Furt poslední!

Jak na začátku, tak na konci 🙂 týhle sobotní předvánoční procházky.

Poslední víkend před Vánočkama. Dopoledne jsme měli další návštěvičku – přijel se na nás podívat náš kamarád Ričrd. Aspoň na chvilku, když je jinak v jednom kole. Moc milá návštěva to byla. Musela jsem se v duchu smát. Páč Ričrd, který není úplně milovníkem psů byl tím, kdo říkal, že je máme nechat, když se kolem něj ohařiska furt motali a dožadovali se jeho pozornosti. Když odjel, sbalili jsme se a vydali se do lesů. A tentokrát na takovou pořádnější procházku.

Začínali jsme standardně u penzionu Lika v Malých Kyšicích. Zalezli jsme do lesa a zamířili k Netopejrovi. A Tali se zasekla vzadu. Hodně vzadu. A na dlouho. Neb měla problém. Vyprazdňovací. Páč se někde napásla a bobkovala náhrdelnik 😀 . Neboli bobky na trávě. Na nějaký extra dlouhý trávě. Byla tam celou věčnost a fuuurt nic. Tak jsem se rozhodla se vrátit a nějak jí pomoct. Ledva jsem k ní došla, tak pravděpodobně psychická podpora stačila, Tali nadšeně nadskočila, zahrábla a tradááááááááááááááááá odpálila za ostatníma, který už byli tou dobou značně vpředu. Hm no, tak nic. Tak si tady půjdu sama 😀 . Došla jsem je všechny až  v místě, kde je palouček s mladejma borovičkama . Tam mi Tali udělala velkou radost. Je to od začátku, co tady s námi chodí, její hodně oblíbený místo a kolikrát jsme ji od tama museli vyloženě vytáhnout, přivolat ji bylo nemožný, natož aby ji nějak oslovilo to, že jsme my odešli. Teď jsem ji tam nechala záměrně prostě jen tak být, ať si to rozhodne sama. Nejdřív několikrát z boroviček vyčouhla a koukala, jestli koukám já. A hlavně – ešivá něco po ní budu chtít. Ne, nechtěla jsem a v tichosti odešla. A šla… a šla….a furt sem šla a pak kolem mě prolítlo Pendolíno, přeběhlo mě, zasmykovalo a vytlemeně se dostavilo a dožadovalo se ocenění. Jasně, že se jí ho dostalo. A taky oslíka. Mají  s Rumíč-kem každej takovýho malýho pískacího oslíka. Ten její už nepíská. Ale je ftipný, když jí z huby čouhaj růžový kopýtka 😀 . Důležitě si ho nosila a pak ho vždycky někde pohodila a šla si čuchat na okraji lesa. Vydala-li se hloubš, stačilo zavolat a dostavila se. Kousek před náma si blbnul Rumoušek se svým oslíkem a s Brtníkem. Došli jsme pod hospodu U Netopejra, já si od ohařisek vyžádala oslíky a šli jsme k Netopejrovi na kávičku. A na matesy. Ty tam mají výborný. Stvrdila i kontrola ohaří kvality 😀 .

Od Netopejra jsme nešli jako obvykle podél Loděnice doprava, ale přešli jsme ji a kolem nový krásný kapličky zamířili doprava do lesů. A do kopce. Když jsme kousek vystoupali otevřel se pohled dolů do údolí k říčce. Údolí bylo nádherně zahalený mlhou.

 

Stoupali jsme dál a já si užívala vysoce funkční německý ohařky . Ochotný, radostný, slyšící a spolupracující.

 

Člověk si tu nepřipadá ani jakou kousek od Prahy, ale spíš jak někde na horách.

Vystoupali jsme nahoru a někde cestou ztratili odbočku, kterou jsme měli jít. Ne, že by to byl velkej problém, jen jsme si ten výlet ještě o něco prodloužili. Ale bylo tady božsky. 

I díky tomu, že se šlo na pohodu a společně. Brtník zkusil tím mým pseudofoťákem udělat umění         

 

Já si zase fotila na památku 😀 skutečnost, že můžem nechat Tali poletovat i značně daleko a ta jakmile zjistí, že nás nevidí, páč jsme se jí schovali za klády, řítí se sama za námi.                                                         

Velkou radost mi udělala v momentě, kdy si Brtnik fotil ty kapky. To jsem ji nechala záměrně zaběhnout trochu dál do lesa a na první písknutí přilítla jako blázen. S Rumouškem jsme si hráli s oslíkem, kterýho jsem mu házela do chroští, kam si ho chodil lovit, nebo mu ho čutala do dálek na louce. O kousek dál jsem je oba záměrně cvičně poslala do roští a Tali, stejně jako RUmíček se na první dobrou dostavila. Pak nás čekal malej kousek po silnici, kde jsem si ji vzala k noze a Rumíček šel tentokrát s Brtníkem. Prošli jsme další z mnoha zdejších lesních úseků, kde se Tali chovala naprosto vzorovaně, přes to, že bylo vidět, jak jí vítr nese důležitý zprávy do vysoko zvednutýho nosu. Jak ohař jistí s vysoko zdviženým nosem, plus se k tomu přidá taneční krok,  víte že tam ta zvěř je. No ale byla opravdu vzorná, naprosto stejně jako Rumíček. 

O kus dál jsem byla zase vděčná za ten přemoudřelej telefén. Jak tyhle věci úplně nemusím, i když je používám, tak mu musím přiznat velký plus v těch mapách. Cesta nás totiž dovedla na silnici a podle mapy to vypadalo, že se po ní půjde pěknej kus. Nemám ráda chodit po silnici, natož se psem. A zvlášť, když tam jede magor nějakej v rychlým bouráku. A je mokro. Jako teď. No naštěstí mapa ukázala, že když sejdeme na lesní cestu vpravo a trochu se tím lesem promotáme, silnici se vyhneme a pak se na tu modrou zase připojíme. Výborný, tak jdem. Promotali jsme se, napojili jsme se a já u cesty našla dvě obří větve z borovice. Někdo je tam ufiknul a odhodil. Věčná škoda to tam nechat. Tak jsem je nějakou dobu táhla s sebou až pak Brtník přišel s tím, ať je přivážu na batoh. Vynikající nápad. Pomaličku už se začínalo šeřit a tak jsme museli trošku kopnout do vrtule. Velmi svižným krokem jsme sešli dolů k Loděnici a došli ke koňský ohradě, ke který zpravidla přicházíme z druhý strany. Pak už zbývá jen kopec zpátky do Malých Kyšic. 

Jako vždycky si tady Rumoušek vyžádal balonek a Tali si trvala na tom, že ona taky chce. Tak jsem jí ho taky mrskla a Rumíček se v ten moment někam zakoukal a nedával pozor, kam se mu balonek kutálí. Já pochopitelně taky neměla šajna a tak jsme hledali spolu, zatímco Talitým se vzdaloval. Nic, nic, furt nic, Až! No ani jeden z nás ho nenašel. Našel ho ten pán, co kolem procházel a balonek byl úplně jinde , než jsme my dva hledali, protože se odkutálel fakt poměrně daleko. Tooo bylo Rumoškovýho radování!! No a………… popadnul balonek a tadáááá, letěl za ostatníma. Stejně jako Tali na začátku výletu. Takže jsem to byla já, kdo zase zdržoval??? A opět to nebylo vlastním přičiněním??? Abych nemusela ostatní vyloženě dobíhat až nahoře, podařilo se Taliprtce taky zašantročit balonek a taky si ho musela najít 🙂 .

Do hospůdky jsme dorazili už skorem za tmy. Ohařiska se stočili do klubíček a vytuhli. A my si dali pořádnej dlábes. Popřáli jsme paní vrchní hezký svátky a odvalili se do auta. A domů. Balit dárky, dát si vaječňák a svalit se u pohádky. 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..