Tahle část sídláku má na toho zrzavýho kašpara jakejsi prazvláštní vliv.

Jak jsem tu minule psala, že byl za příšerácky rozvernýho a vymejšlel furt nějaký bejkárny, od toho, že půjde k někomu na kafe, až po to, že se dobejvá do lékárny, tak jsem měla za to, že to je prostě úlet nějakej. Že to bylo jen pro ten jeden den. Ale ukazuje se, že to může být i jinak. 😀

Ve středu jsme si tím stejným směrem vyrazili taky a……… taky to stálo za to 😀 😀 . Nikdy nejdeme pochopitelně úplně stejnou trasu a vždycky je to o tom, že směr určuje Rumíček. Dostane to velení a jak si řekne, tak jdeme. Pokud se zastavíme a neví se kam, zeptám se, kam by chtěl jít a když se někam vydá, následuju ho. Ať si totiž taky užije toho, že si jde, kam ho napadne. Váhá-li někdy, sdělím mu, že já to vědět nemůžu, kam máme jít a bude to muset rozhodnout on 😀 . Tak pak nakonec nějaký směr vybéře.

Mno a jasně, že zpočátku má nějaký to klasický psí vyřizování, ale jak jsem psala – moc tomu tady nedá. Má tu jiný zájmy  a priority, evidentně. Takže stejně jako minule – tadadááá musíme zamířit snad úplně ke každýmu vchodu. Zvlášť, pokud se tam svítí!! To je pak o tom, že tam stojí a asi čeká, že mu někdo přijde otevřít, páč nutně musí bejt na cestě, když se tam svítí. Já si zprvu říkala, že tentokrát třebas jako vzhledem k tomu dešti, se chce schovat a chtěl by do teplíčka 😀 , ale nevypadalo to tak. Protože zase ne každej vchod byl vhodnej, to ne. Takže nevím, co ho to pudí k tomudle jednání. Jak jdem kolem některýho paneláku – ne všechny ho upoutaj, pozor! , ale je jich mnoho 😀 – tak šup běží ke dveřím, čučí dovnitř a máchá ocáskem v radostným očekávání, že bude vpuštěn dovnitř. Mám pocit, že kdybych ho nevyzvala, že jdeme dál, stojí tam klidně vesele dál. Nicméně dovnitř se evidentně velmi těší a je poté zklamán, že se to nedaří zrealizovat. Asi by si rád počkal, až někdo půjde dovnitř/ven a poté by vstoupil do domu. K nějaký kontrole asi, nebo co. Jinak to nedává smysl. 😀 .

Stejně jako nedává smysl to, že teď začal kontrolovat auta 😀 😀 . Jo, fakt. Nekecám. Kdyby to bylo občas nějaký to auto, tak si řeknu, že je pod ním třeba kočka, nebo pod kapotou kuna. Zvlášť v tomhle nevlídným počasí, kdy teplý motor zvířata láká. Ale. Ono to není jen tak občas někakej kus. Ne. Stejně jako ho zajímají ty vchody, zajímaj ho momentálně i auta.  Zkoumá je. Docela dopodrobna. Obchází je a evidentně kontroluje.  Což je jako v dešti vyloženě zábava, postávat a čekat, až dokončí práci milej automechanik. Nebo snad …….spíš celní kontrola-když vezmu v potaz jeho důkladnost, s jakou auto kontroluje. To člověk čeká, že ho rozebere na šroubky úplně 😀 . Občas se podívá na mě, co já na to řikám a ešivá vidim to stejný co von. Vidim prt. Je tma a prší, ale dělám, že mě to děsně zajímá a jedná se o velmi zajímavej, vzácnej a možná snad i z vědeckýho pohledu neuvěřitelnej úkaz 😀 😀 .

 A takhle jedem celou vycházku napříč touhle částí sídláku.  Poměrně spravedlivě střídáme to, že postáváme u vchodů a na podestách, vesele zdravíme průchozí a kontrolujeme auta.

Taková vyloženě normální tradiční procházka se psem po sídlišti 😀