Řikám Taliprdovi.
Protože ač na chalupě fungovala k velký radosti pánčičky fakt úplně skorem jako prej já. Což teda….ehmm, ehmmm to si dovolim rozporovat, ale tak dejme tomu. Tak ovšem na domácí půdě bohužel zločineckej geng fleků a prej sme skorem na začátku. Takže ač to evidentně pánčičce nesedí, nasadila to jediný, co Taliprda trochu mírní v projevu. Zostřenej a zároveň osekanej režim.
Co to vobnáší? No to jeden přijde o veškerý privilegia, kterých jinak má přehršel. Je s ním komunikováno vyloženě povelovací technikou, bezemočně a bohužel opravdu s přísným tónem, který nepřipouští žádný dohody, či úlevy. Ne, je to striktní a vojenský režim na který byla zvyklá z pradávna. Při procházkách bez možnosti si poletovat, jde se v blízkosti psovodově a žádný odklon se netoleruje. Trochu to přeháním, ale prostě to prej jináč nejde. Privilegia a svobodu má ten, kdo toho nezneužívá. Tedy kupříkladu pochopitelně já, hošíček můj zlatej, jak mi řiká pánčička.
A abych byl tohodle ušetřen, protože mi to taky nedělá dobře na duši, jedeme si to s pánčičkou hezky jen spolu. Zločinci čekají doma, až na ně přijde řada, ale spíš sou převážně pod dozorem statnýho ošetřovatele. My si venku hrajeme, zločinci se venčí a poslouchaj. Doma se nestrpí žádné samostatné akce ve stylu, když se řekne místo, bude se o tom třeba nejdřív přemýšlet. Ne – musí tam jít hned a bez váhání a setrvá se tam taky do tý doby, dokud nedostane vopušťák.
I doma si pánčička drží odstup, protože prej dospěla k názoru, že dyž si chce bejt Taliprd samostatná, tak fajn, její volba. Pak buď komplet samostatná, se vším všudy a ne, že doma si najednou vzpomeneme, že taky máme kolem sebe ostatní. Vlastně – je to tak, na co byla zvyklá dřív, když bydlívala v kotci. Tam se s ní taky nikdo nemazlil, vzali ji ven, buď vyvenčit, nebo se pokusit pracovat a pak zas jela do kotce. Že by si k ní někdo sednul a masíroval jí uběhaný nožičky??? Jehehééé to si to představuju, ty zelený mužíky. Že by si s ní někdo povídal, nebo ji k sobě přizval na gauč, či jí mudlal hlavu, kterou položí do klína?? “No takže, máš to tak, že nechceš?”, pravila jí pánčička, “Dobrá, tak nech bejt. Já si na zadek to tolika letech už nesednu. Fungovat takzvaně do plnejch budem, pokud budem fungovat dobře a se zájmem všude – tedy i venku. To ostatně víš a znáš. Já nikoho už přemlouvat nehodlám. Si taky umim držet odstup, jako ty :P. ”
Tudíž! Já mám pánčičku zcela výhradně pro sebe a to sem rád, to se přiznám. Nemusí mi z mýho ukrajovat a mám sto procent. To rozhodně potěší, to je jasný. Takže ráno, odpolko a večer = 3x denně pánčička dělá ščastnýho Rumíčka.
jehehé (to se nesměju Tálince ani paničce), jen jsem si vzpomněla, že díftky moje vlastní přišly o wifinu, jsou na tom skorem jako Tálinka.
Dítka školní přišla z části o šťávu a o přestávkách.
Dobře jim tak všem dohromady – vč. tý strakatý naší. Jaký si to uděláš, takový to máš a trpělivost nejni nekonečká.
Pokud diftky vlastní a dítka školní čučej taky jako vejr, znovu dobře jim tak 😀
Zase mela flekata nakej velkovykyv? 🙁 Chjo, nema a vy to nemate snadny. Se opakuju, uz jsem to psala driv – jak to Tali zvlada doma, ze najednou zadny ty “privilegia” a tak? Nesune ji to nekam do minusu nebo je ji to sumak?
Šumák jí to není, to je jasný. A v současnosti se i po tý době přiznám, že už nedumám o tom, zda se někam do mínusu posune a nebo ne. MOmentálně prostě dokapala trpělivost a opět nechci upozaďovat Rumíčka, kterej si to nezaslouží. Po těch letech už ne. Jenže šumák jí to není jen doma. Venku, pokud by se nasadil normální režim, by jí bylo šumák naprosto všechno a bylo by to zase o tom, o čem to pořád je. Vrátili jsme se sice ne na začátek, to je jasný, ale během jedinýho dne se to otočilo velmi, velmi zpátky. I když kecám vlastně, jen to v tom dni vykulminovalo, ale jinak se to zase posouvalo -však jsme spolu krátce před tím mluvily – postupně zase do háje. Není to o pohodových procházkách se psem , to ani náhodou. 🙁
Achjo. Dle myho za to fakt muzou hormoni. Kdyby si Talimura mohla vybrat, urcite by byla radsi s vama a ne ve vezenskym rezimu. Takhle to asi sama proste nemuze ovlivnit, co ji mota hlavu.
Mno, at ji to prejde co nejdriv, drzim palce.
Ne že by mi v tom vězeňským režimu taky bylo dobře, ale opravdu zkrátka dokapalo. To nejsou procházky pohodový, tak jak člověk se psem žije. Prostě nejsou, furt musíš být buď za drába a nebo ano, bude na vodítku, ale to pak limituje velice nás s Rumíčkem v našich aktivitách, protože těžko se můžu jít s ním z ničehož nic honit někde kolem něčeho, kde na mě on číhá, když mám na vodítku jí. A nebo pak – po třech letech stále dělit procházky. To ale asi nikoho bavit už taky nebude. A úplně o hormonech to nebude, protože tenhle dozorovací systém je ve svý podstatě pořád, jen v menší či větší míře. To že jsou světlý chvilky, světlý místa, to je fajn, ale když může fungovat někde, neměl by být problém a to není otázka hormonů – fungovat takhle v ten samý den i tady. To je otázka čistě jejích priorit, tak jak to ona má nastavený. To opravdu nikoho nepotřebuje a je jí fučík co říkáš, co děláš, nebo neděláš. Bohužel. Je toho tolik, co jsme jí museli přizpůsobit, opravdu – všichni tři. Ale všechno má svoje limity. Ono je to i o mým vnitřním pocitu, protože proč se mám vysypat z toho, že doma by se ke mně lísala, když okamžitě jak klapnou dveře, opravdu v ten moment, tak nikdo z nás neexistuje a je schopná vzít ve vteřině čáru? To není o tom, že ten pes zazlobí, tohle je fakt jiný. Je to prostě zase v tom módu v jakým byla – nikoho nechci a nepotřebuju a trhněte si. Tak halt já souhlasím. Nepotřebuje. Zní to blbě, souhlasím, nepíše se mi to dobře a nežije se mi to dobře. Ale ona není ochotná fungovat tak, aby člověk nebyl neustále nasštvanej. A to nebaví nikoho. Každej tady v okolí říká, tyjo, vždyť jste si s ní dali takovou práci, tak se jí věnujee a pořád je to takhle? No, bohužel je.
Edit – ježiš to je zas elaborát, ale jasně, v člověku to sedí, tak se omlouvám.
No jasne, praci jste si s ni dali neskutecnou. Priority ma a nema, je rozvlnena. Tim vic mi nejde do hlavy, ze by se ta cuba najednou zasekla sama o sobe a rozhodla se stavkovat. A trhla ramenem a sama se dala do vyhnanstvi.
Nestimuje mi to, psi se sami o privilegia prece nechteji pripravit. Bylo by zajimavy, kdyby sis treba nakreslila sinusoidu v souvislosti s rocnim obdobim, haranim, dovolenou atd, kdy byly propadaky a kdy naopak byla nejvic nejlepsi feena. To by se z clanku dalo dobre vysledovat.
Rikas, ze neni ochotna fungovat tak, aby clovek nebyl nastvanej . Moc ti rozumim, navic ten vas rozjezd s odrostlou nevychovanou fenou nebyl ruzovej. Ale zaroven, doprcic, tri roky kazdodenni prace, to ta fena nezahodi jen tak. To se nezastavam Talicuzy ani nezpochybnuju vase usili.
Mne proste prijde, ze v tom je nakej zdravotni problem, nerovnovaha, ne treba teda s hormonama haracima, ale stitka ci neco jinyho? Blba neni, IQ ma solidni, na demenci ma casu dost. Tak za tim sakris musi bejt neco jinsiho.
Když ono to Fifi není o tom, že je rozvlněná. Že by to bylo sem tam něco. Tam prostě těch 10 měsíců chybí. Ona nestávkuje, jen se vrací do toho co je pro ní de facto normální. Pro ni není normální žít tak, jak to máme my. Ne, ona nepotřebuje být součástí. To jen my ji k tomu prostě vedeme. Ona tím chováním přece neví, že se o privilegia připraví,dělá si to, co je pro ni podstatný. A my to nejsme. To že se nějakou dobu nějak líp funguje je v podstatě zdání – protože je to o tom, že celou tu dobu, co jsi venku se psem ho musíš povelovat (ty světlý chvilky, kdy jdeš polem – ovšem nezarostlým 😀 a nemusíš mluvit, tak jako to bylo teď na chalupě, to není standard, to je vzácná výjimka, jinak furt, furt, furt musíš toho psa usměrňovat, stahovat a dožadovat se toho, aby se držel v tvojí blízkosti. A to nemyslím, že Ti má jít u nohy, ne, ale to, že si bude vědom toho, kde se všichni pohybujeme a bude se tam taky držet. Sám od sebe to neudělá, to bude někde v trapu prostě a tam si pojede svoje. S ní opravdu nejde o pohodové procházky, kdy jdeš spolu se svým psem. Ne ty jdeš se psem, to ano, ale se psem, který je tam sám a ty musíš hlídat, aby neutekl. To mi došlo včera večer – že ona je prostě útěkář, klasickej. Je jedno jestli pes utíká z pozemku a tam si jede svoje a nebo tak, jak to má ona- že je schopná, ledva vyjdeme ze dveří prostě utéct.Ne vzácně, sem tam. Pokaždý. Opravdu. To že se tak nestane je buď otázkou opatření a nebo toho, že ji neustále komanduješ, a trváš si na tom, že půjde tady a teď a s tebou. Ona tam dobrovolně zkrátka nebude. To je v kostce rekapitulace. A připomnělo mi to přiblblej komentář Birmy, tehdy, kdy bez toho aby ji viděla, a viděla její projevy, tvrdila, že je to prostě ohař, kterej má spolupráci v krvi, takže to prostě nemůže bejt tak hrozný.
to ta fena nezahodi jen tak.
no jí to venku zkrátka fučík právě, tam je to pro ni důležitý a tam má svoje priority a co bude pak jí logicky nedochází. I kdyby pes takhle uvažoval, tak ona na to kapacitu mít nebude.
. Tak za tim sakris musi bejt neco jinsiho.
10 měsíců v kotci, je za tím. To, že prostě nemá vztah. Proč by něco dělala, když nemá důvod?To je logický. Ona ten důvod prostě nemá. Ne doma, kde pes nemá spoustu jiných podnětů, ale venku se prokáže, zda ten pes k člověku vztah má, nebo ne. To, že se ke mně bude lísat doma o ničem nevypovídá – to jsem vysvětlovala kolegyni už kdysi dávno, když mi líčila, jak pes kterýho měli, sice jejich mámu zbožňoval, protože se od ní doma nehnul, ale venku……… ho hledali celý dny. Tohle je stejný. Bohužel. A nekonstatuje se mi to vůbec dobře teda, to ne. Ale je to tak.
No, vždyť já jsem ti taky psala, že u nás to s Cirem nikdy nebylo dokonalý. S Májou jo.
Pravda. Tak ale aspoň procházkovat jste normoš mohli, ne? Nebo aspoň na srážení to tak vypadalo.
No, když pro mě zrovna to venčení na volno takový benefit není, přežiju neposluchu, nepropojenost mě deptá. To, když vím, že jsme tu vedle sebe, ne spolu.
Týjo, mít osvojené dítě, které by to mělo stejně, brrrr to musí být strašlivý.
“protože těžko se můžu jít s ním z ničehož nic honit někde kolem něčeho, kde na mě on číhá, když mám na vodítku jí. ”
Jo, tohle spolecny venkani s jednim nevnimavcem je naprd. To mela vcera Ruzice s Troldou. Cerna mala byla zlata a ten vocas jakoze tadaaa, jdeme ve dvou? – budu si cajdat a preslechnu privolani… No, tak preslechnul jednou, dvakrat a pak jsem si pro nej i popobehla. Ten cucel. 🙂 A Ruzice nejhodnejsi trpela, hujerka, ze ona nic – takze tuhle situaci plne chapu a ja vlastne chapu vas vsechny, rezim, zklamani, ja sem velky chapadlo.
🙂 dík milý chapadlo. Já ho prostě ochuzovat už nechci. Dokud se to jelo jakž takž, tak jsem to furt nějak ohýbala tu situaci, leč všechno má svoje meze, každej máme svoje meze. A já ty svoje posouvala zatraceně dlouho, což umím. A byla bych schopná je posouvat i nadále, kdyby na to neměl doplácet Rumíček. To fakt jako už ne. Po třech letech?
Má teplej pelech, má pravidelný venčení, má kvalitní žrádlo. Nestojí o přítomnost člověka, tak jí prostě tolik nemá,na tom není nic tak hroznýho. Proč mám svůj čas doma věnovat někomu, kdo o mě nestojí, na úkor toho, kdo mě miluje celou svou zrzatou duší a přerazil by se pro mně? Na rozdíl od ní (nevyžaduju to teda od ní, toho jsem daleka).To už by na tom byl ten Rumouš bit fakt hodně. Venku se trápit a obírat ho o jeho čas a prostor a doma pak taky? Byla venku ráno s páníčkem? Byla, proč ji budu brát ven a ukrajovat tak čas Rumíčkovi, když si to spolu venku můžeme užít tak, jak jsme vždycky byli zvyklý a museli to změnit. Tři roky jsou zatraceně dlouhá doba na to, jak jsme museli osekat náš režim. Tak když to zkrátka nevyšlo, já už dál osekávat nechci, kvůli němu.
uf-no,nečete sed mi to dobře,vůbec ne,a mrzí mě to za tebe,za Brtníka a RUMÍČKA
za Tali ASI NE,PROTOŽE,ONA EVIDENTNĚ NEVÍ O CO PŘICHÁZÍ
dle mě teda-nemusím mít pravdu…
a já mám furt pocit,že každý úsilí,by se mělo vracet,a když ne…
proč dělat něco zbytečně?
když budeš v práci,kde to bude naprd-dáš výpověd
když budeš s chlapem,kde to bude naprd-rozvedeš se odejdeš
ale o ze psem,kde máš zafixovaný-prodat/darovat,nehceš…
jo,vím,že to říkám,já ta pravá-u které x lidí řeklo-na tu práci se vykašli,a nejen na ni
a mě v ní často drežely-2 důvody-proč tam su a to dost silný-oráce-jako,že mám práci+peníze-i když poslednírok a něco často říkám,že su tam radši než doma
kdybych z ní nebyla tak utahaná,tak vlastně dobrý-ale,nadřela jsem se v práci i víc
jako,popravdě-nevím,kde bych měla motvaci,se u Tali snažit-asi už dávno nikde a nechápu,žes to tak dlouho vydržela…..
jestli něco píšu nějak škaredě,tak promin,já jen,že mě to fakt mrzí-3roky práce,času v čudu,mohlas je věnovat-sobě,Rumíčkovi,Davidovi…a ne psovi,kterej prostě lidi nepotřebuje
jo vím,že za to Tali nemůže
Ne, Mirko, nepíšeš nic škaredě a mně se to, co jsem napsala, taky nečte ani trochu dobře, protože mi tohle není vlastní. Stejně tak jako mi není ale vlastní ten způsob fungování, jak to má Tali v sobě nastavený. A mrzí mě to hodně. Protože už jsem myslela, že prostě se konečně ta práce začíná doopravdy skutečně zúročovat. I když to nebylo o tom, jak běžně fungujeme se psy my. Ale i s tím jsem se sžila, měla jsem radost, že to tak nějak je. A už jsem – se přiznám – nepočítala s propadem, nebo ne s propadem takovýho kalibru a po třech letech. A Štajn je tak skvělej pes a je tak vděčnej za jakoukoliv interakci s námi, že prostě už to ohýbat nechci. I přes to, že jak píšeš, za to Tali nemůže. Ale on taky ne. On úplně nejmíň.
Je z clanku poznat, ze uz to talimura zas prehnala, a ac pises, ze za to tali nemuze, tak rumicek ani ty za to taky nemuzete… takze kez by si to v makovici srovnala, coz je asi jen zbozny prani, nejvic asi tvoje…
No jo, bohužel přehnala . Copak já, mě vem čert 🙂 , ale Rumíček si to opravdu nezaslouží.
Já se bojím, že k tomu srovnání úplnýmu asi nějak nedojde – viz to co píše kachna s Cirem. často si vzpomenu na žbrndu 🙂 z čézepsa, když mi tehdá psal v emilu, jestli počítám i s tím , že Tali nikdy nebude fungovat tak, jak jsem zvyklá. To sem si to ešče tekrát nechtěla úplně naplno uvnitř sama sebe přiznat. No, tak jako začasto i tady měl pravdu, musí často škytat.
kachna
To, když vím, že jsme tu vedle sebe, ne spolu.
jo to je dost takovej marnej pocit 🙁 . Je to škoda pro obě strany.
u dětí to musí být ještě větší nářez
člověk prostě někdy musí dělat i dobrý skutky. Neberu jako dobrej skutek Máju. Vendulku ani toho Haskýška, ale Cira fakt jo.
A škoda toho dobrýho skutku není.
Mimochodem, měli jsme podobného psa už v rodině jednou. Mamča tvrdí, že si Boja (ten pes, co nám ho ukradli a vrátili) nikdy nehrála, ale já si vzpomínám, že se se mnou honila a že na mě čekala, když jsem sebou flákla na trávě. Ono to tam někde je a má to smysl.
Jo já vím, že to má smysl, jen si člověk někdy musí dát oraz. 🙂
Haskýška
🙂 no páč kdy by Ti zahrabával boty???? 🙂