A to bylo supr!

To předvánoční středeční venčeníčko, hlavně pak ten závěr ovšem 😀 .

Když teda pominu jeden moment, kdy jsem myslela, že Brtnika ubezdušim. Za jeho nespravedlnost k Taliprtce. Ale řekla jsem si, že za á) by se mi po něm stejskalo, a za bé) jsou ty Vánočky, že jo a to by pak byl dvojnásobnej hřích asi nejspíš, kdybych to udělala. Takže nic 😀 . Ale jinak paráda.

Klouzavka mi umožňuje – když se pochlapím a vstávám ešče dřív než dřív (a to je pro mě trest převelikej 😀 ) – že jsem doma ve stejnou dobu jako Brtnik a tak můžeme venčit společně. Což je takhle za tmy vyloženě prima. Protože je lepší monitorovat po tmě jen jednoho čoklida. Obzvláště s Taliprtkou, že jo. To je jasný.

Vypadli jsme a už se smrákalo. Ty jo tohle je nejhorší čas!! Aleee! Díky naší Lucince, která se řádně napila  :D,  víme, že to nebude už dlouho trvat a ono se to otočí. Brtník šel s ohařiskama trošku napřed a já je dobíhala. Dohnala jsem je až u kláštera. A tam na konci plácku se Tali zapikolíkovala. Stála jak socha. A co myslíte? Brtnik? Zaregistroval to? Pochválil? Nikolivěk. Ešče se čuřil, že vona nejde. Nemohla. Protože dělala správně toho ohaře. Ach bóže, ach bóže. No nic, zašla jsem tam za ní tedy já, a pochválila ji. Pak ho zvedla a to už jsem ji pochválit úplně nemohla, páč měla tendence se zvednout taky. Ale poslechla. Nicméně i to je na ni výkon. Opravdu hodně dlouho vystavovala, nehnula se do tý doby, dokud jsem tam nevlezla já a bažant se nezvednul. Takže za mě poměrně dobrý. I jí člověk musí odpustit, že pak načuchává místo, kde milej fógl kempoval a musí se na ní trochu důraznějš, aby ji člověk od tama vytáhnul. To, co dá jinej ohař levou zadní to je pro ni jak diktát 😀 .

No a pak jsme svižným krokem pokračovali dále. Rumíček se podivoval, že to bude zasejc bez balonkůch, ale ono mu to neuškodí. Závislákovi jednomu.  Aby mu nechyběla nějaká ta činnost, tak jsem si ho občas přivolala a dali jsme si třebas nějaký to ťuknutí do ruky, nebo “pochod v domečku” . Pak nastal moment, kdy jsem myslela, že teda toho Brtnika už opravdu přetrhnu, ale jak říkám stejskalo by se mi. Tali po nás pokukovala, co to tam kutíme. Páč ona musela pochodovat s Brtnikem, který jí na můj vkus moc prostoru nedopřeje. A bohužel ani zábavy, když už si jí teda drží v tak těsný blízkosti. Tak jsem si ji vyžádala a ťukly jsme si spolu do rukou a udělaly otočku a pak jsem jí řekla, že jdeme. Ona ví, že se mnou to je trochu jinak a rozběhla se kousek od cestičky. A to jí Brtnik velmi přísně zarazil. Aniž by si uvědomil nějaký ty souvislosti. No nic, no, říkám Vánočky ho zachránily. Nicméně svoje jsem si řekla a pak šla radši v tichosti s Rumíčkem napřed.  No, asi ho něco z toho, co jsem si řekla oslovilo, protože poté se celá situace trošku změnila. K mojí tichý radosti. 

A tak jsme si pak hráli s ohaříkama na babu a tak jako podobně. Na myší louce jsme si s Rumíčkem potrénovali běhání do stran, páč ono se toho v tý tmě moc jako nedá.  Tali byla s Brtníkem a taky si tam něco kutili. Pak najednou koukám, že tmou Tali běží hezky sama od sebe k nám a tak jsem ji začlala pěkně chválit. Enemže ouha ouha. Vona to nebyla Tali 😀 😀 . Byl to otravnej výmar 😀 😀 (otravnej proto, že majitelka ho neovládá a v době hárání je to opravdu otravný, navíc kolikrát milej výmar machruje na Rumíčka ) .  Tak to jsem rychle s chválením přestala a šli jsme si s Rumíčkem po svým. Došli jsme k Brtníkovi, kterej k mýmu podivování měl Tali někde ve tmě. Bez přehledu o tom, kde ji má. :O To je zas pro mě poměrně nepochopitelný teda a dosti udivující. Tak jsem pískla. A nastražila uši. Páč oči jako neměly šanci. Uši nic nezaregistrovaly a tak jsem pískla ještě jednou. V tom se ozval dusot a funění mašiny, která do mě nabourala 😀 😀 . Byla jsem moc ráda, že takhle poslechla a nezneužila toho. A pak už jsme se drželi všichni hezky pohromadě. Došli jsme k šípkovýmu valu, vyšli z polí a kolem kostelíčka došli ke statku, kde se na plácku ohařiska vždycky děsně rasej. Tak i tentokrát, pochopitelně. No a mě napadlo……… že zatímco oni se tam budou rasit, tak já můžu zajít do hospůdky ke klukům, protože ta je na rohu toho statku. Kluci mají venku varnu s výborným svařákem…… že jo. 🙂 , já mám s sebou výjimečně na venčení peníze /neb jsem cestou domů chtěla koupit v sámošce křen /… takže, co si neudělat siestičku předvánoční? Vy-ni-ka-jí-cí nápad, jak zakončit venčení ne?

Skákla jsem tam, koupila nám pití a protože ohařiska už se teda mezitím dorasili, zašli jsme na terásku k hospůdce, sedli si tam a udělali si veget. A Tali pak měla malou premiéru. Protože Brtník dopil dřív a  šel pro ten křen napřed. A já šla pak klukům vrátit sklo dovnitř na bar. A řekla si, že zkusím odložení tak trochu na volno. Tedy Tali na vodítku ale volně loženým, neuvázaným. No… jako úplně čistý to nebylo, nebojte 😀 . Musela jsem se vrátit a opravit ji. Páč ta koza flekatá zaregistrovala, že jsem blbě dovřela dveře a uuuuuž šla do tý hospody taky, páč co si nezajít do hospůdky, že jo. Když může panička 😀 . Takže jsem ji pěkně vrátila na místo, vrátila nádobí, rozloučila se a mazala za nima. Udělala mi radost, že tý svobody nezneužila a počkala tam na mě. Šíííkovná byla. 

A protože byla šííííkovná, tak jsme si cestou pěkně zpívali 😀 😀 😀 No a protože Tali je drsná holka, tak jí můj zpěv evidentně nevadí, ba naopak. Pokud jí zpívám, že Talinkááá malinkááá, to je moje potěšení, Talinkáá malinká, to je pipinka ( 😀 😀 NIKDO SE NEBUDE SMÁT!! JASNÝ??? 😀 ) , tak zpravidla vedle mě nadšeně ťape a užívá si toho, že jí pěju. Musím pochopitelně pak pěti i Rumíčkovi jeho vlastní popěvek, takže spustím Rumíčeeek, pupíčeek, to je moje potěšení, Rumííček pupíčeeek, to je šikula! Mám výhodu v tom, že je mi fučik, co si o mě myslej kolemjdoucí 😀 . 

A když jsme docházeli domů, zaregistrovala jsem opodál kráčejícího Brtnika a poštvala ohařiska na něj, ať ho přepadnou. Jsou to poslušný ohaříci, tak ho uštvali a doštvali až na podestu 🙂 . Takovýhle zakončení venčení vůbec nejni marný 😀 ne? A teď nemám na mysli tu štvanici 😀 .

8 komentářů u „A to bylo supr!

  1. Tak my jsme měli supr výlet v pondělí. Jeli jsme venčit do polí nad blízkou vesnicí, čoklidi se prolítali a my s mamčou jsme usoudily, že je škoda jet hned domů. Počasí bylo fajn, na západě jasná obloha, takže zlatý celý obzor, tak jsme si udělaly malý autovýlet po Orlických horách – krásná vesnice Studené, pak Mladkov, přes vrch Adam a České Petrovice do Klášterce nad Orlicí a kolem Pastvinské přehrady domů. Na přehradu budu muset do jara zajet, abych ještě viděla hráz v původní podobě, protože se bude přestavovat a bude to trvat nejméně dva roky.

  2. Kimi
    takže zlatý celý obzor, tak jsme si udělaly malý autovýlet po Orlických horách

    jeee, to zní krásně! A moc dobře jste to udělaly, takovýhle nečekanostě jsou nejlepší.
    Pastviny se budou předělávat??? Doufám – že nebude nějaká brutální – viditelná modernizace. Na Pastviny jezdila máma jako mladá. Měla to tam děsně ráda. Jednou jsme tam zakotvili během některý z našich popojížděcích dovolených a… nedivím se jí. Je tam moc hezky.
    Jen se mi nějak nedaří zpětně najít to ubytování, kde jsme byli a kontakt. Byl to nějaký areál – my tam bydleli v takový prima bungalovech – tuším dvoupatrový?? Za námi byl výběh pro zvěř, po areálu měli pávy – pokud si dobře pamatuju. Bylo to kousek od přehrady. Taky bychom tam měli někdy zajet, ale… koukám, že až tak za dva roky.

      1. aaa Kimi, díky, to vypadá, že to bude fakt ono. Nu…. doufám že to teda bude fungovat i poté, co dokončí tu rekonstrukci. Páč nemá cenu tam jezdit dřív. Moc díky za upřesnění.
        Hm škoda, že mění hráz kvůli autům, pokud si pamatuju, je to celkem stará záležitost – někdy kolem roku 1936??? Jdu se podívat… aha -o tři roky dřív. No líbila se mi taková, jaká byla.

        1. Ta kamenná má svůj půvab, ale jet přes ni v sezóně, když je plná lidí, to je mazec. Znám přehradu i do hloubky, dva mí zaměstnavatelé tam měli podnikovou chatu, táta, když šel do důchodu dělal na jedné správce, pak i správce autokempu. Taky jsem pár let byla u vodní záchranné služby, což obnášelo i potápění, turistům pro věci spadlé do vody, jednou, bohužel, jsem byla i u hledání utonulého. Než jsem se zmohla na auto, jezdila jsem autobusem, když bylo hezky, tak na pláž, tam jsem nechala batoh, přeplavala na druhou stranu k chatě VZS, vzala si loďku a vrátila se pro věci, když nebylo hezky, šla jsem to pěšky – docela dlouhá procházka. Byla jsem i uvnitř hráze, i při výlovu ryb před vypuštěním jezera. Syna jsem tam brala už jako mimino, teď je u VZS on. Prostě přehrada je fajn kus mého života.

          1. A půvabnej kus života! Je tam hezky a právě i ta přehrada je moc hezká. Smekám před záchranařinou, jak Tvou tak synátora. Napadá mě- to si fakt lidi volají záchranáře, aby jim vylovili věci?????? Si nedovedu představit.

  3. My jsme vlastně byli dva spolky v jednom – Vodní záchranná služba a Klub sportovních potápěčů, takže věci jsme lovili jako KSP, lidi jako VZS. Veřejnost nás znala spíš jako potápěče než záchranku. V současnosti je to jiný level, hlavně co do vybavení záchranářů.

    1. a jo tak, to pak jo. Já se trochu zarazila, přišlo mi to kapek kách 😀
      Šikovná potápěčka jsi, to obdivuju!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..