No, to si vymyslela pánčička v neděli.

Docídila, popadla mou maličkost a že si vyrazíme. Původní záměr prej byl že na Filajku, ale pak to celý vyplynulo úplně jinak. A ani se neví proč. Směr sme nabrali dobrej, ale pak sem se stočil trochek doleva a skončili sme nejdřív na veliký louce na konci sídláka. A! Tam je jednak velmi výhodnej kopeček, takže to bylo jasný, že jo. To se čutalo a posílalo dolů balonek. A potom taky tam je dětskej kolotoč. Starej dřevěnej a tam vona mě strašlivi-tánsky zlobila. Sedla si na ten kolotoč a jala se mi na něm ujíždět. Tjo to bylo. To byste museli celý vidět. Já sem makal jako ten blásen, abysem ji dohonil. A pak už sem i řval! A taky sem ji za kalhoty chytal. Děsně se smála a já  miluju, když se směje.

No a když prej už sme ale tady v těch končinách, tak že bude lepčí, když půjdeme do polí a na Filajku si vyrazíme jindy. Tak jo, proč ne, já se bavim kdekoliv. Hlavně, když pánčička vymyslí nějakou akcičku. A může to bejt klidně i honička a rvačka, co sme si dali u hasičárny. Too bylo tyjo! Sem ji rdousil jak vlk bižona! Až ten pán, co šel kolem koukal, ešivá jako se něco neděje. Co by se asi tak dělo, prostě se řežem hlava nehlava, ne? Pěkně sme se zadejchali! A pak už vyrazili do těch polí, ale! Pánčička vymyslela, že tentokrát půjdem prostě odzadu. Seběhli sme od kostelíka dolů a u posledního starýho domku na nás spustila mladá rotvice. Je to veelikej pes, velikej a pořád huláká. Enem Taliprda se teda bojí, to je fakt. Ale tak tý se bojej fšicí. Jen já ne 😛 . No a pánčička tý rotvici povidá:”Nekřič pupiku, proč tak hulákáš?” Rotvinda koukala, pak blafla a pánčička jí řiká: “No vidiš, holčičko, nemusíš furt řvát jak prokopnutá, však víš, že jen procházíme.” A tak už bylo ticho.

Došli sme ke koňskejm ohradám a tam prošmejdili plácek, kterej nedávno vyklůčili. Asi se tam bude něco stavět, ale teď je to tam celý nový, otevřený, tak sem to potřeboval řádně prozkoumat, když minule tam byla ta srnka a my nechtěli rušit.. Ohrada po pravý ruce byla úúúplně černá, jak byla plná havranů, stejně jako plácek za cestou. Bohužel pánčička je tak moc inteligentní, že se jí to nepodařilo pořádně zdokumentovat a má jen slabou fotku toho vzdálenějšího plácku, kde se jich tolik nepohybovalo. Ale bylo jich opravdu nevídaně. Tolikatě jich tady teda nepamatujeme. A ostatně v polích sme je neviděli nikdá. Jen vždycky v sídlišti, ale ne v tak velikým hejně. 

Zašli sme do stařiny za ohradama a dali si trochu tý ohařiny. Výsledkem byla zase srnka.

Nějakou dobu jsme se věnovali trošce poslušnosti a ! Taky pánčička vytáhla moji slepičku. Tu co sem si koupil letos vo dovolený ve stánku. Jooo, to sem byl ale radostnej. Páč už sem ji dlouho neviděl. Pánčička mi ji navíc různě schovávala, takže sem hledal a hledal. A pak koukám – hele fólije! Ta co krade!! Tak sem hooonem uuutikal k pánčičce a slípku jí dal 😀 . Panička vod fólije se omlouvala, že zas nemá balonek s sebou, což je ale jasný, páč prostě do polí to tahat nebude, to už sme si řekli minule. A o nic nejde. Moje pánčička se smála, že máme další v taštičce, ale vytahovat na světlo boží radši nebudeme 😀 . Fólije pak šla taky trochu cvičit a když odešla, obuli jsme se s pánčičkou zase do práce se slepičkou. To mě bavilo moc. Zvlášť, když ji pánčička schovala třeba do vykopaný myší díry, kterou vyčutal nějakej pes. Tam slepička báječně zapadne a není tak snadno k najití. Což mě ba. Takhle jsme se přesunuli až na konec myší louky a po cestě pokračovali dál.

Teda takhlenc po cestě šla hlavně pánčička, to je jasný, já sem hledal bažantiky v křovisku. Došli sme zase k příkopu, jako v sobotu, ale pánčička naznala, že tentokrát to vynecháme, že včera sem dostal do těla dost. No já bych si to klíďo párkrát i střihnul, ale tak co, šel sem se místo toho podívat na bezdomáče, co tam v polích stanujou. Pánčička to nevidí ráda, tak mě briskně stáhla zpátky . Hlavně ale, že vona se pak zasekla u nějakýho šípkovýho keře, to bylo v pořádku, že tam furt něco kutila, až vykutila tudlencten obrázek. Náladofka sluneční prej.

To už se nám začlo rychle smrákat a tak jsme tentokrát nešli na haldy, ale vzali to topolovou alejí. Ale! Sem si vymínil vodbočku ešče a tam zaved pánčičku k rákosovitý trávě. Uuuuž tak dlouho mě s ní nezlobila, že se mi zastesklo. A že já s tou trávou umim věcičky. A dycinky se raduju, když jí to nakonec ukradnu a můžu to rozcupovat a zahodit.

Už sme byli skorem venku z polí a to si zas fšimla pro změnu Měsíce. Jako jooo, bylo to zajímací asi, ale já to nevocenim a už vůbec nechápu, proč kvůli tomu pochodovat sem a tam a honem, honem, než nám zaleze. Kam jako? Nejni myš. No nic, tak nakonec byla snad i spokojená.

Já teda byl spokojenej určitě, páč sem si tuhle obrácenou prochajdu pěkně užil.