V neděli pršálo a fučálo. Vzhledem k tomu, že v sobotu si ohaříci užili venčeníčka nad míru, rozhodli jsme se, že tohle venčení bude velmi, velmi, ale velmi netradiční 😀 .

Půjdem na autobus, necháme se odvézt do Sobína, tam se projdeme  v polích a šůůůp do hospůdky na oběd a pak? No ….zase na autobus a domů 😀 . Vyloženě mastňácký venčení. Jak jsem říkala, horší už je jen oběhnout jen tak panelák 😀 😀 . Ne, trochu to přeháním, ale standard to u nás není. 

Když jsme vyšli z domu, nepřišlo mi, že by ten vítr byl tak nějak krutej, a navrhovala jsem, že bychom do toho Sobína snad mohli dojít. Brtnik oponoval, že to v těch polích bude ale fučet mnohem víc. Jakmile jsme byli na rohu baráku, dala jsem mu za pravdu, vítr se do nás pěkně opřel a byl značně studenej. Šli jsme pěkně na zastávku, Brtnik napřed pro lístek. Tali hezky poslechla, že se má držet s námi s Rumíčkem a ne utíkat za páníkem. Nicméně, když jsme se přiblížili k silnici a viděla jsem Brtníka, jak se vrací, radši jsem ji připnula, aby neměla nějakej pitomej nápad. Měla jsem ji pak už na tom vodítku radši nechat, páč takhle při čekání za zastávkou začla šmejdit a pochopitelně si zas našla něco v trávě. Kurnik, tady fakt není žádný místo humusů prostý. Jsme prasata. Resp. tedy ti co se přistěhovali ze vzdálených končin planety.  No nic, aspoň, že neprchla. Dostala košík, vodítko a šmidra. A jediný co mohla, bylo zpívat protestsongy 😛 . Pak spustil tichý brumendo i Rumíček a mohli jsme se klidně přesunout na Karlův most a něco si tam přivydělat 😀 😀 . Rumíček posléze pokračoval i v autobuse, ale broukal si jen tak pro sebe, protože jediný publikum jsme byli my dva s Brtnikem a to, jak všichni chápete, to nejni vono, jak když máte POŘÁDNÝ publikum.

Vystoupili jsme u hospůdky. Brtnik s Rumíčkem byli asi tak o pět metrů napřed a Taliprtku mohlo šlehnout, to zas uspořádala koncert pro změnu ona. Nebylo jí to ovšem ničehož platný. Musela usednout, počkat, až sundám košík, odepnu jí a teprve pak ji uvolním. Vypálila hnedle k rybníčku. Studovat kachny. Plul si tam páreček sem a tam….. hele neskočila do tý vody a nechala se odvolat. Fajn, tak tohle se jí povedlo. Ohařsky se pobíhalo, ohařsky se kroužilo prostorem a taky se vracelo. Pěkně to šlapalo všechno, jak dobře namazanej stroj. 

V jednu chvíli Tali kroužila značný kus od nás, já sem pískla a ona se vracela a……koukám, že k ní letí nějaký bulloidní pes. Ahá. A majitel nikde. Nejdřív jsem si myslela, jestli to není Daisy od sousedů, i když ti se tady nepohybují, ale byl to cizí pes – samec. Letěl k Tali a tý byl ukradenej. Nevšímala si ho nějak moc a běžela k nám. A tím pádem ho to nasměrovalo k nám taky. Nooo, bezva. To se mi vyloženě líbí. Rozjetej bulloidní pes, bez majitele. Vykročila jsem preventivně proti němu a houkla na něj, ať maže zpátky. Pak teprv se ozvala majitelka a volala si na něj. Brtnik pravil, že pes vypadá přátelsky 🙂 . Nu ano,  vypadal, ale nemůže vědět, jak přátelskej by pak byl k Rumíčkovi. Zvlášť, když ve hře je i fena. Ne, tohle nechci řešit ani náhodou. Houkla jsem na psa znovu a popošla ještě o kousek. Spolu s nass..štvaným hulákáním majitelky to zabralo a pes to otočil. Netvrdím dopředu, že to musí být nějaký rabiják, ale nechci, aby si dva psí samci, z toho jeden bull něco vyjasňovali ohledně toho, čí je ta fena. Rumíček není  útočník, ani náhodou, proti tomuhle druhu psa by neměl šanci. Jsou věci, který už nemusím vidět znovu. To jak mi pit bere Ešusa pod krkem vidím dodnes. Ešče pořád se to nevymazalo. Naprosto nechápu, že majitelka ho nechala letět bez přivolání k tý Tali. Nemohla na tu dálku ani náhodou vidět, zda to je pes, nebo fena, natož vědět, jaká bude reakce, až tam její pes dorazí. Aaach jo.  No nic. Pak si ho tedy vzala na vodítko a šla na opačnou stranu, než my. Byla jsem ráda, že Tali může takhle pobíhat a přiřítí se pokaždý, když písknu.

Rumíček si taky pobíhal a i když si vyžádal původně, že nutně potřebuje oslíka, ukázalo se nakonec, že ho vlastně vůbec nepotřebuje 😀 . Hlavně, že prudil 😀 . Došli jsme až k prvním domkům z místního satelitního městečka a tam už teda prej že oslíka joooo.  Přiběhla k nám zdálky elegantní anglická setřice, proběhlo lehké družení a my to potom otočili už zpátky k hospůdce. Ke konci cesty mi Tali nejdřív udělala nesmírnou radost, když se sama od sebe zastavila a koukala na prchajícího zajíce. Aby poté, během snad půl minuty předvedla zcela opačný výkon 🙁 . Což mě na ní trochu mrzelo. Ale měla nasbíraný body z toho, jak se chovala před tím, tak jsem se ani tak moc nezlobila. Ale zatčená byla a do hospůdky dopochodovala v tichosti natěsnačku u nohy a na vodítku. Lehla si pod stůl a celou dobu na mě čučela. Řekla jsem jí, že je zločinec, že mě velmi zklamala a že se s ní nebavim 😀 . A protože jsem na ní byla naštvaná, dostala-stejně jako Runíček – kus těch jater, co jsem měla k obědu, dvě kolečka okurky a kousek rajčete. Tak moc jsem na ní byla naštvaná 😀 . 

Slečna od vedlejšího stolu byla unešená z Rumíčka a hodili jsme řeč na téma pořízení vižly a co všechno k tomu patří, vč. loveckých vloh, kterými vižla oplývá. Slečna už měla načteno a i vižlu zná, tak …….snad k tomu přistoupí zodpovědně. Rumíček byl pochopitelně Blažej, líbal slečnu, líbal jejího přítele a připravoval ho tak na to, co se stane, až jim doma přistane nějaká ta zrzavá houska. Pak už jsme všichni – i ta dvojice, museli hodně rychle kopnout do vrtule, páč autobus jel za pár minut. Netrvalo to dlouho a přistáli jsme doma. No jo pražáci, ty už i ty čokle venčej autobusem 😀 😀 😀 , lenochodi líný.

Hodili jsme gaučing a s podvečerem se nám to ohaří klubko probralo a tak jsme si šli chvilku hrát s klikrem. Jen tak, nic velkýho. První šel Rumíček. Kašpar jeden. Vytáhla jsem terčík a měla za to, že budeme procvičovat kladení jednotlivých noh na terč a pak otáčení se na terči. Jo jo, no. Tak jako nebráním se ani inovacím. Takže mi ani vlastně nevadilo, že místo ťapiček pokládal na terč hlavičku  pěkně na ouško a dělal u toho hutututůůůů-hututůůůůů 😀 😀 😀 . Další jeho inovace byla, že se tedy uklonil a v poloze úklony i setrval. A setrval……… a setrval. „Fajn, tak budem cvičit jógu, pako jedno.“, přistoupila jsem mu na to a udělala totéž. „Jeee to je výborný!“,  radoval se jak to vymyslel. Tak jsme si spolu chvilku hráli na jogíny a pak jsem je šla prohodit. Myslet si , že druhá runda bude nějak výrazně lepší by bylo naivní, nicméně chápu únavu materiálu. Ale já je do toho nenutila, kdo tady prudil byli oni,  že se bude něco dělat. Takže jsem naznala, že nejlepší bude nasádlit se na chvíli hromadně na gauč a jen tak gaučovat. Jenže Rumouš je škudibík, takže vzal na gauč i krysu a notně nás s ní obě otravoval. Naštěstí pak už přišel čas večeře a tak měli oba jiný starosti. No a potom už jen vytuhnout, prospat se na večerní procházku a po ní v tom chrápání pokračovat dál.