Nu a nadešel konec vánočního času.
A podle toho, jak jsou ohaříci znaveni, už bylo taky na čase 😀 . Neb procházky jsou zpravidla zakončeny takto:
Neb zničení ohaři využijí každé chvilky, kdy si mohou dáchnout a to klidně i při čekání na utření ťapiček 😀 . To víte, jeden toho moc nenaspí, páč musí buď dozorovat, ešivá se něco děje, dít bude a nebo případně somrovat, ešivá by něco nekáplo. To se to pak špatně odpočívá, že jo.
No tak jsme tu poslední neděli pojali už vážně jako flákačsky. Sice jsme vyjeli na výlet, ale na výlet takový spíš procházkový. Nic velkýho, jen prostě ta nejmenší trasa u Malých Kyšic. Taková jako parková couračka. A protože páník nebyl zasejc v kondici, opět jsem si jednomyslně odhlasovala, že koza flekatá bude spadat do mých kompetencí a on si půjde pohodičku s Rumouškem. A musím říct, že tu část, která vede k Netopejrovi, tak tu byste mi mohli úplně děsně závidět. Tali fungovala sice ne na myšlenku – to u ní asi ani nikdá nepůjde, vzhledem k tomu, že myšlenka by v její mozkovně rozhodně nemohla najít odezvu žádnou, ale na tichý slovo a milý oslovení. Žádný TáÁLYJÉ! nebo Tazzzy! . Depá. Jen samá Talinka tam byla. Byla děsně roztomiloušká, jak přerostlý ščenátko. Snaživá a spolupracující. Zamířila-li do lesa, stačilo pravdu tichým hlasem říct“ Ale Talinko, to ne, to fakt ne.“ a bylo to. No to čučíte, co? Já taky čučela. A jak jinak,užívala si to. Bylo to děsně ňuňu, to byste jí sežrali, jak byla výborná.
Když jsme došli dolů k Netopejrovi, tak se na Brtníka s Rumíčkem nařítil z prostoru venkovního posezení kříženec huskyho. A pěkně zvostra. Hm, no, dobrý. Aspoň, že ho majitel stihnul oddrapnout. Pak tam ovšem stále se psem stál a zevloval těsně u schodů, kterými se přichází. A poměrně tak ztěžoval průchod úzkým prostorem. Musela jsem ho požádat, jestli může ustoupit. Chtěla jsem s Tali projít v klidu a bez přetahování. A bylo mi jasný, že jeho pes se bude natahovat a to jí strhne logicky k tomu, že se natáhne taky. A to jsem fakt nechtěla. Tak teda nakonec ustoupil. Nechápu, nechápu a nikdy nepochopím. Ale to nejni ani podstatný. Podstatný bylo, že u Netopejra měli narvanej lokál, takže smůla, matesy dneska nebudou a pochodujem teda bez zastávky dál.
Nevím, jestli si Tali řekla, že stačilo být půlku cesty za nejvzornější a teď si může dát pohov, ale rozhodně si ten pohov dala a nejhodnější Talinka zvostala někde u toho Netopejra. A s námi šel tak trochu spratek. Ale ne moc velkej, to zase ne. Nicméně něco jsme si sem tam vyjasnit musely, to jo. Ale pak už nám to zase šlo hezky. Tak hezky, že jsem je oba suprově zastavila, když jsem si všimla blížícího se běžce, který mi vděčně poděkoval, že psi sedí. Nechali jsme ho přeběhnout a došli k brodu u koňských ohrad. A tam musely ven balonky z batohu, to prej už jako, že se musí, to už je zaběhanej řád, trval si na svým Rumíček. A tak, zkazte mu to očekávání. Takže jsme si cestou nahoru do Kyšic sem tam čutli do, a sem tam ze stráně. A Tali s balonkem v hubě hlavně chodila důležitě dole kolem potůčku. Na konci lesa jsem jim balonky zabavila a dumala, kam až dopochodoval napřed náš drahý páník, který nás v lese opustil a šel napřed. Páč sice jsme si vzorně šli pohromadě hezky u nohy, ale v každý ruce jsem měla balonek a přemýšlela, jak to zaonačím, až dám ohařiska na vodítko. Přeci jen… mám ty ruce jen dvě. Ale naštěstí na nás nahoře počkal a balonky jsme tak mohli ubytovat do batůžku.
A sebe potom v hospůdce u stolu, a ohaříky pod stůl. Abychom si mohli dát velmi pozdní oběd. Měli tam tak vynikající boršč, že ač zpravidla porci polévky nedojím a putuje k Brtnikovi, tak tentokrát jsem ji hamounsky sežrala. A pak pochopitelně neměla už dostatek místa na celou porci svýho jídla, takže to už pak teda putovalo z části k Brtnikovi na talíř. No a tím pádem nedošlo na plánovanou návštěvu kavárničky „S radostí“, páč do mě už se nevešlo lautr vůbec nic. Ani to kafe 😀 . Takže jsme jeli rovnou domů a tam …….. upadli do bezvědomí a vyvalovat si pupiky:D .
Vánočky oficiálně skončily a šlo se zase do plnejch do prasé.
Rumíček ščeňátečko a Talinka tu nohu přes nohu, prostě dáma 😀
(A nepomlouvej!)
😀 😀 dááma!! 😀 dáma co žere hovna??????
Rumoušek je slaďoušek. Fčéra se vyplesknul na pelíšek a řezal tam dříví, když sem šla spát, nastavil pupik s jednoznačnou žádostí, abych mu ho podrbala
jéééé, tak nikdo není dokonalej, co ty víš, jakou neřest má třeba anglická královna!
Ty brďo! Alžběta a houno! 😀 😀 😀