A to co nejdál. Odpověděl mi Brtnik v úterý při společný prochajdě na moje zvolání” Tak sakra, co už má člověk dělat??”  Vymajzla jsem z práce dřív, abychom stihli jít na společnou procházku fšicí. Doma už na mě čekali a obratem jsme vypadli. Poprvní jsem viděla, že Brtník dal Tali taky rybníčkový velkovolno! To jsem teda čučela. Stejně jako jsem čučela na to, že se na ni ani nemuselo volat a sama za námi pak i doběhla.

My jsme si to jeli hlavně s Rumíčkem, kterej  byl natěšenej na balonek. Tak moc, že ani nevnímal nějak přehnaně, že labradůrka Ketty, kterou jsme potkali,  si vesele hárá. Doslova. Hopíkala na vodítku jako pominutá 😀 . Docela jí tím tím nezájmem ovšem rozhodil 😀 . Tali si běhala kolem a byla poměrně slušně ovladatelná a dbala pokynůch jí dávaných. Jen tedy bylo nutno ty pokyny furt dávat, aby ji člověk udržel v blízkosti. Sama od sebe se začala vracet až “za příkopem” 😀 , v místě, kde se cesty rozdvojují a lze jít buď uzounkou cestičkou stařinou – za tmy, která se už udělala,  nic moc volba, a nebo po “hlavní” cestě.  Až tady začla Tali fungovat tak trochu jako normální pes. Do tý doby byla rozlítaná jak španělský ptáčky 😀 😀 . 

Tady v tom místě se – stejně jako nedávno – vydala samostatně právě po té uzoulinké stezičce a pak se na upozornění, že Tadýýý demeee! dostavila za námi a to už se z ní stal “zapojenej pes” . Neboli se sama od sebe začala vracet třeba za mnou, když jsme se s Rumíčkem opozdili kvůli balonku. Anebo se zapojila do mýho stíhání. A taky reagovala na oslovení Talinkoooo poběěž. Což je, to mi dáte určitě za pravdu, mnohem příjemnější než “TáLyJÉ! POCEM!” 😀 Jo tady v tom místě jí to teď momentálně vyloženě kolikrát jde. Došli jsme na myší louku a já se věnovala zase hlavně Rumíčkovi. 

V dálce jsem viděla poletovat nějaký větší-svítícíma obojkama opatřený – psy. Ještě jsme se smáli s Brtníkem, kterýho jsem z bezpečnostních důvodů upozornila na výskyt psů poblíž, že je ftipný to pozorovat, jak tam ty světýlka hopsaj. Že je to jak Laterna magica . No a pak už mi to tak ftipný nepřipadalo. Neb jsem slyšela neustále opakované Bert, Berte, Bertíku…… až milý Bert se zjevil ze tmy. Velký statný samec československýho vlčáka. A napochodoval přímo k nám. A panička stále jen volala. Výrazněji rychlejšího pohybu asi nebyla schopná, nebo co. Mezitím milý Bert dorazil natěsnačku. Byla jsem ráda, že Brtník s Tali jsou o kus dál a nebude k řešení fena mezi dvěma psy. Ne, že bych očekávala vyloženě konflikt, ale je známo, že tak nějak ty čévéčka mívají s jinými psy svého pohlaví začasto problém. A Bert se nejevil, že by na svou paničku nějak vyloženě slyšel. Ta stále ještě nedorazila, jen hýkala jeho jméno. Očuchání k mojí úlevě proběhlo relativně v klidu. Pak ovšem vstoupil do hry balonek, který ležel vedle Rumíčka a to už mi zatrnulo, protože nemilej Bert po balonku vyjel včetně zavrčení. Zařvala jsem NE! co mi to nejhlasitějš šlo, ale nechtěla jsem případný konflikt eskalovat. Vím o Rumíčkovi, že je to moudrej pán, nepůjde do toho, ale pochopitelně jsem nevěděla, jak bude reagovat ten cizí pes.

To už se dostavila madáme panička, jak gramofon opakující Berte, Berte. A já měla tisíc chutí zařvat, tak už si ho KU.A SE-BERTE!! Což nakonec učinila a vlekla psa pryč. Říkám jí, že má pes náš balonek. Nic, ticho, šla dál. Podruhý, zas nic. Tak po třetí jsem to řekla hlasitějš, protože jsem nevěděla, zda mě vůbec vnímá a furt se vzdalovali. Hlasitějš, ale neřvala jsem. Zato madáme si na mě zařvala “Já vim, dám vám ho!!!!” Eee?? Proč řve na mě??? Já za to můžu, že jí pes neposlouchá? Chápu, že je naštvaná, ale já jsem to fakt nezpůsobila. A protože mi neodpovídala, nevěděla jsem ani, zda mě vnímá a neodkráčí se psem tmou ještě dál, než odešla. Stačilo něco zahučet. Nechtělo se mi přijít o další balonek – poslední.  A……. opět jsemi si musela počkat, protože majitelka nebyla schopná docílit toho, aby jí pes ten balonek dobrovolně vydal. Hmm? A to po  značnou dobu. Vzhledem k tomu, že přimrzalo a my pospíchali, to byl opět zážiteček. Stát tam jako blb a čekat, až se neschopná majitelka se svým psem domluví. Či vlastně ….spíše nedomluví, by se dalo říct, protože tohle o domluvě není. PROOOOOOČ HERGOT NĚKDO, KDO SVÝHO PSA TAKHLE NEOVLÁDÁ, HO MÁ NA VOLNO????? Dobře, dobře, stát se může cokoliv, ale pak sakra hodím zadkem a dostavím se obratem na místo, ne? A řeším okamžitě a hlavně taky tedy s omluvou, a ne že ještě bude řvát ona na mě. Není to všechno nějak divný??

Stála jsem tam fakt zase jakou dobu, než balonek ze psa doslova vydolovala. Psa tou dobou už držela na stahováku a když mi balonek podávala v natažený ruce, zatímco psa tou druhou stahovala dozadu,  a já si pro něj sáhla, pes vylítnul. Výýýborně! Čím dál tím líp. Jsem si jistá, že ten pes nevylítnul ve zlým, ale fakt to příjemný není. Je velkej, hoodně velkej a ta huba plná zubů, když vám tak cvakne kousek od vás….. Panička je vyloženě umělkyně a svého psa má zvládnutého! 🙁 . Byla jsem ráda, že Brtník byl s Tali o kus dál a že Rumíček mě už předtím poslechl a nechal se za nima odeslat, přesto, že měl o svůj balonek obavy 😀 a moc se mu nechtělo. Nerada bych, aby to divadlo celý ještě nějak eskalovalo. Už jsem fakt byla nas..aná. A myslíte, že se ona umělkyně omluvila??? Ani prt, přátelé. Ani prt. Jo, dneska má kde kdo nejen psa, ale bohužel i jakoukoliv rasu. Bez ohledu na to, zda na to má či ne.

Po značný době jsem se dostavila za ostatníma a cedila vztek mezi zuby. “Už mě to fakt štve (no dobře, neřekla jsem štve 😀 😀 ) tohleto, proč sakra mám doplácet na dementnost jiných, co sakra už mám dělat? ” chrlila jsem ze sebe mimo jinýho. “No, jedině odstěhovat se! A to co nejdál.” Odvětil mi Brtnik. A má bohužel pravdu, protože poslední dobou je takovýhle expertů, co vám procházku oživí nevítaným zážitkem, čím dál tím víc. 

Tak jsem si pak spravila náladu tím, že oba čoklidi poletovali kolem nás a hráli jsme si s balonkem. Kdy Tali dokonce jednou dohledala balonek líp, než Rumíček. Zpáteční cesta byla vůbec v pohodě a aby jí Brtník oživil naopak vítaným zážitkem, zašel za hošíčkama koupit svářo, zatímco se ohařiska rasili na plácku u statku. Svářo to bylo vynikající. Z růžovýho vína a tak dobře okořeněný, že mělo vyloženě vánoční chuť. A tím pádem mi pak doma šla od ruky mnohem líp ta výroba těst na pečení. 🙂

A jako vždy za dohledu inspekce živočišnýho prostředí 😀