Mě z tebe dneska asi trefí!

Říkala jsem si v tu středu, kdy jsme si s Rumíčkem odpoledne vyrazili. Byl tak příšerňácky rozvernej. Celou tu procházku. A z kukadel mu koukala furt nějaká kulišárna. Buď měl tendence se připojovat k lidem a dělat jim doprovodný vozidlo s tím, že by třeba i na kafe se klidně pozval. Jako k tý paní, kterou doprovodil až k vchodovým dveřím a koukal na mě, proč nejdu s nima 😀 :D.

A nebo  z neznámýho mi důvodu vybíhal na kdejakou podestu a  předváděl nějaký blbinky. Skákal tam bezdůvodně jako kamzík, vzpínal ťapičky do vzduchu, případně stál u dveří, kde stepoval a pravděpodobně čekal, že budu zvonit na zvonky, nebo co. Nevím, nepochopila jsem. 😀 😀  Bylo málo momentů, kdy si pobíhal jako pes, čmuchal a venčil se. Povětšinu času vymejšlel nějakou bejkárnu. Od toho, že běhal ke kdejakýmu patníku či zábradlí a tam snaživě dělal ťapičky a dožadoval se jásotu – bohužel i od kolemjdoucích 😀 až po to, že zaběhnul někam za rok něčeho, co se dá oběhnout a tam na mě číhal, vykukoval a čekal, kdy se začneme honit. Aspoň, že v tomhle po těch kolemjdoucích nic nechtěl 😀 😀 Byl prostě, jak jsem psala, příšerňácky rozvernej a býval by do toho rád zapojil půlku světa, ať se všichní baví stejně jako on. 😀

Při návratu si pak vyloženě vynutil, že půjdeme podloubím a tam se zase dožadoval vstupu do kdejakých dveří, kterých tam je požehnaně. Začal u úřadovny městský policie, kde si stoupnul, šňupákem strkal do zamčených dveří a vypadal, že se chystá nahlásit nějakej incident, či ztrátu. To mi ještě přišlo, že si třeba spletl dveře a chtěl původně zamířit do našeho oblíbenýho sekáče, který je o kus dál. I když je to spíš nepravděpodobný, protože mu jeho nos musel jasně identifikovat, že jde o zcela jiný prostor. Když se mi podařilo mu vysvětlit, že dovnitř se nedostaneme, přesunuli jsme se k dalším dveřím. To ovšem byla trafika a tam už někdo byl. Svítilo se tam a dokonce tam byli lidi. Stál u dveří, šňupák přílípnutej na sklo a radostně máchal ocáskem. Pravděpodobně v očekávání nějaký supr akcičky, až se dostaneme dovnitř. Já bych klidně i šla koupit nějaký noviny, ale jaksi na venčení šrajtofli nenosím. (Já jí teda nenosím ani normálně, ale to není podstatný) . Zkrátka nebyl tím pádem důvod do trafiky vstupovat. Rumouš to ovšem viděl jinak a jakmile se otevřely dveře trafiky a vycházel zákazník, uuuuž se hrnul dovnitř. Co vím, tak psi tady dovnitř smí, ale maličký krámek byl v ten moment plný a mně, na rozdíl od něj, nepřišlo vhodný, tam ten malý prostor ještě víc utemovat. Navíc jen proto, aby on mohl potěšit paní prodavačku, nebo čekající zákazníky svou přítomností 😀 😀 . I bylo nutno hlasem přísným zdůraznit, že ať ho to ani nenapadne. Bylo mi ho ovšem líto, to se přiznám. 

Stejně tak jako mi ho bylo líto poté, co se dožadoval vstupu do vinárny a do lékárny. U lékárny stejně jako u našeho oblíbenýho sekáče byl vyloženě hluboce zklamanej, že nemůže dovnitř. Nechápal jaksi, že sekáč už je zavřenej a nikdo by nám neotevřel, stejně tak jako lékárna, kde se ale navíc svítilo a tím pádem z jeho pohledu tam někdo někde přece musel bejt, ne? 😀 😀 U pekárny už na mě byl vyloženě načuřenej a naštěstí opravnu  obuvi vynechal. Aby si to vynahradil, tak když jsme přešli, uuuuutikal honem k Express Tescu a tam hopíkal u dveří. Peklo jako. Tam nejen že se svítilo, ale pochopitelně tam byli uvnitř i lidi,takže………..????Já nevim, von snad propadnul nějaký nákupní horečce, nebo co? Jinak si to neumím vysvětlit. Pomalu smykem, aby ho člověk domů táhnul, jak toho haranta, co chce u kasy tu čokoládu 😀 😀 😀 . Naštěstí tedy on se nevzteká, to je pravda. 

Abych mu tohle příkoří vynahradila, odbočila jsem kousek a zašli jsme si ke hřišti zaběhat kolem zábradlí, aby aspoň trooošánek byla jeho radostná duše uspokojena 🙂 . Páč líto mi ho bylo, to ne že ne 🙂