Základem je – zapomenout si v sobotu ráno na krátký ranní venčení klíče a být velmi ohleduplným manželem 🙂

To poté, když sáhnete do kapsy a zjistíte tam tu prázdnotu, nejdete zazvonit na zvonek, když víte, že vaše žena právě úspěšně dospává velký spánkový deficit. To se otočíte a vyrazíte teda do polí. A strávíte tam nečekaně téměř dvě hodinky. Pochopitelně s těma ohařema, že jo. Ti pak po návratu, když se nám ženuška vyspinkala a vytáhla rolety, podle čehož poznáte logicky, že už jí nevzbudíte, odpadnou po snídani na pelíšky s tím, že pro dnešek už mají odpracováno a můžou se teda válet. 

Ovšem ouha, ouha,  to netušej, nebožáci ohařský, že ……… se pojede na výlet. Když je sobota, je docela hezky a ven to přímo táhne. Takže jsou trochek zaskočený, když je pak z toho pelechu taháte zase ven – a to i ti flekatí. Jsou to ovšem ohaři, takže to netrvá pochopitelně dlouho, a už jsou připravený do plnejch. Míříme směr Unhošť – jak taky jinak, když je to tam tak výhodný po všech stránkách. Spousta různých tras, různých délek, celou dobu v lese, nikde většinou nikdo a ještě se cestou v pohodě najíte.

Vyrážíme od Liky, ale tentokrát na opačnou stranu. A bezbalonkově. A dopředu musím hlásit, že úžasně pohodově. Od toho bodu zlomu někdy v listopadu, se Tali zase přetočila do poměrně plusových hodnot. V pátek s ní sice byla trochu horší domluva, ale to bylo jen v rámci práce, ne v rámci poslušnosti. Pracovat se jí nechtělo a dělala si ze mě dobrej den a nebo předstírala úplnou debilitu (se omlouvám, ale to se fakt jinak nazvat nedá) . A já si pak říkala, jak je to vlastně jiný, že teď (momentálně) neřeším klasickou neposlušnost v základních věcech, ale  že mě volochtává na mnohem vyšším levlu. To je teda změna. 

No a teď v sobotu se prostě jen a jen šlo. Poměrně svižně, protože večer nás čekal koncert nejmladšího synovce. Rovnou hnedle v Prahé v klubu Futurum-musím se pochlubit, to je jasný 😀 . Takže jsme se nemohli jen tak courat, když jsme si zvolili trochu delší trasu. Pěkně nám to odsejpalo a nikdo nezdržoval nějakým neposloucháním. Páníček se mnou držel basu, mluvilo se málo, mluvilo se vlídně a oba ohaři mohli být ohařema.

Lesy byly téměř liduprázdný, až na pár kolistů, jeden manželský pár, kterej ohaříky velmi rozradostnil a pak skupinku asi šesti lidí s bandou černých stafordíků, který byli v početní převaze. Těch bylo snad deset. Od ščenátka roztomilýho, až po dospělce. Ledva jsme se navzájem zblejskli, zavolali jsme si psy k sobě, oni si je dali na vodítka a my si vzali ohaříky k noze.  Tak jak by to normoš mělo být.

Jinak jsme v těch lesích byli opravdu sami. My a ticho. Nepřerušovaný žádným houkáním, povelováním, protože nebylo tak nějak ani moc koho povelovat. Mohlo se jen tak hezky tiše volat Talinkooo a Rumíčkůů. Nebo se taky nemuselo volat vůbec, protože flekatá vedoucí výpravy se třeba sama od sebe zastavila, otočila se, kde se to flákáme a chvilku počkala. Když jsme se blížili k silnici, vzala jsem si Tali volným povelem k noze a ona moc hezky a dlouho vydržela ťapat vedle mě a nadšeně koukat, co já na to. Nevyžaduju nějakýho ÍPO psa, chci aby pes čistě jen šel u nohy,  nicméně Tali si na něj dneska hrála. To musíte pochopitelně oceňovat. Před silnicí jsem ji posadila, šla pár kroků napřed, abych měla rozhled do silnice a pak ji poslala vpřed. Dokonalá poslušnost, jak když je tam úplně jinej péf. 

Když jsme scházeli dolů do Poteplí, tak kousek nad novou kapličkou jsme se potkali s německým ohařem. Dráťák to byl. Proběhla jistá, opatrná družba, kdy hlavně dráťáček byl takový opatrný. Inu s Tali je každý radši opatrný 😀 . Jeho páníček byl vzadu a docházel nás s ještě jedním chlapíkem – ten měl na vodítku vižlu. Zasmáli jsme se, že máme téměř totožnou kombinaci a pokračovali každý svým směrem. My …….směr hospůdka U Netopejra. Ani jsme nějak nepočítali, že bychom tam obědvali, spíš jen tak, že se na chvíli zastavíme. Ale……….. když vidíte na ceduli v nabídce jelena a kance……… tak máte obratem rozhodnuto, co budete mít k obědu. Teda já. Brtnik zvěřinu nejí. Zapluli jsme k Netopejrovi, vzadu byl otevřený velký sál, takže nebyl problém se usadit. Na doporučení pana majitele zvítězil kanec. A zvítězil moc dobře. Zalit byl nealkoholickým Bakalářem, páč jsem měla žízeň jak blázen. Ani ohaříci nepřišli zkrátka, páč kance jsem do sebe narvala, ale dva knedlíky zbyly, tak si dali se šťávičkou. A u Brníka zase bylo naopak maso z guláše, takže to měli komplet. Byli hodní a spořádaní. A to i když u vedlejšího stolu vyváděl jaskrusslík  a kvílel tam celou dobu a zmítal se na vodítku, že chce jít za nima. Leželi hezky v klidu a byli vzorovaní.                       Jen Rumíček měl trochu problém, jak je z fotky patrno 😀 . Páč podlaha byla nedávno natřená. A náš malý chemik ……. 😀 Ne, nesmrdělo to, nebylo to čerstvý, ale  on je opravdu chemik. 😀

Kávičku mi Brtník rozmluvil, že si ji dáme jinde. Jůůů, pojedem do naší oblíbený kavárničky!! 

Než jsme odcházeli, posadil se opodál starší manželský pár. Když objednávali, měli podobný dilema jako já. Jelen nebo kanec???? 🙂 . Pan majitel jim taky doporučil kance s tím, že já jsem ho měla a byla jsem spokojená. Což jsem radostně potvrdila, páč jsem si fakt pošmákla. Brtnik, jak je jeho zvykem suše a jen tak bokem prohlásil: “Nevěřte jí, vona je tu placená za reklamu!”  😀 Manželé se zasmáli a já se  ohradila, že to vůbec není náhodou pravda! Pak jsem uďála dramatickou pauzičku a zeptala pana maijtele, kdy si můžu vyzvednout prémie 😀 😀 😀 Mám ráda tuhle hospůdků, kde už se člověk s majitelem zná a vrací se tam pomalu jak domů 🙂 .

Zvedli jsme se a pokračovali dál. Pod hospodou Brtník vytáhnul pro ohaříky balonky a propukl jásot veliký. Tali měla rozběháno a evidentně měla náladu nás volochtávat s tím, že půjde mimo cestu a bude zkoušet, co my na to.  Nu, co my na to….. čekala jsem jak to Brtnik pojme a k mojí radosti to pojmul domluvou. Bylo to sice delší, ale výsledek je potom o to hezčí, si tak myslím. Aby to celý vylepšil mrsknul jí balónek tak, že jí tam nechtíc zase poslal. O kousek dál než odkud jí předtím vyšťoural. Koukla jsem, kam to Tali letí a byla jsem to já, kdo houknul jako blázen. Protože jsem viděla, kam se řítí. Nebylo to ale houknutí zupácký, bylo to houknutí varovný. Letěla totiž směrem, kde ležela čerstvá mršina. Na první rychlý moment mi to přišlo, že to je kanec a proto to varovný výstražný volání, který už Tali snad umí rozlišit. I teď na něj zareagovala a poslechla hned z první. Ulevilo se mi, protože Aujezkyho nemoc je velkej strašák. Moc velkej. Hned vzápětí jsem zjistila, že to je uhynulá srna – asi srážka s autem, silnice je odtud kousek. Tělo už měla načatý – nejspíš liška hodovala. Uklidnila jsem se a držela ohařiska na cestě. Pro balonek došel Brtník. U Rumíčka vím, že ten to studovat nepůjde, u Tali vím prt, tam si člověk nemůže být ničím jistý. No hlavně, že to teda nebyl kanec, o což mi šlo především. Pokračovali jsme po cestě dál a blbli si s balonkama až na kraj lesa. 

Tam zas Tali posednul čert zlobivosti, zalezla z nějakýho důvodu s balonkem do křoví, tam ho položila a sekla se. Ne že by jako nevylezla ven, to ne. Ale balonek prostě už nevezme a nevezme. Booooože to zas bylo dohadováního!! 😀 😀 Je to vždycky test pro obě zúčastněný strany. Jak se k tomu která postavíme 😀 . No zvládly jsme to hezky, nakonec mi ten balonek přinesla a mohlo se jít do auta. Abychom z něj zase po chvíli fšicí vylezli a šlo se do tý kavárničky. Je tam vážně příjemně. Je to kavárna, kde jsou vítáni úplně všichni. Jdete si tam s dětma, můžete tam se psama, bez dětí, bez psů…. mají tam výborný kafe, dortíky, slaný věci, víno….zkrátka na co si vzpomenete a taky tam mají příjemný personál. To je naprosto dokonalá kombinace. A pro ohaříky taky dobrá socializace. Protože zatímco oni se povalovali pod stolem, pobíhaly opodál děti, jezdily tam s hračkama po zemi, hrály si, takže si tak člověk ověří, jak v takový situaci čoklidi reagujou. Tak teda spíš nereagujou, páč buď mlátěj špačky a nebo čekaj, ešivá třeba z toho dortiku něco by nebylo, že jo….. 😀 😀 .

No nebylo, sem sobí hnusec, když mám výbornej dortík ke kávičce. a navíc měli předtím v hospodě. Brtnik šel zaplatit a já napřed s ohařiskama k autu. Jako dááámička, oba na jednom prstíku jsem je vedla, taaaklenc byli hodní.

No aby ne, ráno dvouhodinovka v polích a poté celej den v lesích. To je pak hodnej i ten nezlobivější flekatej ohař, že jo Talinko?  Talinkooo???Coo? Ty mě neslyšíš???? Aha….vona spí 😀 😀 😀