Tak dneska dobrý.

Jako tradičně už v tuhle dobu, jsme na hlavní venčení vyrazili hned ráno. Kdy je menší pravděpodobnost, že někoho potkáme.

Nebo teda, že potkáme minimum lidí, abych byla přesná, protože teď chodí ven i ti, co nechodí. Jako, že ven nechodí. Ne, že nechodí vůbec 😀 . A jako tradičně jsme tím pádem vyrazili bez snídaně. Páč to prostě do toho harmonogramu zakomponovat už nejde. Když nechci, aby venku lítali s plným pupkem. No a já to taky nestíhám, páč si jen natáhnu hadre, umeju gezicht a jde se. Žádný zdržování.

A i tak má Tali pocit, že to je všechno hrozně pomalý. Jak se poslední dobou dokázala chovat i poměrně civilizovaně, tak teď je zas jak vystřelená z praku a musím ji hodně často brzdit.  Což jde teda s rouškou hůř. Obecně ta komunikace s rouškou je taková divná, to je jasný. No ale tak nějak to jde. Když dojdeme k rybníčkům kráčí proti nám dva týpci a … bez roušky, tak si střihnem oblouček a udělám tím Tali docela radost, protože nejen ona, ale i já zalezu za rákosí 😀 😀 . Aj Rumoušek se přidal a jdeme všichni netradičně po druhým břehu a přeskočíme ho až před sámoškou. Tam zas udělám radost Rumouškovi, protože si čupnu na bobek a jdu mu cákat vodičku. Jediitííííí, ten se rozradostnil. Projdeme v tichosti!!!! 🙂 a pospolitě kolem sámošky, Rumoušek si proleze stojan, Tali už bez odmlouvání čeká, až se on vyžížalí ven a pospolitě pokračujeme i nadále v tichosti směr klášter, směr zarostlej plácek a poté pole. K něčemu ty opatření nouzovýho stavu evidentně jsou 🙂 , tady máme docela velký zlepšení . Dneska jsem si vzala na hubu “roušku” z povlečení a je to teda příjemnější, než ta z trička. A má to kytičky 😀 . No nic, to není důležitý :D.

Na kraji polí u oraniště vytáhnu Rumíčkovi balonek a když si tam chvíli blbneme, dořítí se Taliprdová, která do tý doby bádala na okraji pole ve vysoký trávě. A že: “Taky ci!” “Tak jo, budete se střídat.” A blbneme si společně. Tali lítá ve voraništi jako magor, ščastná pokaždý, když se při hodu míček odrazí od hrany brázdy a letí nečekaně někam jinam. To si zpravidla zauzluje ty svý kozí haxny, jak se ho snaží rychle chytit a při tom ho makovicí, či jinou částí těla odrazí kamsi jinam a letí za ním s ještě větším nadšením. Rumíček je precizní i v tomhle, ten to má vychytaný. Doslova, páč zpravidla chytne hnedle z první.

Pomalu se přesouváme na kraj oraniště a to nás dojde akorát pán s ooooobrovským berňákem. Pesan je dobrák a tak se jdou ohařiska pozdravit. Tali – právě proto, že je pesan dobrák, mu “dá do držky” 😀 . Bože to je hajtra! Moc dobře ví, že si to může dovolit a tak mu dryjáčnicky zařve do hlavy v momentě, kdy s tím ten medvěd vůbec nepočítá. Vždycky vystihne ten přesnej moment. Zaplujeme pak po cestách do stařiny a zamíříme k haldám. Tam dám Tali pohov a chci jen aby se držela někde kolem a my si s Rumouškem čutáme na haldách. Flekatice se pak na chvilku po zavolání taky připojí, ale je vidět, že dneska radši ty myše by počítala. Tak ji nechám a věnuju se jen Rumouškovi. Potom se přesuneme za alej a protože je Tali docela slušně příčetná, rozhodnu se za rygólem, vydat se tou uzoulinkou pěšinkou, kterou už hodně dlouho kvůli prasatům nechodím.  A protože se příčetnost Tali pro tenhle moment značně zvýšila, lajsnu si tady s nima vysílačky do stran. A pěkně jim to jde, kupodivu Tali reaguje dobře na zpětný přivolávání a nezneužívá tady toho, že ji člověk někam poslal. To se mi líbí, takhle má fungovat ohař. 

Když procházíme úsekem, kde je vysoká a hustá rákosovitá tráva, neeejni mi to úplně příjemný, páč jako tam je přehled minimální. Ale dobrý, dobrý. Cestička ústí do myší louky a tady jsme strávili značnou část času. Bylo nádherný počasí, chladno, spíš trošku mrazivo. Zem místy popřášená námrazou, nikde nikdo, modrá obloha a my. To i člověk zapomene na to  nepříjemný období. Zvlášť, když má dva hodný ohaříky. Jako vždycky jsem to udělala tak, že jsem Tali nechala počítat myše a Rumíčkovi připravila čmuchání a pak jsem přizvala i Taliprtku. Tady jsem teda musela – k mojí velký nelibosti – trochu zchladit její natěšenost, protože to vypadalo, že mě přizabije, neb se opět po dlouhý době dostala do stavu přetočenosti, kdy jí houkne v makovici. Pak jsme došly na začátek čmucháního a já ji mohla v klidu vypustit. Pročmuchala, prošla, našla a pak jsem jí zase pustila a šli jsme si čutat s Rumouškem.  Když jsem pak po nějaký době houkla na Tali, dořítila se a čutali jsme si tam všichni. Využila jsem toho jejího nadšení a šla procvičovat klid při odkopnutí balonku. To je věc, která jí – díky její povaze – zcela  logicky nejde a taky je to věc, která trochu nenápadně vede k tomu, že se pes učí lépe se ovládat. A ovládáního nejni v životě Taliprdovým nikdá dost. No byl to zasejc boj. Ale pomáhal nám Rumíček,  který opět dělal předskokana.

Čutání s balonkem na malou chvíli vystřídalo i nějaký cvičení. Či tentokrát spíš tak jako pokus o něj, protože madáme spoustu času trávila zahleděná do dálav. (Inu hárání se nám evidentně blíží) . Poté, co se mi to podařilo dovést do zdárného konce jsem ještě jednou vytasila balonky a házela jim bomby. Pokaždý když si udrapsli balonek, vydala jsem se každýho z nich honit. Tali byla pochopitelně nadšená. A naše honička vždycky skončila tím, že na mě balonek flusla a chtěla další rundu. Rumíček dával přednost čistě jen tomu, že balonek pásl, nechtěl býti honěn. Tak jsem se k němu vždycky nebezpečně plížila a poté zákeřně pasený balonek odčutla do dáli (no dobřeee, dobře, ne vždycky to bylo do dáli, že jo…. 😀 😀 ) . Nakonec jsem jim balonky chvíli nechala, ať si ho každý nese a u koňských ohrad proběhlo uklízení balonků do pytlíku. Tali se to úplně tentokrát nedařilo a tak ji pytlik naštval, až ho kus ukousla 😀 . Naštěstí i vyplivla. A když uklidil balonek i Rumoušek, šla to všechno ukrást 😀 . Bože to je magor, ta fena.

No ale pak už byla normální teda. Úúúúplně normální. Tak normální, že jsem si jí ani moc nemusela všímat a šla si tak jako nějak kolem mě beze slov. A když jsme na konci polí potkali Douího a já si povídala na dálku chvilku s jeho páníčkem, tak prostě jen tak chodila kolem, stejně jako Rumíček a svorně si tam čenichali. Naprosto normální psi. O kus dál se oba hrnuli k vaně s vodou pro koně a…….. “Je-eh! Co se stalo s naší vodou????” 😀 “Zamrzla zdrazí přátelé.”, sdělila jsem jim, popadla klacek a led prorazila. S nadšením se oba osvěžili a šlo se dom. Tam se svalili, odpadli a já mohla v klidu vzít tu vypranou cejchu, zubatý nůžky, který uměj ustřihnout látku, že se netřepí a jít střihat roušky pro sestry z kláštera, kde se starají o staré a umírající lidi. 

3 komentáře u „Tak dneska dobrý.

  1. Kdysi jsem šila na sebe i na synka (zboží moc nebylo, zato látek díky továrnám Perla bylo habakůk, byl k dostání zápaďácký módní časopis Burda se střihovou přílohou), měla jsem právě i entlovací nůžky. Teď jsem se pustila o ruční výroby roušek pro sebe (opravdu ruční, protože stroj nemám, ani už bych to s ním asi neuměla) a nůžky nemůžu najíííít :o((

  2. Díky za nabídku, jsi hodná, ale myslím, že nebudou potřeba. Tři roušky mi dodal syn, já se pustila do výroby dvou, jednu už mám komplet, druhou rozdělanou, pak se zas moje šití omezí na drobné oprávky, kde entlovací nůžky nevyužiju.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..