1. Adventní sobota

V sobotu se ohařiska měli vynikajícně.

Páč hnedle ráno je Brtnik popadnul a jeli si jako páni na venčení na chalupu. Páč jednak bylo nutno ve vesnici vyzvednout objednaný spešl vánoční pivíčko a spešl buřtíčky na vánoční utopence a druhak přímo na chalupě bylo zapotřebí zalít muškáty, páč jsme na to zapomněli minule, když jsme tam byli a taky hlavně musel Brtnik vyzvednout zámky k tý nově opravený skříňce. Takže to měli takovou netradiční ranní procházku 🙂 . Lítali prý po louce jak magoři a asi milijounkrát se servali. 

Vrátili se teda nečekaně pozdějš, než jsem si myslela, protože Brtnik ještě zajel k sobě do práce, kam dorazily konečně ty nový závěsy do naší nový, překrásný ložnice. A nejen ty! Nechal k nim ušít ještě polštáře!! Krása, krása. Takže jsme to lupli vyprat a poté vypadli ven. Na naši oblíbenou Unhoští procházku. Vzhledem k tomu, že odpoledne měli přijet mlaďoši – neboli synovec s přítelkyní, nemohli jsme dát nějaký větší výlet a šli jsme jen naši standardní trasu. 

Když jsme vystupovali z auta, byla jsem dost obezřetná. Protože jsem se nedávno dozvěděla, že v Kyšicích, přesně v místech, kde se pohybujeme, řádí slušná smečka velkých kříženců německýho ovčáka v počtu pěti kousků. Zatím dobrý, neměli jsme tu čest. Zašli jsme rychle do lesa a já doufala, že si je majitelka už nějak zajistila. A taky jsem doufala, že Tali bude nějak fungovat. 

A doufala jsem správně. Byla to moc příjemná  procházka.

Bez dohadování a hulákání. Plná komunikace  a hraní si. Podařilo se mi – nám – dokonce vyprovokovat hru “Na útočníka a prchajícího” 😀 . Tali si totiž v jednu chvilku lehla na kraji lesa na mech a žužlala si tam balonek. Brtník se opodál honil s Rumoušem a když probíhali kolem, řekla jsem jí to, co říkávám Rumíčkovi, abych tuhle hru rozehrála: “Dej, pozooor, dej pozoooor na něěěj, bacha dáááávej, bachaaa, nebo tě přepadneeee!” Pochopitelně děsně nabádavým tónem, aby pes zpozorněl. Brtník se toho okamžitě chytil a šel na ní zaútočit 😀 a dělal děsně nebezpečnýho a já jí kryla záda a vždycky jsem ji upozorňovala, že “Uuuutikej, honem uuuutikej, de po tobě!” a ona vždycky hodila kličku a vyklouzla mu. Pak si chytře zalezla do roští a strouhala mu mrkef, protože ji nemohnul vyšťárat 😀 😀 . My si mezitím s Rumíčkem čutali balonek a já mu ho házela do prostoru lesa, aby ho tam musel hledat. Ani jsme si v zápalu bojů nevšimli, že nás došla dvojice lidí s mladým labrošem. Doufám, že je naše bojový komentáře moc nezaskočily. 

Pokračovali jsme pak dál a v místech, kde se cesta začíná svažovat jsem zahlídla vývrat. Tak jsem Tali s dostatečným odstupem odložila, aby úplně neviděla, co jdu kutit a šla jsem jí do vývratu schovat balonek. Vydržela disciplinovaně sedět do doby, než jsem se k ní vrátila. Nehnula se ani o milimetr. A po povelu hledej vypálila z nuly na sto. Tyhle hledačky ji vždycky hodně baví. Když si balonek našla, jásala, jak je výborná 😀 . Stejně tak, jako když jsem jim schovala balonek pod vrstvu listí. To do toho vždycky hupsnou jak tornáda a hrabošej a divěj se, že nemůžou balonek kolikrát najít. Bodejď by jo, když ho odhrabošej někam úplně jinam 🙂

Sešli jsme dolů a rozhodli se, že se zastavíme na kafe u Netopejra. Enemže, že jo. Netopejr měl na jídelním lístku jelení maso se švestkovou omáčkou a…… to jako nejde odolat. Teda moje maličkost nemůže ododlat. Brtnik moc na zvěřinu není, ten si dal matýsky. A že je tam mají vynikající. Knedlíkůch bylo tolik, že ani ohařiska nepřišli zkrátka a poctivě jsem se s nima podělila. Nemusím nakynout víc, než se už zadařilo – Vánočky už sou za dveřima, tak aby si člověk nechal nějaký rezervičky. Následně si Brtnik uvědomil, že nemá ovládátko ke krámu, kterej už je bohužel zase ve hře – i když jen v rámci zvonění. Bádali jsme, zda si ho vůbec z auta bral nebo ne, ale byl si jistej, že jo. Napadlo mě, že ho možná ztratil tam, jak jsme blbli s Tali. Tak jsme museli trochu pozměnit naše plány a museli se po obědě vrátit. 

Cestou zpátky do kopce jsme ohaříkům dali řádně do těla, protože jsme jim balony házeli zákeřně zpátky dolů z kopce, ať si trochu máknou 🙂 . Ovládátko skutečně leželo tam, kde jsme předpokládali. Došli jsme pak na paseku, kde je porost mladých borovic a tam jsme naopak ohaříkům zaměstnali mozek, protože pokaždý jsme je usadili na cestě a šli balonky odhodit mezi stromky tak, aby si je museli najít a pořádně si tak zahledali, jak se na ohaře sluší  a patří. Došlo i na volnou zábavu, kdy si jen tak pročuchávali terén a já si trochu spravila tu hořkost z doby nedávný, kdy nebylo s Tali k domluvení. Teď naopak člověk zavolal a ona reagovala naprosto předpisově.

 

Abychom nešli zpátky úplně stejnou trasu, sekli jsme to za pasekou doprava a zkusili se lesem spustit dolů, kampak nás to zavede. Bylo fajn jen tak jít, mít ruce za zády a nechat si Tali čuchat stejně jako Rumíčka a nemuset ji furt povelovat.

Cestička kolem oplocenky byla rozrytá od prasat, tak čucháního bylo hodně. V lese bylo habakůk hub na to, že je už zima. Kdyby je člověk znal, možná by se i uživil 😀 .

Stráň se svažovala strmě dolů a končila na cestičce u chatový osady na druhém břehu Loděnice, než chodíváme. Takže jsme pohodlně došli k mostku, kde jsou ohrady s koníkama a kde pak cesta stoupá zpátky do Kyšic přímo k hospůdce. Čoklidi si jen tak poletovali a Tali se k mojí radosti pilně chodila i sama hlásit. Jedinej moment, kdy jsme museli být “důraznější” byl právě u mostku, kdy se chtěla jít madáme ráchat do říčky. Což o to, to by nebyl problém. Problémem bylo  jen to děsný černý bahno u břehu, že jo. A to na konci procházky, kdy jsme pak za chvíli u auta, to nebyl dobrý nápad. Během stoupání lesem jsem jim oběma házela balonky dolů do lesa pod cestou, aby si zase trošku tužili tělo vybíháním strmý stráně.

Rumíček pak naznal, že nutně potřebuje pouštět zase balonek a aby to nebylo jen tak na pár metrů, vzal to rovnou do stráně po levý ruce. Tím pádem se balonek vždycky skutálel okamžitě na cestu, tu přeběhnul a vzal to ještě dolů strání pod cestou. Toooo bylo to vono. Co nějaký házení nudný. Taklenc se to má dělat 😀 😀 . Abych mu to zpestřila, číhala jsem vždycky na cestě a snažila se čutnout mu balonek zpátky nahoru. Příííípadně ho odkop-nout naopak na sruhou stranu, aby letěl dolů mnohem dál. Prej výbornej nápad. Brtnik se mezitím přesunul s Tali už nahoru, kde je odpočívadlo a tam si střihli několikero  mnoho obíhaček kolem stolu a lavic. S Rumíčkem tady nemá cenu tohle hrát. Začal tady totiž poslední dobou podvádět. Co to bude obíhat, když se může proplížit rychle pod stolem a lavicema a přepadnout prchajícího rovnou. Syčák jeden podvodnická. 😀

Došli jsme nahoru a oba si nesli svoje balonky v kušně. A oba byli na volno. U jednoho z domků oba zblejskli za plotem krásnou černou kočičku. No možná spíš kocoura podle tý velikosti a hlavně pořádný makovice. A byli u vytržení. Stáli tam s balonkama v kušně a čučeli na kočku. Posléze došlo k nějaký mezidruhový konverzaci. Tichý, velmi tichý. Ale pravděpodobně velmi výmluvný. Protože Tali vydala takový to zamručení, kdy si pes není úplně jistý svou pozicí a tak jako troooošáneček se nám bojí 😀 😀 a pro jistotu vyklidila pole sama od sebe 😀 😀 . Moc jsem ji pochválila, že je hodná. Rumíček se neobával ničehož, Rumíček si chtěl vzít mňoukavce opět domů. A jako vždy mu to nevyšlo 😀 .

Hópli jsme rovnou do auta a jelo se dom. Protože se očekávala velká návštěvička a já taky potřebovala doma zdobit. To máte světýlka, stromečky, oříšky, andílci, zvonečky, věnečky, řetězy…… 😀 😀  No hodně toho na mě ještě čekalo.  A taky nějaký to obžerstvení připravit, že jo. Abychom si to večer užili. A to přesně jsme udělali. Kluci vypadli do hospůdky k hošíčkům a my si s Monikou udělaly holčičí sešn, kdy jsme probraly kde co – no nejvíc chlapy, že jo 😀 a vypily kde co 😀 😀 . Tali chrápala na pelechu, páč byla ráda, že je ráda. Náš družimír obecný Rumoušek si ovšem nemohl nechat ujít možnost být ve společnosti a usadil se na židli vedle Moniky, kterou velmi oblibuje. Jak jinak. A dělal jí řádnou společnost 😀 😀 Spát se šlo velmi velmi pozdě a ráno to podle toho taky vypadalo 😀 

Jo a kvíz z výletu: Najdete je?

A ještě jeden kvíz: Najdete jeden rozdíl? 🙂

No a naposled……….. nepíše se mi to lehce, ale tajit se mi to taky moc nechce…. víte…. že je Brtnik hroznej surovec? Kope totiž do pejskůch!!! 😀

 

 

 

12 komentářů u „1. Adventní sobota

  1. Tak ja se tesim na ty posltare a misto toho jen nejaky scvrkly jedovaty houby a par polstarovejch povalecu:D

    1. Polštáře budou neboj! Slíbila jsem Fifijový to vyfotit, už to mám, dneska ráno jsem to cvakla, jen to dostat na stránky

      misto toho jen nejaky scvrkly jedovaty…
      😀 😀
      a třeba nejsou jedovatý

  2. Hezká psí gymnastika. Kora taky něco umí, když běží pro hozený pamlsek, udělá stojku.
    Na pařezu jsem jeden rozdíl našla – klacík (stéblo?) vpravo vpředu ;o)).

    1. …..udělá stojku…..
      😀 😀 výborná! a přepadne taky někdy na záda? 😀

      ….rozdíl našla –….
      a taky výýýborná!!!!!!!! Trvalo to dlouho?

      1. No, ona ten zadek nevytáhne zas tak vysoko, aby přepadla, ale když běží z kopce, tak tomu moc neschází. Já používám poloměkké kroužky a nejlepší je to na asfaltu ( máme tu v okolí i pár asfaltek v polích), to ten kroužek letí daleko a třeba i dělá kličky.
        Čas hledání zlomeného stébla jsem neměřila, ale hrdobecky bych řekla, že mi to moc dlouho netrvalo.

        1. 😀 Tak si to tak představuju 😀 😀 letící obří flekatý tělo….. 😀 😀 . Jo ty kroužky jdou dobrý, taky máme. Ale jak z nich byla nadšená, tak všechno přebijou žužlobalonky, jako u Rumíčka.
          Šikovná jsi, žes to našla takhle rychle. Mně to přišlo jako dobrej nápad, hodit sem kvíz. Vzniklo to tak, že jsem se snažila fotit a Brtnik, že odstraní ty stvoly, aby to nekazilo dojem. A tenhle byl poslední.

          1. Je to velehouba. A je ale pravda, že toho pařezu vlastně kouká jen levej horní rožek, to je fakt. Ale říkala jsem si, že najít Rumouška v borovičkách bude těžší, on se tam dobře ztrácí. Tali tolik ne, ale on jak je zrz tak má dobrý mimikry.

  3. Mas pravdu ze rumousek.ma dobry mimikry ale ja mam obri 5″ mobiljo displej:D rukouska jsem.na nem.nasla, parez ovsem s tou zmenou ne i kdyz vim, ze ten rozidl je v levym rohu:D

    1. No máš pravdu v tom, že to asi těžší, je, protože tam je hodně rušivých elementů u tý houby, který člověk neví, zda má sledovat nebo ne. A nepomůže tomu vlastně ani to, že si ty obrázky posouváš tam a zpátky, když je rozklikneš. Kdyby byly v tom velkým rozlišení vedle sebe, šlo by to líp.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..