Byla o druhý adventní sobotě.

Vzhledem k tomu, že do postele jsme se v pátek dostali v půl jedný, bylo nasnadě, že by to chtělo si přispat. Enemže vono to úplně nevyšlo. Páč půl osmá a už byl člověk auf. Tak jsem skočila s ohařiskama ven, Brtnik udělal snídani a………… šli jsme si ji dát do ložnice. Krásná ložnice, krásná snídaně a pak………. to se to krásně dospávalo 😀 .

Venku nebylo úplně vlídno, tak kam spěchat ne? Foukalo a tak to chtělo vymyslet nějaký procházení, kde by to tak nevadilo. Pole totiž nepřicházely v úvahu, tam by to bylo utrpení. No a někam popojet taky nepřicházelo v úvahu, neb nějaký ten zbytkový alkehůl by se pochopitelně našel. Tož co fčil? Tak což do Hvjézdy si zajet? Stejně potřebujeme sjet do OBI pro nějaký ty květináče a hlínu, aby se daly přesadit kytky z ložnice. Brtnik sice Hvjézdu nerad, že je tam furt spousta lidí, ale odsouhlasil mi argument, že v tomhle počasí tam rozhodně nebude zalidněno a navíc v době kolem oběda se tam lidi taky nepohrnou. A je to kousek od toho OBI.

Takže se jelo.  Při vystupování byla Tali rozjívená, jak kdyby nikdy venku nebyla, ale pak se srovnala /teda takhle…. byla srovnána 😀 / a byla z toho opravdu hvjézdná procházka. Tedy nebylo to jako v dobách, kdy jsme si sem v době vánoční vyrazili třebas s Ajšovejma, Štajnem, Bubi a Ajšičkou  a mohli si v klídku užít různý společný blbinky.

Je to takový krapítek adrenalinovější 😀

Nicméně hvjézdný to bylo nejen tím, že jsme zašli do tý Hvjézdy. Bylo to hlavně tím, že se dobře fungovalo a mohlo se blbnout na všechny strany. Tohle prostředí jí rozhodně svědčí, je tady více-méně normální a lze jí nechat poměrně i volně loženou. Sama si nás i hlídala a pobíhala si jen tak kolem.  Což jest model normálního psa.  Už i ona objevila kouzlo lítání za balonkem po stržích bez toho, že by mizela někam v dál. A tady si toho můžou čoklidi užít dosytosti a vyřádit se.  Oba s Rumíčkem uvítali možnost ráchat se v potůčku a tak trochu i v rybníčku, dole u jedný z cestiček. Rumíček se v podstatě od svýho balonku neodloučil. Buď za ním lítal, nebo ho hledal, případně si ho – k obveselení postaršího páru – posílal systémem kořenů starýho stromu kopečkem dolů.

Taky mu musel dopřát pořádnou zimní lázeň, takže i do toho rybníčka s ním vlezl, zatímco Tali se zdárně zahnojovala bahnem opodál v korytě potůčku, kterým cárala důležitě sem a tam.

Tali takhle důsledná není a když ji něco zaujme, odloží balonek a jde. Ovšem je pak  zpravidla schopná ho po vybídnutí dohledat. Když teda chce. To letí s výrazem “Ajooo! Žiš! Já ho tam nechala!!” Pokud nechce pohybuje se kdekoliv jinde, než  balonek leží a to naopak s výrazem: “Balonek?? Já nějakej měla? Seš si jistá? No tak počkej někde tady to asi bude.”  A předvádí úplně blbýho psa (ne že by jí to dalo velkou námahu 😀 ) . To tentokrát chvíli taky předváděla. A to tak zdatně, že mi přeukrutně zvedala adrenalinek a já se musela zatr . ovládat, abychom těch flekatejch doma neměli mnohem, mnohem víc 😀 . Ale jinak jo , dobrý to bylo. Na pohodičku. Blblo se, běhalo se a relativně se poslouchalo. Každopádně, nebyl problém, aby si volně pobíhala. Ve Hvězdě je hodně členitý terén, je možný honit pesany hore dole, čutat balonky do listí, nebo do křoví, za klády, aby je museli hledat.  Čutat balonky do stromů, aby se odrážely a měnily směr tak, aby čoklid neměl tucha, kam to poletí. Oba nadšený a vysmátý lítali ty dvě a půl hodiny, nebo jak dlouho jsme tam byli, jak urvaný. Venku před oborou jsme si ještě dali trochu psího tělocvičení, kdy Tali předvedla svůj životní výkon asi 😀 . Páč se jí podařilo dokonale a LADNĚ!! přeskočit poměrně vysokou překážku. Nejen, že se o ni nepřizabila, nespadla do ni vprostřed výskoku, ale opravdu s grácií a velkou rezervou ji přeskočila. Jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. Vona, jo? Vona, která před cca 14 dny se pomalu zmrzačila o překážku cca 50 cm vysokou 😀 . A teď dala rozhodně víc jak metrovku. A stejně tak Rumíček. Ten to teda má mnohem těžší, protože duchem velký, menší vzrůstem, že jo.  Nicméně překonal to taky. A ne jednou. Šikula je to. 

Pak se nasádlili do kufru auta a jelo se do OBI. Tam se má drahá polovice předvedla v celé své kráse, když……….. se mi schovala!!! Jako ešivá se mě chce zbavit nějak, může to udělat nějakým lepčím způsobem, než mě opustit v OBI a schovávat se mi mezi regálama!! Takovou dobu!! A já blbka se s nim ešče původně rozdělila vo kafe!! A pak strádala vopuštěná mezi stavebninama!!! 😀 😀 . Enemže, že jo! Nejsem fčerejší, takže haháá, umístila sem se těsně vedle toho velkýho květníku, co si vybral a odložil u pokladny a tím pádem to měl marný. Páč pokud chtěl květnik….. tak si musel vzít domů zpátky i mě!! Já si Jéžiška zkazit nenechám 😀 😀 😀 😀 Takže měl smůlu, domů se jelo ve stejným počtu, v jakým se odjíždělo 😛 .

Tam na mě čekalo cukroví, marmeládičky a mazání. A k tomu dva pomocníčci, to je jasný. Tak jako nějaká ta výstupní kontrola být musí, že jo? Tím, že nás na to bylo tolik 😀 , nám to pěkně odsejpalo. Takže než došlo na večeři, měla jsem podstatnou část hotovou. Zbytek jsem si nechala na neděli a šla se posléze válet na gauč. A k tomu pochopitelně rozsvítit šécky ty světýlka, svíčky, aby pohodička byla úplná. Ohařiska se taky vypleskli na pelíšky a vstali až na večerní venčení. Aby ne, měli toho za ten den v nohách dost.