Pošmournej den a přípravy na narozky.

Ve čtvrtek teda bylo na rozdíl od předchozích dní tak jako nevlídno.

Obloha šedivá a šedivák byl i na zemi. Byla ziminka a mrzlo. Ziminka taková  nevlídná, ne ta, co mám ráda. Nicméně ziminka neziminka, s ohařema se musí, takže – jako obvykle – šup ráno do gatí a ven. Tentokrát o trochu dřív. Měla jsem totiž naplánovaný na dopoledne veledůležitý setkání. Den před tím jsem totiž dostala nápad. Pomůžu malinkatě a ešče udělám radost. Pomůžu paní, která vlastní minibazárek s dětským oblečením, kam chodíme s Rumouškem pro plyšáčky! Má sice zavřeno, ale vím, že bydlí v sousedství. Podařilo se mi sehnat telefon a zeptat se, zda bychom mohly provést nějakej plyšákovej obchod. Mohly a hned následující den. Kdy provedeme předávku. Takže jsem musela švihat ven ještě dřív, než jindy.

Takže žádný velký zdržování u rybníčků a rovnou se jde. Pobyli jsme tam jen tu chvilku, kdy jsme nechali prostor pánovi s kolem a fenkou westíka, který se očividně zdráhali kolem nás jít. Tak jsme zase skočili na druhou stranu potůčku a počkali až přejdou. A pak jsme přešli my kolem sámošky a pěkně v poklidu došli za klášter. Nebylo to teda na osobák, jako tuhle, protože jsem furt musela připomínat, že má Taliprtka držet úhel 😀 , ale je to sakra rozdíl, proti tomu, jak jsme to tady vedly donedávna. 

Na kraji polí u oraniště šli proti nám tři lidi a skupina psů. Když si nás všimli, zamířili do oraniště. Protože jsem tamtudy stejně chtěla jít, odmávla jsem jim, že tam chodit nemusí, protože tam jdeme my. Paní byla ráda, evidentně se jí do oraniště nechtělo. Důvod proč tam mířili nevím, možná některý z těch pěti pesanů neměl ostatní psy rád, nebo se bál. Každopádně jeden z těch psů byl zajímavej kříženec. Evidentně se tu potkal barzoj a labrador 😀 😀 . Na typicky chrtím těle, s krásnou srstí barzoje seděla labradoří hlava. Zajímavý. 

Věděla jsem, že pokud chci dneska projít komplet náš okruh, musíme s sebou trošku hodit. Takže jsem sice vytáhla balonky, ale spíš tak jako pro formu. A ohaříci mi šli na ruku, takže jsme se po chvilce vydali oraništěm směr řepka. Tali opět disciplinovaně nezalejzala hluboko do stařiny a když jsem jí pak připískla, dořítila se hnedle. V řepce jsme si dali trochu hledáníčka a přivoláníčka a pak byl volnej režim. Z řepky jsme vylezli k haldám a taky jsme je minuli bez zastávky. To už mi paní psala, že je na značce a bude tam ještě něco přes hodinu. To dokonale klaplo do mýho plánu. 

Svižným krokem  jsme došli k rygólu a já i tentokrát zamířila po uzoulinký stezičce. A nechala ohaříky téměř bez povelů. Jen jsem chtěla, aby se Tali držela po mojí levý ruce, kde je prostor z druhý strany lemovaný taky cestou a za ní už je plot dálnice, takže je pravděpodobnější, že tam bude míň zvěře, než na druhý straně a taky je to tím pádem jasně ohraničený a ona se tam nemůže tolik rozletět. Jasně i tak lítala jako ten blásen. Ale neprchala, držela se hezky koukolem. Víc jsem po ní dneska nechtěla a ani po Rumíčkovi. A stejně tak na myší louce. Pěkně jdeme, balonky zvostanou v kapse. Dělejte psy! 

Na konci koňských ohrad dělala Tali spíš jako prase. Páč tam musela vlítnout a dát si k snídani koblihu.Kafe k tomu nepotřebovala. No jak myslíš, holka. Zatčení je jasný. A pochodovala na vodítku jako tupo, zatímco Rumoušek si poletoval. Odcvakla jsem ji až daleko za kostelíčkem a ona pak byla za velmi snaživou 😀 . Jojo, to by jí šlo, když jí člověk nějak zatne tipec, to je pak to nejhodnější stvoření, co vám čte myšlenky 😀 

Dorazili jsme dom, já se vymydlila dočista do čista, popadla jsem obří igelitku, protože jsem chtěla těch plyšáků koupit jako hodně a mazala na místo srazu.  Když jsem viděla ty poklady, věděla jsem, že Rumoušek se zítra přeskočí radostí. A aby to nebylo Taliprtce líto, tak jsem jí tam taky něco přihodila, to je jasný. Pak jsme se s paní majitelkou trochu “popraly” o peníze, protože ona nechtěla nic, nebo aspoň míň. Enemže já se nedala a pak jsem utekla 😀 😀 . Nemělo cenu mi odporovat. Ona bude jedna z těch, který to díky tomu všivýmu viru bude mít zatr těžký a mně to nic neudělá. Zato Rumouškovi to radost udělá dozajista! Tím jsem si jistojistá.

Jakmile jsem odemkla, nařítli se ohařiska na mě a hnedle z první Rumoušek věděl, CO  je to v tý tašce. A jejejejejejéééé, ten byl jako ten blásen. Enemže měl smolikof. Narozky má jednak až druhý den a plyšouni hlavně taky musí do nachystaný pračky. Aby nemuseli do karantény. I když…… 😀

2 komentáře u „Pošmournej den a přípravy na narozky.

    1. Ano prosím, pilně to zpracovávám 🙂 , ale kvalita nic moc teda, šécko je to mázlý, jak se hlemejždili.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..