Bylo to spontánní a nebylo to rozhodně v plánu. V plánu bylo něco úplně jinýho totiž.
A to, že v pátek dojdu domů dřív než Brtnik, popadnu ohařiska a zmizím do polí. No…. a prtky tak akorát. Přišla sem domů dřív než Brtník a popadla tak leda kulovaný 😀 . Doma bylo vymetýho, ohařiska nikde. Rychle jsem ze sebe sundavala civil a při tom telefénovala. „Gde ste?? Jak to, že nikdo neni doma, vokamžitě na mě počkejte……!“ 😀 . Brtnik se mi smál na dálku a tvrdil, že si mám vegetit doma. Nechtělo se mi vegetit doma, sedím celý dny v práci! Hodila jsem na sebe venčící hadry a vypálila z domu.
Noooo, je vidět, že jsem už dloouho neběhala 😀 😀 , ale rvala jsem to co nejrychlejš směr pole, co to šlo. Měla jsem za to, že je tam chytím hned na začátku, ale když jsem tam dolítla a obhlídla terén, tak nikde nikdo, jen moje plíce se tam motaly 😀 . Vytáhla jsem telefon a dozvěděla se, že jsou už skoro na konci polí, na louce za klášterem. Nooo, tak to musím kopnout pěkně ještě do vrtule. Vřítila jsem se do stařiny, ale velmi rychle jsem musela podřadit a snížit rychlost. Rozblácená cestička si se mnou vesele pohrála a hodila mě do trní. „Taaak to prr, děfče, to prrr. „, nařídila jsem si a nasadila indiánskej krok. Přece jen, je to takovej bezpečnější pohyb.
Když jsem se zjevila na kraji louky a ohařiska mě zblejskli, a přiřítili se jak velká voda. Musím říct, že teď je u Tali vidět taková trošku jinačí poloha zase. A to v tom pozitivním smyslu. Brtník s nima šel jen tak, na couračku, nebral jim žádnou hračku. Já mám u sebe povětšinou něco po kapsách a tak i dneska. Schovával se tam malej gumovej – kdysi i pískací – oslík. Rumíček byl pochopitelně nadšen, že jsem něco dala do placu. Aleee, aleee, když se stalo, že se milej oslík po odčutnutí rozletěl směr Taliprtka, tak přes to, že to vypadalo, že je zaujatá myšoďurkama, tak několikrát neváhala, a vítězoslavně drapla milýho oslíka a s výrazem „Jááá máám, jáááá!“ se jala kroužit prostorem. Aby ho pak někde za pár chvilek upustila. A to už si ho sebral zase Rumíček, který ji celou tu dobu pronásle- doval a číhal, kdy přijde jeho chvíle. A tak se takhle střídali v jeho držení.
Když byla Tali zaujatá sčítáním myší, držela jsem se chvíli v její blízkosti s klikrem připrave-ným k akci. A pokaždý, když se na mě podívala, jsem jí to odklikla. Hezky nám to šlo, nemluvila jsem, nechávala jsem to na ní. Pak byl chvilku prostor i na malinký cvičení. No a pak byl prostor na to, co jsem právě ještě nikdy neudělala a nikdy by mě nenapadlo, že to udělám. Zvlášť s Tali, která je profibufet.
Ale……… možná právě proto, že JE profibufet. Takže už není moc co ztratit. Nevím, proč mě to napadlo, když moje zásada vždycky zněla a zní – žádný hledání pamlsků po zemi, žádný stopování na pamlsky, žádný pachový čtverce. Nic, co by mohlo podporovat psa v tom, aby si hledal žrádlo po zemi. Nevím, zkrátka nevím, jak mě to vůbec mohlo napadnout. Když jsem tak na ní koukala, jak se zaujetím rejdí tím svým šňupákem v zemi, či spíš možná i pod ní 😀 😀 ….. tak jsem opodál udupala malinkej plácek hlíny a položila do něj pár lískových oříšků 😀 😀 . Jo, cvičení jak pro veverku 😀 😀 😀 , ale má to svůj důvod. Za prvé Tali oříšky miluje a za druhé to není běžná věc, která se po sídlišti povaluje, je to přírodnina a tam, stejně jako u jablek člověk může být benevolentní . Pak jsem si Tali přivolala a………… jako odměna přišlo vybídnutí, ať si ten plácek pročenichá a najde si svůj oříškovej poklad. Popelka naše. 😀 . Byla v sedmým nebi – jaký to překvápko, že jo 😀 . Vyčmuchala si poctivě úplně všechny.
No… a já teď dumám. Nad tím, jestli tenhle způsob „hry“ , kdy bude mít povolenou činnost, která u ní je na hodně vysokým místě v žebříčku hodnot, by vedl spíš k tomu, že by se tolik nevěnovala týhle zájmový činnosti na vlastní pěst, a nebo to celý ještě zhorší, já se pak půjdu oběsit a jí následně poté zastřelím 😀 .
Tak a babo raď!! Doslova – protože si ráda poslechnu názory ostatních. Je ovšem třeba připomenout skutečnost, že madam Taliprtka popírá veškerý možný znalosti a platný věci. S ní nikdy není nic tak, jak se říká, že je, nebo, že obecně funguje. No ale……. jak to vidí ostatní, to by mě docela zajímalo. Pokračovat? Nepokračovat?
Já nevim, ale neslo by najit nejakej oddelovac smi se bufetit x nesmi se bufetit, tak jako to maji psi na tahani? Kdyz je pes schopnej poznat rozdil postroj = smi se tahat, voditko = nesmi se tahat, tak by se urcite dal naucit i na to cileny bufeteni.
No nápad by to byl dobrej, to by se mi líbilo – ale přemýšlím nad tím, – kdyby teda člověk nějakej oddělovač našel – jestli by to ona byla schopná pobrat ?
Jako pomyslnej oddělovač by mohlo být právě třeba to prostředí – tedy čuchá a vyhledává se na loukách a taky to CO vyhledává??? I proto jsem zkusila ty oříšky, to je fakt takový netypický, že se to běžně po ulicích nevyskytuje.
No jenže ale já se bojím toho, že aby si ona spíš nezanesla do makovice – ahá! takže můžu! kdyby byla normálně uvažující pes, tak bych to asi tak neřešila, ale ona jak je dohrkaná, tak právě nevím, abych si víc nezavařila….
To prostredi nevim, aby to nebylo koberec jako plina, trava jako trava.
No a co s ni cuchat neco co neni k jidlu? Nevic se pouzivat asi skorice, cajovy pytliky a nebo pomerancova kura. A odmenu ji das z ruky. Najdi si nosework
http://cuchej.cz/nosework/
navod
http://www.lapinkoira.cz/nosework.html
Se skořicí jsme před časem trošku začli- zatím doma. Mám obavy, že venku jí to nebude tolik brát. Nicméně s prodlužujícím se dnem to vyzkoušíme. Moc díky za odkazy! Ty se hodí. Páč si to jedu amatérsky a info není nikdá dostatek. Edit – výýýýborný odkazy, výborný, ještě jednou díky.
ale
No a co s ni cuchat neco co neni k jidlu? – tohle v podstatě i dělá, když vyhledává hračky, to je podobný, ale není to jídlo. Tím pádem to není to TOP, to jednak a druhak já bych ráda – kdyby, kdyby, kdyby – to třeba pomohlo s tím jejím bufetěním – že bude mít možnost si to jet v upravený verzi a tím pádem třebas ubere v tom reálným bufetěním. To je to, co mě k tomu vede, aleeee nevim, ešivá to nebude nakonec kontraproduktivní, čehož se bojim, že abych si nenadělala do vlastních botek.
No napada me naucit ji na jedly pach, nevim treba kokosovy olej apod., cokoliv a pak ji napachovat par kapkama to oblibeny jidlo a to ji nechat hledat a bufetit s tim, ze jidlo smrdici jinak se nezere.
ze jidlo smrdici jinak se nezere…
to by měl být stejnej princip jako to, že ty oříšky budou spojený s mým pachem na stopě, si myslím, nebo myslíš, že ne?
Já to asi hrozně hrotim, i vzhledem k tomu, že v podstatě prostě se mi nikdy nepodařilo jí ten bufet skutečně odnaučit – tím myslím to, že to nebude pod zákazem, ale že se dokáže ovládat. U ní je to fakt peklo tohle. Naopak, čím víc, by se snad člověk snažil, tím víc se to v ní upevní. Takže vlastně asi není moc co řešit, buď to zafunguje v pozitivním směru – že si to časem nějak sedne v tom, že jí tohle bude jako zástup tý
její žrádelní umanutosti stačit a nebo se nestane nic horší, že nic.
„Pokračovat? Nepokračovat?“
Jak rikas: „Takže už není moc co ztratit. “
Klidne bych do toho sla. Taliprtka nakej neuron ma, tak kdyz ji z toho udelas ritualek s jasnyma povelama, procedurama, urcite pochopi, ze ted muzes – a jindy nemuzes (ehm, teda nemela bys). Ve smyslu ji ze zacatku privazat/odlozit, aby videla, ze ji chystas spesl cmuchaci aktivitu, a ne naky nahodny slapani do hliny, kdyz te nevidi. Tohle jediny bych prozatim zmenila. Az bude vedet, vo co gou, klidne si to slapnout predem a udelat ji prekvapko (pokud ti vorechy nekdo nevyzere).
Bufetit ti bude obcas stejne, kdyz ji to popadne. Ze by se ji bufeteni este vic rozjelo, to pochybuju. Ale jak rikas, u ni je mozny vsechno. Jsem ti ale poradila, vid. 🙂
Že jo? asi není co ztratit. Dělám to zatím jak říkáš. Odložím kousek od našlápnutýho místečka, ještě tam symbolicky zašlapu, uložím pár oříšků a pošlu ji tam. Tak uvidíme co to udělá.
Poradila, poradila, stejně jako Ty a já to vidí i Péťa AP, každej pohled, konzultaci vítám. Moc ráda bych jí dala kompenzaci, naučila ji, že tohle může a že si tak může uspokojit svoje potřeby.
Jop, presne tak. Jak s tim lovenim – dyk to je vlastne princip nemlich ten samej, cos zavedla. Lov, ale naucim te, jak. = Bufet, ale naucim te co a kdy. Dle myho bezva, ze ses k tomu odhodlala. Kompenzace, to je to spravny slovo. Kompenzace bufeteni bude rizeny a vedeny bufeteni. 🙂 A treba to naopak pomuze v tom nerizenym, kdo vi…
Jo – přesně tak by to teoreticky mohlo fungovat – kdyby to tedy Tali pobrala a kdyby tohle nebyla její priorita úplně nejvyšší a bohužel hodně nebezpečná po všech stránkách. V tom lovu už se z ní podařilo docela dobře vydolovat ohaře, ale tady úplně nevím, jestli to pokryje. No kdyby ne, tak hlavně aby to neuškodilo, ale shodujeme se zatím tři v tom, že by nemělo.
A ftipný by bylo- kdyby to zafungovalo, že by to šlo úplně proti tomu všemu, proč jsem tohle nikdy nechtěla 😀 😀 …. no…. jak znám toho někoho nahoře, tak už se usmívá a říká si… no tak my jí to trochu povotočíme 😀
Akorat me este napadlo ohledne orisku – Taliprdka v tomhle pripadku stravu nehlta, nevdechuje, pokouse to? Bo takovej zaskocenej vorisek… Ja bych davala klidne neco mekciho, bezpecnejsiho. Ja psum po zahrade hodim obcas pidigranulky do travy, zadny vyslapavani, proste at si hledaj na omezenym prostoru, kazdej vidi svuj flek pri „náá pipi“. To mas videt za pul hodiny ty schvaceny a utahany vyrazy. Ale jasny, ze venku nekde v prirode totok delat nemuzes, nicmene pak na chalupe, proc by ne.
Dobrá poznámka – ale ne, myslím si – ověřím pořádně!! – že nehltá, že pokouše, to už se naučila si právě vychutnat, ale pochopitelně musím si ověřit, zda i tady, to jsem zatím nezkoumala dík.
Granulky právě nechci – to už je moc takový podobný něčemu, co by mohla potkávat ve městě, není to úplně přírodnina právě. My povolujem ty jablka a ovoce – i z toho důvodu, že to se na zahradě stejně ohlídat nedá, takže není co řešit, ale jinak nic. Oříšek je právě přírodnina, tak to chci jet v týhle rovině taky dál – pokud nebude hltat teda. Díkec.
Tali musela byt prespokojeny zvire ze kohla cuchat a vycuchala dobrutky:)
Su zvedava, zda to nekaonec budr mit nejaky prijatelny reswni
Jojojo, to je její nej zábava, takže jí to padne do noty. Myslím – tak podle prvních poznatků, že nějaký pozitivum z toho asi nebude, nicméně se uvidí časem, ale aspoň, kdyby se to neprojevilo do mínusů, protože to bych pro ni měla TOP zábavu,něco co jí navíc zaměstná mozek a co můžu použít jako velkou odměnu.
Hm zajímavý…
Tvl kdyby se to tak dalo aplikovat na mě když vybírám v krámě sladkosti 😀
tak v nejbližší době vyzkoušíme 😀 😀 😀
To jsem nepsala jako návod! voe!
Pozdě 😛