Fajn středa

Udělalo se krásný počasí to odpoledne, takže jsem se těšila ven.

Nejdřív to vypadalo, že s ohaříkama vyrazím sama, páč Brtnik měl přijet z práce později. Ale mně taky v práci o trošku zdržel šéf. Takže akorát, když jsme se chystali vypadnout, zarachotil v zámku klíč, klika cvakla dvéře letí, Brtnik stojí ve dvéřich. Tak tím pádem letí i ohaři 😀  Zatímco se vítali, dooblíkla jsem se v klidu a vypadla pak s ohaříkama napřed.Že počkáme u rybníčků. Jeeenže, jéénže. Na louce za domem se to hemžilo čoklema, takže jsme tam zamířili taky. Tali by sice radši k těm rybníčkům, ale Rumíček má taky svoje práva. A proč by se nemohl uvítat s Ený Dochtorovou, ne? A ukrást jí jejího Čakíta a lítat s nim ve vítězných kruzích, ne?  😀 Ený se dořítila ke mně, chvíli po mě skákala a pak letěla za Tali, za Rumíčkem, za Tali… . Já si mezitím všimla malýho hošíčka, který se samostatně pohyboval prostorem a chystala jsem se stáhnout poletující ohaře k sobě, aby se dítě nevyděsilo. Pak oko mé opodál zaregistrovalo frbulí dvojku Pegču s Andulou a došlo mi, že to je kynologický dítě, že to je velkokynolog Viktorek a tak jsem to odmávla. Ten se umí postarat sám, čokle v pohodě přepere 😀 . 

No a protože Pegča a Andulka měly každá jeden tenisák, rozjela se na louce výborná lítačka, kdy každej kradl každýmu, všichni měli radost, že něco ukradli a utíkaj těm ostatním 😀 😀 . Protože Ený přišla o svýho Čakíta, nabídla jsem panu doktorovi, že jí půjčím našeho oslíka. “Jee to neee, to už jí zas nedostanu domů!” pravil. No je pravda, že minule byla Ený z oslíka naprosto unešená 😀 a musely jsme se spolu domlouvat, ešivá mi ho přinese, nebo ne. Páníčkovi prej ani za nic, toho prej zná jak svý boty 😀 . Mně ho přinesla a když jsem jí ho pak vlastně sebrala, připadala jsem si jako zrádce všech moří. Tak jsem se proti svýmu přesvědčení-nekrmit cizí čoklidy, zeptala, jestli jí můžu dát odměnu,  že aby to na ní nebylo šméčko vošklivý. Dostala jsem svolení a tak jsme to spolu urovnaly. Nicméně jsem nechtěla panu doktorovi způsobit nějaký zádrhele, tak jsem oslíka schovala. A Ený se pak podařilo vybojovat si jednoho z tenisáků. Byla to děsná sranda, pozorovat je, jak tam všicí rejděj jak életrický myše. Všechny tři holky jsou proti našim čoklidům malinký, ale jak je to teroš a frbulky, tak jsou nerozbitný, takže se řádilo fest. Aby kradaření naší rodiny – páč prostě ohaři byli z toho klubka nejrychlejší, takže když někdo něco hodil, měli to jako první – nebylo málo, tak když přišel za námi Brtnik, tak nevědouc, že Čakit patří Ený, ho sebral a šel si tak jako blbnout s Tali. Ta řvala jak prokopnutá a já taky, páč jsem mu chtěla do toho jejího řevu dát vědět, že právě okradl našeho pana veterináře 😀 😀 😀 .

Pak jsme se rozloučili a hnuli se směr pole, Tali si pochodovala s Brtníkem, my si povídali s Rumíčkem. Asi jsme měli nosný téma nějaký, páč se ani nehrnul prolejzat stojan na kola. Na kraji polí se Tali vrhla do oraniště, kde se prolítala a pěkně se opět zabahnila. Až po lokte. Tak ale to se očistí ve stařině, kam jsme zapluli. Když jsme došli k haldám, střihly jsme si s Tali supr přivolání, neb se hrnula kamsi do křoví a jako odměna byl čmuchací čtvereček.  S tím, že jsem jí jako novinku ušlápla kousek stranou a tam položila oříšek. Hezky pracovala, moc hezky. A pak to pěkně zkazila. Protože po pochvale vypálila a ucpala si uši. A tak to ne, holenku to ne, tohle dělat nebudeš. Takže skončila u nohy, dopochodovaly jsme zpátky do místa, odkud vzala kramle a šlo se pěkně na vodítku, jako ten blbeček. A s poslušností.

To jí dovedlo posléze k tomu, že když byla na volno, chodila jak ty švýcary. I jsme si spolu zašly zacvičit do stařiny a jak to pěkně šlo. To jí člověk musí “zdrbat”, aby hezky fungovala? Paradox je, že ona pak má z té práce radost mnohem větší, než když jí “nezdrbete” . To “maká” jak barevná. Inu to je němec a od myslivce, jak by řekla Peťa. Já vím, ale…. prostě není to můj šálek čaje. Došly jsme zpátky za Rumíčkotýmem, kterej si blbnul s balonkem a ohaříky jsme si prohodili. Schovávala jsem Rumíčkovi balonek do stařiny a snažila se mu to udělat těžký, ať si taky užije hledáníčka. Šikovnej byl, nejšikovnější. Pod myší loukou jsem si zase Tali vzala a zapluly jsme do našeho oblíbenýho prostoru. Procvičily jsme si tam chůzi u nožky, chůzi jen tak u pánčičky a sedání “na dálku” pak jsem jí nechala být a vyšla na myší louku a ona tam vyběhla bez pokynů za mnou. “Tak to má být, Talinko, šikovná jsi, běž si čuchat.” Poslala jsem jí a poprosila Brtnika, ať jí zase nechá být. Ať nemusí nic a jen si tak lozí prostorem. Mohli jsme se tak naplno aspoň oba věnovat Rumíčkovi a zlobit ho s balonkem a honit ho, páč oba nutně přece ten balonek potřebujeme, neb je to vzácnost nejvzácnější 😀 . Byl Blažej, to je jasný.

Tali pak za námi přiběhla a mohla tudíž být odměněna za zcela samostatný příchod. Chvililinku si tam něco hravýho pokutili s Brtníkem a ten ji pak poslal do vyšší trávy, ať si tam jde čenichat. A šli jsme se fšicí tři honit s Rumíčkem a Brtníkem kolem šípku. Joooo, to ale bylo zajímací i pro Talinkůůůů, tak se taky přidala do stíhání. Přepadla Brtnika a zadávila mu ruku 😀 Když jsme došli ke koňským ohradám, přišel akorát majitel koníky vyzvednou  a tak jsem Rumíčka hezky zastavila na dálku, Brtnik si zavolal Tali a nechali jsme koníky jít napřed. Je to fajn, když čokle takhle pěkně poslouchaj. Tali pak ťapala vedle mě a ještě jsme si i spolu daly zastavení a usednutí na nějakou tu vzdálenost. No…. nebylo to tak učeaný, jako předtím, ale povedlo se. Pak si oba ještě pročmuchali poslední posekanej plácek, kterým pole končí a už jsme byli u starých domků. Tam se mi oba vždycky pěkně motají u nohou a dojdeme spořádaně ke kostelíčku, na náměstíčku se udělají ty tlapičky a jde se už domů. Pokud teda při tom ještě nestihnete nastupovat do cizího auta, jak hodlala učinit Tali. No co? Byl ten kufr otevřenej? Mohlo se jet na vejlet ne? 😀 😀 .

Když jsme došli dom, zjistili jsme, že skorem zase dvě hoďky utekly, co jsme byli venku. Ohaříci šli bydlet, Brtnik si sednul ke stolu a dal se do řezbařiny a já………. já šla upéct ty výborný sušenky z ovesných vloček. Recept je v diskuzi v oddělení Ostatní-Recepty-buchétky a dezertíky. A stojí to fakt za to, je to rychlý, výborný a poměrně zdravý mlsání , řekla bych. Pokud to teda nevytuníte ještě kousky čokolády, jako já tentokrát. To dejme tomu není úplně nejzdravější, ale posune to milý sůši výrazně jinam. A nedáte tam toho zase tolik. Navíc je to oslazený fakt minimálně…. takže….. jako faaaakt dobroučký. A aby ohaříci nebyli ochuzení- tak jsem upekla jednu várku i jim. Jen tak jsem rozpatlala přezrálej banán, vkydla tam lžíci kysanky, kokos, nasypala vločky, přidala vajíčko, rozpuštěný kousek másla a zhňoucala dohromady, v ruce udělala kuličky, ty rozlácla a šup s tím do trouby. Ha! Měli jste je vidět! Ohraříky mám na mysli. Ne sušenky.  Z těch byli totiž úúplně celý hyn. Vonělo to, chutnalo to….. no prej báječně 🙂

8 komentářů u „Fajn středa

  1. “kdy každej kradl každýmu, všichni měli radost, že něco ukradli ” to me hodne pobavilo, jo to musi byt super pozorvat 🙂

    recept na susenky ovesny je [url=https://zrzavec.com.cz/forums/topic/recepty-buchetky-a-dezertiky/#post-78444]tady[/url] (snad to bude fungovat 😀
    a teda super, ze to tak rychle uteklo, takovy krasny jasny odpoledne, to uz bude brzo porad 🙂

    1. Jo, jo já tohle společný hemžení miluju. Pozorovat vysmátý čokle, jak řáděj- to je nej program :-).

      Na krásný a jasný odpolka se těším, člověk nemusí stíhovat, že je za chvíli tma a může si to užít jak dlouho chce. Hurááá! 🙂

  2. Tak recepis jsem zkopírovala a uvidíme. Moje varianta bude bez kokosu neb ho nemusím. Jinak včera i dnes se řádící Sabina nade mnou smilovala. Cesta na venčení hrozná – fujavice a chumelenice, ale jen jsme dojeli k louce – azúro. Jen terén rozčvachtanej, navrchu pocukrováno snížkem, pod tím po kotníky bláta, dnes jsem si vzala blbý boty, takže když jsme dorazili domů, ponožky jsem mohla ždímat.

    1. Sůši jsou fakt moc dobrý, kokos se prostě nahradí něčím jiným – třeba větším množstvím čokoládičky 🙂

      Sabina už by měla odtáhnout do kšá! Už to je fakt otravný. I když dneska v noci a ráno už byl klid, ale…. prej ještě něco přijde, jsem kdesi zahlídla?? Třebas si to rozmyslí.
      Miluju, když se vyjasný do tý studený zimní modrý oblohy, to je krásná barva. Ovšem bez toho bláta, to by chtělo ten mrazík – ten byl dneska ráno u nás. I se sněhem…. krááása! Taky jsem přišla pozdě, že jo 😀

  3. každej kradl každýmu, všichni měli radost, že něco ukradli
    muheheee stejně jak čajdě se tahle věta líbí i mě…
    Tak přemýšlím, eslivá voni se todle neučej vod lidí?

    nekrmit cizí čoklidy
    vona Koněf je vlastně rodina, že 😀

    1. Mě tohle společný rejdění děsně baví, takže je fajn, když to uskutečnit lze a nikdo se o hračky nehrdlí. Vono je prostě to kradaření bavčí nejvíc. Však i moje múdrá Bubi milovala krást hračky. Nejlíp Rumouškovi 😀 . Chodila si tím vydělávat 😀 právě jako někteří naši spoluobčané, že? 😀

      vona Koněf je vlastně rodina, že ?….

      no ty jo asi jo, já to vůbec nepobrala. Jak je pes prostě u nás, tak ho beru jako součást smečky. Stejný je to třeba s Cuprumkou a tak. To nějak tuhle zásadu úplně vytěsním. Vostuda sem! Hajtra neuvědomělá! 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..