A já výrazně kratší pracovní dobu.A to přímo vyzývá k tomu, vyrazit si do polí, protože touhle dobou už to stíhám skorem po celou dobu na pohodu za světla. Cestou domů jsem se stavila v řeznictví a tak jsem byla doma za hvjézdu jasnou, když jsem v kůchni vytáhla z tašky drůbeží skelety. Každej si drapnul ten svůj a zajel si ho sežvejkat. A já se mohla v klidu převlíknout.
A pak honem upalovat ven. Hnedle za domem jsme potkali páníka a tak měli ohaříci echt radost. Pak se muselo na chvíli dolů k rybníčkům, čehož jsme my s Rumíčkem využili k tomu, že jsme si zablbli jen tak spolu. Směr pole jsme vyrazili na třikrát. Páč nejdřív jsme se museli vracet zpátky ke koši, abych uklidila po Rumoušovi, pak jsme se museli vracet zpátky ke koši, abych uklidila po Tali, a ……… do třetice všeho dobrýho ještě jednou Rumouš. Páč von to prostě asi nezvládne najednou 😀 . Proto jest mu také přezdíváno Serjoža 😀 😀
Za sámoškou byla Tali jak z divokejch vajec zase a furt měla tendenci to rvát dopředu. Tak jsem ji sdělila, že když se chová jako blbeček, tak taky jako blbeček půjde na vodítku. Smolikov. Pustila jsem ji až u kláštera. Vypálila dopředu a jak kdyby zapomněla, že tam jsme s ní. No…. jak myslíš, my to otočíme a ……….. a snad zjistíš, že jdeš sama. Nějakou dobu to trvalo, ale pak se přiřítila a už si držela lajnu. Nicméně jak z divokejch vajec byla pořád. Pro tenhle den to bylo opět o neustálý hlasový navigaci. Jinak by byla sto kiláků před námi. Podařilo se mi jí ale hezky zastavit na dálku, když jsme došli na začátek polí. To k nám akorát přibíhal běžec a začal zpomalovat, zavolala jsem si je k sobě, a běžce volala, že se nemusí bát. Marně, páč měl sluchadla. A taky velkýho černýho pesana, který za ním dobíhal. Proto zpomaloval, ne že by se bál. Běžec mě ujistil, že jeho pes je nekonfliktní, max. uteče. Pak se ukázalo, že je kastrovaný a tak měl Rumoušek radost, že si má s kým hrát. Tali neměla potřebu si hrát, měla potřebu pátrat ve stařině. Budiž jí ale přičteno k dobru, že pokaždý se nechala přivolat. Někdy hodně hlasitě teda, to ano, ale nechala.
Pak jsme se vydali alejí dál a za ní zase zapluli do stařiny. Tady jsem po Tali chtěla, aby se držela buď na cestě a nebo podél ní. Nebylo to jako minule, kdy to bylo téměř bezpracný, ale docela se nám to dařilo. Stejně jako nějaký to přivolání. I na hru na babu došlo, takže jsem si trošku i já zaběhala. Vždycky, když je dbáno mých pokynů, jde se společně před myší loukou prozkoumat určitý kus stařiny s křovím. Tady jsem naopak měla velmi hodnou a vnímavou ohaří slečnu a pak jsme se všichni spokojeně vybatolili na tu myší louku. Tali tam načuchla nějakou stopu a letěla jak o závod prostorem. Než jsem stihla dát píšťalku k puse byla už značně daleko. Hvízdla jsem a ……………. obří oblouk a letěla za námi. Řekla jsem jí, že takhle se vzdalovat teda nebude a bude tady s náma . A tak prej , že jo 😀 a byla tam fakt s náma. Tak jsem jí nechala být, ať si čmuchá kolem nás a my si s Rumíčkem čutali oslíka.
Páč se mi tady dostalo souhlasu k mýmu oříškovýmu experimentu, tak jsem hnedle jeden malinkatý pláceček podupala, “posolila” lískáčema a pozvala do něj odloženou madáme. Pěkně jí to šlo. Nu a pak si zase šla a my s Rumíčkem povídali a čutali. U koňských ohrad šli obligátně pěkně se mnou a za šípkovou hradbou jsem jí zase nechala volnou tlapu. To už se dost smrákalo a já odhadovala její siluetu na pozadí vysoký trávy. Povídali jsme si s Rumíčkem a ……. najednou k nám přilítlo nadšený flekatý torpédo a hlásilo, že je tady s nááámáááá. Tak se jí pochopitelně dostalo značný odměny, to je jasný. Pohodově jsme došli mezi starý domky, minuli kostelíček a………. pohodově došli domů, kde na nás čekal pánik, kterej mezitím doma vytvořil útulno, rozsvítil mi světýlka a milijoun svíček a tak jsme si mohli užít pohodičku pátečního večera.