A to jsme si to užili!

🙂 Jeden zapomenutej těsněpředvánoční článek 😀 , kterej jsem zapomněla “vydat”. Ale musím i takhle dodatečně, páč to prostě bylo moc fajn. Užili jsme si to. My tři. V ten předvánoční pátek. 

Zavřela jsem krám po druhý hodině, popřála si s kolegama krásný Vánočky a mazala jsem domů. Jak jáááá se těšila! Sluníčko svítilo, bylo nádherně. Doma se mi dostalo krásnýho ohařího přivítání, přehodila jsem oblečení, vzala balonky, dobrůtky a ohaříky a šlo se. Na louce byl strakáč Bedřich a tak si s Tali dali několik mnoho stíhaček. Rumíček dostal opět pokyn, ať se jim do toho nemontuje a když ti dva dolítali, sešli jsme dolů k rybníčkům. Tam jsem nechala Taliprtku Taliprtkou a blbli jsme si s Rumíčkem. Po nějaký době jsem zavelela k přesunu a šlo se. U sámošky pochopitelně s prolejzáním stojanu na kola, to je jasný, to se už standardně musí. Za klášterem jsem jim dala volno a oba si šmejdili ve vysoký trávě. Došli jsme na kraj polí a tam proti nám šla maminka s kočárkem, ťapajícím chlapečkem a velkým černým psem.  Ohařiska jsem zastavila a pak je poslala přes levou ruku do oraniště. Přeci jen – psa jsem neznala (klasika ne? velkej a černej pes musí být nebezpečnej 😀 😀 ), a tohle bylo nejlepší řešení. Pak jsem se ptala paní, zda má fenu, nebo psa a protože měla fenku, neřešila jsem. Feňule se nablízko jevila jako přátelská a tak jsem tomu nechala už úplně volnej průběh. A ten byl o tom, že tam všichni tři lítali ve voraništi až jim od tlap odletovaly hroudy hlíny. 

Paní jsem upozornila na to, že Tali je hovado blbé a jest zapotřebí mít se na pozoru. I umístila chlapečka do kočárku, aby byl v bezpečí. Asi to nebyl nejlepší nápad, protože:

Rumouš – “Jé – hele – dítě f kočárku!”

Taliprtka: “Žjooo, no jo, dítě f kočárku!”

A černá feňule: “Ajooo, malej je f kočárku!”

Divím se, že ho z toho kočárku ty tři idioti nevysypali 😀 😀 😀  Chlapeček byl ovšem nastalou zábavou nadšen . Když jsme se pak rozloučili, poslal mi jednu foukanou hubičku. My jsme se vydali do stařiny a já si užívala výborných Talireakcí . Byla to úleva proti tomu, co panovalo nedávno. Mohla jsem jí tudíž nechat poměrně slušnou volnost a nedirigovat jí furt. Prošli jsme si to tam a došli k haldám. Stejně jako minule jsem ji nechala šmejdit kolem a my si s Rumíčkem čutali na haldě. A stejně jako minule si přišla říct, že taky chce a zase na dvě rundy. Pak jsme přešli za alej a tam jsme si dali trochu poslušnosti ohařský a……. šla jsem s ní zkusit jednu novinku. Aport přes příkop. Hoodně hluboký příkop, který po straně cesty rozděluje bývalý pole na dvě části. S každým z našich ohařů jsem tam chodívala pracovat. Tali byla výjimka. Z jednoduchýho důvodu – za příkopem mám prázdný ruce a ona to moc dobře ví 😀  . A dneska byla tak dobrá konstelace, že jsem si řekla, že to zkusíme. První šel Rumíček, aby viděla wo co go.

Pak šla na řadu ona. Ne nebyla to žádná velká sláva. Po odhození balonku na druhou stranu příkopu si šla radši šmejdit kolem a hledání jen předstírala. Ale už i to byl posun, dřív by udělala tadááá a na předstírání hledání by se vykašlala. Tak jsem si ji stáhla zpátky, pro balonek poslala Rumíčka a ona měla odložení. Rumíček si dal další rundu hledání za příkopem a pak jsem to šla s Tali zkusit znovu. Zas to nevyšlo, tak ten třetí a poslední pokus jsem udělala tak maximalisticky jednoduchej, že se nám to konečně povedlo. A pak už jsem toho radši nechala a vrátili jsme se všichni tři na cestu. Tady je stařina poměrně přehledná a tak jsem mohla nechat ohaříkům volnou tlapu. Těsně před myší loukou jsme tam šli všichni tři a trochu pracovat na poslušnosti a ovladatelnosti. Tady jsem si jednou musela pomoct tím, že jsem Tali zazvonila, protože si ucpala zvukovody. 

Když jsme vyšli na myší louku, nechala jsem ji být a šli jsme si s Rumíčkem blbnout s balkonama. Oooofšem to nemohla zůstat pozadu a taky chtěla balonek. Inu proč ne, tak si ho vezmi – a mrskla jsem ji dálku. Nadšeně pro něj dolítla, donesla zpátky a šla si čuchat myšďurky, Kdykoliv odložila balonek, nenápadně jsem se tam zjevila a odkopla jsem jí ho do kšá, letěla pro něj, až se málem přerazila. V momentě, kdy s ním pak zamířila do vyšší trávy, vyžádala jsem si balonek zpátky, protože se mi nechtělo ho pak hledat, až ho tam nechá. A šli jsme si s Rumíčkem čutat spolu. Doběhla nás sama od sebe u ohrad s koňma. U tý druhý mě trošku zaskočila. Nikdy to nedělá, ale teď že by se šla na konika podívat. Houkla jsem teda velmi hlasitě a odhoukla ji tím na druhou stranu. Nerada bych, aby poznala kopyto zblízka . Sešli jsme z polí dolů a když jsme docházeli ke kostelíčku, co to vidí oko mé? Kočka na cestě. Nejen oko mé ji zmerčilo. I oči ohaří ji zaregistrovaly. Ale – stejně tak oba zaregistrovali i moje varování a pokyny, takže mohli OBA zůstat na volno a jen jít u nohy. To mi udělala Tali fakt zase radost. 

Za kostelíčkem jsme si střihli ťapičky u sloupů a k mýmu údivu si ohařiska tentokrát nedali masakéro na plácku u statku. Zato na nás ze statku vyběhla s hulákáním jejich vlkošedá ovčanda. Tak jsem houkla taky, ať se zklidní a ona se skutečně vrátila zpátky. Už byla skoro tma, když jsme docházeli domů. Však jsme taky byli venku víc jak dvě hodiny. No…. to teď bude standardka, pesánci, teď si těch procházek užijeme. Pravila jsem jim spokojeně. A jestli bude Tali takhle dobře fungovat pokaždý, tak si je užijem opravdu hodně. 

2 komentáře u „A to jsme si to užili!

    1. No měla jsem o život nebohého roběte kapek obavy 😀 😀 😀 Tři velký psi, rozjetý jak lokomotivy se snahou se mu tam ubytovat 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..