Udělalo se krásný počasí to odpoledne, takže jsem se těšila ven.

Nejdřív to vypadalo, že s ohaříkama vyrazím sama, páč Brtnik měl přijet z práce později. Ale mně taky v práci o trošku zdržel šéf. Takže akorát, když jsme se chystali vypadnout, zarachotil v zámku klíč, klika cvakla dvéře letí, Brtnik stojí ve dvéřich. Tak tím pádem letí i ohaři 😀  Zatímco se vítali, dooblíkla jsem se v klidu a vypadla pak s ohaříkama napřed.Že počkáme u rybníčků. Jeeenže, jéénže. Na louce za domem se to hemžilo čoklema, takže jsme tam zamířili taky. Tali by sice radši k těm rybníčkům, ale Rumíček má taky svoje práva. A proč by se nemohl uvítat s Ený Dochtorovou, ne? A ukrást jí jejího Čakíta a lítat s nim ve vítězných kruzích, ne?  😀 Ený se dořítila ke mně, chvíli po mě skákala a pak letěla za Tali, za Rumíčkem, za Tali… . Já si mezitím všimla malýho hošíčka, který se samostatně pohyboval prostorem a chystala jsem se stáhnout poletující ohaře k sobě, aby se dítě nevyděsilo. Pak oko mé opodál zaregistrovalo frbulí dvojku Pegču s Andulou a došlo mi, že to je kynologický dítě, že to je velkokynolog Viktorek a tak jsem to odmávla. Ten se umí postarat sám, čokle v pohodě přepere 😀 . 

No a protože Pegča a Andulka měly každá jeden tenisák, rozjela se na louce výborná lítačka, kdy každej kradl každýmu, všichni měli radost, že něco ukradli a utíkaj těm ostatním 😀 😀 . Protože Ený přišla o svýho Čakíta, nabídla jsem panu doktorovi, že jí půjčím našeho oslíka. „Jee to neee, to už jí zas nedostanu domů!“ pravil. No je pravda, že minule byla Ený z oslíka naprosto unešená 😀 a musely jsme se spolu domlouvat, ešivá mi ho přinese, nebo ne. Páníčkovi prej ani za nic, toho prej zná jak svý boty 😀 . Mně ho přinesla a když jsem jí ho pak vlastně sebrala, připadala jsem si jako zrádce všech moří. Tak jsem se proti svýmu přesvědčení-nekrmit cizí čoklidy, zeptala, jestli jí můžu dát odměnu,  že aby to na ní nebylo šméčko vošklivý. Dostala jsem svolení a tak jsme to spolu urovnaly. Nicméně jsem nechtěla panu doktorovi způsobit nějaký zádrhele, tak jsem oslíka schovala. A Ený se pak podařilo vybojovat si jednoho z tenisáků. Byla to děsná sranda, pozorovat je, jak tam všicí rejděj jak életrický myše. Všechny tři holky jsou proti našim čoklidům malinký, ale jak je to teroš a frbulky, tak jsou nerozbitný, takže se řádilo fest. Aby kradaření naší rodiny – páč prostě ohaři byli z toho klubka nejrychlejší, takže když někdo něco hodil, měli to jako první – nebylo málo, tak když přišel za námi Brtnik, tak nevědouc, že Čakit patří Ený, ho sebral a šel si tak jako blbnout s Tali. Ta řvala jak prokopnutá a já taky, páč jsem mu chtěla do toho jejího řevu dát vědět, že právě okradl našeho pana veterináře 😀 😀 😀 .

Pak jsme se rozloučili a hnuli se směr pole, Tali si pochodovala s Brtníkem, my si povídali s Rumíčkem. Asi jsme měli nosný téma nějaký, páč se ani nehrnul prolejzat stojan na kola. Na kraji polí se Tali vrhla do oraniště, kde se prolítala a pěkně se opět zabahnila. Až po lokte. Tak ale to se očistí ve stařině, kam jsme zapluli. Když jsme došli k haldám, střihly jsme si s Tali supr přivolání, neb se hrnula kamsi do křoví a jako odměna byl čmuchací čtvereček.  S tím, že jsem jí jako novinku ušlápla kousek stranou a tam položila oříšek. Hezky pracovala, moc hezky. A pak to pěkně zkazila. Protože po pochvale vypálila a ucpala si uši. A tak to ne, holenku to ne, tohle dělat nebudeš. Takže skončila u nohy, dopochodovaly jsme zpátky do místa, odkud vzala kramle a šlo se pěkně na vodítku, jako ten blbeček. A s poslušností.

To jí dovedlo posléze k tomu, že když byla na volno, chodila jak ty švýcary. I jsme si spolu zašly zacvičit do stařiny a jak to pěkně šlo. To jí člověk musí „zdrbat“, aby hezky fungovala? Paradox je, že ona pak má z té práce radost mnohem větší, než když jí „nezdrbete“ . To „maká“ jak barevná. Inu to je němec a od myslivce, jak by řekla Peťa. Já vím, ale…. prostě není to můj šálek čaje. Došly jsme zpátky za Rumíčkotýmem, kterej si blbnul s balonkem a ohaříky jsme si prohodili. Schovávala jsem Rumíčkovi balonek do stařiny a snažila se mu to udělat těžký, ať si taky užije hledáníčka. Šikovnej byl, nejšikovnější. Pod myší loukou jsem si zase Tali vzala a zapluly jsme do našeho oblíbenýho prostoru. Procvičily jsme si tam chůzi u nožky, chůzi jen tak u pánčičky a sedání „na dálku“ pak jsem jí nechala být a vyšla na myší louku a ona tam vyběhla bez pokynů za mnou. „Tak to má být, Talinko, šikovná jsi, běž si čuchat.“ Poslala jsem jí a poprosila Brtnika, ať jí zase nechá být. Ať nemusí nic a jen si tak lozí prostorem. Mohli jsme se tak naplno aspoň oba věnovat Rumíčkovi a zlobit ho s balonkem a honit ho, páč oba nutně přece ten balonek potřebujeme, neb je to vzácnost nejvzácnější 😀 . Byl Blažej, to je jasný.

Tali pak za námi přiběhla a mohla tudíž být odměněna za zcela samostatný příchod. Chvililinku si tam něco hravýho pokutili s Brtníkem a ten ji pak poslal do vyšší trávy, ať si tam jde čenichat. A šli jsme se fšicí tři honit s Rumíčkem a Brtníkem kolem šípku. Joooo, to ale bylo zajímací i pro Talinkůůůů, tak se taky přidala do stíhání. Přepadla Brtnika a zadávila mu ruku 😀 Když jsme došli ke koňským ohradám, přišel akorát majitel koníky vyzvednou  a tak jsem Rumíčka hezky zastavila na dálku, Brtnik si zavolal Tali a nechali jsme koníky jít napřed. Je to fajn, když čokle takhle pěkně poslouchaj. Tali pak ťapala vedle mě a ještě jsme si i spolu daly zastavení a usednutí na nějakou tu vzdálenost. No…. nebylo to tak učeaný, jako předtím, ale povedlo se. Pak si oba ještě pročmuchali poslední posekanej plácek, kterým pole končí a už jsme byli u starých domků. Tam se mi oba vždycky pěkně motají u nohou a dojdeme spořádaně ke kostelíčku, na náměstíčku se udělají ty tlapičky a jde se už domů. Pokud teda při tom ještě nestihnete nastupovat do cizího auta, jak hodlala učinit Tali. No co? Byl ten kufr otevřenej? Mohlo se jet na vejlet ne? 😀 😀 .

Když jsme došli dom, zjistili jsme, že skorem zase dvě hoďky utekly, co jsme byli venku. Ohaříci šli bydlet, Brtnik si sednul ke stolu a dal se do řezbařiny a já………. já šla upéct ty výborný sušenky z ovesných vloček. Recept je v diskuzi v oddělení Ostatní-Recepty-buchétky a dezertíky. A stojí to fakt za to, je to rychlý, výborný a poměrně zdravý mlsání , řekla bych. Pokud to teda nevytuníte ještě kousky čokolády, jako já tentokrát. To dejme tomu není úplně nejzdravější, ale posune to milý sůši výrazně jinam. A nedáte tam toho zase tolik. Navíc je to oslazený fakt minimálně…. takže….. jako faaaakt dobroučký. A aby ohaříci nebyli ochuzení- tak jsem upekla jednu várku i jim. Jen tak jsem rozpatlala přezrálej banán, vkydla tam lžíci kysanky, kokos, nasypala vločky, přidala vajíčko, rozpuštěný kousek másla a zhňoucala dohromady, v ruce udělala kuličky, ty rozlácla a šup s tím do trouby. Ha! Měli jste je vidět! Ohraříky mám na mysli. Ne sušenky.  Z těch byli totiž úúplně celý hyn. Vonělo to, chutnalo to….. no prej báječně 🙂