Vzali sme ven trestance.

Ve středu se pánčička přištrachala o něco dřív.

Přišli vlastně spolu s páníkem úplně stejně. Takže ten si vzal Taliprda a já si vykračoval jako pán s pánčičkou. No vykračoval, vykračoval. Jehehéé – nemůžete vykračovat dlouho, když na louce je taková sešn! Takže když jsme tam došli a pánčička povidá “Hele Rumoušku, kdo je támdle – Ený Dochtorová!” , dokráčel sem a okamžitě vyrazil. Hopík Ený!! Tu huž sem dlooouho neviděl. Bouřlivý vítání to bylo. A pak taky velikánský rejdění. Páč! Nejdřívějc k nám přišel  sousedovic mlaďas strakoš. Neboli česke strakáč. Je úslužnej, to se mi líbí. Tak sme chvíli pokomunikovali. Pak se přidalo ešče nějaký drobení vod sousedů a nejlepčí z nich je mladej kavalírek Rusty. Teeen vám umí ščenátkovsko poklonu úplně stejně jako já! A to teda voceňuju. Jen by mě mohnul nechat vykadit 😀 . Páč jako to vypadalo divně. Já tlačim a von tam v posezu. Celou tu dobu 😀 . Čekal úslužně, až dotvořim. Možná se divil, proč úplně nereaguju, ale to fakt nejde tydle dvě věci dohromady. Tak si to halt musel vysedět 😀 . Pochválil sem ho až poté. No a tak jsme si tam v chumlu chvíli rejdili a my se pak rozloučili a šupajdili na pole. Pánčička trvala na tom, že balonek nevydá, že mám jít dělat psa a ohaře.

Tak sem si běhal podél cesty a šmejdil si. Občas sem se zjevil u pánčičky s dotazem, ešivá balonek? A když ne balonek, tak tu dobrou sůšu škvarkovou, ešivá by nedala. Tak tý sem se občas dočkal. Aspoň že tak. U áleje najednou koukáme a hele pes. Teda psice. Přiběhla se na mě podívat, hodila plaveckou otočku a zmizla. A tím samým směrem, co jsme šli my. Takže jsme se na konci áleje s ní a s její paničkou sešli. A rozhodli jsme se fšicí, že půjdeme spolu. Tedy kus do polí za alejema.

Pánčička si povídala  a já si poletoval s kámoškou. Občas sem dělal ohaře a to zas pánčička byla kapek nespokojená, páč sem dělal ohaře moc. No prostě když vystavuju, tak vystavuju. To se prostě nemůžu jen tak hejbat, tak  z ničehož nic. Je to práce, nevodchází se vod ní i když to trvá dýl, než se bažant uráčí zvednout. Zajímavej rozhovor prej měla s tou paní. Ona vyprávěla o svý feňuli, jak je jiná, než ty ostatní předchozí a došlo pak v tý souvislosti naopak i na vyprávění vo Taliprdovi, špatným vztahu k lidem a taky vo tom, proč do toho pánčička šla, přes to, že ji intuice tahala velmi silně za šosy, že to bude průšvih. A ta paní jí začala vyprávět, že na základě týhle skutečnosti to pánčičce vokazuje prej, že musí na svou intuici dát. Že tohle je lekce kde ještě o nic nejde (haháááá, tak vona vám do života vstoupí živelná katastrofa a prej vo nic nejde 😀 ), ale příště už může jít o mnohem víc a když se pánčička nebude poslouchat, tak pak prej teprvá přijde ten průšvih. Pánčičce to zapadalo do toho, jak vona uvažuje a líbilo se jí to. Paní jí pak říkala, že se někdy můžou sejít a mnohem víc to probrat. Což se pánčičce líbilo taky. No tak se třebas zase někdy potkáme a dáme fšicí společný venčení. Doprovodili jsme je ke hřbitovu a tam se k nám přidala fenka Lagoťáka jménem Rozinka. Moc milou paničku má, tak jsme dali ještě jeden okruh s nima a společně pak došli na kraj civilizace. Cestou domů sme šli kolem domečku, kde bydlí ta paní s dárkama, co je vydává. A já nemohnul dovnitř, abych zjistil, ešivá nemá něco pro mě. Stál sem tam u dveří a jasně signalizoval, že potřebuju dovnitř. Prej ne, až příště. Ešivá vona ale nekecá, pánčička?

Došli sme dom a pánčička naznala, že ešče – proti svýmu přesvědčení – vytáhne toho flekatýho trestance. Pánik při tom budování nemá tolikatě času, tak prej ji ešče potaháme sídlákem. Trestanec byl veleradosten a zcela se zbláznil. Pánčička si tiše pozvdechla a tiše stroze nařídila, že má trestanec sedět. To zapůsobilo. Byl následně přicvaknut na vodítko a  vyveden ven. Pak že to nejde, jít v klidu a u nohy. Řikal sem si. Enemže to musí být pánčička strohá a vojenská, a to nás nebaví ani jednoho.  Ale tak jo, vememe ji ven, já už si venku užil, tak teď si budu spíš jen tak pobíhat a držet se pánčičky. Ale koukal sem na to, že si mě překvapivě hodně všímala a naopak s trestancem moc nekomunikovala.  A trestanec šlapal bez nějakejch bejkáren vedle nás. Veden na prstíčku s vodítkem totálně prověšným. Usedal na obrubníku, přecházel na pokyn. V jednu chvíli šel proti nám labradůr, vodítko napnutý k prasknutí, von taky takovej napnutej, panička taky jeho napnutá…. tak sme dostali k noze a sedni, že je necháme projít. No enemže, když nás míjel natáhnul se k nám a my se voba zvedli. 🙁 A to sme asi neměli dělat, žejo? Podle reakce pánčičky určitě teda ne a tak z nás vobou byli rázem zaražený prdi. Dva. No nechal sem se strhnout, tak sem si vyslechnul svoje.

Šli jsme kus takhle pohromadě a pak sem dostal volno. Vědom si prohřešku, sem se raději nevzdaloval, až mi pánčička musela říct “Prosimtěpadejuž!” Pak sme si střihli párkrát přivolání, což je teda u trestance ve vodítkovým podání. A je to dost komický jako. Přivolání na vodítku!! Takle velkej pes, dyk to uměj už ščenda! No nic, vono to s ní stejnak nebude k ničemu. Páč panička ví, že kdyby odepla vodítko, bude to zcela jiná liga. Ale tak aspoň ať prej nějak funguje a nejde jako blbeček. Trestanec se snaží, ale jak řikám, jen proto, že ví, že je na vodítku. V momentě, kdy by byl odepnut…… No nic, došli jsme pak do míst, kde jsme si kolikrát společně hrávali a cvičili blbinky, to teď teda nepřipadalo v úvahu. Kousek před námi šel pejsek na vodítku, tak jsme dostali sedni a družení nastalo až po povelu. Trestanec se mohnul zbláznit, jak spolu blbli. Já chtěl balonek. A tak sem ho dostal. Po chvíli pánčička trestance ze hry odvolala, aby to prej mělo nějakej řád a šlo se dál. A my si s pánčičkou čutali balonek! Trestanec musel čekat. Pak musel čekat ešče na vobrubníku, kde nás pánčička vodložila, a šla sama do silnice, páč přes auta nebylo bezpečně vidět. To byl trestanec i vodloženej polovolně – tedy myšleno, že vodítko leželo vedle něj. A posléze jsme byli povoláni k noze. Myslel sem, že si dáme naše oblíbený závody na podestu, ale to prej s trestancem nejde. Tooo je škoda teda, to mám rád. No nic, vojensky sme dopochodovali dom a šlo se na pelech. A potom na véču a potom…. žjoofkááá pánik konečně votevřel tu ložnici!!! A to se zasejc zbláznila pánčička 😀 . Ale to prej už víte.

23 komentářů u „Vzali sme ven trestance.

  1. trestanec 😀 ale vis, ze flekatej mundur neni pruhovanej? 🙂 ale jinak pekne ste potkali pejsky znamy i novy a popovidala si s pani, to muselo byt fajn takhle narazit na nekoho prijemnyho a i rumousek byl zda se spokojen 🙂

  2. Povídání s tou paní bylo moc příjemný, ona dělá nějaký kurzy tímhle směrem, bylo to zajímací a pro mě to dávalo smysl. Možná by se tomu někdo smál, ale mně to zapadá. Jen na to nezapomenout, pokud by došlo zase někdy na lámání chleba.
    Pruhatej mundůr má kdejakej běžnej trestanec, vona nejni běžnej trestanec, je to extragold matroš. Proto ty fleky, aby se vodlišila 😀

    Rumíček velespokojen, protože má pánčičku tak, jak byl normálně zvyknutej a je to hlavně vždycky v klidu.

  3. Myslím, že někdy stojí zato nedat na intuici a spáchat dobrý skutek. S Talinkou jste udělali obrovský kus práce a určitě za to někde někdy čeká odměna. Proti mé flekadůře je ta Vaše celkem hodná vzhledem k tomu, že já na ní “klečím” od štěněte. I když pravda, teď se nějaký čas honáckolovecké vlohy neprojevily, a to museli čokli vydržet po dva týdny mé hospitalizace výběh jen na malé zahradě u mamky.

    1. A jak je Kimi – huž dobrý? Super, že Flekadůra 😀 😀 teď funguje na dobrou, což se určitě po návratu od lékařů víc, než hodí.

      1. No, moc dobrý to není, téměř do roka a do dne jsem opět absolvovala ledvinovou koliku a v přímém přenosu ze svých útrob jsem na monitoru sledovala lovení kamínku. Nechali mi tam stent až do půli prosince a bude se řešit zbylý kamínek – halt zanedbané pití. Čoklidi jako by to věděli, doma se drží co nejblíž u mě, Kora by se mi vždycky nejraději uložila za záda.

        1. Ale ne!!! Kimi to mě mrzí teda tohleto. Jsi statečná osoba, bych se nevydržela na to dívat, vomdlela bych. A budeš na Vánočky už doma??
          Je fajn, že o Tebe čoklidi pečujou a jsou hodní.

          1. Pan primář slíbil, že do Vánoc bude vyřešeno, tak uvidíme. Chválu Kory jsem asi zakřikla, dnes jsme vyrazili do luk, docela daleko po silnici šel pán s retrívrem, Goliáš zaňafal a Kora začala bránit smečku rozběhla se k nim, doběhla, nedbajíc mého řevu, a vrátila se, až si poskákala kolem retrívra. Pán vykřikoval, “Co je to za bestie, tohleto?” Tak jsem se omlouvala, že to byl jen psí pozdrav, pak už jsme dovenčili v klidu.

          2. Kimi, takže držím palce, a´t se to vyřeší a máš už pokoj a taky ať nezapomínáš pít – což znám od mé drahé polovice, který občas zavolám do prasé s dotazem, zda už se napil (ne nejsem takovej ten blázen, co furt upíjí z flašky a nutí k tomu celou rodinu, ale on fakt nepije vůbec) a pokud ne, tak ho “donutím” se zvednou a jdeme spolu 😀 😀 do kuchyňky, tam si počkám, až si natočí vodu a napije se, páč by byl ochoten na to zapomenout, jak položí telefén 😀 😀 . No nejen on pečuje o mě, ale i obráceně já o něj, páč v tomhle je fakt sám sobě nebezpečnej.
            No tak Koru už chválit nebudeme, páč potřebujeme, aby fungovala co nejlíp, takže nic, je to hajtra zlobivá a pude na řetěz 😀

  4. “Já tlačim a von tam v posezu. Celou tu dobu”
    To je neprijemny. Jak firemni wc, takovy ty jen schranky. Clovek se tam boji delat veci prirozene a zadrzuje… 😀
    “A ta paní jí začala vyprávět, že na základě týhle skutečnosti to pánčičce vokazuje prej, že musí na svou intuici dát.”
    To byla moudra pani. Nekdy je fakt dobry dat na dojem, intuici, pocit. Ale zase na druhou stranu, nekdy na tohle nedat je vyzva a nervy. Ja si furt myslim, ze se Taliprd s vekem srovna. Opakuju se – tolik prace, vychovy a vseho do ni vlozeny nemuze zustat bez odezvy.
    “Trestanec se snaží, ale jak řikám, jen proto, že ví, že je na vodítku. V momentě, kdy by byl odepnut…… ”
    Tamten obojek uz nepouzivate?

    1. Tak to Rumouš nezadržoval teda, pracoval svědomitě a poctivě. Ofšem ten gezicht u toho. Páč jako potřeboval komunikovat, ale taky se potřeboval soustřeďovat….. strašlivý dílemata měl 😀

      Já se přiznám bez mučení, že mě to hodně rozhodilo. Je to zase prostě jinej pes, někdy je to prostě moc i vzhledem k tomu nastřádanýmu. A poctivě přiznávám, že nejde o žádnou tragédii, to vůbec. Ale s tou propastí se blbě funguje, možná hlavně pocitově. Vím, že kdyby to byl cizí pes, tak to budu vnímat jinak. Tak ale co už.
      On obojek nebyl zapotřebí, protože byla normální, pak se to v jednom momentě totálně zbořilo a v ten moment byl obojek takovej jako nefunkční. Ale huž jest opraven. Ale já jsem takový jelito, že se blbě sžívám i s tím obojkem.

  5. “Tak to Rumouš nezadržoval teda, pracoval svědomitě a poctivě. Ofšem ten gezicht u toho.”
    Troldik se naucil zadrzovat, kdyz ho stalkovala Ruzice. Fakt mu to bylo neprijemny. Zaklapnul sverac a o kus dal znova pokus… 🙂
    “Ale s tou propastí se blbě funguje, možná hlavně pocitově. Vím, že kdyby to byl cizí pes, tak to budu vnímat jinak.”
    Jojo, jak rikas, bejt to utulkac, radujes se z kazdyho pidikrucku, zlepseni. Pocitove to je propast, proti vnimavejm hosickum a vdecny psi vile. Ale zijete si pospolu stale, rezim funga, zadny hruzy se nedejou. Takze jako pokazdy popreju ten pevnej nerv.

  6. kdyz ho stalkovala Ruzice…..

    😀 😀 😀 Trolďas snad promine můj smích, ale já si právě pustila dokonalej komiks 😀 😀

    Pocitove to je propast, proti vnimavejm hosickum a vdecny psi vile. ….
    Jo, to jo, ale já si uvědomila, že mi tam prostě nejvíc vadí ta absence vazby na nás, to je to, co mě žere mnohem víc, než nějaký zlobení. To je děsně blbý, žít vedle někoho, kdo Tě nějak vlastně nepotřebuje. 🙁 Smutný takový. A namáhavý v tom, že pořád musíš, musíš, musíš být ten drezér, nejde být trenér a hlavně, pokud nejsi drezér, nemáš psa. Což ve společnosti toho druhýho je fakt pitomý, proto ty převážně dělený procházky- což je vlastně vysvětlení pro Anonyma. Že aby mohl mít Rumíček to, co normálně vždycky měl, tak nejde prostě chodit pořád s oběma. Takže Tali je hodně s páníkem. Ne, že by byla v klatbě. 🙂

    1. No a právě proto si myslim, žes tu intuici prostě poslouchat neměla, páč vás ta nešťastná Talinka prostě potřebovala ze všech nejvíc.
      Mně pomáhalo myslet na všecko to dobrý, co Ciráty ve svém životě udělaly. Zdůrazňuju, že asi dva roky to bylo pouze “vyděsil Labrose tak, že tento už k nám nikdy nepřišel” :D, to celé postaveno proti rozkousaným kotcům, zakouslé drůbeži, králíkům a já nevím čemu všemu ještě.
      A rozumím ti, je to strašnej zločin, udělat tohle komukoliv.
      Možná, jak tak koukám na některé ty “naše” školní dětičky, tak by pomohlo zařadit hry a doplňky na paměť + pořád ještě jste spolu (nebo Tali s Brtníkem) nebyli na té strastiplné pouti – to je sbližovadlo osvědčené napříč zvířecími druhy.

      1. … ta nešťastná Talinka prostě potřebovala ze všech nejvíc…..
        jo to jo, v tomhle je to pravda, to říkala od začátku i Peťa. Ono já kdybych se dokázala vnitřně sžít s tím, že ona nás nějak moc nepotřebuje, tak by to bylo lepší.

        ….vyděsil Labrose tak, že tento už k nám nikdy nepřišel….
        😀 😀 jo taky má Tali tenhle dobrej skutek na triku, to je fakt, ta šmejdská vořešice, co furt po nás vyjížděla, dostala tehdy málem žinfárkt, když jsem Tali odcvakla z vodítka 😀 😀

        Jaký hry na paměť máš na mysli? Inspiraci beru vždycky – i když pamět jí-když se jí to hodí- slouží velmi dobře,
        Strastiplná pouť už proběhla letos z jara, kdy jsme si s Tali udělaly spolu výlet vlakem na chalupu, vystoupili dřív a šli zbytek cesty polema. Jo to fungovala fajn. Ona obecně na výletech funguje nejlíp. Ale výsledek hlubšího karaktéru tu neudělalo.

  7. Kachna-prosím,tě můžeš napsat,co jste měly s Cirem vy?jako ovčák se mě zdá,jako jeden z nejmín složitejch psů-ale jinak o Cirovi nic nevím

    PetraK-nerozumím nějak větě,kdyby Tali byla s útulku,v čem je pro tebe rozdíl,že není?
    nebo cizí pes?

    jinak mě u Žeryka hází každý zavrčení,a tak,a u něj su fakt ten pořvávač povelů-SEDNI-LECHNI- S TÍM CH-FAKT JAKO A TAK
    Dafi s víc mluvím-prosím tě podej mi to,dík,to u něj nehrozí
    ale já už su fakt nějak v kýblu,Žeryk ne Žeryk,sem začala dnes užívat kapky s Řimbaby

    1. …PetraK-nerozumím nějak větě,kdyby Tali byla s útulku,v čem je pro tebe rozdíl,že není?
      nebo cizí pes?…..

      myslela jsem to tak, že kdyby mi prostě doma přistál shodou okolností takovýhle pes, třeba nalezenec nebo na hlídání. Já jsem třeba i u Bubinky počítala s tím, že si třeba k nám už ve svým věku a zkušenostech třeba nevytvoří nějakou velkou vazbu. No a paradoxně, přes to, že jsem to u Tali viděla hned od začátku, že to tak má a upozorňovala na to, že to tak je a bude to průšvih, tak z nějakýho psychologickýho důvodu se mi to hodně špatně kouše. Asi jsem si pořád říkala, že se to podaří ji přesvědčit, že to je mladej pes, že když budu postupovat nějakým způsobem, plus začne žít jinak, že se ta vazba vytvoří.

      ….jinak mě u Žeryka hází každý zavrčení,a tak,a u něj su fakt ten pořvávač povelů…
      🙁 no právě. 🙁

      Řimbaba je na nerf? Já ji znám jako zdatnýho bojovníka proti migréně jenom.
      Ona se vytvořila, to ne že by úplně nebyla, ale o spolupráci ten pes prostě nějak valnej zájem nemá, rád si jede jen to svoje a nepotřebuje Tě, netěší ho být v tvojí přítomnosti, tak jako ostatní psy. V podstatě je to pro ni asi i trest. 🙁 . Což se velmi špatně polyká takovýhle vědomí, to jednak a druhak se s tím velmi špatně pracuje. Páč její touha být v kšá je velmi velká.

    2. Mirko,
      Cir byl pes od “výcvikáře”, manžela tehdy na cvičáku přátelé přesvědčili, ať si ho vezme.
      No a tak mu do pražského bytu nacpali půlroční nesocializované štěně z pracovní linie s reakcí na nápřah.
      Já jsem k němu přišla v jeho dvou letech, kdy jsme se s manželem dali dohromady. S chutí cvičit a ochotou pracovat to, o čem píšu nemá nic společného, je to čistě o jeho schopnosti žít s lidmi a moožná i o tom, že ten pes nebyl moje, ale Michalova volba, páč Michal má v něčem problémy se špicem, kde já třeba vůbec nevidím problém.

      1. To jsem ani nevedela, nebo si to uz nepamatuju. Nemela si to s Ciratama teda jednoduchy. Ale pak fungal uz docela pekne. 🙂

        1. Viď? Právě nevypadalo, že by byl nějakej problém v tý době, kdy ho člověk poznal. Jak to může klamat.
          Pořád ho vidím, jak pošťuchoval neeenápadně Ešátora a bavil se u toho 😀 😀 😀

          1. no, ráda bych vám připomněla, že poslední ovci to dobré zvíře slovilo tři měsíce před svojí smrtí a bylo v té době už na prednisonu.

  8. ….nacpali půlroční nesocializované štěně z pracovní linie s reakcí na nápřah….

    sakra, tohle jako bych znala 😀 jen místo těch 6 měsíců je tam měsíců deset

    Michal má v něčem problémy se špicem, kde já třeba vůbec nevidím problém.
    jo, s plemenem je zapotřebí si sednout, to jsem i Brtníkovi říkala, když jsem mu popisovala povahu a potřeby němce.

  9. no, ráda bych vám připomněla, že poslední ovci to dobré zvíře slovilo tři měsíce před svojí smrtí a bylo v té době už na prednisonu.
    tedy, abych mu nekřivdila, tak první a poslední ovci.

    ty kráááso! To sem nikdá nevěděla., že byl ofcovrah!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..