožňuji už několik let, nejen v nošení roušek . Díky
Kdy roušku určitě nosit: v uzavřených prostorách, na nákupech, v hromadné dopravě, všude tam, kde se shromažďuje větší počet lidí
Pokud se jdete projít do parku ….
no bohužel tohle je v současnosti taky o tom, že se tam momentálně shromažďuje větší počet lidí teda.
PetraK
hromažďuje větší počet lidí teda.
ale tak jasně tohle by měl pochopit i láčkovec, jako jsem já 😀
nojo, jenže značná část národa je na tom evidentně hůř než ten láčkovec 😀