Letos prvně na chalupě

A jeli jsme tam ten minulý víkend hlavně kvůli ptáčkům.

Zima sice není kdovíjak tuhá, ale každý přilepšení se počítá. Koupili jsme v sobotu cestou z Hvjézdy  obří pytel slunečnice, takže když se v neděli udělalo ráno krásný počasí, nebylo moc ani o čem dumat. Zajedem na chalupu.

Modrá obloha, sluníčko se snažilo a když jsme dorazili k chalupě, tak mrzlo. Tali mi udělala radost hned poté, co vystoupila z kufru. Protože…….. no protože vona vám prostě šla s náma!! No! S náma a nikdo jí to nemusel ale řikat. Zajímavý 😀 . Běžela si hezky po cestičce, max. si čmuchala v rigolu podél ní a bylo ticho, nikdo ani nepípnul 🙂 . Jak jsme došli na hranu  naší louky rozletěla se, aby to tam šééécko důkladně prokontrolovala. Leč měla smůlu. Byla zastavena. Ovšem ani mnou, ani Brtnikem, jak by se dalo očekávat 😀 Zastavila ji taková banalita, jakou je nutnost vykonat potřebu. Otrávenější záda jsem u psa ještě neviděla. Jak se tvářila nevím, protože byla dost napřed, ale je mi jasný, že jí to štvalo pěkně, takovýhle nehorázný zdržení 😀 . Následně se katapultovala do prostoru a pak, když to všechno prolítla a zjistila, že všechny keře jsou tam, kde byly v prosinci a stromy se taky nehnuly a hranice louky se taky neposunuly, doběhla za námi na zahradu.  Víte, tyhle naprosto normální momenty ve mě vyvolávají úsměv, protože u nás tak úplně normální nic takovýho nebylo (a někdy i dodnes nebývá, to si nebudem zastírat 😀 )

Vybalili jsme věci z batohu, který jsme přivezli, včetně sváči a taky …. rohlíčků, který jsem pro ně koupila na cvičeníčko. Rohlíček totiž dokáže sasraky, že jo. A taky dokáže některé jedince pořádně rozhlučet 😀 . Řvala jak prokopnutá, když jsem s rohlíkem v ruce zamířila ze zahrady zpátky na louku, že si to tam projdu s nima společně. Rumoušek capal snaživě vedle mě a Tali byla jak na gumičce od trenclí. Vždycky se vystřelila vpřed, když “dolítla na konec gumy” 😀 , hodilo jí to zpátky a zas dopředu, zpátky….. 😀 No tak jsme tak “poslušnostně” spucnuli všichni tři ten jeden rohlík,  a šli zasejc na zahradu.

Páníček už mezitím rozvěsil lojovky a dosypal zásobu zrní do velkokrmidla – páč to není ani krmítko, ani velkokrmítko, ale opravdu velkokrmidlo. Vyrobené z kyblíčku a podtácku pod velký květník. Je obrvelký a samovysejpací. Jak ptáčci ujídají dosýpá se to do tý misky z kyblíku samo. 

Když šel páník do sklepa od altánu pro nějaký nářadí, nasáčkovali  se tam ohaříci taky a Tali uzmula kus starýho kloubu od kosti, kterej tam měli schovaný. Aaaaa to byl poklad, to by převeliký poklad. Slastně si ho požužlávala a to tak, aby ten zrzatej hopík z toho měl žinfárkt 😀 . To mě baví tyhlety jejich hrátky. Zrzavej hopík pochopitelně k tomu žinfárktu směřoval a aby tam nedošel, zavolala jsem ho do sklepa a nechala ho tam najít si tu velkou obří  kooooost. Chvíli jí zkoumal, pak dospěl zřejmě k závěru, že tím by mohl Flekatici ohromit a vytáhnul jí po schodech na trávník pod břízou. A tam, aby dodal na síle svým argumentům, nad ní začal metat kozelce a hlučet. Flekatici byly jeho kozelce a hlučení totál fučík, byla si vědoma toho, že trumfový eso má ona. Abych mu to vynahradila, šla jsem jásat a obdivně závidět místo ní. 😀 Po nějaký době se Rumíček s kostí přestěhoval a hlodal si spokojeně pod starým smrkem.

Jeho chvíle přišla o něco později, když jsem šla na louku naproti Brtnikovi, kterej se vracel od auta se zapomenutýma piškotama. Ohaříci se vyhrnuli ven a Tali i s kloubem v kušně. A jak Rumíček správně předpokládal….  netrvalo to ani moc dlouho a……..Pink! …….čelisti povolily a klouby byl volný 😀 .

Tali si pobíhala, pročuchávala a………. nevzdalovala se. Aaaaach to je tak háský, to se nikdá nevochodí. Ten pocit že s ní můžete jen tak bejt, že nemusíte furt nic řešit. Začmuchala se pak na louce, když už jsme všichni vcházeli na zahradu a letěla za námi. To zaslouží pochopitelně odměnu a tak opět přišel ke slovu rohlík. A když už jsem ho měla v ruce, přidala jsem k němu klikr a na chvíli jsme se vrátili my tři na louku. A tam jsme si jen tak chvilinku zaklikali. Nejdřív jenom tak zájem a poté jsme si chvilku i chůzi u nohy společnou střihli.  Pak měla Tali volno a my si s Rumíčkem dali pochod v domečku a obíhačky stromů a keřů. Taky za nějaký to kliknutí. A to kliknutí nám přivolalo Talinku, která se pinožila opodál 😀 . No to je jen dobře, že při tom svým pinožení vnímá taky něco jinýho, to mě v duchu potěšilo. A tak jsme si klikrově střihli všichni tři nějaký to výborný přivoláníčko. 

A pak už jsem musela jít taky něco trochu dělat na zahradu. Ostřihnout a sebrat to, co jsem s podzimem nestihla, zajít dolů do rokle a očistit plamínek a vytrvalý hrachor. A taky tavolník ostříhat, a zkrátit brslen. Ne moc dlouho, aby se nám ohaříci nenudili. Ne že by mi až tak ležela na srdci jejich zábava, ale přece jen bylo frišno, tak aby jim nebyla zima. Pak jsem pro jistotu vytáhla ven starou prokousnutou mičudu a balonek “Čikíta” . Když jsem se s mičudou vyštrachala ze sklepa, mohla se Tali zbláznit a řvala jak prokopnutá. Huuuuž abych to čutla. Vypadalo to, že nepřežije tu cestu na louku v plným duševním zdraví. Čutla jsem jí dálku a ona s hysterickým hýkáním vyrazila. Nechala jsem ji být a šla čutnou Rumíčkovi Čikíta. Odnesla si mezitím balon stranou do vzrostlejší trávy a tam ho pustila a šla si zkoumat myšoďurky. Párkrát jsem si zablbla s Rumouškem a pak jsem se nápadně nenápadně s náležitým komentářem “plížila” k mičudě. To spustilo lehce hysterické hýkání naší sčítací komisařky, která mi začla tančit kolem nohy, jenž lehce kopala do mičudy sem a tam, a séém a taaaam. Odkopla jsem mičudu vzduchem směr branka, Tali se katapultovala a vypadalo to, že se u toho zlomí vejpůl a nohy si sváže do mašle 😀 . Dolítla za balonem, proběhlo vítězný kolečko a šup zase myše počítat. A my zas měli prostor s Rumíčkem.

Šla jsem mu schovat balonek do závěje z listí, zatímco byl za odložence a poté ho vypustila pátrat. Mezitím jsem stihla opět připravit Tali o balonek a čutnout jí ho do  prostoru. A takhle jsme si to chvíli vedli. V jeden moment se ta flekatá hajtra pustila do výkopových prací u stromku a já na ní houkla, ať toho okamžitě nechá. To se ještě podařilo dohodnout se na dálku. Pak proběhlo několik odkopů, kdy jsem po ní chtěla, ať se tentokrát už dovalí s balonem za mnou a ne, že ho bude odnášet do kšá. Timto došlo pravděpodobně k zahřátí spojů v mozkovně a to spustilo nejspíš nutkání, jít se poté, když měla volno věnovat opět výkopovým pracem. Ovšem bez toho, že by reagovala na to, že by bylo záhodno toho nechat. Inu co, každej svýho ščestí strojvůdce, řekla jsem jí a putovala na zahradu za branku. Tam si chvilku poplakala nad strašlivým osudem 😀 a když byla následně vypuštěna, sama donesla mičudu a že budeme kopat spolu teda 😀 . Ráda jsem jí vyhověla, pochopitelně. 😀

Pak jsme hrátky na louce vystřídali zase na chvíli za práci na zahradě. Hodlala jsem zamést listí navátý na zápraží.  Ani jsem netušila, že nebudu pracovat sama, ale budu mít svou vlastní úklidovou četu 😀 😀 😀 . Páč Tali když zblejskla odloženou plechovou lopatku, začala kolem ní tancovat a blbíkovat. I vyzvala jsem ji, ať mi teda jde pomoct a tu lopatku vezme a nese. Netrvalo to ani dlouho a za chvíli už milou lopatku třímala v kušně. Je to zkrátka železná lejdy, která se s věcma kolikrát moc nepáře 😀 . Rumíček má jemná duše se ujal smetáčku a mohli jsme se do toho pustit 😀 😀 . No nejni nad to, mít dvě pracovní vemena 😀 😀

 

Byl to supr den, posvačili jsme si na zápraží klasickou turistickou sváču – neboli špalek vysočiny a housky 😀  . Nejni to nic moc zdravýho, ale zkuste se s něčím klohnit v ledový chalupě, že jo. Tali byla opravdu moc hodná, pořád se držela u nás a co je pro mě hodně důležitý, že když se  jí i něco nepovede, tak vníná to, že jí člověk řekne, že to je teda ale vostuda!!! Zatímco pánik si pořád zarytě trvá na tom vojenským žargonu, já jsem ščastná za chvilky, kdy s ní můžu normálně mluvit a snažím se o to, aby jich bylo co  nejvíc. 

 

2 komentáře u „Letos prvně na chalupě

  1. Otik ma rohlik. 😀
    Hele, zaujal me “vytrvaly hrachor” – co to je? Samoseto vzpamatuje po zime nebo je vytvalec ve smyslu, ze si sam kulicky haze po zemi a novy rostlinky?
    “Zelezna lady” je sikovna, malokterymu psovi tohle v hube chutna, ovsem ve dvojici s Rumickem, jak na svatbe. 😀
    (Btw – videlas The Iron Lady s uzasnou Streepovkou? )

    1. Otik to je přesně Taliprtka?
      Vytrvalý hrachor je vždycky na tom stejným místné, takže předpokládám že vždy obrazí z kořenů. I jsem ho s tím tehdy v semínkách kupovala. I se mi teda.objevil taky vedle. Když se mi připomeneš zašlu s podzimem semínka a zkusím i vydloubnout kořen néjakej
      Je to hezký a bujný . Má to jednu vadu… kvete růžově?
      Tali, prejně jako Bubi s tím nemá problém. Rumíček to taky vezme ale.je.to.jemná duše, tak radsi to dřevo. Železnou Lady jsem neviděla, Streepka.musí být v roli.dokonalá

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..