Helejte tam je to dycinky prima a já to tam mám rád od mala.
Zamířili sme tam hnedle ten den po tom, co přišel Psížišek. Ráno bylo trošku toho povalování se a mudlání se, páč ten předchozí den byl takovej delší, že jo. No ale, pak pánčička sbalila velkosváču, pánik popadnul batoh, my dostali s Taliprdem vobčanky a šlo se do auta. To sem ešče nevěděl kam, ale jakmile sme zaparkovali, bylo to jasný. Super výletík nás čeká. Přetrpěli jsme ten blbej úvod, kdy se pár metrů jde po silnici a musí se jít u nohy a pak už huráááááááááááááááá do strání. A ty sou tady po vobouch stranách a pořádný.
Pánčička nakázala pánikovi, že má dát Taliprdovi krapet důvěry a tak jsme si tam mohli spolu poletovat a zkoumat. Když už sme nemohli mít ty balonky, že jo. Ale pánik tvrdil, že by nás to zdržovalo, páč máme před sebou docela štreku. Párkrát sem to sice zkusil, ale bylo mi jasný, že to tentokrát nevyjde a tak sem šel dělat toho psa. Taliprdový to šlo výborně. Ta kdyby mohla, tak dělá psa sto kilometrůch vod nás.
Co kecáš??? Ty lháři jeden. Náhodou sem byla vzorovaná. Většinou teda. A to dokonce i když sme pak z lesa vyšli na silnici. To sme si sice s pánčičkou musely vyjasnit, kde je pozice u nohy, páč já mám kapek jinou představu než vona, ale! Pak sem ťapala tak dobře, že jsem šla tu druhou půlku bez vodítka i. A dokonce sem vzorovaně seděla, když si pánčička dělala tu fotku:
No jooo, to joo, to je jako velevýkon, po tolika letech. A ešče vám to trvalo, že sme na vás museli u kostela pod křížem čekat.
Tak moment frajere! Todle si vyřiď s pánčičkou laskavě!! Páč kdyby bylo po mým, tak já kopnu do vrtule a……….
Jo… a už tě nikdo nikdy nevidí 😀 . Víme.
Já tě fakt zrasim! Nemůžeš mi aspoň někdy přiznat, že sem skorohodná??
Nemůžu. Páč kdykolif někdo něco takovýho řekne, tak……. tak to přestane platit. Asi zakletí nějaký. Nebo nevim.
Noo to je jedno jako, ale tetkon sem prostě BYLA hodná. Skorohodná. Si to vezmi že v těch lesích, co vedou ze Svatýho Jána do Hostími, že to byla pohodička.
I sem se jako sama kolikrát vracela. A! Dokonce sem sama za váma přiběhla, když ste si v tom kopci s pánčičkou hopíkali přes ten kmen.
No jooooooo, to joooo, to byla bžunda. A vo to větčí, žes hodila málem slušnou držku. V podstatě si tak jako udělala stojku. A……. dodržela tim pádem tak trochu rodinnou tradici, kterou tu kdysi založila moje Bubi.
E?
No jo, moje Bubi, ta co mě vychovala. Byla to moje přítelkyně největčejší. A……
A já nejsem?
No si, ale jinak. Musela bys Bubi znát. No a vona právě tady kdysi taky uďála stojku. To se totiž taky chtěla vysápat na padlej kmen jako já a vono jí to podklouzlo a hihihi, prostě vyšvihla předpisovou stojku, jak padala dolu. Úplně stejně jako ty tetkon. Jehehéééé. Hehehéééé. Škoda že ses neviděla, ty kopyto jedno!!!
No ty seš fakt gentlemán. Smát se holkám. Ty si jako neviděl, jakou rychlostí jsem se řítila z vršku dolů za váma??? Neviděl? No tak kdybys pořádně koukal a počítal, tak ti asi jako dojde, že když sem vlítla nahoru na ten kluzkej kmen, neměla sem moc jinejch šancí, než dolů zahučet po předních a……
A skorem přepadnout na záda. Jehehéééééé, heheheééééhihihííííííííííííííí.
Seš fakt nemožnej. A cynik. Náhodou sem to ustála a pánčička se až lekla, když to viděla.
No jasně, páč kdo by se s tebou v těch lesích tahal, dyby ses zlomila vejpůl jako?
Si pako! A vůbec. Pánčička měla radost, že sem se zapojila. A ešče větší měla potom o kus dál, kdy ………… kdy sme si spolu hrály! Já dycky předstírala, že sem odložila balonek a ona na mě útočila, že mi jako balonek sebere. Já kolem ní běhala a štěkala na ní, dokud balonek nečutla. A vona ho dycky čutla přes strž u cesty a já mohla letět jako blásen . Bombový to bylo.
Vim ne! Tudle hru hraju taky rád. A bylo to bezva jak sme lítali tou strží za balonkem, co? Já to řikám vod mala : Ve Svatym Jáně maj skvělý stráně!
A blbý silnice ale! Páč to sem zase musela jít u nohy a tentokrát se mi to vůbec nelíbilo a pánčička se rozčilovala na mě. Ale jak sme došly do lesa, tak už dobrý to bylo. To sem ťapala hezky. Tak hezky, že si zasejc uďála fotku jakousi, páč prej taklenc miniaturní kapr-dí neviděla.
A pak tě ale museli furt svolávat jak …. jak…. jak nevim co. Při tom pikniku, co jsme si uďáli nahoře na kraji lesa. Seš už blbá, že furt musíš někde lítat? Nemůžeš bejt chvíli v klidu?
No můžu, ale tak jako když tam je takovejch zajímacích věcí. Si vezmi to řepkový pole. Jak by se dalo výborně prozkoumávat. Nebo tam vzadu, ten cíp lesa.
Hele ty máš ale takový ščestí, že pánčička má s Tebou svatou trpělivost, páč kdyby bylo po páníkovim, tak seš přikurtnutá vodítkem k tomu špalku tam.
No ale tak jako pak už sem tam byla s váma.
No ale co to dalo práce! A jíst se má f klidu. I když je to brsalát a řízek f krabičce a cukroví v pytliku. A voni si i pívo vzali! Prej nealkůholický, co dostal pánik pod stromek až z germánska! Smál se tomu pod stromkem, když rozbalil ten obří balik a jak pak byl rád, že si může dopřát dobrý pivíčko i když řídí. Páč prej todle dobrý je, prej úplně nejvýbornější. A kdybys furt někde necárala, mohlas mít mnohem víc dobrůtek, než si měla. Takhle sem na tom vydělal jááá, kýýš kyš.
Možná si na tom vydělal, ale já pak nefuněla s plným pupkem jako třeba pánčička, když jsme šli zasejc do kopce. Já ne.
Hele ty mlč, ty mlč, páč kdyby nebylo pánčičky, tak zas tak leda ťapeš vedle pánika, páč ten tu trpělivost s tebou nemá, to víme. Kdežto taklenc sis pak mohla poletovat na tý krásný louce u cesty. A taky si dát výbornej fotbálek.
Jo, tak to bylo skvělý, to jo, to jo. To mě bavčí, když se taklenc řádí. Stejně jako pak v tý úvozový cestě v tom krpálu.
Joooo, tam to je bombový, páč jak voni čutaj tím úvozem do těch příkrejch stran – tak to je něco, to je dobrý ródeo. No a díky pánčičce sis mohla volně poletovat i dál.
A úplně nejvíc pak na tý obří louce na konci!!! Ach bože, tam to miluju. Od prvního dne co sem tam tehdá byla. To máme s pánčičkou společný, taky miluje rozlehlý louky, kde se můžem volně pohybovat.
Vyžádala si pro mě od páníka velkovolno, nakázala mu, ať si mě nefšímá a nechá mě bejt, nic po mě nechce a nechá mě, ať si prostě jen tak čuchám a hlídám si nás sama. A to sem taky dělala. Miluju počítání myší, kdy nemusim nic, nic, nic, vůbec nic. Jen zabořit šňupák do hlíny a čenichat. Je teda trága, pokud mě pánik nebo pánčička zloběj s balonkem, kterej si přitom položim vedle. Voni mi ho uzmou a čutaj si ho jako pro sebe. Páč to já potom nevim, co dříf a mám pnutí. Takže musim řvát. Voni mi balonek čutnou nebo ešče líp hoděj bombu do vzduchu, já vyhópnu taky do vzduchu a chytám ho. A chci ho mít pro sebe. Enemže to vono se s nim zase blbě čenichá, tak ho položim…. a voni mě zase dou zlobit. Pánčička pak řekla, že balonek ponese a tak se mi ulevilo. Mohla sem sčítat ty myši………
Sčítat? Ty??? Jehehéééé, tak to je hektofór! Prej sčítat! To napíšu na dikobraza někam.
Nooo tak ty si hlavně zapiš za uši, že ti to jednou pěkně dovopravdicky sečtu. Časem. Ty zas nevyskočíš třebas tak vysoko jako já.
No zato sem rychlejší. Fšak taky pánčička řikala, když mi čutali s pánikem balonek, zatim co ty ses vzadu motala u myší, že sem megarychlej. Páč sem sprintoval jako šůs! Až mě pak taky v autě bolely pěkně noženky, to musim přiznat.
Hele, to mě docela taky, páč jak sem za váma letěla na konec louky tu dálku, když sem viděla, že se mi vzdalujete a furt mě nevoláte……. to sem letěla hodně rychle ale!
Ses bála viď? Že Tě tam necháme, heh! Někdy bys to i zasloužila.
Ale dneska náhodou ne.
Náhodou ale jenom. Jenom náhodou. Chyběl by ti teplej pelíšek a dobrá večeře co?
Jo, chybělo by mi to a tak sem pak taky překonala sama sebe, když sme už šli k autu a podél cesty furt byly zvířata někde skovaný.
Byl tam bažant, to vim. Ale! Když se má jít u nohy, tak se halt de u nohy. To už bys měla vědět. A ne se furt zastavovat a větřit do plnejch.
A no jooo furt, ty přemoudřelej mudrlante. Dyk sem to pak i dala.
Nooo a doma sme si pak hlavně dali dlábes a pelíškovánííí! Tomu řikám svátky! To sou svátky psí!
Tyhle dijalogy jsou vzdy velmi vydareny. A hezky se ctou, kor s vedomim, ze se Talimura neprohresila a vsichni jste si to moc uzili. 🙂
🙂 já je mám taky moc ráda, začla jsem je psávat s Bubištajním psaním. S Tali ponejprv psaní úplně vymizelo 😀 a rozběhlo se až když mě k tomu přivedla zpátky Čajda. A ty rozhovory s Tali právě úplně nějak nevycházely, spíš sporadicky. Nevím, čím to je, asi tím, že si často jede to svoje a není společný téma. Nejspíš.
A v lesích bylo suprově. Jak tou psí pohodou, tak tím jak je tam hezky.
Krásná prochajda krásnou krajinou, ohaříci. Ale ňák mi tam chybí více vašeho modelingu – jenom jedna Talimůra v dáli ;o)).
Když ono je to někdy těžký fotit ohařiska v pohybu, když se člověk sápe do kopce 😀 . To jsou potom povětšinou jenom ohaří zadnice někde v dálce. A taky si autorka musí včas vzpomenout vytáhnout foťák. Ta příroda má tu výhodu, že neuteče 😀