Sobotěnka

My jsme asi ňáká budovatelsko-cídíci společnost u nás doma. Nebo nevim, jak si to vysvětlit.Místo toho, aby nás vzali na vejlet, nebo na chalupu, tak  se i ten předminulej víkend převážně cídilo a budovalo. Ale taky se pochopitelně našel čas na to, aby mě pánčička vytáhla  ven. To ne, že ne, to vona je zas zodpovědná. A páč je zodpovědná, tak sme si šli sami,  že když se Taliprd chová zase jako něco, s kým nechce mít nikdo nic společnýho. Sem rád, když si chodíme sami. Když sme byli naposled společně s Taliprdem, nestálo to, abych pravdu řeknul, za nic. A tak pánčička řekla, že dost. A jedem si to svoje. Což mi naprosto vyhovuje. 

V pátek sem měl tu zkrácenou prochajdu v polích a tak, že si to pořádně vynahradíme. A taky jo. Bylo to boží. Stihnuli sme toho zasejc plno a byli spolu na stejný vlně, jak řiká pánčička. 

Teď dokud máme to strniště, začínáme pravidelně tam, páč já si to vyžádám.  Děsně, fakt děsně mě to ba. Je to tam příjemnej terén. A plnej zvířeny, takže mám plný ťapičky práce. Celý to velký pole projdeme a já to prokontroluju. Když je sucho, zajdem ešče do řepky, kde je ta kontrola mnohem těžší. Tetkonc ale bylo mokro a pánčičce se tam nechtělo. A že prej pudem na haldy. Tak jooooooooooo, na haldách mám taky pořád plný ťapičky práce. Ostatně posuďte sami. Tadyk máte takovou menčí vokázku toho, čím se já momentálně zabejvám. Mám fakt dost práce, protože se tam toho musí spousta vybádat. Ten konec pánčička zkazila, páč to prostě lupla někam do kšá. To by vám z ní občas šlehlo a zůstanete pak stát a čučet jako já na posledním záběru:

 

Ostatně….. když se podiváte na ty další záběry, uvidíte sami, že fotbalistka z ní nikdá nebude. A přitom todle vyžaduje tak precizní práci!! Proč to nedělá jako já? Fšimnite si, že to je jeden případ ze sta, kdy to čutne pořádně!! A to já jí leckdy i du kousek naproti, aby jako to mělo větčí šanci. A …… no… nic moc. A zase ke konci…… ty kopřivy? To už byl vůbec vrchol! 😀 A na co tam takovou dobu čekala? To si myslí, že sem jako Taliprd a sem někde v trapu? Jí to trvalo, než se podívala a viděla, že jasně signalizuju, že se má vokamžitě dostavit! To je matryjál, todlencto! To už máte lepčí, když si to celý děláte nakonec sám, to sem už zjistil. Páč na perzonál rozhodně nejni spolehnutí 😀 .

 

 

Pěkně sme si zabádali a mohli se přesunout dál a zase se položit do ohařiny. Jak není vyloženě pěkný počásko, bejváme v polích sami. A i dneska sme to měli pro sebe. Pánčička se tentokrát trochek vodvázala, takže sem si porejdil i v křoví. A dokonce sme po dlouhý době zašli v křoví ke příkopu . Tam to děláme tak, že já dostanu sedni a nesmim koukat, pánčička se mocně napřáhne a mrskne aporta přes příkopa do kšá někam, že aby sem neviděl. (Pšššt, někdy koukám, to je jasný. Ale vono mi to v tom terénu stejně moc nenapoví, to jen že sem zvědavej jak Rákosníček.) A po povelu pelášim hledat. To je supr zábavička, to vám řeknu, to se plně uplatníte jako ten vohař právě. Takže to sme si to taklenc několikrát vopákli a pak, že pudem stezičkou uzoučkou ve stařině až k myší louce.

A to sem koukal, jak se teda vodvázala. Jako protiprasečí vopatření furt mluvila. A tak trochu jako nahlas. No mluvila, povelovala mě, že jako trénujeme čekej na dálku. Heh, já vim svoje, prasat se bojí, to je jasný. Prej tréning. Kecá. Dyby nekecala, tak sme to prošli celý. A ne, že se tam dole, jak roste hustá rákosovitá tráva radči votočíme a vrátíme se na tu hlavní cestu. Chacháá, mám ji přečtenou .

Ale tak já na tom vydělal, prodloužilo nám to trasu a dorazili sme na myší louku tou delší cestou . Tam sme si ešče chvíli polítali a protože už se smrákalo, zamířili sme pomalu domů. Dobrý tři hodinky v polích to byly. Víte jak se mi pak spinkalo? Náramně. Vyplesknul sem se na pelíšek a vyhodil kopyta do stropu.

P.S.: Jen taková poznámka – coby zapisovatelky 😀 – ty záběry měsíční krajiny-neboli haldy, to je přesně to stejný místo, kde jsem se před deseti lety setkala s vlčicí Bess. Takhle to tam zdemolovali kolisti, který si z toho udělali tankodrom. A to to není v záběru celý a zabírají další a další plochu. Člověku se chce skorem brečet, zvěř má jít asi bydlet na Mars.

 

13 komentářů u „Sobotěnka

  1. Ty bláho, tu fotku si pamatuju. Jak tedy cyklistům přeju vyžití, tak ten skok je šílenej a není to skok k lepšímu.

    1. No zprasili to tam příšerně. A to opravdu nevidíte všechno. Je to hnusný a navíc, když tam člověk jde, tak nikdy neví, kdo mu skočí na záda. Bez nadsázky. To se mi před časem stalo se Štajnem a udělalo se mi úplně zle z toho, kdyby na nás dopadnul. Oni si vůbec nehlídají, jestli tam někdo jde nebo ne, jezděj tam jako magoři, jak kdyby to byl uzavřenej areál.
      Zrovna tohle místo bývalo útočiště pro bažanty, zajíce a srny. Tak prt velebnosti. My lidi si to zase vezmeme, jako všechno. A ještě v okolí budeme dělat bordel – poházený odpadky, miliony kapesníků papírových, jak tam porůznu choděj na záchod – slušná prasárna.

  2. Teda takovej krasnej kout to bejval a co z toho je ted. 🙁
    Rumicek je megaroztomilej kutalec, vykutalenec jeden. A takovyho nestesti, kdyz to mel v koprivach! 🙂

  3. A takovyho nestesti, kdyz to mel v koprivach!

    😀 😀 že jo viď? Do běžnýho porostu si šáhne, ale tohle bylo vysoký a balonek trůnil ve výšce. Nejvíc neščastnej byl nejspíš proto, jak sem tupá, že tak dlouho nejdu. “Boooože to byla doba, než ses doftípila!!!” 😀
    Děsně ho tahle zábavička baví, kutálení má na sto způsobů a tendle ten je prej skvěláckej 😀

  4. “Nejvíc neščastnej byl nejspíš proto, jak sem tupá, že tak dlouho nejdu.”
    😀 no taky ti to trvalo, furt si ostrila, odkud vybehne… 😀
    Aspon ma Rumicek rozum a do kopriv neleze. Cerny teleso vleze kamkoliv a pak si blemca spaleny/podrapany haksny. Ale Vorech je na sebe opatrnejsi, holt pindicek. 🙂

    1. On oproti Ešátorovi tam taky klidně dojde, ale tohle byla vysoká sortička, Taliprd, která je naprogramovaná jako trotl nevnímající bolest tam vlítne a nepřemýšlí. I když…. tuhle se jí tam taky nechtělo, už se z ní stává městská slečinka. Už nespává na loži z uschlýho chvojí, ale pěkně na peřinkách, tak se není čemu divit, že jo.

      No čekala sem fakt dlouho teda, sem si ho po tý pravici vůbec nevšimla, jak tam máchá a máchá. Máchal jeden 😀

  5. Rumíček přikrčený za horizontem číhá na balonek evidentně šťastný jak blecha. Až na ty kopřivy posléze. 🙂
    Je mi kapku líto Taliprda /pro obtížnější startovní čáru/ navíc vedle zrzavého génia musí každý péf nutně vypadat jako trotl. Ale Modelína je zase krasavica!!!
    K mému často používanému úsloví – seš blbej jak čtrnáct dní starej pes – bych dodala….. a klobouk dolů před Petrou, která z nich dokáže vychovat úžasné čoklidi.

    1. Přesně – ščastnej jak bleška zrzavá. Když teda pánčička dobře kopne 😀
      No ona Tali nepůsobí jako trotl, ona trotl je 😀 . Ale to už si člověk zvyknul, co mi nejde skousnout je ta absence vazby, to mi v takových momentech nedělá vůbec dobře, protože tak neumím fungovat. A pak to musím prostě vydejchat. I pro to vědomí, že má člověk vlastně prázdný ruce.
      Z Tali se mi právě ten čoklid moc vychovat nedaří. K její i naší smůle.

      Edit – a ještě dotaz – nějaký nový fotky jeho veličenstva by nebyly?? 🙂

  6. tak na video s Rumíčkem jsem se dívala dopo s Dafi na klíně a v noci s Martinem,
    prej se na to měl dívat Žeryk,ale ten se po letech naučil spávat vedle,a k nám chodí až ráno,tak byl už vedle na samotce-lepší Žeryk na samotce,než já celou noc v nervech,kdy vystartuje

    1. No bať, kdyby se člověk neměl vyspat, tak to už je vůbec pakárna. Však ono se mu tam vůbec nic nestane.Martinovi jen podotkni jednu důležitou věc, jednak tohle není běžný bezmyšlenkovitý aportování, ten pes u toho přemýšlí, vymýšlí a druhak, to nedělá do zblbnutí. To jen pro případ, kdyby tím chtěl argumentovat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..